DMD č. 11. pro 11. 4. 2020. Téma: Na Adama

Cestování s obchodní karavanou nebylo stejné jako cestování královským kočárem na území Aldormy. Nezastavovalo se každý den v nějakém domě nebo hostinci, kde by si člověk mohl odpočinout, dát si koupel a dobře se najíst. Občas skoro usnula na tvrdé lavici kočáru, jídlo byly nějaké suchary s trochou vody a koupání bylo na Adama (a Evu) v nedalekém potoce. Ale Risa zjistila, že ji toto občasné nepohodlí nevadí, že se vedle Brenta hodně naučila a viděla spoustu nových věcí. Obchodování ji bavilo a cítila, že má pro něj cit. Jediné, čeho se bála, byla reakce rodičů na její představu budoucnosti.

Elzee přiskočila ke Geraltovu stehnu, poklekla a jako pijavice se přisála k jeho ráně.

„Ne, Elzee, ne!" Geralt nechtěl vidět chlemtání své krve.

Elzee pozvedla hlavu a přikývla. Přikývnutí i pocit, že se vše lepší, přinutilo Geralta zůstat.

„Co to bylo?" pronesl Marigold, kterého přivábil křik.
„Škrta. Magické dílko nové doby. Má hlídat břehy řek před překročením vojáky. Něco se chystá, Marigolde."
„A ten jekot?

Geralt mlčel.
„Vrátíme se. Tady už nikomu nic nehrozí."
Elzee se odklonila od zaklínačova stehna. Rána se téměř zacelila.

„Tahle to byla!" s údivem, vzrušením i strachem pronesl Marigold.

„Nekoukej tak, uklidni se! Jdeme, Marigolde!"

"Daniel je krásný jméno. Ale... týden před Vánoci?"
"No právě. Termín je sice na Novej rok, ale stejně je to hloupý."
"Tak Daniela škrtám."
"Ach jo."

Snažila jsem se ho přesvědčit, že si může počkat. Čím dál od svátků, tím líp. Na další kontrolu mě pozvali až po Silvestru a smáli se, že kdyby náhodou, dítě mezi koleny držet nemám.

Asi jsem všechny ty dobře míněné rady říkala příliš nahlas. Je to neposlucha od prvního okamžiku.
Přišel den před Vánoci a přišel nahatý, jak už to tak lidské děti dělávají.
Ale pořád to má ještě dobrý. Mohl přijít na Adama.

Pobíhají si tam jak je Bůh stvořil. Beze studu. Navzájem se olizují. Jedí z jedné misky. Pijí ze stejné nádoby. Kadí a čůrají, kam je napadne! Nic po sobě neuklidí! Válí se po sobě jako smetí. Vytvářejí živou pyramidu a klidně se ti při tom dívají do očí! A když jim chceš něco vytknout, tak zdrhnou! Schovají se do úkrytu, abys na ně nemohl! Taky vydávají takové divné pisklavé zvuky. Někdy jakoby bublifukují... jako když pootevřeš sodovku nebo co. A když je to chytne, jéje! To je randál. Kdyby tak šli využít jako alarm.
Nestydatý jsou to potvory.
Osmáci degu.

Někdy jen poslouchám jeho hlas
A pláču
Utápím se v defétismu
Skáču
Poražena sama sebou
Utlačena vlastní vinou
Za to, že jsem jako Quijote
V hlavě slyším pomyslný chichot
Směju se své tragédii
Pláču nad svou komedií
Před očima obrazy
Venku odrazy
Jsem uvězněná v spádu
Jako v tornádu
Točím se a zmítám
Ale uprostřed klid nesnesitelný
Odhalit se, úkol nemyslitelný
Jak bych mohla
Vždycky když už po viteálu sahám
Vše se rozpadne
Nemůžu být nahá
Jinak ze mne kus upadne

Někdy jen poslouchám jeho hlas
A stydím se
Navždy budu obalena nedostatky
Sedět ve škvírce
Mezi životem a prázdnem

„On tě stejně nechce, tak proč se zdráháš?“
„Jak to víte?“ zajíkla jsem se.
Zasmál se.
„Nevím, jen jsem uhodl, že jsi do Prahy před někým utekla. Tak pojď, vždyť o nic nejde. Trocha radosti na nějaký čas.“
Zavřela jsem oči, abych si nepřipadala tak obnažená. Samozřejmě, hábit jsem měla zapnutý až ke krku, ale má duše, ta byla nahá. Ale neměl nakonec pravdu? O co jde? Chvilka potěšení, úlevy od marné touhy… alespoň na pár měsíců, než se vrátím domů.
Otevřela jsem oči a poprvé si Harolda pořádně prohlédla. Vypadal dobře.
Vztáhla jsem ruku a rozepnula si první knoflík.

