...a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
NESOUTĚŽNÍ
I když úvodní ples zakalil pokus o královraždu, zbytek návštěvy proběhl v poklidu a přišel den loučení. Ryko krátce promluvil s Leandrem a pak přistoupil k Ireně.
„Víš,“ řekla, „obchodní vztahy mezi Tristenolem a Sharmou jsou pořád ve vývinu, tak je budeme muset podporovat. Leandros právě zve Simeona na návštěvu. Přijedeš taky?“
Ryko jí políbil ruku, něžně, zlehka, naposledy. „Uvidíme, jestli to bude třeba. Ale jestli ne… s mojí nohou se mi špatně cestuje, tak se asi spíš budu šetřit.“
Uklonil se jí a vydal se k Maryse, která čekala opodál.
„Tak pojď,“ vzal vyzvědačku kolem ramen. „Čeká nás práce.“
Polibek kapesník siréna lodní zvonec
tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Loučení... Nemám rád loučení.
Faob
Loučení... Nemám rád loučení. A jsem naměkko.
Krásné i smutné. Prostě
Eillen
Krásné i smutné. Prostě krásně smutné.
Jsem ráda, že se Ryko rozhodl, že už si nebude zbytečně otvírat staré rány. Zraněná noha je na to dobrá výmluva :)
No jo... Ryko nakonec musí
Jackie Decker
No jo... Ryko nakonec musí ustoupit, ale stejně... Mají mezi sebou krásný náboj :D