20. kapitola
Plním čtvrté překvapení a používám homonyma.
Březen 1923, Praha.
- Číst dál
- 10 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Drupal-web.cz - tvorba a migrace webů v Drupalu. Katecheze. Kniha jízd. Sborová kancelář. Místa reformace.
Plním čtvrté překvapení a používám homonyma.
Březen 1923, Praha.
Stále ještě se nevzdávám naděje, že to dopíšu...
Ráno po předchozí kapitole (cca polovina února 1923), Praha.
Kdo uhodne, na co naráží první odstavec, má významné plus :)
Cca polovina února 1923, Praha.
Tentokrát s větší dávkou autorské licence, nedařilo se mi najít tolik zdrojů, kolik bych byla potřebovala :)
Nakonec pro mě zvítězilo tohle drabble. Popravdě ani nevím proč – asi, že mi Naděžda tak přerostla přes hlavu. Takže ještě jeden návrat do Charkova, do roku 1921. Psáno na téma Mrtvá schránka.
Naděžda sedí u Julijiny postele. Její dceři už je osm. Chtěla pro ni lepší svět. Chtěla, aby nikdy nezažila žádnou krvavou neděli. Teď… neví. Julija viděla svého otce naposledy před čtyřmi lety. Dodnes se na něj ptá.
Naděžda vstane a přejde ke stolu. Připadá si prázdně, mrtvě. Občanská válka je už skoro u konce. Někde, daleko odsud, se ještě bojuje. Ale to je daleko. Občanská válka končí. Od teď – přesně od téhle chvíle – už bude pořád jenom lépe. Naděžda se usměje a potlačí neodbytný hlásek ve svém nitru. Hlásek, který zní až moc jako Grigorij a vůbec nevěří v komunismus.
Název znamená "Svému osudu neujdeš!"
Tak si říkám, že je na čase představit si trochu blíž maminku hlavní hrdinky...
Druhý ucelený příběh z historického podfandomu Zkušenost exilu (a ještě něco navíc).
Mimochodem, víte...
...co v květomluvě značí lebeda?
...co byly Vyšší ženské kurzy?
...jaký je latinský název česneku hranatého?
...že ostrov Lemnos patřil ještě ve dvacátých letech minulého století Turecku?
...že v Nanuetu, ve státě New York, se nachází pravoslavný Novo-Divjejevský klášter?
Pozn. Odkaz na stažení by měl fungovat, což ovšem neznamená, že skutečně fungovat bude. Kdyby byl problém, dejte prosím vědět a já to zkusím nahrát znovu :)
NESOUTĚŽNÍ
Měly to být proklikávací odkazy, ale technika odmítá spolupracovat. Možná to o víkendu upravím :)
(edit: Jedná se o slovníček názvů k letošnímu seriálu, z nouze sem daný jako drabble, takže je to o dost delší, než by drabble mělo být :))
0. Myosotis – pomněnka – „Nezbývá nám nic než vzpomínání.“
1. Rhododendron – azalka – „Dávej na sebe pozor.“
2. Atriplex – lebeda – „Nesu Ti dobrou zprávu!“
3. Galanthus – sněženka – „Jsi moje první láska.“
4. Linum – len – „Rodina a domácnost je mi nade vše.“
5. Aster – hvězdnice – „Zůstaneš mi věrná i v odloučení ?“
6. Calluna – vřes – „Kdykoliv jsem sám, myslím na Tebe.“
7. Datura – durman – „Miluj mne beze strachu z následků.“
8. Mentha – máta – „Čas zahojí i velké rány na duši.“
9. Freesia – frézie – „Nikdy neztrácej naději!“
10. Campanula – zvonek – „Kdy Tě zase uvidím?“
11. Aesculus – jírovec – „Ráda s Tebou trávím čas.“
12. Viola – fialka – „Má láska k Tobě přetrvá vše!“
13. Euphorbia – pryšec – „Naší lásce hrozí nebezpečí.“
14. Paeonia – pivoňka – „Doba naší lásky již pominula.“
15. Salix – vrba – „Naši lásku již odnesla voda.“
16. Crataegus – hloh – „Pohrdám vámi.“
17. Gerbera – gerbera – „Myslím vše upřímně.“
18. Juniperus – jalovec – „Čekej na mne, přijdu v pravý čas.“
19. Betula – bříza – „Léta míjejí a ty stále váháš se svatbou.“
20. Rumex – šťovík – „Nenech se odradit překážkami.“
21. Stellaria – žabinec – „Svému osudu neujdeš.“
22. Pinus – borovice – „Nenech mne dlouho čekat.“
23. Cerasus* – třešeň – „Mezi námi se rodí láska.“
