DMD č. 24. pro 24. 4. 2016. Téma: Ham

Silné čelisti cvakly, ozvalo se nepříjemné křupnutí a v tlamě se mu rozlila horká krev. Tichošlápek miloval lov krys. S tichou zuřivostí cílevědomě likvidoval jednu po druhé. A ve sklepích domu na Grimmauldově náměstí jich bylo hodně.
Když je potom v podkroví házel do zobáku trpělivě čekajícího hipogryfa, myšlenky mu zabloudily k době, kterou spolu strávili na útěku a kdy se o krysy dělili.
A musel se ptát sám sebe, jestli jim tak náhodou nebylo líp. Strava nic moc, ale aspoň měli nad hlavou nebe.
Povzdechl si a radši vylovil další krysu.
"Tak ham, Klofane, dej si i za mě."

Ham, bylo ukousnuto ze svobody tisku; další noviny skončily v číchsi pařátech.
Hamham, uhryzlo se jinde z peněz jedno vlastně na co, teď už na tom nesejde.
Škrrrr, utrhlo se támhle z rozpočtu na nějaké soukromější hnízdo.
Trh, urvalo se zase na pěstování něčeho ekonomicky výhodnějšího (pro někoho).
Chramst, sežral nový projekt zdroje na – co na tom záleží.
Chroup, křupla další kostička svobody, když se přidalo pár dalších zákazů.
Ňamchramsty, slízla se další vrstva vzájemného respektu.
Křup, rupla hlasitě páteř pod dalším zákonem.
Sschlamst, vysálo se trochu morku z rétoriky (hodí se do vlastní polívky).
Z demokracie zbývala sotva kostřička.

Nebylo co jíst. Nebyly peníze; i kdyby byly, nebylo za ně co koupit.
Zemí otřásla krize. Lidé se v pekařství prali o poslední pecen chleba – byli nevraživí, protože byli hladoví.
Ulicemi se ozýval pláč dětí a křiky agresivních mužů.
Ženy si vjížděly do vlasů – kdo večeřel teplé jídlo, ten byl obecním nepřítelem.
Lid se bouřil. Byl nedostatek, nejen jídla, všeho.
Král s královnou si jezdili ve zlatém kočáře a nic je netrápilo. Jedli paštičky a nadívané krocany, zatímco poddaní trpěli.
A pak ta načančaná Rakušanka prohlásila, že když nemají lidé na chleba, ať tedy jedí koláče!
Bylo načase vyměnit panovníka.

Sasha milovala knihy. Už od mala jí byly vším. Vždy se ráda učila. Hltala všechny informace, které z těchto knih mohla získat. Tato byla extrémně tlustá.
Objevila ji v zapadlém antikvariátu. Zaprášený: Souhrn lidských poznatků. Na stovkách stránek byla vepsána hromada vědomostí a tajemství. Taktéž seznam autorů byl úctyhodný. Několik desítek jmen. Sasha se do knihy nořila čím dál více. Poslední stránka. Otočila ji. Byly na ni podivné oči. Zamrkaly. Kniha řekla: "Ham?"
Než stihla zakřičet kniha ji vtáhla dovnitř.
Ke stránkám přibyly další. Do seznamu autorů přibyl text: Sasha Delaine.
Kopie knihy byla automaticky odeslána na mateřskou loď SXVZ158.

Tma. Jen marná cesta vpřed. Za mnou mrtví. Mieevte mezi nimi. Měla být mojí ženou, zakřičím do temnoty ve svém srdci.
Past. Nebýt tak malým králem, měl bych po starostech. Místo hlavy tak nechávám v kovových čelistech jen dlaň. Bolest srdce násobená utrpením těla.
Meč. Elvartangova zbraň brání smrti v jejím úmyslu. Pohltí zranění svým kovem. Můj předek mi zachraňuje život, avšak na oplátku žádá mnohé.
Mieevte. Živá. Objímá mě, tiskne rty na ty mé. Také ona získala v Kintriře meč. A ztratila iluze o dávném králi a jeho ženě. Hrob otroků ji polkl a zavedl ke mně.
Odcházíme jiní.