„Říkám ti, Otisi, že s tímhle účesem vypadáš jako pako,“ řekl Eric vyčítavě.
„Vlasy takhle nosím odjakživa,“ namítl Otis.
„No právě. Jsou úplné memento tvého dětství. Musíš ukázat, že jsi muž zralý k pomilování.“
„Nech toho…“ bránil se Otis. „Jak bych se podle tebe měl česat?“
„Předně musíš k holiči.“
Na otázku „Jak to bude?“ dostal holič od Erica podrobný popis.
Otis se mu úplně odevzdal, byť ho zvuk holícího strojku značně znepokojoval.
Když se podíval do zrcadla, naprosto se zděsil. „Vždyť vypadám jako Adam!“
Na hlavě měl pouhé tři milimetry vlasů.
Eric se mu ve škole celý týden vyhýbal.

Obdenní martyrium počítače na palubě těžařské lodi.

„Holly, potřebuju čistou uniformu!“

„Udržuju stabilní kurz, Arnolde,“ odpověděl podrážděný obličej na monitoru.

„To nemyslíš vážně! Jak mám chodit po chodbách v oblečení zaprášeném počítačovými částicemi?“

Hlas se dopálil. „Blíží se shluk vesmírných těles. Musím se soustředit na řízení!“

„Jsem osoba s nejvyšším titulem na lodi! Nemůžeš mě neposlechnout!“

Známé cvaknutí. Hologram nepostřehl, že ošacení zmizelo úplně.

Procházel kajutami, kynul robíkům, míjel jakékoli zrcadlo. Kocour ho ustaraně sledoval.

„Co je dutohlavovi? Proč tu chodí nahatej?“

„To je Hollyho práce. Hole, prosím tě, vrať Rimmerovi aspoň kalhoty. Moje bránice další vlnu smíchu prostě nedá.“

Z jihu zamířili na východ. Z cestování ve dvojici se stala skupinová výprava. Ne, Geralt si nestěžoval. Yennefer a Ciri byly rodina a Regis, Milwa a Cahir... vlastně taky. Čím dále putovali do známých krajů a zvyků, tím zajímavějším to i ono bylo. Někdy nechápali. Ale někdy...
"Geralte, zůstaneme tu chvíli?" zeptala se Yennefer.
Zašplouchala voda.
"Geralte, opravdu. Lázně tu jsou naprosto neskutečné."
Milwin hlas byl také tlumený. Obě byly v druhé místnosti.
Geralt mrkl na Regise. Upír seděl v horké vodě, žínku na hlavě a poprvé v životě viděl zaklínač na jeho tváři široký úsměv.
"Jak dlouho chcete, dámy."

"Na americkou nezávislost!" pozvedl Washington sklenici portugalské madeiry propašované z Francie holandskými podloudníky. Pro dobrou věc se obvykle musí spojit celý svět.
"Na Jefferrrsona!" připojil Lafayette jméno autora deklarace.
Až časem se z tichého viržinského farmáře stane kontroverzní politická postava.
"Na Franklina!" přidal Hamilton dalšího spoluautora.
Ten byl kontroverzní vždycky, dokonce si v tom liboval. A všichni ho za to obdivovali.
"Na Johna Adamse!" doplnil Burr toho posledního.
Neoblíbeného, tvrdohlavého protivu a brilantního myslitele se sklonem poučovat.
"Kušuj, Aarone, když na Adamse, tak na Sama!" přebil Laurens trumfem.
Protože pokud jde o zanechání odkazu, zakladatele státu snadno překoná zakladatel pivovaru.