24. Veronica – rozrazil – „Udělám pro Tebe cokoliv.“
25. Juglans – ořešák – „Dělej si, co chceš, jsi volná.“
26. Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát – „Stydím se za své skutky, odpusť mi; zanech nenávisti a nikdy nezapomenu.“
27. Onobrychis – vičenec – souvislost s tématem Š. disertační práce – „Já tě neopustím, důvěřuj mi.“
28. Arctium – lopuch – „Chci Tě přivinout na své srdce.“
29. Iris – kosatec – „Tichá voda břehy mele.“
30. Julijino intermezzo – XXX
31. Cedrus – cedr – „Cítím bolest s tebou.“
32. Cerasus* – višeň – „Znám Tvé myšlenky.“
33. Hepatica – jaterník – „Obdivuji Tvoji vytrvalost.“
*Třešně a višně mají (alespoň pokud se mi podařilo zjistit) stejný latinský název, ovšem význam v květomluvě je odlišný – proto nesou hned dvě drabblata jméno Cerasus – pokaždé jde o jiný strom s jiným významem.
Zdrojů bylo plno, byť ne vždycky se mi podařilo najít přesně to, co jsem chtěla. Ale bavilo mě to, ne že ne :D
A to už je ode mě úplně, úplně všechno :)
A jdeme do finále. Díky všem kdo četli a/nebo komentovali. Já sama jsem letos nestíhala ani číst, natož komentovat a o to víc si všech komentářů vážím. Doufám, že s někým se ještě potkáme u Padesátky a s ostatními zase za rok v dubnu – na počtenou!
Od roku 1951 žili v New Yorku. Grigorij, snad kvůli pokročilému věku, nesehnal práci ve svém oboru. Střídal zaměstnání; byl zahradníkem, vrátným, topičem. Od roku 1953 se živil jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel osmnáctého června 1954, ve věku dvaasedmdesáti let. Pohřben byl na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu.
***
V roce 2014 byl v Brně-Bohunicích slavnostně otevřen nový kampus Masarykovy univerzity. Když se do něj z Řečkovic slavnostně stěhovali studenti Přírodovědecké fakulty, uskutečnili průvod, v jehož čele nesli portréty pěti významných představitelů fakulty, včetně G. Širjajeva, aby s nimi duchové těchto velikánů zůstali i v novém domově.
Druhé historické okénko (nebo spíš okno)
V roce 1921 byl Grigorij Ivanovič Širjajev na tureckém poloostrově Gallipoli a vedl zde vzdělávací kurzy z biologie, pořádané Ruskou akademickou skupinou. 1. prosince téhož roku odjel do Bulharska a odtud v červenci 1922 na pozvání Komitétu pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR přijel do Československa. Krátce pracoval v botanickém oddělení Národního muzea v Praze, načež v lednu 1923 nastoupil jako asistent do Botanického ústavu Masarykovy univerzity v Brně. Kustodem herbářů zde byl příštích 22 let. Ve sbírkách ústavu jsou dodnes uchovány herbářové položky sebrané během jeho pobytu na Gallipoli a jsou používány při výuce (!). Zabýval se především systematizací rostlin, je autorem řady významných vědeckých prací a botanických taxonomických názvů. V r. 1927 obhájil disertační práci a získal titul doktora přírodních věd. V r. 1935 mu byla udělena venia docendi pro obor systematické botaniky, v září 1939 byl jmenován mimořádným profesorem. V dubnu 1945 odjel i s manželkou do Německa. V uprchlických táborech ve Füssenu a Schleissheimu se podílel na činnosti ruských kulturních a národních organizací a učil v ruských a ukrajinských školách. Nějakou dobu také bezplatně pracoval v mnichovské Botanické zahradě. V r. 1951 odjel do USA. Nezískal zde práci odpovídající jeho kvalifikaci, živil se jako zahradník, vrátný, topič a v posledním roce svého života jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel 18. června 1954 v New Yorku. Je pohřben na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu ve státě New York.
