Severská mytologie

Bolest pominula. Odeznívala tak dlouho, že pořádně nevěděl, kdy k tomu došlo. Kdy se příval jedu, který mu leptal tvář, zastavil.
Najednou znovu vnímal a skoro toho litoval.
Trojice kamenů ho tlačila do ramen, kříže a pod koleny.
Pouta se mu zařezávala do těla. Jsou z toho nejvzácnějšího materiálu, vzpomněl si.
Mohl by se osvobodit, časem, ale poutala ho magií, krví a podivným strachem z toho, že ještě víc ublíží svému roztrhanému dítěti.
Když dokázal pootevřít oteklé oko, uviděl ji, jak v rukou drží misku a chytá do ní jed.
„Sigyn,“ hlesl, ale zmlkl, když se jí ruce nezvladatelně roztřásly.

Přestal počítat dny a noci. Jeho mysl se rozevřela bolestí vycházející zpod žeber a jeho krev se spojila s krví stromu.
V jednu chvíli, v tisících okamžicích přišla smrt.
Upřela na něj oko ze studně, jehož barva byla neskutečně povědomá.
Viděl oko orla na vršku stromu světa.
Kouzelné oči ženy krásné jako sám život, zalité zlatými slzami.
Oko vlka, který pohltil slunce.
Mžouravý pohled synka, jehož poprvé sevřel v náručí.
Různobarevné duhovky dívky v šeru podzemí.
Oči lidí, skřítků, álfů, obrů, zrůd, zvířat, rostlin, bohů.
Náhle se na něj všechny upřely a on se s výkřikem probudil u kořenů světa.

Všechno bylo špatně. To se ostatně od konce světa a poslední velké bitvy dalo očekávat, ale Hel si to nepředstavovala až tak… Neměla pro to správné slovo.
Zbroj mu padla dokonale. Zvláštní, když se muž v ní změnil k nepoznání.
Vlasy mu zbělely. Tvář se mu stihla zahojit od sžíravého jedu, ale svaly jako by nesprávně srostly. Kdyby nebyla odbornicí na podivné grimasy, možná by ji zneklidňoval. Od věčného křiku ochraptěl.
„Kde je tvá žena?“ zeptala se. Tohle bylo taky špatně. Sigyn s ním přece celou dobu byla v té jeskyni.
Najednou se syčivě rozesmál.
Šílené. To bylo to slovo.

Bjorn rozpoltil obrovi hlavu sekerou, zatímco Thorstein jiného proklál kopím.
Thor máchnutím Mjölniru vyrazil čtyřem mozky z hlav.
Když se obr snažil Lokiho srazit do propasti, ten pouze ustoupil stranou a jeho nepřítel se dolů zřítil sám.
Vítězní hrdinové vstoupili do síně. Na zlatém podnose uprostřed stolu ležela jejich kořist, ukradený salám.
Když se všichni čtyři vrátili zpět do Asgardu a donesli jen půl šišky, nebyli obyvatelé úplně nadšení, ovšem i přesto hrdiny oslavovali.
Ovšem Odin rozkázal, že "vzhledem k tomu, jak měli ti čtyři mastný huby" budou mít celý týden poloviční příděl medoviny. Před otcem veškerstva zkrátka nic neutajíte.

Zpráva o zmizení vyhlášeného salámu vyvolala v Asgardu poplach, který se téměř rovnal totální anarchii. Hotový Ragnarok.
Odinovi svolal naléhavou poradu bohů, jak situaci vyřešit. Nakonec bylo usneseno, že půjdou oba přátelé výrobci, které Loki provede nepřátelským územím a za pomocí Thora získají masitý poklad zpět a pomstít urážku, již se ledoví obři krádeží dopustili.
Všichni se vyzbrojili do boje a s ohněm v srdci a kručením v žaludku se na Lokiho loďce vydali do Jötunnheimu.
"Tak mě napadá," prohodil Thor cestou. "Doufám, že počítáte s nějakým rozdělením kořisti."
Bjorn s Thorsteinem na sebe zděšeně pohlédli. Všichni znali Thorův apetit...

