DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

Když přišli, komunita se shlukla kolem starší ženy.
Kruh, který se kolem ní uzavřel, nechal její společnici venku.
Nedala se odradit. Jako cizinka možná neuměla být ženou v Izraeli.
Raději se tedy rozhodla být mužem. Zastáncem.
Dělat to, co ženy běžně nedělaly.
Proč?
Protože její partnerka to potřebovala.
Zajistí obživu - i když to znamená jít až na hranici potupy.
A Hospodin přitakal její snaze.
Když se příště shromáždí kruh sousedek, budou uvnitř něj obě.
Milované, podporované, přijímané, požehnané.
Hledící do budoucnosti, kterou budou navždycky sdílet.
Nejženštějším privilegiem na světě převáží v očích okolí hodnotu mužské plnosti.
Její pravnuk bude králem.

„Мы любим…“ slabikoval si Willi pro sebe s prstem na řádku. „Milujeme... tvoji ženu?“
„Zní ti to jako věta se smyslem?“ zeptal se Konstantin už poněkud unaveně.
„Smysluplná věta?“ přetlumočil Willi (dle domluvy na oplátku) větu do správné němčiny. „Proč by ne?“
Vnitřní zaúpění. Skutečně by měl být důslednější. Willi za ním s prosbou, aby ho naučil ruštině, přišel sám před několika týdny. Progres zdál se býti nevyrovnaným.
„Мы любим наших женщин. Naše ženy. Čti pořádně.“
Willi se zachmuřeně zahleděl zpět do knihy. Kdyby se mu písmenka nestírala před očima…
„Už musím domů,“ vyhrkl a div za sebou neporazil židli.

"Pozor, už jde, už jde!"

"Ona je tak krásná."
"Jednou rukou přesekne sele."
"Viděli jste její zuby, když jedla kozomuta?"
"A jak skvěle umí rozehrát srnabal."
"Bude si dnes zase mýt vlasy?"
"Tiše, ať nás neuslyší! Blonďáku, schovej se, jsi za Kamenem hrozně vidět."

"Ať se Kámen přikrčí, nevidim přes něj."

"Pšššt!"

"Chlapi, kdo to tady tak funí? Kámen?"

"Já to nejsem."

"Já taky ne!"

"Tak kdo to teda je? Jéje, šéfe, co tady děláte...?"

"Co by, koukám na svojí ženu. Znáte mojí ženu? Pěkná, že?"

"Šéfe, my tady taky koukáme na tvojí ženu."

"Tak vidíte, tak jsme si kvit."

V těch týdnech, kdy střežili Nábalova stáda před nájezdníky, ji vídal často. Byla to ona, kdo pečovala o majetek svého muže blouda a rozmnožovala jej. Starala se o pastýře i střihače, znala stáda do posledního jehněte, všude jí bylo třeba. Její souhlas dovolil pastýřům, aby Davida a jeho muže najali jako ozbrojenou stráž a každý den jim zabili dobytče. Dvakrát mezi ně přišla s měchem vína a líbezným úsměvem na rtech, bezpečná uprostřed hordy lapků. Viděli v ní mateřské ruce, smích sester, pečující lásku.
Věděl, že Izraelec nesmí pohledět žádostivě na ženu svého bližního. Hleděl na ni tedy s obdivem.

Doštrachala v batohu a sáhla po telefonu. Chvíli tralo, než telefon někdo zvednul.
"Ahoj zlato, promiň že budím, nenechala jsem na stole modrou paměťovku? Případně v počítačí?" Z telefonu se ozvalo pár nesrozumitelných, nevrlých zvuků. "Jo, něco tu je."
Keith vypadal, že mu rupne cévka.
"Prosím, nutně ji potřebujem, jsme na okruhu ..." drmolila Shizuko. "Pošli mi polohu, dovezu ti to."
Koukala z okýnka, zář neonů podél cesty splývala v jednu velkou šmouhu. Probral ji řev motorky. V mžiku se pod okýnkem objevila Jynx a mávala kartou.
"A ty se divíš, že ji mají lidi radši, než tebe." Rýpnul si Keith.