Věra Ivanovna, rozená Chuďakova se narodila v roce 1893. Byla to lékařka. Studovala na Lékařské fakultě Vyšších ženských kurzů v Moskvě. 4. listopadu 1920 byla společně s Wrangelovou armádou evakuována na turecký ostrov Lemnos, kde sloužila jako mladší plukovní lékařka. 4. září 1921 odjela do Bulharska, od listopadu následujícího roku žila v Československu. Vzali se 1. února 1925 v Brně. Zemřela neznámo kdy, pravděpodobně v USA.
Julija Grigorjevna dostala v r. 1928 povolení k tříměsíční návštěvě otce a do SSSR se již nevrátila. Studovala na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Vdala se, a to nejpozději v roce 1941. Za druhé světové války byla internována v německém koncentračním táboře, kde pravděpodobně zemřela.
Tak a teď ty slibované odkazy (ale moc toho letos není):
https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_1.htm
https://www.sci.muni.cz/botany/historie/hist_3_3.htm
A pak ještě tištěné knihy, něco rusky, něco česky, dodám na přání :)
Ještě vyjde jedno „nedrabble“ – slovníček názvů drabblat, ale jinak je to ode mne všechno. Pokud máte jakékoliv dotazy, tak sem s nimi, prosím :)
Mimo seriál. Zeptala jsem se, kdo z emigrantů má něco společného s prasaty, ještě v drabbleti nikdy nevystupoval a byl by ochoten vzít tohle téma na sebe. A světe div se, našel se. Inspirací pro drabble byl nakonec Andrej Davidovič Karakoz – ovšem inspirací velmi, velmi volnou, takže snad nebude v hrobě (moc) rotovat.
Je to čistý dialog, což je u mě malý zázrak :)
Asi 50. léta 20. století.
„Co třeba ‚Chov vepřů‘? Na titulní stránku obrázek nějakých prasat a bude.“
„Měsíčník Náš chov, podtitul Chov vepřů… To není nejšťastnější.“
„Máte pravdu. Jak by se vám líbila ‚Prasata v družstevním hospodářství‘?“
„A tím míníte ty nebohé vepře, nebo soudruhy pasáky?“
„Vám se člověk nezavděčí.“
„Ukažte mi ty fotografie… Podívejme, zabijačka. A soudruzi pasáci hned vedle.“
„Kolego, měl byste si dávat pozor na jazyk, už takhle to máte nahnuté…“
„Ovšem. To byla dobře míněná rada, nebo výhružka?“
„Přátelské upozornění. Co s tím podtitulem?“
„Jak se tak dívám na tu zabijačku a ty pasáky… Pojmenujte to Zaháknutý prasák a bude pokoj.“
Andrej Davidovič Karakoz byl zootechnik a genetik, v Československu žil pravděpodobně od roku 1921, nejpozději 1922. Od roku 1951 byl odborným vedoucím Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí. Napsal skoro 160 vědeckých a odborných prací, publikovaných v ČSR i v zahraničí. A krom všeho ostatního byl taky členem redakční rady měsíčníku Náš chov, kterému se tímto omlouvám.