Bjorn se už po večerním opíjení chystal zalehnout do postele, když se k němu přiřítil jeho kamarád Thorstein.
"Náš salám!" volal.
"Co s ním?" otázal se Bjorn okamžitě střízlivý. Salám Thorsteina a Bjorna, dvou bojovníků, které Odin pozvedl do Valhally, byl vyhlášený jako pochoutka po celém Asgardu mezi bohy i lidmi.
"Všechen je pryč, nezbylo ani deset deka!" řval Thorstein. "Ale koukni co jsem našel u udírny." řekl, a ukázal Bjornovi rampouch.
Vše bylo jasné. Věhlas jejich pochoutky pronikl až do Jötunnheimu a krádež mají na svědomí ledoví obři.
"To ne! Náš salám nebude nikdo mrazit nebude. Jdeme pro něj!"

„Midgard upadá,“ prohlásil Ódin. „Lidé tvrdí, že mají různá práva kvůli rodu a ne kvůli schopnostem. Kdo z vás, Ásgarďané, je za toto zodpovědný?“
„Loki!“ prohlásil Tý.
Loki dostal preventivně kladivem do hlavy.
Ódinův havran cosi zaskřehotal.
„Heimdalle!“ Ódin vypadal rozzuřeně. „Je to tvoje práce!“
„Loki mne navedl,“ bránil se Heimdall.
Loki dostal kladivem do hlavy.
„Nenavedl,“ řekl Ódin. „Tvým trestem budiž, že již nikdy nenavštívíš Midgard.“
„To byly časy, kdy ještě za vše mohl Loki,“ mumlal Heimdall.
Ztlučený Loki se vydal sdělit Midgarďanům, že výnos se ruší a opět jsou si všichni rovni.
A to byl konec dobrých časů.

Ten obr, co chytil Lokiho tentokrát, byl ochoten se dohodnout. Ženitbychtivec chtěl kočku z Ásgardu. Loki, svolný učinit cokoli, ale věděl, že sám nic nezmůže. Prsa mu ještě nejdou. Nejen při plavání.
„Dobrá,“ řekl nakonec. „Ale když se ti nebude líbit, nebude to má vina.“
„Freyo... mohl bych si půjčit tvůj vůz?“
„Tady jsou. Freyiny ásgardské kočky.“
„Ty holomku, ty...“
Obr náhle přestal klít.
„Ty jsou roztomilé,“ prohlásil dojatě.
„A voní,“ dodal rozněžněně. „Jako by se koupaly v řekách Jótunheimu. Děkuji ti, Loki.“
Loki si pomyslel, že obr musí být čichotupý.
Horší je, že má další problém.
Sehnat náhradní kočky.

„Kde vězí?“ lomila Freya rukama.
„Odletěl před chvílí,“ uklidňoval ji Tór.
„Zatím všichni zemřeme! Hůř – zestárneme!“
„Nebohá Idunna. Co když jí v Jótunheimu ublíží?“ úpěl Bragi.
„Neměla bejt husa a naletět Lokimu!“
„Takhle o ní nemluv!“ požádal Bragi Freyu.
Náhle Freya odhodila zrcadlo a chytila se za hlavu.
„Šedý vlas!“ vykřikla a omdlela.
Když se probrala, měla na hlavě Tórovu přilbu.
„Ochrání tě při dalším pádu,“ vysvětlil Tór.
„Ty mi nemáš dávat přilbu, ty mě máš uklidňovat!“ odsekla Freya.
„Vždyť to dělám. Když máš přilbu, není vidět, že jsi stará.“
Naštěstí se v té chvíli u bran Ásgardu objevil sokol.

„Mezi lidmi se povídá, že dlíš ve smradlavé jeskyni a slintá na tebe had.“
Loki se otočil. Příchozí se drze se šklebil a na sobě měl jen boty.
„Nezakázal ti tvůj otec navštěvovat naše sídlo?“ otázal se Loki.
„Přicházím s nabídkou pomoci. Ásgard nemá hradby. Vím o někom, kdo je umí postavit.“
„Myslíš, že skočím na tvé triky?“
„Ty možná ne, ale ostatní se nechají oklamat.“ Hermés se usmál. „A platit budeš ty.“
V té chvíli se vedle Herma zjevil Apollón. Vzal na sebe podobu obra a Hermés se proměnil v oře.
„Buď rád, že nevidíš budoucnost, Loki,“ poznamenal Apollón.