DMD č. 11. pro 11. 4. 2020. Téma: Na Adama

Ležel s rukama za hlavou, zavřenýma očima a mírným úsměvem na tváři. Jeden z nejnebezpečnějších tvorů světa.
Mappo si povzdechl. Kdy se z úkolu stala radost? Kdy začal toho zabijáka považovat za přítele?

„Spal jsem dlouho?“ ozval se Icarium a rozkošnicky se protahoval. „Měl jsi mě vzbudit, je krásný den.“
„Potřeboval sis odpočinout…“ odpověděl, snaže se potlačit své pocity.
„Moře? Jsme u moře?“ podivil se mírně. „Myslel jsem… to nevadí. Pojď, zaplaveme si!“
„Nemám chuť…“
„Ale no tak. Koupání na Adama,“ lákal ho a už se svlékal.
„Na Adama?“
„Neříká se to tak?“ zarazil se. „Někde jsem to musel slyšet…“

"Jsme rodina," zdůraznil Dean a dolil si do sklenice whisky. "Nikoho nenecháme za sebou!"
Seděli v Bobbyho domě, se Samem, Bobbym a Charlie. Venku se dávno setmělo.
"Jasně, vy idioti," zahučel Bobby. "Jenže oni to vědí taky a vždycky toho využijou."
"To ale neznamená, že bychom... no, uhm... že bychom se o sebe měli přestat starat, Bobby," ozval se Sam.
"Tak, na rodinu se prostě nezapomíná," řekla Charlie. "Ani když je takhle disfunkční-"
"Hej," přerušil ji Dean, jehož pohled už byl pěkně skelný. "Stejně mám pocit... jako bysme na někoho zapomněli. Ale na koho?"
A u stolu se rozhostilo ticho.

Bytem se lehoučkými stužkami vůně šířila pověst o čerstvé kávě. V kuchyni kdosi obřadně cinkal šálky. Lahodné odpoledne.

Alexandr si oddechl. Podnos s kávou dorazil na stůl bez úhony.
„Zapomněl jsi na cukr,“ poznamenal Wilhelm, jenž trávil své chvíle v osmanském sedu – jejich dcerka se rozhodla, že nejlepší podložka pro kreslení je podlaha.
„Heretiku,“ odvětil uštěpačně Alexandr, který si vštípil zvyk nesladit, ani kdyby měl hořkostí skonat.
„Tati, co je to heretýk?“ zvedla hlavu od imprese Lina.
Wilhelm se nadechl k odpovědi, když tu se otevřely dveře od ložnice a dovnitř vklopýtalo nahé batole. „Zdá se, princezno, že tvůj bratr.“

Byl to skvělý plán. Trochu nebezpečný, ale to k tomu patřilo.
Cesty byly sledované. Ale vodopády? Řeka?
Staré cestičky od Domu podél přítoků, dávno nepoužívané stupně vytesané ve skalách, které Elladan s bratrem náhodou objevili, byly zároveň cestičkami dovnitř.
Bruinen měla břehy porostlé vrbičkami. Nejdřív přeskáčou po kamenech v jejich stínu... Snadné. Až na ten zrádný mech!
Elladan cítil v zádech chůvin pohled.
"Nedívej se!" sykl.
"Nedívám."
Elrohir ždímal kalhoty.
"Je vám zima?"
"Neni. Ale nedívej se."
"Nedívám se. Vezmi si můj plášť."
"A já?!"
"Budete se muset podělit."
Elladan zrudl.
Obdržel shovívavý úsměv. "Je to výborný plán, náhodou, neboj."

Rozluštit zašifrovaný vzkaz netrvalo díky pomoci moderní technologie zas tak dlouho. Věděli, kdy mají přijít a kam. Přesto se jim nechtělo důvěřovat vzkazu od kdo ví koho.

„Nějak mi nesedí, že nám vyzradili jedno ze svých míst,“ pronesl Jirka s pohledem upřeným na vzkaz.

„Jo, chtělo by to tam jít zkontrolovat,“ souhlasil Tomáš.

„No jo, jenže jak? Ta holka nás všechny tři zná. Uvidí nás z okna a zdrhne,“ podotkl Mirek.

