DMD 2022

Byl první na stanovišti coby brankář. Vítr mu svištěl kolem uší, zatímco do vzduchu byly vypuštěné potlouky a Zlatonka. Na chvilku okřídlený míček zahlédl, než nabral rychlost. Zaznělo zahajovací písknutí, do vzduchu byl vyhozený Camrál.
Zápas začal.
Přestal sledovat vzdálenější okolí, zaměřil se na to, aby se přes něj Camrál nedostal do jedné ze tří bran. Povedlo se mu některé hody zachytit, u jiných si málem rval vlasy.
Musíme chytit Zlatonku. Máme šanci vyhrát Mistrovství světa.
Prohrávali.
No tak. Chyť ji, povzbuzoval v duchu chytače.
Tribuny vybuchly ohlušujícím jásotem.
Dokázali to.
Vyhledal pohled chytače druhého týmu.
Čeká mně studená večeře.

Adam seděl na posteli a zoufal si. Propadnout se do knihy nebylo hrozné. Ale to, že jeho domovský svět byla jiná kniha, to bylo moc. Zatracený zastřený hlas.
Já jsem spisovatel, co vás všechny napsal. Pro pobavení čtenářů!
Kdyby nebyl alespoň taková potvora! Místo milosrdného vymazání vzpomínky na zdrcující odhalení skutečnosti jim dal každému příručku pro literární postavy. A jemu navíc manuál "Návod na použití boha ze stroje". Prý se mu bude hodit v příštím díle. Pche! Adam si v něm začal listovat.
"Přivolání boha, zlepšení situace ve vývinu příběhu, zneškodnění nepřítele..." Zarazil se. "Projití čtvrtou stěnou? Co to je?"

Dveře se otevřely.
"Pojďte dál, rytíři," vyzval příchozího drobný muž s bílým plnovousem.
"Líbily se Vám posledně hračky?" zeptal se.
"Velmi! Ten meč s otvírákem na pivo v jílci používám často."
Mužík se spokojeně usmál.
"Proti tomu, co uvidíte dnes, je to žabařina," pronesl a odhrnul závěs.
Rytíř uskočil a instinktivně sáhl po zbrani.
"To je drak?" vyhrkl.
"Ano, ovšem uměle vytvořený... genetika, příteli. Poslouchá na slovo, hleďte. Draku, oheň!"
Nestvůra nasála vzduch do chřípí, aby vzápětí vrhla proti zdi nikoliv ohnivou kouli, ale cosi jako kouli zvratků. Strašlivě to smrdělo.
Mužík se nervózně usmál.
"Ještě na tom pracujeme," dodal.

"Andulčata, věděli jste, že jste se narodila jako holá kuřátka?"
"Fakt? Jsem krásný, přece!" urazil se Monclík.
"Ano, vyvinulo se vám peří, ale každému jiné. To je geneticky dané."
"A jsem já vůbec ve vývinu, ještě?" zeptal se Karlík.
"Ano, možná ještě trochu povyrosteš."
"Když jste byli malinkatí, tak jste byli hodní, ale jak jste vyrostli, tak je někdy s váma utrpení," řekla maminka.
"No jo, když byli v pubertě, tak s nimi přežít byl boj."
"Ale ve vývinu jsou vlastně i dospělé andulky, budete se vyvíjet až do konce života," řekl jsem.
"Ten čas ale letí," vzdychla si maminka.

Běžím už sedmé kolečko, jsem vysílen.
Slyším z hlediště andulky, jak mi fandí: to dáš!
Zaregistruji, že se blíží překážka. Říkám si: Dám nebo nedám? Přece reprezentuju celé Brno. Jde vážně o hodně.
Rozmýšlím se, jaká bude nejlepší technika přeskoku. Překážka se blíží, a tak ji skočím jako předchozích šest.
Začínám osmé kolečko a už mi dochází síly. Vnitřně se motivuji, že bude ostuda, když Brno prohraje.
Síly už mi nestačí. Skáču znova přes překážku, zbytek už tak nějak doběhnu. Všichni mi fandili, a i když jsem neměl už sílu, vyhrál jsem. Porazil jsem i Prahu, poprvé v historii závodu.

