Severská mytologie

Pyšně mi ukazoval své stádo osminohých koní.
“Rodem jsou všichni po Lokim!” chlubil se.
Stádo po pastvině elegantně vlálo v synchronizovaném pohybu.
Ale něco nesedělo. Malá kobylka úplně vzadu. Díval jsem se na ni a nedokázal určit, čím upoutala mou pozornost. Snad že za ostatními o chlup zaostávala?
Chovatel si povzdechl.
“To se bohužel někdy stane,” řekl, když kobylka přiběhla k nám.
“Její prababička tenkrát přeskočila hrazení a vrátila se už březí,” poplácal kobylku po šíji. “A já neměl to srdce dát to hříbě pryč.”
Kobylka se vzepjala a v tu chvíli mi to došlo - napočítal jsem jenom sedm noh.

Tanngrisni…
Tanngjóste. Lidé si nás pořád pletou.
Omlouvám se, Tanngjóste.
Nejen lidi, i álfové a trpaslíci a bohové a tuhle ten obr…
Chápu. Doslechli jsme se, že po staletích služby u boha Thóra podáváte výpověď. Z jakého důvodu?
Z pádného, to vám povím. Jako by nestačilo, že musím tahat jeho vůz, ale když mu dojde proviant, neváhá mě a mého kolegu zabít, upéct a sníst. Sice potom ožijeme, ale náš život je nepřetržitý existenciální děs.
Jaké máte plány nyní?
Pořídíme si s Tanngrisnim zahradu. Když nám dojde proviant, můžeme ji sníst.
A nyní, jak vzniklou situaci komentují Freyjiny tažné kočky?

Rybaření uklidňuje. Thor ale měl jiný názor, zvláště poté, co se jedno zvrtlo v několikahodinový zápas s Midgardsormem. Lov byla specialita jeho syna. Dokázal ulovit všechno a říkalo se, že měl mezi svými trofejemi i samotnou Frigg. S tou novou dívkou, kterou přivedl na rodinný oběd, ale riskoval horší věci než Odinův hněv.
Thor prudce hmátl do vody a vytáhl obrovského lososa - největšího, jakého kdy viděl, ale jen si ho prohlédl a pustil zpátky.
Druhý chycený losos byl o poznání menší.
"Tentokrát už jsi to ty, viď Loki?"
Ryba se máchnutím ploutve proměnila.
"Musíme si vážně promluvit o našich dětech."

Jaro, 3054 let před ragnarökem
Na dveře příbytku Gudrún Árnadóttirové kdosi velmi naléhavě zabušil. Když Gudrún otevřela, do místnosti vpadl zrzavý muž s obřím břichem. „Praskla mi voda,“ oznámil.
Gudrún zamrkala. „Prosím?“ Pak zhodnotila situaci. „Těhotný člověče?“
„Houby člověk,“ zařval zrzek. „Bůůůh.“
Vzápětí se spontánně změnil v rodící klisnu.
Podzim, podstatně méně let před ragnarökem
„Potřebuješ něco?“ zeptal se Loki. „Polštář? Masáž? Slanečka? Tantrickou masáž!“
„Trochu klidu?“ navrhla Sigyn.
„Tak pojď, Narvi.“ Loki popadl syna, který si nebude moct dlouho užívat status jedináčka.
Sigyn chtěla namítnout, že Narvi není ten problém, ale na druhou stranu… mohla by se trochu prospat.

Nejvíc ji dráždilo to ticho. Jako by ji provázela bublina, která ostatní při pohledu na ni nutila ztlumit hlasy.
Ne, opravila se. Nejvíc ji vytáčelo to, že občas zachytila šeptané „chudinka“, „a on se samozřejmě vypařil“, „obstaral si zrůdná obřata a zmizel“, „obří vlk“, „příšerný had“, „táhlo se to roky“, „chudinka“.
Sigyn se zachumlala se do tlustého zimního kožíšku a radši se vrátila domů. Poslední dobou prostě byla nějaká přecitlivělá.
Sedla si a natáhla nohy. S povzdechem si pohladila oblé břicho. Jestlipak jí za pár měsíců bude zevnitř odpovídat ruka, pařát, kopýtko…
Lokiho každopádně čeká první závažná manželská debata.
Chudinka.

Týr byl přátelský, na boha. Nosil mu jídlo a občas ho popleskal.
Proto taky Fenris souhlasil, že bohy nechá, aby ho zkusili spoutat. Už dvakrát. Pokaždé řetěz přetrhl. Nebyla to zrovna vzrušující hra, jenže oni tak zoufale toužili po zábavě, že se nad nimi Fenris slitoval.
Dnes ovšem místo mohutného řetězu přišli s tenkým provázkem. Fenris se při pohledu na tu nanicovatou věc zarazil a řekl: „Dobrá. Nechám se spoutat, ale jeden z vás mi přitom musí položit ruku do pusy.“
Bohové mlčeli a vrhali po sobě podezřelé pohledy.
Nakonec se nabídl Týr.
Takže to přece jen bude v pořádku.