Alternativní historie (AU)

Na křižovatce světů je věž spletená z větví živého stromu a v ní zavřená liška.
Na větvích sedí vrány a smějí se rusovlásce, uvězněné za to, že se dala člověku.
Z lesa vyjel rytíř, jeho zbroj tam, kde ji nekryje kabátec beze znaku, pokrývají flíčky rzi. Seskočil z koně a zdvihnutím hledí osvobodil houštinu ryšavých vousů.
Rohatý Král fae přikázal Zemi uvěznit neposlušnou dceru, ale v muži bouří krev, která má vládnout této zemi a jeho paže rozhrnují zdi věže, jako by byly jen vrbovým proutím.
Rytíř něžně pomohl rusé elfce do sedla.
„Otec umírá, pojedeme se s ním rozloučit.“

Za okny se sype sníh. V kamnech praskají polena. Voní uzené, klobásy a zelí. Víno teče proudem. Okolo stolu sedí tři ďasi a nahá dívka a mastí taroky.
"Ksakru! Na koho si budem stýskat, až přijdem i o boty? Rusalko?"
"Budiž, jsem dítě močálu a moře."
"Spíš dítě štěstěny. Nepřejdeme na kostky? To je hra našeho mládí!"
"To nechceš, dvě kostky a deska jsou první hra, kterou si pamatuju."
"Znáš passedix?"
"I azzahr."
"Smekám."

"Poslyš, Rusalko, nezůstaneš do slunovratu? Máme víno od moře, budeš jako doma."
"To bys musel mít pivo z ječmene i pšenice."
"Zírám. A dohodnuto. Vybereme pivovar."

S úderem půlnoci vyskočil z pece čert. "Kdo jsi?" Zamektal.
"Teď už ne spáč." Odpověděly duchny na truhle.
Oknem nahlédl druhý: "Odkud jsi?"
"Odněkud, kde se tazatel představí."
Dveře rozrazil třetí: "Co tu děláš?"
"Teď už nespím."
"Vysmíváš se čertům v Prokletém mlýně?"
"Ne, vyčítám jim, že mne vzbudili. Spát v peřinách je dobré, víte?"
V duchnách se posadila nahá dívka.
"Myslíš, že tě ochrání kříž?"
"Ne, ale dotek zlata na kůži je dobrý."
"Co tu chceš?"
"Když už jste mne vzbudili, tak přineste ze sklepa víno, z komína uzené a že jsme zrovna čtyři, vytáhněte karty."
Čertům spadly čelisti.

Rozložila se na mezi s výhledem na širý kraj a rozdělala oheň. Mohla by ho nepotřebovat a mohla by nejíst, ale rozhodla se jinak. K pstruhům z potoka upekla brambory z opuštěného pole a otevřela víno z opuštěného sklepa.
Jedla a pila a viděla, že je to dobré.
Pak si zapálila dýmku a vydechla kouř k obloze, po které táhly poslední divoké kachny.
Bezúčelně se rozezpívala spontánně nalézanými slovy.
Slastně zadřímala.
"Vad är detta?" Možná do toho žití si skočila příliš po hlavě. Jako had vklouzla do křoví před švédskou hlídkou.
Zatímco se rozhlíželi, obdivovala život v podrostu, kterým mizela.

Šla bosá a nahá, vychrtlá, bílou kůži pokrytou nespočtem jizev. Za ní hořelo město.
V duši jí bouřila pouta pro čarodějného služebníka jímž doopravdy nebyla. Mág, kterému sloužila, se ohromě spletl. Mohla je kdykoli zlomit, ale neměla důvod to udělat. A neměla důvod to neudělat. Neměla žádný důvod.
Pokračovala v chůzi, až jí pohltily temné vody rybníka. Vše z ní smyly. Obklopily ji jako Abzu, z nějž vzešla. Víření životadárného bahna. Připomínka zázraku zrodu života na Zemi.
Na protějším břehu povstala z pěny jako Inanna z podsvětí, ověnčená květy okřehku.
Pořád neměla důvod, ale zachtělo se jí žít na světě.

Hodně Lunt, A Disproporční:
Ještě jste všichni otylí, ale huby se vám budou otevírat naprázdno!

Velice Agresivní Latentní Krutopřísná Animozita:
Pink! Kutululu! Zvrrrrrrrž! Hrrr na ně!

Monstrózně Ošklivý Ryboksicht:
A až umřete, budete hnusný!

Strašidelný Metalista Rytmického Tnutí:
.... More, co to je za pitomost?

"To bylo to první, co mě napadlo"! hájí se Mor.
"Mě to neba", přidává se Válka. "Nemůžeme už vyjet?"
"Ach jo. Vy jste materiál", zahazuje Smrt pergamen s budoucí antickou tragédií zvanou Potkali se u Sudoměře. "Tak to pojďme to vzít jako vždycky", mávne kosou a s veselým povykováním se pustí přímo směrem k bitevnímu poli.

"Pod médskými meči rudé, Ninive teď naše bude, město patří vítězům..." Plakala nad zkázou míst, kde si mohla hrát na člověka.

Obešla roh a zahleděla se na mužíka s arkebuzou.
"Člověka s vlčí duší jsem už dlouho neviděla... Skoč do náhonu!"
Ty oči se Ukkovi vryly do paměti. Pokryl ho ledový pot a mrsknul sebou, aby splnil příkaz.

Bosýma nohama laskala popelem pokrytou dlažbu a dokončila čtvrtý verš Ošklivé průpovídky.

Švédští marodéři dokázali odhadnout, jak rychle uniknout ze zapálených domů. S plamenným drakem, který vyšlehl z oken a uchvátil je do spárů, až apoštoly na jejich hrudích bouchaly, ovšem nepočítali.