Severská mytologie

Čekala by od něj „Hraješ si s ohněm“ nebo něco podobného. Místo toho ji vzal za ruku a jeho dlaň byla trochu drsná, ale sálalo z ní teplo.
„Zachránila jsi je,“ řekl jí. „Celý zatracený Ásgard.“
Rány se mu zacelily. Kdyby o nich nevěděla, ani by si jizev nevšimla. Pořád však viděla ten horečnatý, zuřivý pohled v jeho očích.
„Chtěl jsem se jim pomstít,“ pokračoval tiše. „Vlastně to pořád stojí za úvahu.“
„To neříkej,“ prosila ho Sigyn. „Je to má rodina.“
Netušila, kde vzala odvahu, když se natáhla a políbila ho na rty, ze kterých mu vytáhla tu strašnou nit.

Thor si nešťastně prohlížel zničené podrážky bot, které nepřežily přechod lávového pole.
„Až se vrátíme, postavím doma saunu pro výcvikové účely,“ rozhodl a setřel si z čela vodopád potu. Vstoupit do Múspellheimu rovnalo se skoku do rozpálené pece.
„Tlupy nahých chlapíků poskakujících na sněhu tam skutečně chyběly,“ souhlasil Loki, který v říši ohně naopak pookřál.
„Jsme v háji,“ zhodnotil situaci Thor.
„To chce klid. Nohy v teple už máme,“ hýřil optimismem Loki. „Jo, a míří k nám rozzuřené stádo Surtova skotu.“
„To jsme fakt potřebovali.“ Thor popadl kladivo.
„Mimochodem, jejich kůže je ohnivzdorná.“
„To jsme fakt potřebovali,“ zazubil se Thor.

„Mohu ti dělat společnost?“
„Ne.“
„Co piješ?“
„Nepiju.“
„Zvu tě na pivo. Bav se jako nevěsta.“
„Zmiz!“
„Tančíš?“
„Ne.“
„Alespoň na mne pohlédni, ať vidím tvoji tvář.“
„Tak! Stačí?“
„Fůj, ty seš ale hnusná! Ale co, v mojí ložnici je tma. Jdeme?“
„Sáhni na mne ještě jednou a utrhnu ti pazoury!“
„Všechny z Ásgardu si počínají stejně? Nepůjdeme se alespoň najíst? Nevěsta už snědla skoro všechno, ať nám něco zbude.“
Loki se protáhl davem svatebčanů a došel až k Thorovi.
„Měls pravdu, tyhle převleky stojí za houby,“ sykl.
„Já to říkal,“ souhlasil Thor a přetáhl Tryma nejbližším stolem po hlavě.

To, co mu obři vmetli do tváře, bylo horší než rána na solar. "Za vše, co jsi, vděčíš jen dodržování smluv. "
Jako by to Wotan nevěděl. Za svou ženu zaplatil okem. Za příslib moudrosti se vlastnoručně oběsil na větvi Yggdrasilu. A moc nad bohy mu dávaly jen runy, vyryté na jeho kopí.
Jenže jeho půlsyn Loki ho přesvědčil, ať za stavbu Valhally slíbí obrům cokoli, on už to nějak ošéfuje. Starou belu, teď se určitě chechtá někde za bukem. A až se objeví, tak ho Wotan nebude moct ani nakopat do zadku.
Protože u nich doma jsou tělesné tresty zapovězeny.

"Nemohu teď odjet, vycházku jsem Tilneyovým slíbila," Catherine zkoušela trvat na svém.
Její oponenti spustili naráz jako potrefená husa křížená s Kerberem.
"Ale drahoušku!" - "Na mou duši, viděl jsem je odjíždět." - "Zatroleně, dearest Catherine, bez vás ta projížďka nebude stát za nic!"
povzdech
V momentě se dvě bryčky hnaly ulicemi Bathu. Tilneys se za nimi jen překvapeně ohlíželi.
Miss Rowen by si byla nejraději vypůjčila páně Allenovu berli, hopsla na vůz a Thorpa zmydlila. Avšak zachovala dekorum a s pohledem upřeným k obloze jen zahučela:
"Že bys s tim taky něco udělal, ne?"
Thor se pro sebe ušklíbnul.
"Zvednout stavidla!"

