Alternativní historie (AU)

Jehuda nalezl mistra Jana v pracovně hloubat nad kamenným sarkofágem.
"Můj perský homunkulus uprostřed obléhání prostě odešel. Nedá mi to spát, rebeleben. Musel jsem udělat chybu v navázání na stará kontrolní kouzla."
"Možná překlad přes latinu zkresluje, podívejme se na ty klínopisy za pomoci opisů hebrejských svitků z doby Zajetí - lepší prameny pro studium babylonské a tedy i perské magie nejsou."
Mág a rabín se dali do práce.
"Jene, ty tohle překládáš jako "z Materie pocházející mystický otrok čaroděje" čiže "homunkulus"? Zajímavé. Já bych četl "z Pravodstva povstalá Lahamu, válečný zajatec Mardukův"."
Magister Jan vytřeštil oči a překousl troubel dýmky.

Předslunovratové ráno. V peci praskají polena, tři raraši venku štípou dřevo a připravují hostinu. V síni vrní kolovrat. Čertova babička spřádá kančí štětiny v kouzelnou nit. Dívka jí chvíli sleduje, pak vezme vřeteno a přidá se.
"Jsi hodné děvče, Rusalko. Je něco, co bys chtěla?"
"Pokud na to moje slovo stačí, chci, abys byla volná. Zdravá a šťastná."
Kolovrat ztichnul. Čertova babička, mocnější, než kdy pamatovala, vyjeveně sleduje předoucí dívku.
"Promiň. Já prostě pořád nemám pro sebe... Prostě nemám důvod. A ty vypadáš tak mile. A navíc si teď můžeme dát závod, vřeteno proti tomu tvému vynálezu, jako rovný souboj!"

"Zvláštní... Tomu knězi prý nade vše záleží na pravdě... Je to svatý muž..."
Sartaq syn Tochtamyšův s úšklebkem vzhlédl od broušení dýky.
"Pravda... Je pravda, že ti, co chodí k přijímání u hříšných kněží, jako by nepřijímali, a Bůh je za to zatratí?
A z jako čepel meče úzkého mostu spadnou i ti spravedliví kněží, protože se pětkrát denně neklaněli k Mekce, to je taky pravda.
Já ti nevím, kde je ta slavná svatá pravda. Ale je taky pravda, že tahle země je jako sud s prachem. Buřičské řeči nedají králi spát. A je pravda, že já potřebuji spokojeného krále."

She woke up, stretched her stiff limbs with untamed pleasure and after the much-needed exercise, she set off southward. She was ravenous.

She picked up the scent of game and followed it.

It grew ever stronger and shortly, she beheld flocks upon flocks of sheep grazing on grassland stretching where there she remembered thick woods.

Her mind tapped into the collective memory of her kin for she’d slumbered deeply for ages. This place, it was still the Noon Territory.

Hic sunt homines, said the description.

This wasn’t a practical joke, the wyvern realized. The British Isles were getting seriously crowded.

Hrst šípů a špatně zvolená cesta jej poslaly do hlubin.
Odmítnul se podřídit temnotě zapomnění. Opřel nohy o dno, o zemi, a narovnal trup. Někde v dálce duněly carnyxy, ječely čarodějnice a tančily lišky.
S hlavou nad močálem vyzvrátil ze svých útrob bahno a nasál vzduch.
Svět mu připomínal, že jej těžká zbroj stahuje ke dnu a poraněné údy vypovídají službu. Ale už bylo na dosah jeho moci rozhodnout se, že nechce.
Rozhlédl se.
Opodál se topil kůň a u něj muž v nádherné zlacené zbroji.
Chytil jej pod rameny a udělal první krok k suché zemi, bezpečí a životu.

Hnal koně vpřed, už dávno nechal za sebou lovčího i psy. Stíhal velkou lišku a někdy se štval za rusovlasou dívkou. Přitisknut ke krku koně proskakoval houštinami, větve ho bičovaly až on i kůň krváceli z nespočtu oděrek. Nevěděl, nemyslel, jen štval.
Proskakovala mezi stromy a šlahouny z ní rvaly chuchvalce chlupů.
Klopýtla a už nevstala, zůstala klečet, zahalená jen v záplavě rusých vlasů.
Strhnul koně stranou a seskočil. Stál, přerývavě dýchal, po tváři mu stékal pot a krev a ruce zatínal v pěst.
Po chvíli na něj tázavě pohlédla.
"Udržím chtíč na uzdě. Jsem král! Dívky nelovím. Běž!"
Zůstala.

3.9.1983

Milý deníčku,

jde to dobře. Dnes jsem vydělal dalších 1,5 mega stříbra, a nechal zlikvidovat 3 prezidentské kandidáty.
Co už ale nebudu dělat je chov slonů.
Vážně deníčku, mám zvířata rád, ale slon je potvora. A když se dá do kombinace s kokainem, tak obzvláť.
Napadlo to Juana. Prý "Pablo, dáme slonovi šňupnul!"
BLBEC! Juan i slon. A já taky, protože jsem to dovolil.
Ale když si slon šňupne, tak to je něco. Celý DVĚ KILA na jednu lajnu!!!
Že mi zboural bazén, půl domu a pět aut, to už je jen tak mimochodem na okraj...

Hodiny na věži odbily půlnoc.
Tři raraši a černovláska vklouzli okýnkem do sklepa a jali se zkoumat obsah sudů.
"Mmmm, ale to by šlo, jalovec v tom vůbec není špatný, škoda, že nepřidali hořec."
"Ty se v pivu vážně nějak vyznáš, Rusalko."
"No, umím z ječmene řídké pivo, černé pivo z ječmene s trochou špaldy, jemné černé pivo z pražené špaldy, jemné bílé pivo ze špaldy, červené pivo z chleba, trojdílné tmavé pivo z chleba, no, asi dvacet receptů..."
"Páni, to je tolik druhů piva?"
"Určitě mnohem víc. Dlouho jsem se neučila nové. Budu to muset napravit!"
"Tak který berem?"

„Psi! Tasíte v táboře?“
Urostlý mladík chňapnul oba rváče za ruce, vykroutil z nich nože a srazil je na hromadu, až o sebe třískli hlavami. Zvedl předmět jejich sváru k ústům a na jeden zátah ho vypil. Mrštil jím o zem a utřel si zrzavý knír. Ztichlý kruh Kumánů na něj nevraživě hleděl.
„Na voze jsou sudy, vypijte, co můžete. Za úsvitu vyrážíme, jen s tím, co koně unesou, lovit akindžije na osmanskou hranici!“
„Vencel bahatur! Vencel bahatur!“ Vybuchla jednotka v nadšení z ukázky barbarského velitelství.

„Kdyby tak měl císař syny a ne jen bastardy!“ Povzdechl si hejtman objíždějící tábor.

„Vaše císařská milosti!“ velitel posádky Pražského hradu polekaně pokleknul. Nikdy si zcela neuvykl, že se císař často zjevoval jakoby odnikud, ale ne nadarmo mu i jeho lidé potají přezdívali Liška.
„Až zítra začne útok, napadneš se svými muži malostranskou mosteckou věž a dům saského vévody. Kacíři nesmí vědět, kam se dřív podít!“ Rozkázal a jak přišel, tak odešel.

Do tábora u Nového hradu trvala cesta Stínem déle než koňmo, ale za námahu to stálo. Ještě večer poslal posly s falešnými rozkazy, věděl, že je husité zadrží a přeskupí se podle nich.

Nazítří císařští hladce vyhráli.

Bleys měl Benediktovy doktríny rád.