Silmarillion

Eärwen jako jediná z Teleri chodila ke Stromům a doufala, že tam potká samotnou Yavannu. Ale to se jí nepoštěstilo. Na pahorku, kde dva Stromy rostly tedy vyslovovala své přání, že by chtěla pěstovat bylinky, které by se skvěle hodily k rybám a mořským plodům.
Olwë byl k dceřině počínání skeptický. Valar se málo starali o jejich malicherná přání. Nicméně k Yvanně se slova Eärwen nakonec dostala a nechala v její zahrádce vyrašit tymián, rozmarýn a kopr.
Olwë byl k tomuto plevelu ze začátku skeptický, ale losos s koprovou omáčkou nebo krevetový salát s koprem se staly jeho nejoblíběnějšími pokrmy.

Faegel si prohlížel zboží na trhu v Gondolinu - opasky se zasazenými drahokamy, róby a pláště pošité diamanty a křišťály. Obchodnice s vidinou dobrého prodeje ukazovala další nevystavené zboží. Mladík však jen smutně potěžkal poloprázdný měšec.
Vědoucně se zasmála a zavedla jej dozadu, kde má opravdu luxusní a zaručeně pravé zboží.
Vybral si šedivou róbu se stříbrnou výšivkou s pravými diamanty.
Měl v plánu si ji obléknout na nadcházející slavnost obnovení ohně. Nicméně poté, co nepříjemně zapraskalo v ramenním švu při oblékání a poté, co se jeden diamant uvolnil, upadl na zem a rozbil se na několik kousků, si to rozmyslel.

Na dohled od jezera byla půda měkká množstvím vláhy a hojně porostlá mechem. Zem pod nohama lehce pružila a do mechu se nohy bořily jako do polštářů.
Timpinen si často při hře na píšťalu poskočil a přesto nevydal žádný hluk.
Hvězdy mu k písni svítily jasnou modrou září, stromy nakláněly větve a jemně šelestily listím. Několik elfů bylo vábenou jeho hudbou. Následovali jej však zpovzdálí, aby jej nevyplašili.
Tak se dostal do temnějšího lesa, kde byl sem tam listnatý strom mezi jehličnany. Hrál zrovna na paloučku, když se jeden smrk otřepal, protáhl si větve a otevřel oči, které dlouho spaly.

Arien se již po tísíkráte vydala na svou pouť. Začala prudce stoupat nad vrcholky hor Pelóri v Amanu a poté, co loďka dosáhla požadované výšky, se vydala směrem k západu.
Trasa byla jednotvárná a všude musela být ve stejný čas jako včerejšího dne. Vzpomínala na léta svého bezstarostného mládí, když ve Vánině zahradě zalévala zlaté kvítí a pletla si z něj zářivé věnce do vlasů. Přesto by neměnila. Dmula se hrdostí nad odpovědností, kterou dostala a těšilo ji kolik radosti každý den přináší svit květu Laurelinu.
A hlavně musela neustále dávat pozor, aby ji nedostihl Tilion, kterému pravidla moc neříkala.

Eru Ilúvatar si hověl v prázdnu a usmyslel si, že stvoří myslící bytosti. V hlavě se mu honily jejich archetypy, které mu pomůžou vytvořit nový svět. Budou mít na starosti nebesa, vítr, vodu, rostliny a zvířata.
V hlavě měl krásnou krajinu, na kterou dopadá syté zlatavé světlo, všechno se zelená, voda je průzračně modrá. Na loukách se pasou nejrůznější zvířata naprosto beze strachu. A do toho procitnou jeho děti – nejkrásnější bytosti.

Povolal si Ainur a dal jim svou vizi světa. Jenže pak si jej začali tvořit trochu po svém. Melkor znamenal největší zklamání, když se ani v nejmenším nedržel předlohy.

Otec stál na pahorku a svými slovy utvářel názory elfů. Slova přísahy se mi linula přes rty. Snad jsem je v hrůze opakoval po otci a bratrech. Potácel jsem se davem vpřed. Jít dál jsem považoval za svou povinost vůči otci. Nenáviděl jsem se, že jsem nic neudělal.

V přístavech jsem byl v šoku, že se něco takového mohlo stát. Meč jsem měl v ruce, ale použil bych jej jen v sebeobraně.

„Jsi v pořádku?“ chytil mne za ruku Maedhros.
„Mám pocit, že jsem zemřel. Že zemřela má feä.“ řekl jsem, neb jsem cítil, že slavík ve mně navždy zahynul.

Milá Vardo,

od svého stvoření jsem byla nejzářivější hvězdou. První jsem se objevila na nebi a svůj svit jsem pokládala na ještě zavřená víčka elfů. Nazvali mne Alcalima. Vzhlíželi ke mně s nadějí. Vedla jsem námořníky po moři a pomáhala jim znovu nacházet domov. Lovci a stopaři se podle mne naučili hledat sever na pevnině.
A pak přijde on. Ëarendil. Čím se zasloužil, že mne zastiňuje svým jasem? Porušil zákaz a plul v zakázaném směru a není zabit, ani potrestán. Je vysazen na oblohu, aby si plul od východu k západu. Kde je úcta ke stáří?

Vardo, ty to schvaluješ?!

Elrond s Ereinionem procházeli katalog s vitrážovými tiffanyho lampami a lustry.
„Tuhle si pořídíme do ložnice a tahle přesně sedne do pracovny,“ řekl Ereinion a ukazoval na příslušná svítidla.
Blížilo se stěhování do Přístavů a snili o vyřezávaných zábradlích, secesních sloupech a nábytku v novém domově. A také o prostoru, který tam budou mít – šicí dílna, brašnářská dílna, zlatnická dílna (až někdy bude čas) a kovárna (nesmrtelnost je krásná).

Nastal čas stěhování a místo do obrovské secesní vily nacpali šití, kůže, kostýmy, sebe a dva psy do 2+1.

„No, ale tu tiffanyho lampu si můžeme koupit i tak,“ prohlásil Elrond.

Maedhros zareagoval na zvuk, že mu přišla zpráva. Zarazil se, když viděl, že mu píše Turgon.

Ahoj,

viděl jsem Fingona ve městě s dívkou. Nevím, jestli už to víš...

U zprávy byla fotka, na které se Fingon držel za ruku s dívkou a společně se něčemu smáli.

Fëanore, rozhodl jsem se, že svou cestovku odkážu Tvým bratrům Fingolfinovi a Finarfinovi. Ty máš své vlastní podnikání a jen bych Ti přidával starosti. Finwë

S politováním musíme odmítnout účast Vaší firmy Fëanoro Diamonds s.r.o. na veletrhu Design Week. Obchodní ředitel Manwë

Nikdo z kontaktovaných si nevšiml varování o falešných zprávách.

Na počátku byl tón.
Z něj vzešla melodie.
Pak přišlo slovo a stvořilo svět.
Do světa jsme vstoupili, abychom ho milovali, abychom o něj pečovali.
Tvořili jsme dál.
Slovy, magií i rukama.
Čekali jsme na to, na co naše síly nestačily.
Vyhlíželi jsme bytosti, které jsme měli učit.
Ti, které jsme nejvíc chtěli chránit, se otočili proti nám.
Snad jsme příliš věřili, že i to zlé bude k dobrému.
Proto jsme nezakročili dost včas, dost tvrdě.
Teď nezbývá než přihlížet a truchlit.

"Neseme tedy všichni vinu za všechno utrpení?"
"Kromě trpaslíků. Za ty můžeš jen ty sám, Aulë drahý."