Severská mytologie

Když cestujete tři dny a tři noci, občas se vás pokusí sejmout troll, velmi pomýlený lapka nebo vyloženě cílevědomé hejno hus, oceníte střechu nad hlavou. A když se pod tou střechou shodou okolností koná velkolepá hostina a ještě větší pitka, nenecháte se dlouho přemlouvat.
Thór cítil, jak z něj padá námaha uplynulých dnů.
Zatím se mu nikdo nepokusil ukrást kladivo!
Naopak mu hrdě ukázali nejnovější výkřik technologického pokroku.
„Sampo!“ představila ho hrdě vládkyně dvorce, paní Louhi. „Dáte si pivo? Víno? Medovinu?“
Sampo vychrlilo požadovaný nápoj.
„Nehodláš ho ukrást?“ prohodil Thór potichu.
„Jestli do toho nejdeš, tak ne?“ odpověděl zaujatě Loki.

Surt sundal sluneční brýle. Z očí mu vyšlehly plameny.
„Původně jsem chtěl přimět Lokiho ke spolupráci tím, že zajmu jeho zbylé mládě, ale ty budeš ještě lepší.“
Sigyn kryla dceru vlastním tělem.
„Až to začne, uteč,“ ucedila k ní.
„Myslíš, že zachráníš aspoň tuhletu?“ Surt k nim vykročil. „Na rozdíl od svých synů.“ Plameny z něj odskakovaly na dlažbu. „Smůla, že neumíš oživovat mrtvé.“
„Budu si muset vystačit s nimi,“ odpověděla Sigyn. Pokynula kamenným lvům před budovou soudu.
Seskočili na ulici a vytvořili hráz mezi nimi a Surtem.
„Napadá tě pádná hláška?“ zeptala se Sigyn dívenky.
„Adios, muchacho?... Poslední zhasne!“

„Slyšte mě všechny slavné rody, první i poslední potomci Heimdalla! Ukryté ej, je hadí vejce v nitru hory. Prázdniny končí ve středu. Mája mi pomůže. Ne, včela. Ségra. Jenže larpuje. S mámou jsme byli ve Španělsku, než se táta zdekoval. Na Costa kůže je pes podsvětí Garm a tvůj meč žízní, Paní koček. Mikeš má hrdinský sklony. Malé školáče otvírá Atlasovi dveře. Babiččino číslo…“
„To je všechno hezké,“ pravila Freyja a poplácala Honzu po tváři, „ale já se tě ptala, kolik ti ukazuji prstů.“
„723…“
„Takže nejen že jsi spadl ze Stromu světa, ale ještě sis lokl ze Studny vědění.“

Sigyn zkusila zachytit padající sklenku. Koneckonců poslední desetiletí žonglovala s nádobím.
Jenže její ruka byla příliš malátná a sklenka rychlá.
Loki, který dosud klímal na židli vedle jejího lůžka, procitl.
Zkusil ji vzít za ruku.
Když sykla, zase ji pustil. „Promiň.“
„Ta whisky byla jenom pro inspiraci,“ vysvětloval spěšně. „Napadlo mě: slad, obilí, vlasy Sif, životodárná země. Denně čerstvá vejce sedmera ptáků.“
Musela uznat, že nemocniční pokoj skutečně změnil v lán. Ke stropu nad ni zavěsil sbírku vajec, kapačku popsal runami.
„Nikdy předtím jsem nikoho neoživoval. Je to spíš… zadržení. Retence!“
Kdyby ho teď kousla, ocenil by ten zombický vtip?

Zadul svatý roh Gjallarhorn svolávající k poslední bitvě světa Ragnaröku.
Valkýry narychlo sedlaly, Ódinovi i Freyjini válečníci se zmatečně snažili popadnout pokud možno vlastní zbroj a nacpat se do ní.
Když z toho mumraje bohové konečně vyklouzli, vpadli do hlásky strážce Ásgardu Heimdalla a zasypali ho otázkami.
Ten na ně zamžoural s klůckem v jedné ruce a s Gjallarhornem v druhé. „Jen jsem ho trochu profoukl. Byl celý zaprášený,“ vysvětlil.

Měsíc poté zařinčely zlaté poháry v hodovních síních a ze stromu světa padaly vrtulky nažek, zatímco se vůkol nesl odosobněný Heimdallův hlas:
„Zkouška Gjallarhornu! Zkouška Gjallarhornu! Právě probíhá zkouška Gjallarhornu!“

Vlak zastavil uprostřed země nikoho. Strhla se vánice.

„Konec světa,“ prohlásila elegantní žena a pohladila kočku, jež se jí ovíjela kolem krku jako živoucí límec.
„Představoval jsem si ho jinak,“ podotkl válečný veterán. Protézou na místě pravačky zamyšleně zaťukal na okenní rám.
„Míň osobní?“ řekl mohutný topič, který se hodiny snažil údery kladiva přivést soukolí k rozumu.
Ve vedlejším kupé seděl pod dohledem přísného jednookého generála slepý mladík obviněný z vraždy.
V dalším spočíval jeho mrtvý bratr, jemuž právě muž s jedinečným knírkem vytáhl z hrudi…
„Le gui, podivuhodná zbraň.“
„Jmelí?“ užasla jeho bledá pomocnice.
„Exactement, mademoiselle Sigyn,“ odvětil Cernunnos.