DMD 2016

Bjørkhallen – Práce čtenáře srdcí (ioannina)
Budeč: Liškomág Evžen – Zasahuje styčná osoba (Aries)
Kouř a zrcadla – Co se rozdává, roste (Blanca)
Království ostrovů – Zachránce (Tess)
Sibiřský příběh – Poděkování (Jeřabina)
Skřivánek – Bezmoc (Terda)
Starmel – Sny, v nichž přicházejí mrtví (Arenga)
Středoškoláci – Omluvenka (Solast)
Věda ve sto slovech – Poslední korespondující člen (mila_jj)
Živantní směšiště jevota – Naděje má barvu duhy (Tirik)
***

Dobrácky vyhlížející chlapec rozvážně balil do obrovského kufru pečlivě vyžehlené a poskládané oblečení, které mu postupně podával jeho otec. Na stole se vršila hromada dalších věcí. Učebnice, rolička pergamenů, svazek brků, inkoust, kotlík, spousta plátěných pytlíčků, ale hlavně jedno malé úzké pouzdro s emblémem Olivanderova obchodu s hůlkami. Konečně bylo všechno uloženo a hoch se chystal zaklapnout víko.
„Rubíku, nevezmeš si taky svýho Aragoga?“ Drobný mužík držel velikého plyšového pavouka s korálkovýma očima.
Chlapec vzal hračku rozpačitě do rukou, ale pak ji otci velice jemně, přesto rozhodně vrátil.
„Ne, táto. Dyť jedu do Bradavic. Na todle už sem přeci starej.“

Vzhledem k omezenému množství tradičních pohádek je pochopitelné, že se jejich náměty v drabblatech opakují. Ale není to vůbec na škodu. Naopak, někdy bylo mé pobavení nad netradičním pojetím tradiční pohádky ještě umocněno srovnáním dvou verzí stejné pohádky.
K sepsání tohoto seznamu mě inspirovalo srovnání dvou úhlů pohledu na klíčovou scénu Šípkové Růženky od Azereth a od Mordomora
Následují dvě ježibaby z perníkové chaloupky opět od Azereth a od Mordomora. (Fakt jsem na jména autorů nekoukala, dokud jsem připravená drabblata nezačala vkládat do textu. Asi Les náhod.)
Časy se mění, ale Honzové (nebo Janové) chodí do světa stále. O jejich střetech s moderní dobou psali Doktor a galahad.
Dvě pohádky o vodnících na jedno téma se sešly od Ampéra a myday.
A na závěr Rebelčina princezna vyslyšela žádost nettiexiných princů.

Miluju pověsti! Letošní bonus mně udělal velikou radost, díky za něj.
Osudová Nedotknutelnost od tif.eret.
Hororový Zkušební let od Erendis.
Poetická pověst O měsíční princezně od Esclarte.
Fyzikální Invaze do světa paprsků a vln od mila_jj.
Námořnický Úryvek ze sbírky domorodých pověstí neznámého cestovatele od Terdy.
Kiplingovská pověst O pramáti všech slonů od KattyV.
Harrypotterovské O původu domácích skřítků od Hippopotamie .
Poláčkovské povídání O zásahu vyšší moci od Martian.
A nakonec jedna z mojí alma mater! Fantom z Viničné od kytky.

Promluvte k rukám křečovitě svírajícím
modlitbu, jež na rtech usychá jak slza
zpívejte očím, ve kterých tančí stíny
prstům, jež samy sobě píší
příkaz k okamžitému spoutání
Těm, kteří uvěřili
že v nezastavitelném pádu
se navždy uhnízdili
šeptejte
jako když dítě uspáváte
Zvěstujte soudcům víry věrných a chyb pochybujících
samozvaným strážcům bran království
skoupým klíčníkům lakomě kupícím dary milosti
zlodějům plamenných mečů ze zbrojnic andělů,
řekněte plachým i svévolným,
těm, kteří své oči k horám nepozvedají,
šťastně či hořce přivyklým beznaději
jako stránkám bulvárních novin po ránu.
Svět dosud nebyl rozťat v půli
navzdory součtům soudům soužením
ještě je
naděje.