„Nejsme jediný, kdo tu maká. Zapojíme kancelářské krysy,“ rozhodl Tomáš.

„Chceš ten úkol hodit na Adama, že jo?“ zasmál se Mirek. „Tu prohru ve squashi mu furt nedokážeš odpustit?“

"Clark Kent, Daily Planet."

"Bruce Wayne. Miliardář, playboy, filantrop."

"Můžu vám položit pár otázek, pane Wayne?"

"Bruci, prosím. A jistě, ale ne tady."

Bruce popadl Clarka za zápěstí. S potěšením zaznamenal, jak Clarkův tep zrychlil. Odešli.

***

"Co si myslíte o... Oomph!"

Clark zmlkl, když ho Bruce přišpendlil ke zdi a políbil.

"Vážně si myslíš, že sem můžeš nakráčet a hrát ty svoje hry... Supermane?"

"Perry mě poslal, abych s tebou udělal interview," bránil se Clark... ale Bruce neodstrčil.

"Dobře, ale napřed ti jednu otázku položím já. Jak vypadáš na Adama?"

Když ze sebe vzájemně strhali oblečení, Bruce dostal svou odpověď.

Na zemi je veliké ticho. Vtělený Bůh tu není. Je tam, kde na Něj čekali už dlouho. S vítězným křížem, před kterým nezůstanou žádné dveře zavřené, vstoupil do říše mrtvých.
Pohlédl na Adama. A v tom pohledu bylo celé tajemství toho, že se jeho Stvořitel stal pro něj také jeho synem. Synem člověka.
A Adam zvolal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus odpověděl: „I s tebou.“
A první člověk ví, že je všemu konec. Všemu, co bylo mrtvé. A všemu novému je začátek. On, vyhnanec, bude povýšen až k Božímu trůnu. Vyveden z temné země do podivuhodného světla.

Večer Fanoušek sklouzl z balónu, na kterém seděl, a loudal se k fontáně. Těšil se, že si trochu zchladí bolavé palce na nohou. Měl je už, chudák, celé ošoupané. A kdyby jenom palce! Kdejaká hloupá bába si chtěla sáhnout - inu - na Františka.

Posadil se na okraj kašny a nožkama komíhal ve vodě. To by jeden nevěřil, hudral si mrzutě, jak jsou ty ženské pověrčivé. To je dneska samá věda, samý doktor, pilulka na všechno, ale nakonec věří hloupé povídačce.

Inu, naděje umírá poslední, pomyslel si Fanoušek moudře. Ale mohly by se pro změnu začít jezdit léčit třeba do Adamových Lázní!

Červnové večery byly opravdu čarovné. Když se po horkých dnech stmívalo a rozezněl se koncert cvrčků, k nimž se přidávalo i skřehotání žab, vzduch už docela voněl létem a prázdninami. A když se na obloze vynořil zlatavý měsíc a ve tmě dole svítily svatojanské mušky, soumrak přímo vybízel k romantickým procházkám.
Ale studenti nemohli touhle dobou nikdy vyjít ven a pohlédnout přes jezero zalité měsíčním svitem na mohutnou černou skálu s hradem. Jakékoli porušení večerky znamenalo velice přísný trest.
Jinak to nešlo.
Profesor Snape skutečně nestál o to, aby ho někdo spatřil, jak se vynořuje z jezera v rouše Adamově.

“Fakt to udělal,” vrtěl hlavou Jones.
Bucky, který si plnil kapsy vojenských kalhot vyhranými drobáky, se zašklebil.
“Viděls to na vlastní oči, kamaráde. A co jsem vám říkal?”
“Nojo, svlíknul se,” zabručel Jones.
“Mě by zajímala jen jedna věc...” ozval se opatrně Dum Dum. “Já chápu, že sérum… tak nějak…” Rozpřáhl ruce. Snad ostatní pochopí. “Ale to jako takhle - úplně všechno!??”
Bucky pochopil.
“Jestli myslíš to co já, tak to nemá se supersérem co dělat. To je zcela původní,” řekl.
Jones vzadu tiše hvízdl.
“A že ty o tom máš takovej přehled, Barnesi?”
Bucky se usmál.
“To je obchodní tajemství.”