Praha 78

Starostka váhala. Poslala toho plešouna do háje, jak jinak měla odpovědět na tak sprostou nabídku. Jenže dnes, o týden později, byla na pochybách. Pětka se neomluvila, nýbrž vydala několik provokativních prohlášení. Včerejší PARPATské demonstrace se účastnil rekordní počet lidí. Žádali od úřadu větší průraznost a ochranu pro své občany. Ti radikální navíc ještě zavedení speciálních kontrol na jejich straně mostu, které měli ubránit dvojkaře před diskriminačními útoky. Ale ona věděla, že sama s pětkou nic nepořídí.
Ztráta Rathausu nepřichází v úvahu, ale možná je na čase začít s jedničkou jednat. Jenže co jim ona může nabídnout? Za kolik ji podpoří?

Starostka vyšla z úřadu a zamířila na oběd doufajíc, že ji trochu uklidní. Když se ode zdi odpojila postava v černých brýlích a pozdravila, zbystřila. Starosta jedničky?! Co ten tu dělá?
"Uklidněte se, nepotřebuji přílišnou pozornost. Podívejte se, půjdu rovnou k věci. Vím, co se stalo na Jiráskově mostě."
Co se tím snaží naznačit? "To doufám, každý by to měl vědět."
"Jde o to, že teď jsme na jedné lodi. Podpoříme vás. Společně zrušíme kontroly. A prosadíme, že budou oba mosty celé vaše..."
"..."
"Ale něco za něco, že?"
Nesnášela ten jeho úlisný úsměv, ale mlčela.
"Novoměstskou radnici přeci můžete postrádat..."

V Lokále nad Stromovkou seděl podroušený hlouček starých přátel.
"Čeho všeho jsme si nevážili!" vzdychl první. "Třeba, že můžu přejít Čechův most bez hraniční kontroly."
"Jak jsme chodili zadara do Stromovky!" zasnil se druhý. "Tu Plzeň ještě jednou..!"
"A nebyla tam v půlce zeď," vzpomněl třetí. "Sedmička je vyčůraná jak mraky! Ale nejvíc mě deptá jet sedmnáctkou do Bráníka na vlak. Panebože, ta projíždí pěti městskejma částma a každá má vlastní tarif! Když si vzpomenu, že jsme to jezdili celý na jeden lístek!
"Bacha na lokální radikály," zachrchlal čtvrtý šeptem. "Sme, ty vole, na cizim území."
Dál už lokali mlčky.

Když starostka s ranním šíráním odjížděla zpátky na Vinohrady, všimla si mladíka před podolskou porodnicí. Na plot areálu přivazoval transparent. Málem nabourala, když přečetla, co na něm stojí.
ROĎTE SI U SEBE DOMA!
Inkognito neinkognito, krev v ní vzkypěla. Prudce zabrzdila.
"Jste normální?? Sem vozí rizikově těhotné z celé republiky!"
"Už dlouho nebudou," ušklíbl se ten zmetek. Přemohla chuť mu jednu ubalit.
Výrostek na ni hleděl se vzrůstajícím podezřením.
"Vodkaď vy vůbec jste?!"
Spatřila, jak se po nábřeží klátivě blíží dvě postavy v kapucích.
Z tunelu vyjelo policejní auto.
"Žádám vysvětlení, co se tu děje!" štěkl po chlapci major Laňka.

Starostka Dvojky zuřila. Odmítla všechny, kdo jí nabídli pomoc s formulací zprávy pro starostu té nechutné pětky. Tohle napíše sama... A dá mu to pěkně sežrat. Usedla k počítači, přinutila se alespoň trochu zklidnit a do kolonky předmět vepsala: Žádáme vysvětlení!
"Vážený pane starosto," bylo to poslední, kde se udržela.
Nějaké pranice o jednotlivé části mostu ještě zvládala. Dokonce se podvolila zavedení kontrol, a to i přes stovky e-mailů rozzuřených řidičů i pěších. Ale napadnout zcela bezdůvodně normálního studenta jen proto, že má v kapse trochu máku, to už bylo trochu moc. Pohár trpělivosti přetekl. Rychle klikla na tlačítko odeslat.