V nočním klubu vládlo napjaté očekávání. Čekalo se na vystoupení speciálního hosta.
Přesunula se do kotle. První skupina moc nezaujala, od druhé měla očekávání vysoko. Poslouchala je ráda, přestože by to do ní řekl málokdo. Klamala vzhledem.
Nevadil jí folk, pop, rock ani metal, pokud byla chytlavá melodie a slova. Téměř mezi hudebními žánry nerozlišovala. Byl to ke všemu první koncert po letech, na který šla, hodlala si ho užít.
Bude to ochutnávka. Nemusím hudbu poslouchat jen doma nebo ve sluchátkách při cestě do práce. Jsem ve vývinu, co se týče koncertů.
Kapela přišla na pódium.
První tóny.
Kotel vřel.

Maso na talíři bylo šedé. Tak šedé, že to nemohla být jen náhoda. Jeden z váhavých strávníků si dovolil vznést na toto téma dotaz.
„Samozřejmě, že je šedé,“ odvětila rozmrzele pratetička. „Je z hrabáka.“
Z neochoty jíst se stal boj o přežití.
„Rone, dej si, jsi tady nejvíc ve vývinu,“ zakřenil se Fred.
„Jasně, Roníku, do toho!“ povzbuzoval George.
„To, že jsem ve vývinu, neznamená, že sežeru všechno,“ ohradil se Ron a okamžitě zalitoval. Výchovný pohlavek přišel (k překvapení všech) od pana Weasleyho.
Murielina drsná nátura na okamžik zakolísala. „Ron si dá aspoň kaši, viď?“
Šedé maso dostalo zelenou kamarádku.

Popoháněl klisnu, byť věděl, že už rychleji pádit nemůže. V uších mu znělo skučení vichru, který jim narážel do boku.

Otěže držel v rukou tak křečovitě, že se bál, aby mu nevrostly do dlaní.

Bouře pádila, aby unikla bouři. Cítil, jak je pod ním napjatá a děsí se vzdáleného hromu. Kdykoliv zazněl, měl co dělat, aby se udržel v sedle. Bouře sebou v tu chvíli vždy tak podivně cukla, až se bál, že zakopne o vlastní nohy.

Najednou oblohu protnul blesk a Bouře se vyděsila. Snažil se udržet v sedle, ale pak Bouře zakopla a oba se řítili k zemi.

S dětmi je občas pořízení, i když nejsou vlastní.
„Teto? Koupíš mi nanuka?“
„Máma řekla, že až po obědě.“
„Ale já sním nanuka i oběd, fakt, jsem ve vývinu.“
„Já ti věřím, ale nejdřív sníš oběd a až pak nanuk.“
„To není fér, táta by mi nanuka koupil.“
„To je možné, ale já nejsem tvůj táta.“
Na další dohadování asi neměl baterky nebo co, protože nejsem jeho máma, na kterou by si nějakou páku vymyslel, tak jen šel a s výrazem „jím popel a prach“ snědl svůj oběd.
Pak mi demonstrativně ukázal prázdný talíř a mohli jsme jít koupit nanuky.

Vpadl do místnosti a zasypal rychle se pohybující terče modrými blesky.
Pokračoval chodbou, obratně se vyhnul kyvadlovým čepelím.
Kouzlem vylétl na věž, přičemž bravurně promanévroval protiběžnými vzdušnými proudy.

Profesor Leydenforz v pozorovatelně přikývl: "Dobře si vede Hastridson!"
"Ještě není u konce," poznamenal Ardanek.

Magickým štítem odklonil blesk, druhý jej zasáhl do boku.
Rozhodl se, popadl jeden z klíčů.
Skočil druhou stranou z věže, volný pád brzdil těsně nad zemí.
Prosmýkl se chňapavými šlahouny.
Vběhl do chodby, kinetickou vlnou odrazil překážející sochu.
Další místnost, zasáhl pět ze šesti cílů.
Přiskočil k zámku, vložil klíč, kousla jej hadí hlava.

"Rychlý, ale pitomý..."