DMD 2022

Tony se zamračil, když uklízel střepy.
,,Rozbité zrcadlo prostě přináší smůlu, to ví každý. Nedělej, jako bych byl pověrčivá bába."
,,A nejsi snad?" zeptal se Loki, ,,chytání se za knoflík, když vidíš kominíka mi přijde dost výmluvné. A ani nemluvím o tom, když je pátek 13. to se s tebou nedá vydržet..."
,,No jasně, hele buď radši zticha. Abys věděl tak...-" a jel jako kolovrátek, snažil se obhájit. Loki mu to nevěřil.
Takže si jednoho dne Tonyho vyhlídl, když šel po ulici, proměnil se v černou kočku a přeběhl mu přes cestu.
A rozhodně nepověrčivý Tony, radši obešel celý blok.

Lodě se otřásaly zpětnými rázy děl. Pravidelnost chaosu halil dým. Bledé slunce zemřelo v šedočerné cloně. Déšť kulí a dubových třísek drásal paluby kluzké krví. Nemilosrdný kolovrat bitvy spřádal nit nenávisti. Žádné tanečky. Jen surový boj dřevěných těl.
Praštění stěžně přervalo přízi běsnění. Na okamžik. Ledové vody objaly splihlé plachtoví. Nikdo neslyšel volání tonoucích. Vítězný ryk šťastlivců.
“Přirazte k ní! Zahákujte ji!”
Náraz dřeva o dřevo.
“Na ně!”
Sténání trupu zahlušil zuřivý příval.
Pořád neměli vyhráno. Štěstěna se k nim stále mohla otočit zády. Zvrátit váhy vítězství. Raněná šelma ještě pořád měla zuby. A mohla smrtelně kousnout.
“Musíme najít zajatce!”

Kolo se otáčelo, vřeteno kmitalo, cívka se namotávala, nálož na přeslici se ztenčovala. Kolovrátek si zpíval. Zpíval o brzkém skonu a hříších své přadleny, která zsinalá nemohla jinak než pokračovat v předení, dokud se celý zločin neodhalil. Příze se začla pomalu zadrhávat a ztenčovat, stejně jako prohnilý život přadleny. Jeden uzel, druhý uzel - *brnk*! Příze praskla. Šaráda skončila, nebylo, co zapírat.
Kolovrátek se zastavil, bylo mu trochu smutno, že se netočí. Ale účel splnil. Brzy si pro něj přijdou a jako kouzelný předmět bude použit k dalšímu magickému jednání. Škoda jen že nemohl přízt déle, zlatá niť nebyla tak pevná...

Přesně jak Wei WuXianovi říkali, čas zvítězil.
"Můžeme ho probudit, když mu připomeneme, že je vůdcem sekty. Pokaždé je pro něj však návrat do reality složitější. Pokud to není nezbytně nutné, máme počkat..."

Wei WuXian: "Co se s tebou děje, HuaiSangu?"

"Nevím, o čem mluvíš, bratře Weii."

Wei WuXian: "Tvoji podřízení mi řekli, že býváš mimo. Léčitelé, že jsi na pokraji odchylky Čchi."

"Opravdu? To nemám tušení..."

Wei WuXian: "Tvé meridiány jsou poškozené."

"To bych neřekl. Skutečně nevím co tě trápí."

- "Myslel sis, že je ti zase 15! Mluvils se mnou, jako před válkou...!" Stále chceš tvrdit, že nic nevíš?!

"Tak jaký byl dnešní dozor?" optal se Leydenforz Hydraščuka v jídelně.
"Dopolédne jsem chytil trojici studentů, čmárat na stěénu v mezipatře. Nejdřív jsem myslél, že chtějí invokóvat Žonglodémona, ale ukázaló se, že to byly jen sprosté vulgárity," posteskl si a sebral talíř s třesoucím se pudingem.
"Inu, dobrá práce," popošel Leydenforz a naložil si pikantní šneky.
"Odpolédne jsem chytil šmíráka v dámských sprchách."
"A jak na to šel? Neviditelnost? Jednosměrná průhledná zeď? Kouzlo Oko? Náhled z mentální roviny? Nebo snad Scryer, či dokonce fázový posun?" projevil profesionální zájem Leydenforz.
"Ne, měl kólovrátek a provrtal se skrz tenkou stěénu z pánských."

