DMD č. 11. pro 11. 4. 2016. Téma: Levná kořist

Lidé si na mě ukazovali prstem. Na mě, lovce lidí. A jestli si myslíte, že mnou pohrdali oprávněně, mýlíte se. Lovec lidí je elitní zabiják. Odkázaný jen sám na sebe a na svoji bouchačku.
A práce není nikdy málo...
Ale momentálně mám krizi. Ve svém řemesle jsem už dosáhl takové profesionality, že všechny kšefty jsou pro mne příliš snadné. Potřebuji dražší kořist!
A tak jsem začal vraždit. A vyvraždil jsem vesnici. To už se o mě začali zajímat. Říkám mě, ale bylo nás víc. Společně jsme začali dobývat území.
A pak mě zabil jeden z našich.
Lovec lidí je samotář...

Tu loď plnou náhradních dílů jim muselo seslat samo nebe.
(Rimmer ovšem s odkašláním podotkl, že byl jeho nápad se vydat opačným směrem, a že jen díky odporu, který jeho názory vzbuzují, se vydali směrem tímto.)
„Všechno zadáčo!“ zubil se Lister.
Dokonce tam nebyla žádná posádka. Ani zbytky posádky.
Prostě klika.
Oprava nejkritičtějších míst lodi proběhla nečekaně klidně. Jako by náhradní díly ochotně pomáhaly a těšily se na nové místo.
Kryton uslyšel křik jen náhodou.
Přimět to kovové cosi, aby přestalo hryzat Listerovu nohu, bylo náročné.
Přimět Listera, aby přestal hryzat kovové cosi, protože mu sežralo kari, bylo ještě horší.

Byl prý poroben a zneužit, náš druh v neštěstí.
Ty první, již mu uvěřili, odvedl přes hory a vlídně učil.
Umění, o které se podělil, umožnilo odrazit elfský útok.
Jak přibývalo nájezdů z moře, stále víc nás hledalo útočiště ve šťastné zemi, kde žili naši bratři. Když se Númenorejci obrátili i proti ní, stáli jsme v průsmycích odhodláni pro ni umírat – po dvě století.
Želeli jsme pádu našeho ochránce.
Později jsme se dozvěděli, že to my jsme byli jeho hradbou.
Vrátil se. Vlídnost nepředstírá. Drží naše životy pevně v rukou a krutě nás využívá.
Ztratil pro nás jméno. Je Okem.

Okamžité uspokojení potřeb bylo důležitější než dlouhodobý výhled.
Proto prvorozenství - větší část dědictví a vyšší místo v rodinné hierarchii - mělo cenu misky čočky.
Láska, nebo možná chtíč, a léta podporovaná nezávislost byly důležitější než úcta k rodině a jejím zvyklostem.
Za společnost svých dvou kenaanských manželek zaplatil matčinou láskou a otcovou náklonností.
Splnění otcova příkazu jej stálo i to poslední, co ještě zbývalo z jeho rodného práva - požehnání a s ním přiznání Hospodina.
Otce chtěl uplatit prosbami a slzami.
Matku třetí snachou, která snad bude lepší.
Po dvaceti letech konečně dokázal bratrovi přiznat, že o odpovědnost patriarchy Izraele vlastně nestál.

Plížil se křovím, tiše našlapoval a olizoval se už předem.
Tentokrát to musí vyjít!
Bylo to tam. Zoufale to pískalo.
Ha! Mám tě!
Stačila jedna rána packou. křup
Polk. Ňam. Vrrrrr.
Ani se nemusel namáhat. Oběť slepě vběhla přímo do pasti.
Zvláštní, vypadalo to, že je chytřejší.
Vrrrrrr.
Když se pak myl, ohlédl se k myší díře.
Pak si uvědomil, že je po všem. Konec.
Žádná myš.
Konec zábavy.
Hm.
Co teď?
Jít ven?
Asi.
Když Toma našla jeho majitelka, seděl na plotě, mával ocasem, koukal do země a bylo mu nějak divně.
Skoro jako kdyby...kdyby ho měl rád.

Bando se zašklebila do zrcadla a zkusila překrýt monokl korektorem.
Co to Kusano vykládal? Že dívčí srdce je ze skla a kdo uhodí dívku, ten ho rozbije? Pitomec.
Kdyby se do toho nepletl, už se s miláčkem smířili.
A strašidlo Kotani.
„Můžeš – se – změnit.“
Není schopná pořádně promluvit a bude poučovat královnu školy. Dokonce i kopance je na ni škoda.
Na co ji ti dva loseři zkouší utáhnout? Hrají si na pochopení, odpuštění, přátelství? S něčím tak laciným ať se jdou vycpat.
Dokončila líčení a narovnala se. Vládkyně se vrací na scénu. V hrudi jako by ji píchl skleněný střípek.

Alice, já a náš klient jsme se krčili za výběžkem fjordu Preikestolhytta. Alice klientovi ukazovala, jakým způsobem se budeme krýt a jak proběhne v případě nezdaru ústup. Já mezitím triedrem propátrával okolí a hledal fotkychtivé turisty, kteří by lov mohli pokazit.
Tento zákazník nebyl až tak bohatý, jako byli klienti před ním, na druhou stranu, mohl si nás dovolit. Ano. Musel jsem si sice dost rozmýšlet, než jsem kývl, přeci jen byla to nejlevnější zakázka, jakou jsme kdy dostali, a kořist nebyla v podstatě moc nebezpečná, ale práce to byla a pracovat se prý má.
Lov na Breivika může začít.

Stopař postupoval proti proudu potoka. Kontroloval pasti na stezce, ale úlovek byl hubený. Na stráních už tály sněhy a on s úsměvem vzpomínal na huňaté zimní kožichy, které stahoval před několika měsíci. Nyní byl rád za těch několik málo pohublých bobrů a dvě lišky. Kdyby alespoň jedna byla stříbrná, ta by zaplatila novou pušku. Ale ne, tyhle byly obyčejné, špinavě rezavé.
***
Měl hlad. Před chvílí se probudil a v břiše mu po vydatném spánku pořádně kručelo. Vydal se po proudu potoka, v naději že najde alespoň nějaké ryby. V tom spatřil stopaře. Snadná kořist, pomyslel si. Zabručel a rozeběhl se.

Ve vzduchu byli hodiny a Němčouři nikde. Ono by to nevadilo. Když nikoho nepotkají, je vyšší šance, že bezpečně přistanou. Jenže tímhle způsobem válku nevyhrají.
Ale když se podíval k Francii, zahlédl nízko letící stín. Podíval se znovu a lépe. Ano, je tam! Průzkumní Dronier DO 17. Zamával křídly na své číslo 2. a potlačil řídící páku dopředu. Řítil na nepřítele a těsně nad ním vypálil dávku. Kulky pokropily německý stroj, jeho křídlo se utrhlo a Němec se zřítil do moře.
Brit nabral výšku a zkontroloval zásobníky.
Skoro plné.
Jen pár kulek a nepřítel je dole, vlastně celkem levná kořist...

Everybody had expected him to marry, settle, spawn red-haired children... Which is why it amused Harry how people now indulged his newfound promiscuity. There were benefits to being the Savior.
Less amusing was how people just threw themselves at him. He didn’t even have to try to get them into bed. And he didn’t have the energy to lie to Muggles. In the Wizarding World, everyone was cheap, easy prey.
Except Malfoy, Harry realized.
Malfoy made Harry work for it before he agreed to fuck him. And then he made him beg before letting him come.
Harry totally loved it.