DMD č. 24. pro 24. 4. 2016. Téma: Ham

Ham chramst ham.
"Tak zase pod zeď?" zeptal se Mark a zakousl se do obilné placky.
"Jo. Vyrážíme na průzkum na západ od Krastera," odpověděl Moll.
"Teda, to si nechám ujít. Tam se poslední dobou prý potulují Thenové, tfuj!" otřásl se Mark při vzpomínce na kmen divokých, který rád obědval své protivníky, a vyplivl tvrdé sousto.
"Mhm, to bude v pohodě. Tentokrát z toho mám vážně dobrý pocit," usmál se Moll a spolkl sousto.
Ham chramst ham.
"Jo, mám z toho dobrej pocit! Tahle byl vážně dobře naloženej," usmál se Grol a spustil rožeň s Mollovou nohou níž nad oheň.

"Madam," Frances se druhé dámě - co se to u všech rohatých dnes na její lodi děje? - lehce uklonila. "Obávám se, že na mojí lodi nic zvláštního k vidění není..."
Magdalene pozvedla obočí, ale její manžel ji v reakci předběhl.
"Kapitáne, přesuňme se někam, kde si budeme moci promluvit nerušeně,"
pohledem přejel členy posádky, snažící se vypadat, že scénu nesledují.
Frances kývla a dala bocmanovi signál, aby upozornil stewarda.
Sotva byli v podpalubí Magdalene promluvila: "Jestli se neurazíte, kapitáne, nerada bych naší návštěvou působila problémy - dovolila jsem si proto přinést nakládané skotské jehněčí - právě jsme odtamtud připluli. Předám je vašemu stewardovi..."

Plutarch vede řeči o republice, volených zástupcích krajů i Kapitolu. Prý to fungovalo v minulosti a může znovu.
Nechává ho. Potřebuje jeho znalosti a schopnosti. Pak ho postaví před hotovou věci, stejně jako zbytek Panemu. Bude-li rozumný, bude držet ústa a krok. S nerozumnými se... nějak naloží.
Ona má teď jiné starosti. Je třeba nenápadně posoudit potenciální protivníky.
Připravit Snowa o poslední zbytky podpory. Jako vedlejší bonus psychicky zničit reprodrozda. Dvě mouchy jednou ranou.
S hraným sebezapřením jmenuje sama sebe "dočasným“ prezidentem. Země není připravena na pořádné volby.
Když s šípem v hrudi padá k zemi, přemýšlí, kde udělala chybu.

Kde ty děti vlastně vzali? Co byli zač?
Nikdo se to už nedozví.
Čtyři těla ležela za křovím, mimo dohled. Děti byly děsivě zticha. Když je zbavil pout, posedaly si na zem a pozorovaly ho. Žádné nepromluvilo, žádné neodpovědělo na otázky.
Asi měl chvíli počkat, pohovořit s těmi muži.
Už je pozdě.
Děti jsou tak hubeňoučké.
Vytáhl jablko a hodil ho mezi ně. Jedno z těch větších ho chytilo, ukouslo si, a zbytek podalo menšímu. Během chvilky zmizel i ohryzek.
Jak je nakrmit?
No...
Ten kůň, co s sebou táhli, to stejně přes hřebeny nezvládne.
Za chvíli nocí zavonělo maso.

Hudebně amatérský magazín je tu pro vás! Časopis pro všechny, kteří někdy na něco chtěli hrát, ale ještě se k tomu nedostali. Časopis pro všechny, kteří by to zkusili v talentové soutěži, jenže se stydí. Časopis pro všechny, kteří už to zkusili v talentové soutěži a nebyli pochopeni.
Dnešní vydání – obsah:
Rozhovor dne: Zpověď autora jednoho hitu
Fotoblog: Byli jsme na koncertě a prima jsme zapařili
Tipy: Kam vyrazit za osvědčenejma peckama
Test: Jakou bych si založil hudební skupinu, kdybych na to měl
Soutěž pro čtenáře: Pošli fotku s Šaraticí a vyhraj vstupenky na fesťák
V každém čísle trsátko zdarma.

