DMD 2022

Teofilos, sedě na kameni vysoko v horách, hleděl do modravého údolí a naslouchal zurčení vody. Tu se přes okraj převisu vysoukal mladý válečník. Shlédl starce i potok a poklekl.
"Konečně! Pramen posvátné řeky Sorvandu!"
"Potůček," odtušil poustevník.
"Mocná řeka, na jejíchž březích stojí paláce, chrámy, po níž plují tisíce člunů! Přišel jsem, abych zřel její pramen a dosáhl moudrosti!" prohlásil mladík.
"Budiž."
"Takže..."
"Tu je."
"Hmm. Nevypadá nic moc..."
"Sám jsi říkal: paláce, lodě..."
"Ano. Ale..."
"Hezky zurčí. A ten výhled!"
"To jo!" Válečník ponořil nohy do vody.
"Aaach... Ha, moje noha zabírá celý tok Sorvandu," zamumlal a zasmál se.

Trins se vynořil z rozsáhlé konstrukce s rukama od oleje, šroubovákem za uchem, na tváři vítězný úsměv.
"Hotovo!"
Bennar se na to nadělení díval stále pochybovačně.
"Jsi si naprosto jistý, že to bude fungovat?"
"Naprosto. Vychytal jsem poslední mouchy. Ale bude to potřebovat někoho navíc. Kvůli šlapání na pedál."
"No a taky budeme potřebovat zázrak, aby nás za tohle Gwen nezabila."
"Neboj se, všechny věci se dají dát zase dohromady," řekl Trins a strkal Bennara ke stoličce.
"Teda až na ten kolovrat," přiznal, sotva Bennar začal šlapat na pedál a kola se rozvrčela, pásy rozeběhly a vrtule roztočily.
"Ten nezachráníme."

"Zdrávas Maria, milosti plná..." Kuličky růžence proklouzávají prsty. Zachovávám decorum, ale mysl se ušklíbá.
Jeden za druhým. Mumláš, jedeš, modlitba za modlitbou, furt to samé, dnes a denně, kolovrátek jede. Kolikrát vyskočilo ono zdrávas z tvých úst? Co je na tom zbožného, jak vychází ta modlitba z tvého srdce, když slova skoro nedělíš, když věčně opakuješ jedno a totéž, beze špetky inovace, vyčpěle? Pomýšlím si moderně, pojídajíc po dvou tisícé sto osmdesáté čtvrté ve svém životě stejný chleba s žervé, sýrem a šunkou, zatímco za mými zády vychází slunce, úplně stejně jako sedm tisíckrát osm set třicet pětkrát před tím.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či zasa za tým počítačom nesedíš..
- Starý môj, neveril by si, aké to je užitočné. Tam môžeš predať, čo sa ti zachce a tí krepí Američania za to platia, že ani neuveríš. Teraz som kolovrátok predal za tristo eur.
- Pištík môj, a kde si zohnal kolovrátok?
- Od predsedu. S hromadou ďalšieho haraburdia mi to nechal, nech si to odnesiem.
- Tak mu hlavne o tom predávaní na internete nehovor.
- Neboj sa, nepoviem. Ale aby sa nepovedalo, tak ho aspoň na slivovicu pozveme.

"Takže začneme?"
"Jo, určitě. Akorát ještě jenom s tím Filipem. Prostě už mě fakt vytáčí, jak se chová, a štve to i všechny ostatní, jakože každej jsme nějakej a chápeme, že Filip to nemá lehký, ale prostě tohleto už docela přehání a začíná to bejt břemeno pro ostatní."
"Rozumím. Ale-"
"Jasně, jasně. Ale víš, ona Lenka je taky trochu kráva, jak to s tím Ondřejem udělali. Ale prostě, nevím, Honza s Marií taky nejsou úplně tó... ale je to Filip, kterej furt něco, chápeš."
"Jasně. Ale už bysme fakt měli začít to drabble."
"Já vím, promiň. Kolik že máme slov?"

