Praha 78

Krizový štáb Dvojky probíral ultimátum Prahy 4 už hodiny, ale bezvýsledně. Flétnista navrhoval protestní koncert na Vyšehradských hradbách. („Rád se zapojím!“)
„Co jako chceš hrát?!“ vyjel radní pro dopravu, jehož mail zaplavovaly stovky vzteklých dopisů frustrovaných řidičů. „Vyšehrad nedáme, radši ho zbouráme?!“
„Proč ne?!“ opáčil Flétnista. Úplně to viděl. Jeho impozantní silueta na hradbách. Dojetí. Slzy! Vztyčené pěsti!
Starostka mlčela. V posledním mailu byl malý, soukromý dovětek.
Víme, kde doopravdy přespáváš.
V noci zalila ve vinohradském bytě kytky. Vyměnila autu SPZ a tiše vyjela. V Podolí byla za deset minut.
Milovaná garsonka po babičce.
Jestli to praskne, Lopaty jí sežerou.

Ten den měla nepříjemný pocit. Ostatně jako vždycky, když se vydávala do neznáma. Naštěstí se vybavila, bratranec jí přinesl modrou placku s nápisem: Hrdý občan Trojky. Jakmile v tramvaji hlásili změnu městské části, připnula si placku a nervózně poposedla. Zatím se zdálo být vše dobré. Navštívila hřbitovy, u hrobu strýce po obvyklém Věčné odpočinutí dej jim, Pane dodala ještě: "...a ať skončí tohle bláznoství."
U brány postávají tři mladíci v černém. Nasadila nevinný úsměv.
"Tak co, super, že máme hřbitovy na naší emčé, ne?"
V očích jim zajiskřilo.
"Emčé se říká na šestce. Tady pouze a jen část!"
Do háje!

Starostka s mobilem u ucha hleděla ven. Kostelní věže vrhaly dlouhé stíny na náměstí Míru. MÍRU. Napadlo ji, že major Laňka potřebuje dovolenou. Ty nejtemnější stíny máme ve vlastní hlavě.
„Žádný HAM, žádná odveta u Bulhara!!“ řekla rozhodně.
Naopak. Okamžitě se musí sejít se starosty Jedničky i Trojky. A musí být slušná. I když jednat s tou čúzou … Ovládla se. Musí spolupracovat…! Vést se separátní Prahou 4 dialog. Kompromisy! Ne jako Sedmička, která začala vybírat od přespolních vstupné do Stromovky!
Státnicky důstojné rozpoložení narušil došlý mail.
Ze Čtyřky.
ZPROVOZNÍME MAGISTRÁLU. ALE CHCEME VYŠEHRAD.
Vyšehrad?!
Ti parchanti.
Stíny se divoce roztančily.

Major Laňka stál před Policejním muzeem a hryzal si kníry. Zatímco od Kongresového paláce jezdila auta jen krotce, opačně stály obří kolony. Výfuky smrděly, že Karel IV. na soklu zezelenal. Na I. P. Pavlova blokovala auta průjezd tramvají.
Bude třeba zasáhnout na druhé straně!
„Zřídíme úrovňovou křižovatku u Bulhara,“ řekl starostce do telefonu.
„To jste se zbláznil!“ vyjekla. „Stýká se tam Dvojka s Trojkou i Jedničkou! Uklovou nás! Už teď jsme tu jak v obležení!“
„Ale my máme v muzeu HAM!“ zachechtal se major. „HISTORICKÁ ARMÁDNÍ MOTOVÝSTROJ... EU to zakázala. Ale neumíte si představit, jak silný vyjednávací prostředek to bude.“

Události od Dolínkova útěku ze ZOO nabraly rychlý spád.
Dlouholeté snahy o humanizaci magistrály se naplnily. Odtržené Čtyřce se podařilo prosadit dosud fantasticky znějící návrh IPRu na zasypání podjezdu u soudu na Pankráci a vytvoření klasické úrovňové křižovatky se semafory, přes kterou projížděla osmnáctka, stejně jako v ulici Na veselí.
„Cizáci si přes nás cestu zkracovat nebudou!“ napsal Tučňák.
Radikální dopad doznaly i připomínky městských částí k novým trasám tramvají. „Mnoho pohybu škodí,“ prohlásil starosta Čtyřky. „Praha 4 je soběstačné město. Tramvaj č. 3 bude končit u Podolské porodnice. Kdo mocí mermo chce do toho perfidního centra, ať jde pěšky.“