Řítíme se lesem jako požár. Tryskem míříme k sychravskému oku bouře.

Kolem se rojí zrůdy. První setne Martin, krev mi skropí tvář.

Zavýsknu. Dalšího raracha srazím plamenem.

Čas opatrnosti přešel. Je jen rychlost, boj a my dva, jako kdysi.

Pak uzříme Markétu. V letu holí jako vřetenem spřádá blesky kolem. Drží bouři za pačesy, lehká, mocná...

A mladá.

Ztrácí kontrolu, kolovrat předoucí tak rychle, až sám shoří.

Martin zastavuje.

Seskakuji a on, můj blíženec, mi pomůže. Ještě na okamžik jsme jako dřív. Pán a jeho čarodějnice. Čarodějnice a její rytíř.

Pak odcválá šikovat vojáky a já zůstávám sama s bouří.

S nečekanými problémy se museli potýkat pořadatelé klokaního gymnastického závodu. Před zahájením disciplíny kůň našíř se zjistilo, že všechny koně kamsi zmizely.

Naštěstí se podařilo najít náhradu – jeden z koní v hledišti se nabídl, že za ztracené nářadí zaskočí. Nebyla to sázka na špatného koně. Náhradník vydržel celé závody, nového koníčka však nejspíš nenašel.
„Bolí mě záda,“ postěžoval si. „Příště vyzkouším raději šachy.“

Organizátoři předpokládali, že nářadí někdo ukradl, pravda však byla poetičtější. Koně byly později nalezeny ve vedlejší hale, kde probíhaly závody koňských sprinterů. Celý život dřely pro sport jako koně, takže si pravděpodobně chtěly sportu užít jako diváci.

Představte si, Humphrey, ministerstvo práce obešlo nařízení o úsporách tím, že své úředníky poslalo na plně hrazenou služební cestu do Kanady, jenže jeli nanejvýš metrem na Trafalgar. Šokující, že?"

...

"Nevypadáte překvapeně, nás se vyšetřování týká také, ale my jsme nic takového neudělali, že ne?!"

...

"Proboha. Co mám říct výboru, když se mě zeptají? Nemůžu lhát, to mám prostě říct, že je to pravda?"

"Je to pouze otázka poněkud kulantnější formulace, pane ministře. Mohl byste například řici, že je to velmi závažné tvrzení, které je podle vašich informací ekvivalentní tomu, zda ono samo, či jeho negace, jsou naprosto a zcela nepravdivé."

Vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, říká apoštol Pavel.
Někdy není tak jednoduché odhalit, co vlastně je přímo před námi.
Někteří proto mají zato, že není jen jedna, ultimátní pravda.
Ale možná je to tak, že je, a skládá se ze spousty fazet, jako drahokam... a záleží jen na tom, ze které strany na ni nahlížíme.
A možná, když tu "svoji" dáme dohromady s pravdou někoho jiného, dojdeme k nějaké hlubší.
Písmo představuje Pravdu ztělesněnou, kráčející po zemi a vyzývající k následování.
Pravdu, která se nechá přibít na kříž, aby ukázala, že jsou věci, které prostě nemohou být relativní.

Liška si své odpracovala a Jestřáb je pořád jako na trní. Podezřelý mu unikl a on ho dopadne! Nebo nějakého jiného.
Jenže jak rozlišit, co za to stojí?
Rezka přijímá oznámení.
Ztratil se zlatý náhrdelník! Určitě za to může snacha.
Nikdy neexistoval.
Sousedův pes nám zadávil ovci. Soused ji snědl, aby schoval důkazy. Celou, já to viděl.
Tak určitě...
Tolik záměrných lží, jen pro drama. Vyřeší je jednoduchá pochůzka a vztyčený prst.
Ty dvě mladé slečny, jak spolu bydlí, nevychází ven. Z komína se dlouho nekouřilo. Jeden by se o ně bál.
„Běž,“ řekne Rezka Jestřábovi.
Má na pravdu nos.