Seděl před Poličkou, a kníkal. Najednou ho zvedly jemné ruce, ocitl se v mámině náručí. Odnášela ho pryč od jeho Konzerv a Kapsiček.
"Moonýsku," podívala se na něho přísně, "měl jsi teď ham pět dní po sobě, vždyť budeš jako kulička."
"Měl nejen konzervy," ozval se od počítače táta, "děda říkal, že mu pomazal 12 granulí špekem, určitě dostal i ten špek."
"Dvanáct?"
"Jo, dvanáct, znáš dědu. Já ti dokonce můžu říct, že to bylo někdy kolem půl šesté, to občas jí špek."
Zasmáli se.
Nakonec Moonymu nezbylo, než se pustit do granulí bez špeku. Ale stejně byl doma rád.

Ham. Zní to jednoduše, je to citoslovce konzumace jídla. Navíc je to anglicky šunka, to k sobě pasuje. Vytahuji ze spižírny konzervu pražské šunky s nápisem Prague Ham a stavím si ji pro inspiraci na kuchyňskou linku.
Nápad stále žádný. Přichází mi na mysl potravinové značky Hamé a Hami, k těm se to ham také hodí. I když možná nejsou od tohoto citoslovce odvozeny. Někdo ze spolubojovníků si vzpomene na fotbalový klub West Ham United.
"Proč tu leží ta šunka?" ptá se manželka.
"Tu zde mám pro inspiraci."
"Já myslela, že je exspirovaná."
Šunka exspirovaná není. Někdy si ji dáme.

Zatím se to jevilo jako čistě filozofický problém. Jak tak seděl na pařezu a zíral na tu věc, ze všeho nejdřív ho napadlo:
„Když to budu tiše pozorovat, neuteče to?“
„Dá se to sníst?“
„Asi je to mrtvé. Studené věci jsou mrtvé. Třeba sníh.“
Bylo to malé, oválné a smrdělo to. Trochu jako vzduch po bouřce a karabiny, co trousili lidé s batohy na zádech. Dodneška nechápal, proč tak řvou a utíkají, když na ně vykoukne. Proč věší jídlo na strom. (To od nich bylo milé.)
Seděl, přemýšlel a koukal na plechovku.
S nápisem Prague Ham.
Víte, medvědi neumějí číst.

Odtrhla pohled od spokojeně přežvykujících spolužaček, avšak kniha v jejích rukou byla zoufale nezáživná; mysl se nakonec vždy zatoulala ke křupavému dalamánku nebo višňové kapse.
Ta vůně ji dováděla k šílenství.
Sevřela list, který právě otočila, přestože si z celé stránky pamatovala jenom dvě slova - "kobliha" a "jídelna".
Nepodlehne, zapřísahala se v duchu.
Zakručení v břiše jako by jí to chtělo potvrdit. Anebo vyvrátit?
Pohled upřela na hodiny. Už jenom sedm minut a bude hodina.
Skončí spokojené přežvykování, vůně právě upečeného pečiva vymizí, její žaludek se uklidní.
A ona bude moct spokojeně konstatovat, že znovu porazila nenáviděného nepřítele; své tělo.

Diederik Stapel za sebou zavřel dveře. Usedl ke kuchyňskému stolu a doprostřed postavil hrnek s nápisem „kapitalisme“. Pak z velkého pytle na odpadky vyndal pět balení M&M’s, jedno po druhém roztrhl na vyznačeném místě a vsypal do hrnku. Plný hrnek zvážil na kuchyňské váze a číslo si poznamenal. Slunce zapadlo teprve před pár minutami, ale v domě bylo ticho. Žena ani děti nebyly doma, takže měl profesor klid na práci.
Vylovil z hrnku červený bonbón a začal vyplňovat dotazník. Položky mu byly důvěrně známé, ale přesto všechno důkladně přečetl. Potřeboval co nejrealističtější výsledky.
Spokojeně zamlaskal a nabral si hrst bonbónů.