Žily byly jedny vodní bakterie, co se rozhodly být výjimečné. Nedýchaly vzdušný kyslík, ani ten rozpuštěný v obyčejné vodě. Nastěhovaly se do pramenů sirných, na břidlicovém podloží, které mají vodu nasycenou sírany a metanem. Bakterie kouzlily a čarovaly, z metanu dělaly kyselinu uhličitou a ze síranů sirovodík. Prameny pak šlo najít už zdaleka. Po čichu.
Lidé objevili, že sirná voda léčí ekzém, lupénku, akné, kloubní nepohyblivost, revmatismus, psychické problémy... I pít pro lepší trávení se dá, kyselina uhličitá šimrá na jazyku. A poděkovali jí? Ne! Naopak. Ty názvy! Smraďavka, Prdlava, Čertoprd, Vajcůvka,... může sirovodík za to, že nevoní po růžích?

V podniku Kolovrátek je dnes živo.

U baru sedí Vodník a leje do sebe jednoho panáka Žabsinthu za druhým. Jeho specialitou jsou vodní hrátky. V neoprenu.
V křesle opodál posedává Polednice, módně postříbřené vlasy se jí kroutí pod černou kápí. Škrtí bleskurychle, a vzrušení má přesně vypočítané.
Macecha vás sváže do kozelce, až to vypadá, že nemáte ruce ani nohy, a pak vás nechá skučet a prosit.
A Záviš - to je jen s příplatkem a před 22. hodinou je to zcela nevhodné popisovat. Součástí je speciální akupunktura.

A proč zrovna Kolovrátek?

Protože takhle si alespoň každý dobře zapamatuje safe word.

Večer Marlene zašla ke kadeřnici do Cheveux parfaits, aby jí upravila její nový účes. Kadeřnice, jmenovala se Jacqueline Duboisová, byla velmi milá. Tlachaly tři hodiny, takže Marlene šla domů za tmy. Z mostu přes Seinu viděla nějaké podezřelé postavy, s punčochami na hlavách. Marlene si řekla, že se nebude zdržovat a šla spát. Ráno slyšela Alice Avrilová bušení na její domovní dveře. Tak otevřela a stála tam vyděšená Marlene, ještě v pyžamu, překvapivě ne z leopardí kožešiny. Alice se zeptala: "Co se děje?"
Marlene odpověděla: Měla jsem hrozný sen. Alice, podívej se mi do vlasů, jestli tam nemám šedivé prameny."

Antika byla toho roku velmi populární, zemětřesení v Římě odhalilo bílý půvab římských soch a najednou všichni toužili vlastnit kamenné svědky velké minulosti.
Jeden talentovaný mladík dostal toho času neobvyklou zakázku. Nězná tvář spícího Kupida s měkkým úsměvem zmizela pod nánosem kyselé hlíny, kterou ještě sochař pravidelně proléval horkou vodou. Po pár týdnech vyzvedl Kupida, který vypadal přesně tak, jako by pod zemí ležel celá staletí.
Socha putovala z jedněch nenasytných překupnických rukou do druhých, až skončila v Římě. Kardinál Riario poznal padělek, ale místo trestu mladého sochaře zaměstnal. Pomohl mu vyrůst v největšího sochaře tehdejší i mnoha dalších dob.

Krčí se schoulený na lehátku Doktora Mutagéna.
Nožičky polámaný, tělíčko pochroumaný, celý se třese.
"Já vám to říkám pořád, kluci pitomý. Jak na kolovrátku to tady točím pořád dokola a vy ne a ne pochopit!" zlobí se Doktor Mutagén.
"Nejprve vyrazí Alfa. A co? Rozbije se o blbej herpes, který se mu ještě posmívá." mudruje dál.
"Delta se taky kasala a co? Našli ji alergii na Paracetamol." vede dál svou řeč.
"Omikron - před měsícem! A ona? Zánět středního ucha! Ucha!" brunátní doktor.
"A teď ty. Prý lepší, Omikron EX. Há! Hnisavá angína tě předběhla. Chápeš?
Ta ženská je zakázaná adresa!"