DMD č. 11. pro 11. 4. 2016. Téma: Levná kořist

„Dobrý den, mohu nabídnout kávu, čaj nebo něco ostřejšího.“
„Zelený čaj, prosím a denní nabídku.“
„Ano, hned to bude. Zde je naše menu a čaj.“
„Velmi zajímavá nabídka, jen co je pravda.“
„Snažíme se poskytovat prvotřídní služby.
„I ceny jsou skvělé.“
„Hýčkáme si naše klienty.“
„Co si dáte.“
„Mám chuť na exotiku. Prosil bych tu levhartí černošku a liščí japonku.“
„Znamenitá volba. Zbraň má pán vlastní.“
„Ano.“
„Lov začíná ve tři hodiny, buďte připraven deset minut předtím. Mohu zatím nabídnout oběd.“
„Před lovem zásadně nejím, až po něm, to si rád vychutnávám svoji kořist.“
„Nebudu rušit. Kdyby něco, stačí zavolat.“

Procestoval svět křížem krážem, aby získal všechny možné druhy síly. Přežíval na magii běžných kouzelníků a tu zvláštní pečlivě ukrýval do starobylého artefaktu. Stačilo otevřít medailon zdobený obsidiánem a mohl ji mít k volnému užití. Šetřil si ji. Většina těch sil byla tvrdě zaplacena. Oběti se bránily, velká část se nedala zabít bežným způsobem a jejich magie dohromady vytvářela téměř nespoutatelný guláš. Získal všechno, co chtěl. Všechno až na jednu jedinou magickou sílu. Byl si vědom toho, že jeho někdejší oběť přežila. Provaz z lýčí na Karla čekal stejně trpělivě jako on. A mezitím si vystačil s přístupnějším kouzelnickým potěrem.

Nejprve dostal podržet panenku a jen zmateně sledoval, jak kaskáda zlatých kudrlinek spěchá za nějakým důležitým posláním jako tahání dalšího kotěte pro Tommena.
Potom mu Myrcella začala svěřovat stuhy, zatímco zaplétala hřívy hadrovým lvům.
Nakonec mu vyprávěla, co si hračky myslí o její septě, o bratrech a životě vůbec.
On na to většinou zavrčel jakž takž kloudnou odpověď. Nakolik si člověk může kloudně povídat s hadráky vycpanými pilinami.
Musel Myrcelle ale přiznat, že má kuráž dívat se na jeho zmršený ksicht. Taky už ho nijak netitulovala.
Čajové sedánky byly ovšem něco, co rázně odmítnul.
Celou dobu při nich výhružně stál.

Ač levoboček původu pochybného již od štěněčích let má malé zvíře úroveň. Nikdy neudělá zbytečný krok a na svět vzhlíží s blahosklonným výrazem anglického lorda. Jediná věc, která mu kdy padla za oběť, byly zánovní dioptrické brýle. Samozřejmě teroristčiny. Prý za ten cvičák. Nožičky orazítkoval svým chrupem dokonale. Na nose už nikdy neseděly rovně a drbání za ušima se stalo jejich přidanou hodnotou.
Velké zvíře si na žádný hogo fogo nehraje. S oddaným pohledem a třiceti kily čisté lásky by vnutil balónek snad i kusu kamene. Ovšem nejlepší zábavou je rabování odpadkových košů. Pytlík umaštěný od salámu je nejcennější kořistí.

Nejdříve si ho vůbec nevšímala. Byl to jen jeden z mnoha bláznů, kteří za ní chodili a s dychtivým leskem v očích žadonili, aby je pustila k sobě. Pro zlomek naděje by se kvůli ní vrhali do černých děr.
Tento byl ale vytrvalejší než ostatní. Celé dny vedle ní proseděl na kostkované dece a vyprávěl jí o vesmíru, o cestách a o jemných spirálkách nekonečna. O bitvách, kterými budou muset projít, o armádách, kterým společně utečou. Mluvil on. Ona poslouchala a náhle v sobě ucítila dosud nepoznanou touhu následovat něčí sen.
Ten den se Tardis rozhodla a nechala se ukrást.