mila_jj
Myslím, že netřeba víc dodávat - nick hovoří za vše. Její Věda ve sto slovech mě fascinuje. Vždy zaloví ve své paměti a na každé téma najde odpovídající příběh. Přibližuje mi vědu fantastickým způsobem a já její drabble miluju. A je úplně jedno, které, všechny jsou úžasné. Za všechny dávám Šest anonymních géniů.
Martian
Jak mně bylo líto, když jsem pod nickem modrého koníčka nenašla letos Tři mušketýry! Ale jak rychle jsem zjistila, že Martian je prostě geniální, že její poláčkovský humor je nádherný a každé její drabble skvost! A je jedno, které dám pro osvěžení paměti, například Vědecký přístup.
Strigga
Už od loňska vyhledávám nick s červenou jahůdkou a pokaždé, když jej zahlédnu, zaraduju se. A pokud je tam ještě fandom Záchranná stanice záporných postav, je mé štěstí dokonalé. Konec zahálce: Veďte záchrannou stanici efektivně, smysluplně a bez stresu (výňatek z příručky).
ioannina
Bjørkhallen. Její vlastní příběh, kde je doma, kde její postavy žijí plnokrevným životem, její příroda zpívá a drsný a nemilosrdný svět lidi prověřuje ze všech stran. Umí. Engelandsbergan.
Alasdair MacColla
Stejně jako vloni čtu jeho drabble jedním dechem. Exotická místa, exotická zvířata... a těžká, přetěžká práce, kterou na svých štacích dělal. K jeho stoslůvkám se moc ráda vracím a dumám nad nimi. Jsou bolavá i nádherná, jako život sám. Co není v hlavě, musí být v plechu.
Regi
... a její Hagrid. Něžný obr, hromdopolice, zamilovaný do své Olympy. Jeho příběh z HP zas až tak moc neznám, ale jeho příběh, který mu vytváří Regi, se mi líbí moc. A někdy mě doopravdy dojímá. Je v podstatě jedno, které drabble vyberu, nemůžu se zmýlit. Neodkladná záležitost.
KattyV
Letos se mi od ní moc líbil Cirkus Humberto. Někdy jsem si říkala, jestli ona to snad neopisuje z knížky, tak moc to dýchalo knihou. Moc se mi líbil její táta Malina, například. Táta Malina vypravuje.
Aries
a její liškomágové mě uchvátili už dávno, na její příběhy na pokračování jsem se vždycky moc těšila. A že umí napnout! Ještě, že to Evžen s Xénii zvládli. Uf. Zbyde pár ohlodaných kostí.
Faob
Havran, který nám místy ke konci i zčervenal, aby se zas rychle vrátil k černému lesku peří. Svůj stylem, svůj šarmem. Jeho drabble nejsou prvoplánová, nutí k zamyšlení. Příliš mnoho nití.
Terda
Frances a její šalupa Betsy, námořníci, dobrodružství, moře - toho nám dopřává Terda plnými doušky. A k tomu napětí, obavy, jak vše dopadne. Frances nedostane vůbec nic lacino...Přítel či nepřítel?.
Doktor
Jak bych mohla zapomenout na Košína a Želvíka? Jejich příběhy mě vždycky roztáhly úsměv od ucha k uchu. Jsou své, paličaté, svéhlavé, kouzelné a tak moc kočičí... ráda jsem vás zase potkala, kočky. Jak vybruslit z maléru.
Lee
Moc ráda její drabble čtu. Jsou něžná, jsou krásně napsaná, jsou prostě moc pěkná a čtivá. Doma.
Už jsem myslela, že tucet stačí, ale pak jsem si vzpomněla, že nemůžu opomenout
mamut.
Její drabblátka mám moc ráda. Jsou lidská a kočičí a vůbec, prostě se mi líbí.
Princeznička.
Těchto třináct autorů tvoří třináctilístek, který vyhledávám hojně. Ovšem pak je dalších hodně autorů, které taky vyhledávám... těm se omlouvám.
Doufám, že ještě aspoň jeden výběr se mi povede udělat.

Jugháš má krásné oči. Hebké, jiskřivé a černé jako propast.
Jako před každou bitvou úpěnlivě doufám, že do nich nehledím naposled.
Jiní už pijí za duše padlých. Mne zajímá jedno: jestli se vrátil.
Nakonec ho najdu. Ještě čeká na ošetření.
Složí ruce do tvaru Oka a přiloží si je k tváři. Prázdný důlek je rudý lepkavou krví.
„To je ono! Na barad-dûrský trůn s tebou!"
„Nazgûlové si ani nevšimnou, že se něco změnilo."
„Ale já si všimnu, jak se uleví celé zemi." Posadím se a přitáhnu ho k sobě, ať se opře.
Hladí mě po předloktích.
Jugháš má překrásné ruce.

