DMD 2022

"Kam zmizely všechny jabka?" podivoval se Tom, zmateně nahlížející do spíže.
"Nevím, ale to kilo meruněk je taky pryč," doplnil Gellert. "Ani třešně tu nejsou. To upeču asi prd a ne bublaninu."

Ovoce mizelo. Mizelo ve velkém. Albus této záhadě nevěnoval pozornost, dokud se neztratily i citróny.
"Tomuhle musíme přijít na kloub," mudroval. "Tom potřebujete vitamíny a já svoje citronové sušenky!"
"Hele, pecka!" oznámil Tom. "A další!"
Stopy vedly do Albusovy pracovny, kde si na bidýlku spokojeně lebedil Fawkes.
"Ten pták je přežranej k prasknutí!" zvolal Gellert.
Fénix si spokojeně odříhnul. Když jeden povstane z popela, to potom dostane hlad!

Je tma a já čekám. Odjakživa co lezu po zemi přemýšlím, jaký je pohled na svět seshora a sním o tom, že i já se jednou na všechno podívám z výšky. Jaké to asi je létat jako pták?
Když jsem v tomto stadiu, jsem ještě ve vývinu. Přijde mi to jako věčnost, ale vím, že výsledek bude stát za to.
Lidé si mě moc nevšímají, ale to se změní.
Momentálně nevypadám moc vábně, ale budu krásný.
Lezl jsem po zemi, ale budu létat.
Stačí jenom počkat a dozrát, pak se odsud vydrápu ven a ukážu světu svá krásná pestrobarevná křídla!

Čtyři závodníci hnali své koně vpřed. I když se Ryko nemohl zúčastnit tradičního rodinného závodu kolem Radostného jezera, pořád alespoň fandil. Sofie hned na začátku zatlačila Robina na poslední místo, ale ať se snažila, jak chtěla, Rylana a Irenu dojet nedokázala.
Ryko věděl, jak závod dopadne – tak jako vždycky.
Rylan a Irena jeli těsně vedle sebe, koním odletovala pěna od huby, kopyta bušila do hlíny…
A pak proletěl Rylan cílem, jen o koňskou hlavu dřív než Irena.
„Víš,“ řekl Ryko své ženě, „Už jsou trochu staří na to, abys je nechávala vyhrát.“
Irena mu věnovala vražedný pohled. „Já ho nenechala.“

Jsem jako blesk. Nikdy mě nepředběhnou, nikdy! Palma vítězství bude moje! Přes překážky se přenesu jak vítr, klopenou zatáčku zvládnu s elegancí sobě vlastní… no toto? Tak to teda ne!

Si myslí, že umí běhat! Já umím běhat! Všechny rozběhy jsem zatím vyhrál já! Já tam budu první! Cože? Podběhnout mě v zatáčce? No počkej!

Nebudu se s nima strkat, nejsem blázen. Šup, tudy si to zkrátím, snad si mě nevšimnou...

„Zuzi?“ diví se dvounohá. „Ty jsi dneska u misky první? Jak jsi to dokázala?“

Tssk. Koukni. Ti dva se ještě válí v chumlu na dvoře. Srazili se u studny.

I když úvodní ples zakalil pokus o královraždu, zbytek návštěvy proběhl v poklidu a přišel den loučení. Ryko krátce promluvil s Leandrem a pak přistoupil k Ireně.
„Víš,“ řekla, „obchodní vztahy mezi Tristenolem a Sharmou jsou pořád ve vývinu, tak je budeme muset podporovat. Leandros právě zve Simeona na návštěvu. Přijedeš taky?“
Ryko jí políbil ruku, něžně, zlehka, naposledy. „Uvidíme, jestli to bude třeba. Ale jestli ne… s mojí nohou se mi špatně cestuje, tak se asi spíš budu šetřit.“
Uklonil se jí a vydal se k Maryse, která čekala opodál.
„Tak pojď,“ vzal vyzvědačku kolem ramen. „Čeká nás práce.“

