Červený trpaslík

Dávno, když Kočkám nezáleželo ještě na barvě Čepičky, žil kněží Velký Mňouk. Svým srdnatým nadšením strhával davy následovníků.
Však jeho obliba byla trnem v oku podlému Křivofousovi. Křivofous šířil o Mňoukovi slova páchnoucí jako nejzkaženější ryba.
Říká se, že Mňoukovo velké srdce chřadlo, sláblo. Odešel do škrabadel ústraní.
Následovníci Křivofousa začali se šířit do všech chrámů a laskavými smetanovými slovy vemluvili bláhovému Kočstvu „laskavou reformaci“.
Křivofous, ve víře slabý, podlehl brzy prý rozporům mezi svými manželkami: Jedna měla ráda modrou barvu, druhá červenou...
Jeho následovníci pak nedůsledně šířili dvě různá Mňouknutí. I zaseli spor, který rozbratřil druhdy soudržné Kočstvo navěky.

"Ale pane Lystere, vždyť už jste to zažil, tak přeci nemusíte dělat takový povyk," konejšil Kryton svého pacienta.
"Ale minule jsem aspoň prošel dveřma. Copak nevidíš, jak vypadám teď? Hlavu mám jak Hvězdu smrti!" běsnil Lyster.
"Pane, dnes večer ten otok už určitě praskne a budete zase jako rybička," prohlásil Kryton sebejistě.
"Jo, buď tak, a nebo zítra přines rozbrušovačku," odvětil Lyster zkroušeně.
Večer se ukázalo, že Kryton měl pravdu. A když Kocour vycházel podruhé v životě z místnosti pokrytý zbytky Lysterova otoku, byl si jistý, že i nejkratší kravata na světě stačí na to, aby se na ní oběsil.

Osobní deník hologramu Arnolda J. Rimmera:
První dny po ztroskotání byly naplněné prací. Naštěstí se mi z lodi podařilo zachránit spoustu užitečných věcí, a to včetně speciálních osidlovacích náloží, pomocí kterých jsem si svět mohl zařídit podle libosti.
Byla to nádhera, byl jsem Adamem ve vlastním ráji. K dokonalosti chybělo jen jediné, má vlastní Jana.
Pečlivým studiem literatury zachráněné z lodi jsem zjistil, že je možné klonováním vytvořit dospělý ženský protějšek, za použití mé vlastní DNA. Přípravy i vlastní práce trvaly celý rok, ale nyní jsem na prahu vítězství. Vypadá to, že dnes kukla konečně praskne. Už se nemůžu dočkat.

Kocoura prostě nešlo nemít rád. Když pominu fakt, že byl naprosto skvělý a úžasný, zbude mi původ. Byl kočka. Všichni milují kočky! (Až na mě). Co na tom sejde, že má IQ jedné otevřené krabičky od sardinek. Dokonce i jeho příbuzní ho na Červeném trpaslíku nechali svému osudu, protože jeho táta si snědl vlastní nohu.
Kocour je prostě unikát, který nemá ve vesmíru (ani po třech milionech let) obdoby. Jak bych vám ho popsal? Představte si elegána s osmi bradavkami, který trpí utkvělou představou o své kráse. Hloupý jako štangle, ale s obrovským srdcem pro své přátele z těžařské lodi.

"Netrap se kvůli mně, miláčku. Jednoho dne najdeš ženu, která tě učiní šťastným," prohlásila srdceryvně krásná blondýnka.
"I kdybych měl žít milion let, lásko, nikdy bych na tebe nedokázal zapomenout," opáčil neméně patetickým tónem pohledný hrdina se sladkobolnou melodií podtrhující jeho slova.
Zatímco se v nemocničním pokoji Rimmer pokoušel udusit polštářem, Lister nespouštěl oči z televize a co chvíli popotáhl. Jeho kapesník zdobený nesčetnými skvrnami rozličného původu ale zůstával suchý. Ne však proto, že by ho podívaná na obrazovce nedojímala. Po dávce Baxterovy pálenky, která zapříčinila jeho a Rimmerovu hospitalizaci, se jeho slzy vypařovaly téměř okamžitě po styku s tkaninou.

