DMD 2022

„V roce 2000 jsme vyrazili s Martinem na Rallye Český Krumlov, on uměl báječně navigovat, já rád rychle jezdím, strejda nám věnoval auto, tak jsme si ho vytunili. Bohužel jsme nepočítali s tak hustou mlhou. Martin se v mapě ztratil asi po půl hodině, vidět nebylo ani na dva metry, takže jsme se neměli čeho chytit…“
„Proboha, a co jste dělali?“
„No najednou jsme vepředu uviděli červená světla, říkáme si, hele někoho jsme dohnali, tak jedem za ním. A on najednou prudce zabrzdil a my to do něj picli.“
„Chtěl vás vyřadit?“
„Ne, jen zaparkoval na své zahradě v garáži.“

Dcera telefonuje z práce, že se nemůže dovolat na partnera a že Terezka má dneska plavání a nemá čepici a celý autobus už čeká jen na ni.
Tak letím k nim, naštěstí bydlí jen o vchod vedle, zvoním, ufuněně vysvětluju problém.
Zeťák se vzteká, že prý čepici nenašel.
Fofruju zpátky, snažím se dovolat dceři, marně, jak jinak.
Doma mezitím probíhá zběsilé převracení a přehrabávání, sláva, Amaranta našla zpuchřelou čepici po Štefíkovi.
S jazykem na vestě letím do školky, utíkat celou cestu fakt nezvládám, tak střídavě běžím a jdu. Naštěstí ještě neodjeli, celá uřícená předávám čepici.
Úplně mrtvá se plouhám domů.

Lan XiChen nebyl připraven se ptát. Věděl, že nikdy nebude. I proto však musel!

"Proč jsi mě odstrčil?" vydechl s nádechem úzkosti. A-Yao se nemusel ptát o čem mluví. Ta chvíle se i jemu zakousla do duše.

"Nikdy jsem ti nechtěl ublížit," odvětil sklesle.

"Ale..."

"Zeptal jsem se, zda se mnou nechceš zemřít, ano... J-já chtěl... vědět jestli... Ti na mě stále záleží..." I když jsi mě bodl. I když jsi řekl, že mě už nebudeš milovat... Jakobys kdy předtím řekl, že to tak citíš... To mu ale zazlívat nemohl. Sám se mu nikdy nevyznal.

XiChen si povzdechl.
"A předtím..."

Senilní stařík ze zapadlé vesnice nastoupí ve městě do taxíku.
Mercedes vyrazí a dědek se zvědavě ptá řidiče:
"Na copak tam vpředu máte tu hvězdičku?"
Taxikář si řekne, nudná šichta, trochu si z dědka vystřelím.
"Byl jste na vojně? To víte, technologie jsou ve vývinu, tohle je zaměřovač, něco jako muška na pušce. Když se mi někdo dostane před kapotu, zaměřím, buch… a je po něm!"
Jedou dál, najednou strašná rána. Řidič se otočí, co se děje, a dědek vzadu vyčítavě vrtí hlavou:
"Že prej zaměřovač… člověče, vždyť vy jste toho cyklistu minul, jen taktak jsem ho stačil vzít dvířkama!"

"Himmelherrgot, to snad nemohou myslet vážně. Podívej. Podívej!" Václav rozhazoval rukama a šermoval přátelům před očima dopisem ze společnosti Seidel.
"Prý pokud chci reklamovat, musím použít srozumitelný jazyk. Zatracení Němčouři v tom jejich Aussig!"
"A co, tak já ti klidně dopis v němčině napíšu," prohlásil s klidem jeho jmenovec.
"Nebo, pokud chceš, zaplatím ti nové," přidal se do hovoru Saša.
"Vy nechápete ten princip? Tohle je přece o něčem jiném než o velocipedu."
"Pak máme tedy ještě jinou možnost. Vyvíjím teď vlastní stroj, prototyp motokola, ale potřeboval bych spolupracovníky."
"Jedině, pokud to bude stroj český."
"Přátelé, můžete mu říkat Slavia?"

