Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Na první adrese, co mu vyhodil internetový vyhledavač, otevřel nechutně namakaný svalovec.
Omluvil se za omyl a utekl. Bydlet s tímhle člověkem v jednom bytě by znamenalo každodenní panický atak před zrcadlem.
Druhý dům vypadal jako oáza klidu. Vyklidněně vyhlížel i zubící se Afroameričan, který otevřel dveře s jointem v ruce.
Třetí pokus byla úplná katastrofa. "Čo to tu máme ža bobečka?!" rozněžnila se dáma velikosti menšího hrocha a naklonila k němu obří dekolt.
U všech Heisenbergů, pro svatého Hawkinga, ať ten poslední tip vyjde.
Výtah nefungoval, vydal se po schodech a doufal.
Profesor Cooper vypadal v inzerátu osvěživě normálně!
Co mě to jenom napadlo, že jsem si myslel, že mi Tonda doveze normálního kapra? Ne, rovnou mi přiveze dvě půlky kapra. Ty těžkou šoupnu do rybníka a budu vykládat panu domácímu, jak bezvadný úlovek chytil.
Tak budu muset do rybárny. Jen aby neměli moc velké ceny.
Prodavač mi napřed nabízel nějakého lenocha, ale s tím by to nebylo ono.
Ne, řekl jsem si o jednoho čipernějšího, kterého jsem zahlédl v nádrži s ostatními. Byl tak aktivní, až vypadl z váhy.
A kolik mě nakonec stál? Jenom 28,60 korun. Dobrá cena, že jo?
Pan domácí má docela levnou kořist.
Domácí nešťastně dřepěla a zírala na to nadělení.
"To snad není pravda! Ty se už nemůžeš prát, protože zajedno jsi starej, za druhý pomalej a za třetí bys toho druhýho mohl tak maximálně ožužlávat! Vždyť už nemáš žádný zuby!"
To, co vyšlo ven jako krásný dlouhosrstý kocour, se vrátilo jako hrouda bláta, z které koukalo jedno žluté oko. Namočený ručník (a trocha boje na obou stranách) udělal posléze z blátivce tvora alespoň lehce podobného kocourovi.
Den se vzpamatovával ze šoku, další den utrpení zajídal a zapíjel.
Teď už vypadá skoro jako dřív.
Jen když se do něj lehce plácne, práší.
Jája se nám jako blátivá koule vrátil v sobotu (ano, tuhle sobotu, co teď byla) večer. Byla jsem z něj upřímně nešťastná, protože pod tím blátem se nedalo zjistit, zda je nějak zraněný, nebo ne. Naštěstí to vypadá dobře. A já tím pádem nemusela moc přemýšlet o tom, co nebo kdo je levná kořist. Starý kocour bez zubů je pro ostatní laciná kořist úplně jednoznačně...
Navazuje na Tayra
Pokračování : Magická nesnášenlivost
Šaretas nechal koně jít. To moudré zvíře by stejně nedonutil vstoupit do hor.
Ani jemu se nechtělo.
Les ještě nezdivočel, poznal jednoho ze svých pánů. Trnité šlahouny se odtahovaly z cesty, hejna komárů se rozestupovala.
Dveře okrouhlé svatyně zely dokořán.
Pestře žilkované kameny na oltáři vypadaly jako dětské hračky.
Kterýkoliv jiný čaroděj by se kamenu zmocnil bez sebemenšího úsilí.
On zaplatí plnou cenu. Možná tu nejvyšší.
Zaváhal. Ještě mohl couvnout, nechat vévodu osudu, vzdát se svého bláhového snu.
Nadechl se.
Uchopil jeden z kamenů.
Bolest ho srazila na kolena.
Stočil se do roztřeseného klubka a pokoušel se na ni zvyknout.
Bylo léto.
Slunce pálilo do listí dubů, ale pod stromy bylo příjemně.
Ležela jsem v trávě.
Ze spokojeného dřímání mě vyrušilo dětské povykování a dupot.
Celá jsem se zatelelila a mlsně se olízla.
A pak už jsem začla vnímat jejich auru, och tak mámivě sladké oblaky kysličníku uhličitého!
Pak to přišlo. Jeden rychlý skok, a byla jsem na kůži. Přelezla jsem na vyhřáté místečko, a zabořila hypostom hluboko do masa.
A pak už jsem sála.
Lidská krev je skvělá sama o sobě a ta dětská nejvíc.
Jenom jednou to nevyšlo.
Ten myslivec byl zjevně kuřák.
Bylo mi zle pět dní.
Byl to jeho celoživotní boj, dostat se snadno a rychle k majetku. Neměl to štěstí jako někteří, aby se narodil do zlatých plenek.
Stát se duchovním nebylo tak výnosné, právnické povolání bylo příliš náročné a všechno ostatní bylo pod jeho úroveň.
Nezbývalo mu než se výhodně oženit. Překážkou ale byl jeho chudý původ.