Havran, maje široké srdce, má rád vrány. Líbí se mu, jak létají.
Havran, maje malý mozek, nemá rád kritéria. Umí sotva do desíti počítat.
Havran shromáždil milé vrány a zjistil, že jich je víc než deset.
Havran musí nalétat víc koleček.
Aplír se vrací na úplný začátek a odhaluje, že vrána zjevně stvořena už svůdná: Kdysi.
Esclarte doplňuje Aplír jemnostůvkem o rozpacích havrana, který této svůdnosti vystaven: Svůdnice.
Rebelka až nerebelsky něžně vykresluje, jak vráňata a havraňata sní: První večer.
Birute v úžasné zkratce jemně připomíná, že vrány mají rády naslouchající havrany: Tropická noc.
Melosira v kouzelné drabblokresbě ukazuje, že trvalý vztah je během na hodně dlouhou trať: Svatební.
ef77 rozumí rozpakům muže těhotné Panny, ale nahlíží je s porozuměním a laskavostí, jak jen vrána umí: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a uprchni do Egypta.
Profesor přibližuje jednu převelikou událost, která se – jak jinak – neobešla bez vrány: Ráno.
nettiex má úžasný sluch pro nevážně velevážné tokavé krákorání mezi vránou a havranem: Pláčou?.
Aveva strčí do kapsy všechny havraní filosofy a vědce a konečně nám vyloží, co vlastně jsme: Celek je víc než součet částí.
strigga tuší, že vrány ani havrani nezůstanou věčně mladí, ale všechny úzkosti léčí smíchem: Únava materiálu.
Kraken, havraně, nám osvětlí, proč tolik lidí padá do propasti: Ukolébavka s kalendářem.

Na obzoru svítá.
Ohlávky. Vodítka. Cvakání dvířek boxů. Klapot kopyt. Vyvádíme je ven.
Srst se třpytí v prvních paprscích.
Otevírám výběh. Vypouštíme je. Oblak prachu, cválající stádo.
Odlesky slunce v nadšených očích.
Vidle. Lopaty. Hromady špinavé slámy z boxů obloukem vyletují do přistaveného kolečka.
Prázdné, vyčištěné boxy.
Balík slámy. Nový, musí se roztrhnout. Vrážím do něj zprudka vidle a zaberu.
Slunce už stojí vysoko, oslňuje nás.
Boxy nastlané vrstvou čisté voňavé slámy, v každém navíc přichystaná hromádka sena na večer.
Už je jen potřeba zamést chodbu ve stáji a kolem seníku. Košťata. Zvířený prach.
A ptáte se PROČ? Prostě... proto. ;)

Začnu svým oblíbeným hezky celistvě zlým fandomem - Zavařování snů od Julie celé vzbuzuje takovou tu dobře známou kombinaci odporu a fascinace a potřeby číst víc. Příklad za všechny je Zimní noc v remízku (a mimochodem, taky si od Julie přečtěte Berliner Unterwelten, nejsou sice z tohohle fandomu, ale ošklivé jsou pořádně)
Podobně fascinující a ošklivá, i když o něco nadějnější, je Vzpoura od Ryi. Ráda bych se o fandomu někdy v budoucnu dozvěděla víc.
Harry Potter mě obvykle nenapadne jako ošklivácký fandom, ale Rebelka ho tak ve svém Záblesku vykreslila brilantně.
Někdy k ošklivosti není potřeba velkého násilí a kýblů krve - stačí jenom když se něco, co známe, změní v něco hnusně neznámého. Jako to popsala Amaranta v Kytce.
Birute letos získává jednu z mých hlavních cen za husí kůži. Šťastné číslo opravdu není milé drabble.
Pro ošklivé věci ale někdy není potřeba chodit do exotických fandomů a k magii - snadno si je dělají i lidi navzájem. To ukazuje velmi dobře třeba neviathelina Záchrana
A stejně dobře to naznačila i akai ve svém Obrázku
S trochou naděje v pořád ještě veliké temnotě přichází Martian v Když se temnota zdá být nejmocnější
Předposlední místo patří Lee s pro mě velmi srdcovým a velmi smutně krásným Příběhem pelikána
A jako poslední uvádím vlajkovou loď tohohle výběru, která mě k němu inspirovala. Jíst misku slz od Sothis Blue je podle mě ze seznamu nejošklivější. A taky vlastně nejkrásnější. Osobně se mě tématem drabble dost dotklo a může taky nebýt pro každého - ale já jsem nesmírně vděčná, že bylo napsané.