He didn't tell her everything. But he told her enough. Things he never thought he could share. Especially with his wife.
That happened two days ago. They didn't talk about it since. Emily asked him what he wanted to do but he didn't have an answer.
Now, he was standing there, watching her smiling while handing out the shoes. The children were standing and patiently waiting for their turn. Victor knew that before she started working here, nobody cared about these orphans. But she did. They all adored her. And she adored them. And Victor, for the first time, understood.

Po svém triumfu ve Světovém poháru vrněla samým štěstím, teď se musí vyrovnávat i s negativními důsledky své slávy. Mladá rysí biatlonistka zaujala totiž nejen sportovním výkonem, nýbrž i svými půvaby.

Většina fanoušků se shodne na tom, že je to prostě kočka, a někteří jí posílají dokonce nabídky k sňatku.
Biatlonistka už však vdaná je, za známého rysího sportovního reportéra.

„Díky své profesi mám svou ženu stále na očích,“ vysvětluje manžel biatlonové hvězdy s tím, že pokud spatří cokoliv podezřelého, nebude váhat a – přestože je znám svým klidným vystupováním – vystrčí drápky.
„Parohy si nasadit nenechám, ty jsou pro býložravce,“ dodává.

Obličejovník jsem si svého času založil na pokyn mé tehdejší šéfky kvůli komunikaci pracovního kolektivu. Po čase mě přeložili, obličejovník jsem si však nechal.
Jednou si takhle doplňuji prozatím nevyplněné údaje do profilu, též ten, že jsem ženat. Systém okamžitě rozesílá mým obličejovníkovým přátelům hlášku Svatba.
Již během noci je manželka bombardována dotazy kamarádek, co moje svatba znamená. Při snídani jsem na to tázán, vše mi dochází. Neprodleně na obličejovníku hlášku upravuji ve smyslu, že svatba byla již hodně dávno, a přidávám vysvětlující komentář.
Na to jedna z manželčiných kamarádek reaguje slovy:
"Ještě, že tak! Kde jinde bys takovou pohledal?"

Homer Simpson neměl klidnou noc. Bodal ho osten žárlivosti, což se právě často nestávalo. Možná za to mohl úplněk za oknem, že se mu v mysli vybavovaly všechny „avantýry“ jeho „nedotknutelné“ ženy.

Ten slizoun z bowlingu, to už dávno pustil z hlavy. Pan Burns, jeho šéf, proti tomu by nesměl nic namítat, ale celý motorkářský gang? Jak to ten jejich vůdce říkal?

„Homere, přestaň. Už jsme se vzdali násilí. Chceme konečně žít v míru… s tvojí ženou.“

Ve spaní sebou zamlel a prudce vydechl. Konejšivý dotyk ho probudil.

„Homere, co se ti zdálo?“

„Já… totiž… miluju tě, Marge.“

„Ach, Homie!“

"A kdo jsi ty, abys nás odsud vyhazoval?" zavolal na žebráka ten nejhlučnější z nich.
Vypil toho nejen za ten večer už hodně, chiton na jeho hrudi měl barvu bouřlivého moře.
Žebrák mu neodpověděl, jen zamručel námahou, jak se snažil ohnout lučiště.
"No, kdo jsi, špíno!" zařval ožrala. "Mlčíš? Tak já ti řeknu, kdo jsem já, jsem Antinóos a už brzy budu králem, až si mě královna vybere."
"Nebudeš," procedil žebrák skrz zuby zaťaté námahou.
"Co jsi řekl?" Hozená stolička se rozbila o zeď vedle žebrákovy hlavy.
Tětiva našla své místo v drážce.
Nepoznaný král vystřelil poprvé. Zatím do terče.