Situace se dynamicky vyvíjela v povážlivě sestupné tendenci. Uriel učinila rozhodnutí. Ohlásila se u Gabriela.
„Gabrieli,“ kývla na pozdrav. Stručnost nade vše. „Michael není v nebi.“
Překvapeně se zamračil. „Je pravda, že už jsem ji dlouho neviděl. A kde je?“
„Na Zemi.“ Při pomyšlení na další větu, již bude třeba vyslovit, polkla. „Spaluje budovy věnované lidským náboženstvím.“
„Našla si koníčka, to je toho,“ zaksichtil se archanděl a hodlal celou záležitost shodit z metaforického stolu. Co je mu do nějakých lidských budov?
„Ona to ale dělá ve vzteku.“
„Ve... Myslíš, že by mohla...“ Nevyslovitelné naznačil pohledem k podlaze.
Uriel nerada přikývla.

„Torlaith půjde za objednání Laolova únosu před soud,“ řekl Gerián. Seděli na louce za městem a sledovali, jak Laol trhá kvítí.
„Proč to udělala?“
„Žárlila. Chtěla se stát kněžnou, ale bála se, že se vrátím k tobě.“
„Ale vždyť mezi námi nic nebylo…“ hlesla Esciel.
„Máme spolu syna, to nestačí? A i když bych na chvíli zapomněl na Laola, opravdu mezi námi nic není?“
Neboj se, mladá niano.
„Možná je,“ vzala ho za ruku. „Nevím, co to je, a myslím, že se to ještě vyvíjí… Ale jako bylinkářku by mě zajímalo, co z toho vyroste.“
„Mě taky, Esciel. Mě taky.“

Vinu se, jsem žížala bezpohlavní
nekoukám napravo nalevo
jedu po hlavní
nejsem houseňák ve vývinu
jsem závodník, nohu na plynu
a v nic se neproměním
září mi kůže ve světle denním
sunu se rychlostí blesku
večer, v noci i za rozbřesku
kloubouček na hlavě (nebo zadku) nesu
mířím daleko k moravským lesům
odbočuji na stezku k lánům polí
kloboučkem mávám překvapeným pánům s holí
jako by nikdy neviděli obří žížalu jak valí si to po silnici k úvalu
vezmu to zkratkou přes ohrádku něčí
ovečky tu na mě zuřivě bečí
šlápnu na to a mizím
když jsem na pozemku cizím

„Dvě kříže.“
Umělá hláška. Šestatřicet a víc bodů. To nám to pěkně začíná.
„Pas.“
Co taky jiného, že.
„Tři herce.“
Si snad dělaj srandu, takže zbytek obrázků má jeho kumpán?
„Pas.“
Jsme dost pasivní, parťáku.
„Čtyři bez.“
Blekšmak, paráda… Kolik es asi máš…
„Pas.“
„Pět kár.“
To jediné, co ti chybí, co?
„Pas.“
„Pět bez trumfů.“
I krále zjišťuje, to vůbec nevypadá dobře…
„Šest kárů…“
„Šest herců!“
Díra tam je, když do velkýho panáček nejde…
Pas. Pas. Pas.
A já vynáším, bezva. Jestli to nemají ložený, vyhrává proti malému slemu jen správný první výnos. Ale co z týhle nanicovaý karty?

Vážení posluchači, vítejte u přímého přenosu z veslařského závodu triér u Aigospotamoi, čeká nás tradiční helénské derby mezi Spartou v červeném a Athénami v modrém.
Mužstva jsou nastoupena, ale ne, zdá se, že Moudré sovy mají potíže seřadit se na startovní čáře a, bohové, to je neuvěřitelné jejich vlajkovým lodím se zápletly hned dvě ze tří řad vesel a místo ven ze zátoky míří k pláži!
Hladoví vlci poněkud nesportovně zapalují soupeřovu loď, ale získávají tím rozhodující náskok. Veslaři doslova vaří vodu!
A je to tu, poslední loď Vlků vyplula ze zátoky a Sparta tak porazila Athény na plné čáře.