"Néééé!" ozvalo se z mnoha hrdel, když se Kocour odrazil a skočil parádního tygra. Chovanci Záchranné stanice záporných postav ani nevěřili tomu, že to slovo vypustili z úst, zatímco Pracovník a snový terapeut v jedné osobě během křiku stíhal na všechny házet pochvalné pohledy. Sunkáč s Butchem se k sobě přimkli zády, peří na peří, biskupa na biskupa. Zřejmě udeřila poslední vteřinka! V takovou chvíli jdou i prachy stranou a Čapí hnízdo rovněž. Ruce sevřely perutě křídel a hladová ústa se už už natahovala k finálnímu skusu.
Čas se zastavil, pohyby se zpomalily, nikdo ani nedýchal, stetsony létaly! A Lister...

Sunkáč se zamyslel, až se mu z peří kouřilo. Poslední přání...
S Butchem se vždycky dohodli... než přišel ten zakačený Trpaslík.
"Přeju si, aby se věci vrátily do doby, než se Trpaslík objevil tady. Ať si 'terapii' odbude někým jiným."
Mezi ostatními nastalo pozdvižení. Trpaslík nebyl k utišení.
Lister ho poplácal a vzal pod paží:
"Vidíš, Holy, já ti říkal, že chtít mezi záporáky... a ještě k tomu mrtvý... je hloupost. Poď, dyž už sme tady, vemu tě s sebou na Fidži. Rimmerovi vo tom neřeknem."
"Můžu si aspoň dát opeřenou sváču, než půjdeme?" zavrněl Kocour, chystaje se ke skoku.

Legie byl naprosto skvělý hostitel. Pro své hosty dokázal udělat vše, co si přáli a po čem kdy toužili.
Kryton měl pokoj špinavý, jak nejvíce to šlo. Vyfasoval kbelík, hadr a mohl celou noc uklízet. Bylo to jako sen, který žil.
Rimmer obdržel pokoj sladěný do kapitánských barev. Byl plný admirálských obleků, fotografií telegrafních sloupů a bylo v něm uloženo několik popisů jeho úžasných her v kostky.
Lister dostal pokoj s kytarou, která měla čtyři éčkové struny. K tomu hromadu kari s pivem ve kterém se dokonce jednou mohl i vykoupat.
Určitě si dokážete představit, jak asi vypadal pokoj Kocoura.

"Mlč, Listere," ozval se ztrápený hlas pracovníka Záchranné stanice záporných postav. "Musíme rozhodnout, co je v rámci Trpaslíkovy terapie nejlepší. Má Sunkáč zemřít?"
"Já bych byl pro," prskl Kocour. "Zničil mi šaty."
"Zabijte je oba," zachrchlal Trpaslík.
"Trpajzlíku," pokračoval pracovník, "tvou snovou léčbu vedu já. Nevím, proč je chceš zabíjet teď, když jsi jsi je už nechal žít celých dva tisíce sedmset padesát osm slov. Za druhé, zabíjení sice může působit jako katarze, ale také může utvrdit tvé asociální návyky. Budeme hlasovat. Prst nahoru nebo dolů."
Z patnácti prstů deset mířilo dolů.
"Tak dobře," povzdechl pracovník. "Sunkáč zemře."
Vtom náhle...

Trpaslík zatím vše sledoval s pečlivě hraným napětím. Teď se pootočil, aby si soupeřivá drůbež ničeho nevšimla.
„Vidíte, vše probíhá přesně podle očekáváni,“ ozval se Trpaslíkův hlas z
komunikátoru.
„Ano? A intervence modré budky?“ Spockův hlas zněl skoro posměšně.
„Znáte Doktora,“ odpověděl Trpaslík unaveně. „Improvizoval...“
„Tomuhle vy opice říkáte improvizace?“ Kocour vzhlédl od své šesté ryby a
poprskal přitom několik nepříliš šťastných spolustolovníků.
„Víte, že vás všechny slyším?“ ozvalo se z reproduktoru. Všechny monitory
náhle ukazovaly šestihraný pult a zpoza něho se mračila postava Doktora.
„Helejte, přestaňte s tím dohadováním,“ ozval se náhle Lister. „Právě
jsme přišli o kus děje!“