Zima se táhla jako výšivka na nekonečném závoji a tklivé balady při večerních sedánkách.
Na všechny kromě Skadi a Ulla s jejich neutuchající lyžařskou vášní padala únava a letargie.
„Už je tady zas!“ zaburácel zvenku mužský hlas.
Když zvedla hlavu od látky a podívala se oknem ven, uviděla Heimdalla, jak si to zcela netypicky rázuje po mostě k Ásgardu a přitom rozhazuje rukama, jako by lámal hůl nad všemi devíti světy.
Že by první oběť zimního šílenství?
Za Heimdallem se objevila známá zrzavá kštice.
Sigyn si uvědomila, že jí vyšívání sklouzlo z klína.
Usmála se.
Do Ásgardu se vracely příběhy.

"Můžeš mi říct," smetl si neviditelné smítko z klopy, "můj drahý leč pošetilý bratře, co sis myslel, že děláš?"
"Mumle, mumle..."
Odpověď byla velice nejasná, protože bratr byl poněkud obklopen.
"Co prosím?"
"Mumle, kytky..."
"Aha. Chápu. Tedy nechápu. Tyhle lidské zvyky mi nikdy nebyly jasné. Ale pokud si vzpomínám na otcovy románky, většinou si vystačil tak s tuctem."
Bratr mlčel. Nic jiného mu taky nezbývalo.
"A taky by mě zajímalo, jak to chceš dostat na Zem."
Loki se zadíval na Thora, který v romantickém šílení vytrhal nejen Iduninu růžovou zahradu, ale i rozárium bohyně Frigg.
Tohle se Odinovi nebude líbit.

Za dveřmi stáli holčička a kluk. Holčička pípla: „Dobrý večer. Máme se zeptat, jestli můžeme využít vaší pohostinnosti.“
„My se známe?“
„Zatím ne,“ odpověděl zrzek, který dorazil za dětmi. Zívl, mávl rukou a bezpečnostní řetěz povolil. Zrzek mi vrazil do bytu se slovy „Thor parkuje kozly na dvoře.“ a svalil se na pohovku.
„My nemáme dvůr,“ vyhrkla jsem.
„Teď už ano,“ zaburácel zvenku mužský hlas.
Ráno pod jednou dekou ležel vzkaz:
Díky za nocleh. Máš u nás dračí srdce.
Zaúpěla jsem. „Mohli jste si po sobě aspoň uklidit.“
Když jsem lístek otočila, stálo na něm: Tohle říkají naše ženy taky.

Pěšina se stáčela a mířila k rákosí. Hel tu dala mrtvým volnou ruku a oni si vybavili sluneční paprsky, zem pokryli trávou, vymysleli řeku a břeh osázeli rostlinami fantastických barev.
Když došla ke svému oblíbenému zákoutí, kde se větve vrb skláněly k hladině, zůstala stát. Pak usoudila, že už to není její oblíbené místo, a spěšně se otočila na patě.
Höðr se za ní překvapeně díval.
Chtěl ji poprosit, ať neodchází, a na jazyk se mu dralo, že je nejkrásnější dívka, jakou kdy viděl. Jen si nebyl jistý, nakolik by to bylo vhodné, když poprvé otevřel oči až po smrti.

Danyael zdvihl hlavu vzhůru a zamžoural proti lampám, osvětlujícím arénu uprostřed přestavěné bývalé opery. V lóžích nahoře seděla spousta dvakrát mrtvých, jen o tom ještě nevěděli. Bavili se, posrkávali krev, ale jejich osud je nemine.
Pozoroval je, vrýval si tváře do paměti.
Pro jejich pobavení tady na písku umíral kdekdo, další upíři, vlkodlaci… ale udělali chybu, když odpravili anděla. Žádného dobráckého strážníčka dětí, exterminátora. Nebe poslalo jeho, aby to vyšetřil.
Uspěl. Nějaký severský ochlasta na Valhalle zase zaspal... Do světa se dostala receptura na výrobu Fenrirových pout.
Teď je jen musí dostat dolů, než ho rozsápe jeden velmi nevrlý vlkodlak.