Město se pomalu ukládá ke spánku. Antonín bdí.
Povinnosti volají. Jeho pán se dožaduje další potravy.
Antonín se zachvěje. Pohled do útrob žhavého chřtánu oslepuje.
Ale není čas váhat. Závisí na něm tolik životů. Antonín ani nemá čas si postěžovat.
Žhavý chřtán polyká sousto za soustem. Nesmí hladovět. Antonín klopýtne, když se pokouší otřít pot z čela. Jeho pán reaguje zlověstným zahučením. Antonín poplašeně zvýší tempo.
Tolik životů má ve svých rukách. Nesmí polevit.
Zakolísá, chtěl by na chvíli spočinout, ale pocit odpovědnosti mu to nedovolí.
Celé tělo mu prostupuje známý a neústupný nápěv
Antoníne, topiči elektrárenský,
do ohně přilož!

HAM: Tak odešel. Hmpf. Nevděčník. Clove! Tak si budu hrát.
Ticho. Popelnice jsou zakryté. Ozývají se z nich zvuky dušení.
HAM: Dále! Kdo je tam?
Pootevřenými dveřmi vletí dovnitř vrána. V zobáku nese kousek šunky. Pustí ho na zem a ozobává ho.
HAM: Ham!
HAM: Hm. Klove. Kdo by nekloval.
HAM: Clove!
POPELNICE: Chci svoji švestičku! Ham!
HAM: Ty ještě žiješ?
VRÁNA: Kráááááák!
Hopká blíž. Šunku upustí Hamovi na nohu.
HAM: Klove!
Zvedá šunku. Strčí ji do pusy.
HAM: KREV! Clove!
Vrána se přiblíží. Otevírá zobák.
VRÁNA: HAM!
HAM: Šátrá kolem.
Vrána mu vyskočí na koleno.
VRÁNA: KLOV. HAM!
Řev.

Ten druhý mne vždy svými hláškami dostával do trapných situací. Když před lety, ještě v dětském domově, prohlásil: "Všude holek jako kvítí, půlka z nich jsou transvestiti,"
netušil, že tím naštve početnou skupinu umělců, na jejichž vystoupení jsme byli.
Když si ve dvaceti ujasňoval svou orientaci (já ji měl jasnou, ale znáte Toho druhého), utrousil: "Když tě holka nemá ráda, stačí prdel kamaráda." Rebeka už na mne nikdy nepromluvila.
Právě teď Singhaia ke stolu nese něco jako hamburger, takže jsem se jeho hlášku, "Když ti žena vaří na nic, buď rád, že nejsi panic," pokusil zamaskovat slovy "Ham!" Bohužel, bezvýsledně...

Máma má narozeniny, tak jdeme do restaurace.
Táta samozřejmě vykládá: "Děti, kanárek chcípl," víte, on tím myslí, že jeho DMD účet má málo kachniček.
Před tím, než nám přinesli jídlo, jsme se všichni dívali do mobilů na DMD, víte, už i já píšu drabble pod jménem Kraken a napsal jsem už jedenáct drabblat! Táta pořád vypráví, že je hrozný chudák, protože dostává strašně málo kachniček. Ale pak nám přinesli jídlo a to vypadalo tak dobře, že jsme prostě museli odložit mobily.
Bylo to prostě super, mňam mňam, já měl hranolky, sestra taky, starší měla řízek a brácha hamburger, prostě dobrota!

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či sa nestaráš o tú malú, čo ti tá dievka z Prahy priniesla.
- Starý môj, o všetko som sa postaral. Vykúpal, prebalil, najesť som jej dal. A teraz v kolibe spí.
- Dobre si urobil, Pištík môj. A čože si jej dal? Vari len nie slivovicu.
- Ale hybaj, veď to aj ja viem, že slivovicu malé deti nepijú. Neuveríš, ale ovce som podojil.
- Ej, Pištík môj, to by ti tu mali častejšie ženy s deťmi chodiť, ovce by z toho mali radosť.