Nevím, jak jsem se zde octl. Jeden moment stojím ve třídě a druhý na travnaté pláni. Okamžitě jsem se chtěl přesunout, ale nešlo to. Alespoň jsem byl stále v Anglii. Dojel jsem do Londýna a zkoušel budky, všechny rozbité. Rezignovaně jsem se postavil do toalet. O dalších událostech se odmítám vyjádřit.
Chvíli jsem sušil nohy v parku a trpěl na sobě mudlovské pohledy.
"Alan Rickman! A dělá cosplay!" křičely na mne jakési dívky, jako kletbou postižené.
Když jsem mávl hůlkou Repello Mudletum, pištěly ještě víc, podávaly mi pero a papíry a některé vyhrnuly rukávy.
Jsem přesvědčen, že jsem v pekle.

Dnes ve slohu pan učitel Veselík pravil: „Teď pro odlehčení něco zábavného.“ Pročež napsal na tabuli ‚Kůzlátka byla vlkovi levnou kořistí‘ a mořil nás, abychom určili, co je na té větě špatně.
My mlčeli, jenom Kolorenč František porád mával rukou, jelikož je děsnej šplhoun. Pročež pravil, že kořist nemůže být levná, anóbrž se nekupuje v magacínu, ale zadarmo loví.
A já poslal klukům lísteček s dotazem: Půjdeme odpoledene na třešně?
Bejval odepsal: Jo.
A Jirsák s Kemlinkem udělali čárku.
Zilvar připsal: Vím o žebříku.
Pročež jsem se velice radoval, jelikož jsem věděl, že s žebříkem budou ty třešně snadným úlovkem.
***

„Ty ses zbláznil!“ řvala na evidentně neschopného bratra.
„Ne, chtělo se po mě, abych to sehnal, udělal jsem to.“ Bránil se.
„Ale ne mezi bezdomovci, tupče!“
„Co jsem měl dělat? Chytat malé děti jdoucí domů?“
„Třeba. Šéf nebude nadšen.“ Usoudila sestra.
„Teď?“
„Už nic.“ po zvuku toho hlasu, nadskočili.
„Já…“ koktal.
„Udělal‘s moc dobře, takhle nás nezačnou hledat, hned, až Lov skončí, nebudeme zde.“
„Máme jich osm, stačí?“ zeptal se.
„Bude, je čas na vaši odměnu.“
„Vypadá to, že se zabili navzájem,“ prohlásil seržant Wu.
„Nicku podívej, tady je třetí pár bot.“
„Techniky sem! Známe totožnost?“
„Nic u sebe neměli.“

Olena za sebou zavře dveře bytu a nechá za nimi cizí město, cizí lidi a snad i jednu novou kamarádku. Ze zvyku zamkne. V zrcadle vidí rozmazanou řasenku. Otevře kosmetickou kapsu. Hloupost. Odličovadla má v koupelně. Už je vážně utahaná.
Mimoděk si všimne, že v kapse chybí rtěnka.
Pak se jí zatočí hlava.
Kde je?
Chlad. Linoleum. Předsíň. Doma? Kdekoliv, ale nemá tady být.
Odemknout. Ven. Hned. Nebere si ani svetr.
Její nohy se snad vůbec nedotýkají země. Možná je bosá.
Něco je špatně. Zastaví se na rohu ulice. Myšlenka je pryč. Musí dál, ví to, neví kam, ale musí.

Když nenajdou pachatele, zavřou prý Bradavice! Kam pak půjdu? Zpátky do sirotčince?
Pitomá uřvaná nána, kdyby se tam nemotala… mazlík měl večeři, ale přece za ni nebudu platit já?
Co ten poloobří blbec z Nebelvíru? Když jsem ho nachytal poprvé, měl svého pavoučka v takové malé bedýnce. Dobře jsem udělal, že jsem ho tenkrát neprozradil. Teď by se mi mohl hodit. Jak rychle rostou akromantule? Musí už být docela veliká. Předpokládám, že by mohla spořádat malou holku.
Výborně. Takže teď jen musí patřičně udýchaný a vyděšený student Tom Raddle doběhnout do ředitelny, a oznámit, jakou nebezpečnou bestii ve sklepení objevil.