Major klusal po magistrále rovnou za starostkou. Nějaké pohraniční pranice mezi romskými výrostky z horních a dolních Nuslí, to tu bylo i předtím. Ale zaútočit na Karlov?!!
U starostky seděl farář od sv. Štěpána.
„Stojíme nad propastí! Tohle je normální agrese!!“ soptil Laňka.
„A čtyřková policie? NIC!!! Až přijdou z druhé strany Nuseláku na mši, vyrazím je!!“
„Vy, křesťan...?!“ mírnil ho farář. „To nejde...Polovina našich farníků je z jedničky, katolická církev je univerzální---!"
Starostce zazvonil mobil, zbledla. Pak řekla faráři: „Tak teď se modlete. Ze ZOO utekl zástupce primátorky pro dopravu. Ten člověk byl časovaná puma už před PARPATEM!"

Major Laňka se neklidně převaloval. Zůstal v Policejním muzeu přes noc, protože hlídače rozbolely zuby. Randál z nuselské strany mu pil krev. Když vystříleli ohňostroj, zase petardy a dělbuchy! Měl pocit, že karlovský chrám se otřásá v základech. Oblékl si kalhoty, odemkl a vyběhl zuřivě ven.
Patriotická hovada!! Dobytek ze Čtyřky!
Obešel tmavý kostel, něco mu neurčitě vadilo, ale nepřišel na to, co to je.
Ještě dlouho nemohl vzteky usnout.
Ráno ho vzbudila rozrušená kostelnice. Táhla ho ven, jektavě ukazovala na dělové koule ve zdech chrámu, památku na pruské obléhání Prahy roku 1757.
Dnes jich tam bylo o sedm víc.

PARPAT. Široce používaná zkratka spojení PARTIKULÁRNÍ PATRIOTISMUS. (Dříve též nesprávně: „Lokální patriotismus“ /LOPAT/, dle kterého byli jeho proponenti nazýváni svými odpůrci hanlivě „lopaty“.) Hnutí, vzniklé na počátku druhého desetiletí 21. století v Praze, charakterizované prudkým nárůstem místního patriotismu až šovinismu, úzce spjatého s místem bydliště. Původně vcelku mírumilovné hnutí vyostřily konflikty, které počaly nabývat separatistických rysů, zvláště poté, co se dosavadní lopaty dostali do vedení Rad městských částí. Magistrát situaci naprosto nezvládl a situace kulminovala nočním tajným odjezdem dosavadní primátorky s rodinou do slovenské Bratislavy. Rada hlavního města byla internována v trojské ZOO. Městské části počaly postupně vyhlašovat autonomní území.

Poté, co Česká televize natočila reportáž o zaměstnanci PRE, který při cestách Prahou pociťoval tak silné nutkání zastavit v hraničních místech pražských obvodů, že způsoboval na netypických místech kolony; vyšlo najevo, že analogickou poruchou počínají trpět i cestující MHD. Podle našeho zvláštního zpravodaje dnes senior z Prahy 5 zastavil nouzovým zvoněním tramvaj č. 4 uprostřed Palackého mostu, rozrazil dveře a vystoupil. Cestou zpět na Smíchovskou stranu fascinovaně zíral na panoráma levého břehu, zatímco směrem k Podskalí ukazoval paroháče.
„Jedná se o úzkostně-šovinistickou poruchu,“ uvedl psychiatr MUDr. Radek Podivný a dodal: „Konečně, všichni víme, že na Smíchově žijou bez výjimky sráči.“

Zastupitelstvo hlasovalo jako jeden muž. „Ostře odsuzujeme selektivní násilí proti majetku občanů MČ Praha 2,“ znělo usnesení. Zelení navíc vydali prohlášení, ve kterém vyzvali postižené, aby si auta neopravovali a přesedli raději na ekologické bicykly.
Nejaktivnějším řečníkem byl radní pro sport a kulturu, přezdívaný Flétnista, který vyzval k většímu důrazu na trvalý pobyt. Sám šel příkladem, když z plánovaného koncertu na Den dětí vyloučil polovinu dechového kvarteta, jelikož hornista byl z Radlic a trumpetista dokonce mimopražský. „Jsem muzikant, když tak zaskočím sám,“ řekl doslova.
„Nemáš náhodou příbuzné v Hostivaři?!“ sykla místostarostka.
„S tou trapnou věcí se brzy vypořádám,“ odpověděl Flétnista.