Červený trpaslík

"Nic tu není, Dejve."
"Co tady není?"
"Není tu vůbec nic."
"Žádná utajená planeta?"
"Nic, není tu vůbec nic, Dejve."
"Ani nějaký zatracený měsíc?"
"Ne, nic tu není, opravdu nic tu není."
"Tajná základna, loď plná vražedných nymfomanek?"
"Dejve, nic tu není!"
"Snažíš se mi říct, Holle, že tady nic není?"
"Já to pořád nechápu," kroutil hlavou Lister, "celá galaxie je zakreslená do mapy až na tenhle malý kousek a tady přitom nic není. Proč?"
Do kabiny Kosmiku se přikolébal Kryton s hadrem a utřel jeden z monitorů.
"Oh, omlouvám se, pane, tuhle skvrnu od majonézy jsem musel nějak přehlédnout."

„Listere, už by ses vážně mohl začít chovat trochu dospěle! Je ti přes tři miliony let a pořád jsi jako tříletý!“
„Říká chlap, co si ještě po smrti hraje s vojáčkama.“
„Je to vysoce strategická sofistikovaná hra pro dospělé, které bys nerozuměl! Ale podívej se na sebe! Vůbec se nestaráš o svoje tělo, nemáš žádnou zodpovědnost! Kdybychom nenašli Krytona, můžeš si být jistý, že už bys byl mrtvý taky.
„O čem to žvaníš Rimmere? Nejsem malý dítě, dokážu se o sebe postarat,“ prohlásil Lister, zatímco mu Kryton upravoval ubrousek na krku, aby se mohl pustit do chlebových vagónků s kari.

Svět se pomalu šinul dál. Nevědělo se, jestli ke konci nebo na hodně dlouhou cestu, ale jedno bylo jasné. V tomto ani jiném známém vesmíru neměl už nikdo na hrdinství náladu. Většina lidské populace už dávno vyhynula a pár světlých (nebo spíše tmavších) výjimek by se dalo považovat za hrdiny jen díky tomu, že vůbec žily. Nikdo už nechtěl zachraňovat zajaté princezny.
A přece tu byla naděje. Jeden muž a jeho věta prorážející skrz na skrz všemi dimenzemi. A ať už jste byli v jakýchkoliv nesnázích, mohli jste si být jistí, že jí uslyšíte.
„Nachystejte uzenáče, na snídani jsem zpátky!“

Když se mu podařilo uzavřít výpusť té zpropadené neutronové nádrže, ještě netušil, jak zle na tom je. Jako obvykle odvrátil zkázu planety, zadusil padoucha jeho vlastním doutníkem a pak prožil vášnivý románek se zachráněnou krasavicí. Pak si ovšem všiml, že únik energie z jeho holosrdce se nezastavuje, ale právě naopak
Pochopil, že bude potřebovat náhradu. Projížděl interdimenzionální navigaci, ale marně hledal další frajerskou verzi sebe sama. Co když je poslední odvážný a charakterní Arnold Rimmer ve vesmíru?
Vesmír ale Eso Rimmera potřebuje a proto nesmí dopustit, aby jeho loď a paruka osiřely! Čas se krátí... Nastavil souřadnice na nejbližší dimenzi...

"Dlouho jsem si tím lámal tranzistory, ale myslím, že jsem konečně přišel na to, proč náš triplikátor poprvé nefungoval tak, jak měl," oznámil Kryton ostatním.
"Jen aby," zapochyboval Rimmer. "Raději bych byl hydrantem v ulici plné pejskařů, než znovu padnout do spárů našim šíleným dvojníkům."
"Nebojte se, pane Rimmere, nic takového tentokrát nehrozí. Ale pro jistotu při prvním testu zkopírujeme něco neškodného," řekl Kryton a položil pod snímač triplikátoru knihu. Pak přístroj spustil.
"Nefunguje to," oddechl si Rimmer, když se žádné kopie neobjevily.
"Ale jo, funguje," nesouhlasil Lister. "Podívej se na desky."
A skutečně - název na obálce zněl "Devět mušketýrů".