Jiráskův most zase stál. Mladík se opatrně blížil k hranicím a v duchu nadával na nově zavedené kontroly, které všechno zhoršily. Neopomenul samozřejmě vyměnit čepici Dvojka - Domov za kšiltovku S pětkou navždy!. Když procházel kolem celníků, snažil se tvářit klidně a uvolněně. Náhle se však německý ovčák u policistových nohou prudce rozštěkal a psovod se vrhl na chyceného. Fotograf stojící opodál vyskočil a jal se dělat co nejdynamičtější snímky, křiče na reportéra kousek od něj: "Piš! Takzvaná Praha 2 se pokusila o další rafinovaný útok - do našeho krásného města vyslala dealera..."
"Opia!!!" dokončil policista, když z kapsy povaleného vytáhl makovici.

„Co ty se tam, Libuše, furt meleš,“ vrčel Praotec Čech.
Libuše se obracela a vzdychala.
Přemysl třískl otkou a zvolal: „To bylo furt vidím město veliké…! Je MOC VELIKÝ!!! Nafoukli se a zpychli!"
Hus se otočil od kukátka a vzdychl. „Připomíná mi to ty nepříjemnosti, co se v Praze dály po tom, co jsem sem přibyl…“
„Co naděláme," podrbal si Svatý Václav jizvu na zádech, "je to pořád dokola to samý.“
Tyrš nesměle dodal: „Ale aspoň se hýbají na čerstvém vzduchu, ne?“
„A baví je to!“ dodal Komenský.
„Jste jako malí chlapci!“ zahrozila Babička. „Pomodlit se a šupky na kutě!“

Babička Růžičková nebyla příliš moudrá, ale měla dobré srdce. Proto ji měl také každý rád. Málokomu vadilo, že nerozumí internetu, ekonomice nebo politice. Jí samotné nejméně. Nikdy neodmítla podat pomocnou ruku a měla ráda děti.
A tak když na dveře jejího malého domku u hřbitova zabušila udýchaná dívka, pronásledovaná třemi hromotluky, rychle ji pustila dovnitř a pečlivě zamkla dveře. To však nebyl konec.
Jakmile muži v černém pochopili, že dovnitř se nedostanou, ztropili povyk. Tajemná dívka úzkostně hleděla z okna, jak se před domem shlukuje stále více lidí a zlostně volají:
"Částizrádce! Partizrádce!"
Zbledla však docela, když spatřila policejní auto.

Poslední stádium rozpadu velké Prahy začali posléze historici PARPATU nazývat PARTIKULÁRNÍ EMANCIPACE.
Kdo má jméno, má nárok na suverenitu!
I v miniaturním Dubečku postavili důstojnou budovu městského úřadu. Malá Chuchle se trhla od Velké, Hodkovičky od Bráníka, Žvahov od Hlubočep, Kačerov od Michle. Hanspaulka nechala postavit nad Santinkou žiletkovou vinici, aby dejvičtí sígři neobtěžovali ratolesti majitelů vil, Baba zřídila u Matěje mýtnou bránu. Letná se osamostatnila coby monarchie a vedla s Bubenčí neutuchající bitky o podíl na Královské oboře. Hradčany se deklarovaly jako království a zakázaly vstup turistům. Chráněna terénem vznikla i Svobodná republika Lysolaje a Žižkov vyhlásil Husitský stát.

"Zřejmě už jste se o tom doslechla. Budete přeložena..."
Prosím Vás, pošlete mě třeba na konec světa, ale ne na jinou.
"... vaše nové pracoviště bude pobočka v Zenklově ulici."
Ne! Osmička? Vždyť mě tam sežerou! "Nešlo by to ještě nějak změnit? Třeba..."
Semknul rty. "Ne. Bylo rozhodnuto."
Tady nic nepořídím.
Když od šéfa odcházela, zatínala ruce v pěsti. Jakmile dorazila do své kanceláře, otevřela adresář.
Tak, hlavně v klidu. Určitě na osmičce někoho znám. Řeknu mu, aby mi přinesl placku a domluvíme se na kávě. Nesmím se zapomenout zeptat na jazykové nesrovnalosti, abych nedopadla jak moje neteř. Ale proč já?