Studený vítr rozcuchal Marille vlasy, zatímco věšela prádlo. Brala do rukou Anninu spodničku, punčochy a svrchní šaty. Uvědomila si, že šaty byly příšerně obnošené a pravděpodobně ty jediné, které dívka měla poslední roky, a taky že jsou nezvykle malé. Anne byla neuvěřitelně hubená, nevypadala na svých 12 let.
V tom se něco zlomilo. Po tvářích jí tekly slzy.
"Matthewe!" zakřičela na bratra.
"Ano?" Vykoukla farmář zpoza kupky sena.
"Musíš hned zabít dvě slepice. Anne potřebuje jíst a zesílit. A taky musí mít mléko a vejce, vždyť se vyvíjí."
"Takže zůstává?"
"Na zkoušku. Jak jsem řekla." Ale Marillino srdce už vědělo.

Když ho viděli poprvé, byl to ještě chlapec. Vyhublé, vystrašené dítě v příliš velkých šatech. Nemluvili o tom, jak se mu třásl hlas, ani o jizvách na jeho těle. Co také mohli říct císaři?
Oblékali ho, s opatrnými úsměvy a ujištěními. Kontrolovali, aby jedl pravidelně. Podporovali ho v jeho rozhodnutích.
Po pár měsících jako by se jeho tělo vylouplo. Stal se z něj mladý muž ve vývinu, s jasným hlasem a s šaty, které mu perfektně seděly. Jaký měl být, kdyby předchozí císař nebyl předpojatý idiot neposlal svého syna ode dvora.
Lepší císař i muž než kdy byl jeho otec.

Bílé triko, modré trenýrky, čerstvě vyprané kecky - nastupuji do závěrečného boje o body pro třídu ve Školní Olympiádě 1980.

U první disciplíny jsem zabodovala svou dokonalou znalostí matematiky: vypočítat vzdálenost požadovanou mi šlo, ovšem kriketový míček nepochopil můj záměr a dopadl necelé dva metry za odhodiště.
Ve druhé disciplíně se plně soustředím na hmotnost tělesa... Aha, to nebyl cíl Ulov si rozhodčího koulí?
Poslední disciplína rozhodne.
Z fyzikálního hlediska - lehký rozběh, zvýšit tempo a - síla odrazu se promítne do délky dopadu - aááá?
Hvizd píšťalky, praporek uznaného skoku letí nahoru.
Mám zápis ve Zlaté knize rekordů.
Skočila jsem přesně JEDEN metr.

„Jak se vyvíjí jednání ohledně nepřítele?“
„Pan K. je toho názoru, že bysme měli bojovat do poslední chvíle.“
„Ale nepřítel má několikrát větší vojsko. Rychle by nás porazil a rozdrtil.“
„Jistě, ale i přesto zaujímá tohle stanovisko. Nesklonit se i za cenu života. Před nikým.“
„A pan M.? Pokud vím, král na jeho názory dost dá.“
„Tvrdí, že nejlépe bude se nepříteli vzdát.“
„V tom případě padne král potupně do zajetí a nepřítel stejně naši zem obsadí.“
„To je jasné. Pan M. argumentuje, že se tím předejde válečnému krveprolití a bude nastolen ´mír´.“
„Král bude mít těžké rozhodování. Nezávidím mu.“

Mladý Jeremiah táhl koněm. Connor v duchu zaúpěl. Sledovat lidský šachový turnaj bylo pro androida přímo nesnesitelně útrpné. Profesionálně zanalyzoval doslova všechny možné scénáře vývoje této partie. Navíc znal Jeremiu. Věděl, že mladý dědic Elijova odkazu mohl svého soupeře porazit už o tři tahy zpátky. A věděl, že si je toho Jeremiah vědom, ten parchant si se svým protivníkem hrál a prodlužoval tak tohle agonické utrpení Connorovy netrpělivosti.
Protivník předvedl další stupidní tah. Tomu budižkničemovi už dávno měli zabavit všechny šachovnice.
Jeremiah se záludně usmál. Posunul pěšce. Konečně! Konečně! Závěrečný zdrcující útok konečně započal! Connor taktně zajásal jen v duchu.