Vstoupil do armády, protože když už nic jiného, na uniformu se snadno naláká nějaká oběť.
Myslel si, že s Georgianou na to šel chytře.
Nicméně zjistil, že čím vyšší věno dotyčné, tím hůře se dá dívka zlákat.
Když sliboval věrnost Lydii Bennetové, měl mnoho důvodů skřípat zuby.
"Dáte si taky ještě whisku?" ptá se majitel firmy novináře. Ten se opírá o stůl, před chvílí na záchodě hlasitě zvracel. "Tak ještě jednu, na to seznámení," odpovídá mladík.
"Tak rovnou čtyři!" říká obsluze magnát. "No, nebojte se. Velvyslanec přijíždí zítra až v poledne. Vlastní letadlo, brandejský letiště. Hrozně se bojí, chudák. No, bezpečnosti není nikdy nazbyt. Ale pomůže nám, export do Číny pofrčí," dodává již unaveným polohlasem. "Ale ne abyste to někde napsal!"
"Nebojte," odpovídá mladík.
Po hodince odchází pryč. "Šikmoočko v poledne přisedne ve dvouměstí. Tři pušky by měly stačit," SMSkuje svému neznámému zaměstnavateli.
A stačilo dělat opilého.
Jedna z prvních věcí, o kterou se hříbata pokouší již několik desítek minut po narození, je postavení se na vlastní nohy. A mnoho lidí se často ptá, proč? Když třeba taková štěňata nebo koťata ještě dlouho poté, co přijdou na svět, zůstávají ležet a dokonce zpočátku ani nevidí... Tak proč se hříbátka tak namáhají?
Důvod je prostý; aby mohla utíkat. Jistě, kam by utíkala, v teple a bezpečí stáje? Jenže před mnoha lety se stáda koní proháněla volně po nekonečných planinách a pro šelmy představovala kořist. A jakmile se mládě postavilo, bylo schopné v případě náhlého nebezpečí utíkat se stádem.
A mimochodem, už druhý den bývají hříboušové natolik aktivní, že vám ve výběhu v návalu lásky a radosti klidně skočí na záda :D Takže, pozor na ně, na drobečky! (novorozené cca 50 kg) :D
Uplynulo několik dnů, během kterých se snažil objevit zásoby rumu, rozklíčovat mapu, vymyslet způsob opuštění ostrova, naučit se pít vodu (v tomto pořadí). Podařilo se mu (se značnými obtížemi) jen to poslední. Pak jednou ráno uviděl menší plachetnici kotvící asi sto metrů od břehu.
„Tak poplav!“ zakřičela Elisabeth od kormidla.
„Kde se tu bereš? Kdes vzala loď a posádku?“
„Loď je vypůjčená od Norringtona. Posádka je tvoje stará, posbíraná v Tortuze…“
Zastrčil mapu do pouzdra, pouzdro do kapsy a vrhnul se do vln. Napadlo ho, že dražší (a těžší) úlovek by se transportoval hůř, než tenhle (zatím) bezcenný kousek papíru.
Judea okolo roku 30
Ježíš z Nazareta pravil: „…Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všecky vlasy na hlavě.“
Čína 1958
Muži v prostém oděvu, ale s puškami v rukou vyplašili hejno vrabců. Pár z nich vystřelilo okamžitě, někteří si počkali. Vzduch čpěl střelným prachem a snítky peří. K zemi padala drobná tělíčka jako zmařená mana. Bláto, krev, zobáčky rozevřené k varování před Božím dopuštěním.
Do dvou let objala zem i střelce. Ústa otevřená… hladem.
Mao Ce-tung nepočítal soudruhům vlasy ani jejich hroby.
Mao Ce-tung (v textu jeho jméno považuji za 2 slova) označil za viníky hospodářských neúspěchů „čtyři metly“ – mouchy, komáry, krysy a vrabce.
„Každý vrabec sezobe za rok 4,5 kilogramu zrní, dohromady pak spořádají obilí, které by nasytilo nejméně 60 000 lidí,“ prohlásil předseda Komunistické strany Mao (1893–1976).
Ve svém projevu vyzval předseda čínský lid, aby se nebezpečí hladomoru postavil a havěti se zbavil. Stalo se. Po letech se už těžko odhaduje, kolik vrabců na plán předsedy Maa doplatilo životem. Oficiální čísla tehdy tvrdila, že jen v Pekingu zemřelo asi 300 000 vrabců, po celé Číně 4-8 milionů. Vrabci se hlavně živí housenkami a dalším hmyzem, a proto když tito ptáci ubývali, jejich potencionální kořisti se dařilo. Nedostatek vrabců, se stal jednou z příčin velkého hladomoru z let 1958-1961. Kromě přemnoženého hmyzu za něj mohlo i sucho, obskurní politika čínských vládců a také špatné počasí. Velký hladomor si vyžádal 20-40 milionů lidských životů, odhady se různí podle různých autorů.
