Alternativní historie (AU)

fandom: AU
1876
No tohle! Vzrušením se mu až zamlžily brýle. Téměř nepoškozená lebka! Musel si uvolnit vázanku. Když vyhlédl z jámy, aby si vzal své oblíbené jemné košťátko na obzvláště cenné nálezy, setkal se s pohledem svého spolupracovníka. Než se nadál, byl upaden a důkladně zahrabán.
1944
Milovali se. Vášnivě. Pod palbou.
Navěky.
2011
Sonografický průzkum vedl k nálezu kostí v dané oblasti. Rozkladem radioaktivního uhlíku na nejzachovalejší lebce se stáří určilo na 2,05 milionu let. Archeologové pracovali dnem i nocí, až se jim podařilo umístit nejen všechny nalezené kosti, ale i dvoje brýle a hodinky. Nejstarší předchůdce člověka.
Plesianthropus prischerensis.

Fandom: Pověsti/alternativní historie?
Pozn.: Když se tohle téma objevilo, myslela jsem, že si z nás někdo dělá legraci.
Bitva o Děvín byla lítá a krvavá, leč udatné děvy nakonec přece zahnaly muže na útěk a dosáhly slavného vítězství. Tím byla válka rozhodnuta. Kníže Přemysl přijal požadavky vzbouřených žen a svého syna zasnoubil s mladou Vlastinou příbuznou. Tak byla v Čechách zachována vláda žen.
Vládkyně z libušinské dynastie pak sídlily na Děvíně. Následující pokolení Češek vybudovala město, jemuž Libuše prorokovala slávu. A ačkoli bylo pojmenováno Praha, časem toto jméno zůstalo jen malému hradu na jeho okraji a město bylo nazýváno podle nádherného knížecího sídla.
Když pak dosáhlo největšího rozkvětu, velké básnířky dojatě psaly verše o zlatém Děvínu, tatíčku stověžatém.

pozn. aut.: věnováno všem, kteří komentovali a četli má předchozí drabble. Speciální dík patří Kleio.
„Vaši otcové si postěžovali, že nerozeznáte olivu od zajíce,“ zahájil Aristoteles svou přednášku. „I to se naučíte. Nejprve ale naprosté základy. Jaké jsou rozdíly mezi muži a ženami?“
„Muži jsou lepší,“ prohlásil Kassandros. „Ženy přecitlivělé.“
„Muži jsou znalí filozofie a umějí řídit koňské spřežení,“ dodal Alexandr.
„Dobrá. Ale měl jsem na mysli skutečný základ.“
„Ženy mají prsa,“ prohlásil Ptolemaios. „Je pravda, že Kréťankám šaty nezahalují poprsí?“
„To se dozvíš, až budeš starší,“ přerušil jej Aristoteles. „Nuže, nějaký další názor?“
Rozhostilo se mlčení. Aristoteles rozbalil balík ležící na stole.
„Zde vidíte kostru pánve muže a ženy. Jaký je mezi nimi rozdíl?“

"Odkud jste to říkal, že jste?" zeptal se neznámého a nervózně si prohrábl neposlušné vlasy.
"Ze sedmadvacátého století," odpověděl muž klidně.
"A proč... proč jste přišel zrovna za mnou?"
"Protože za to můžete vy s tou vaší rovnicí!" zakřičel, ale hned se zase uklidnil.
"Já? Můžu? A za co?"
"Ta vaše nová rovnice é se rovná em cé na třetí způsobí v budoucnu šílené věci. Lidé začnou cestovat vesmírem, rozšíří drogy, bibli a laciné muzikály do všech galaxií," zatvářil se ztrápeně, "a nakonec zničí půlku civilizací."
"A co bych měl podle vás dělat?"
Muž se ušklíbl: "Stačí malá numerická úprava."