DMD 2016

Službu zahájila pořádným lokem. Na téhle lodi normálka. Všichni hulí hašiš, chlastají extraligu nebo mají příliš bohatý trestní rejstřík. Případně všechno dohromady.
Adams ne. Po večerech kempuje na palubě. Střízlivej jak jeptiška. Aspoň jméno má zjevně falešný.
„Tady seš. Měl ses přijít ukázat s tou rukou.“
„Je to v pořádku.“
„Ukaž.“
Sundá rukavici z pravačky. Žádný obvaz. Žádné šrámy.
„Druhou.“ Vole.
„Experimentální protéza.“
„Aha.“
„Je to zahojené.“ Výraz člověka, který už nemá sílu dál se schovávat.
„Seš vylepšenej. Proč seš tady?“
On mlčí.
Co na to má stará opilá ženská říct?
„Vypadni z týhle žumpy. Než tě semele na sračky.“

Na začátku každé pohádky jde Honza (už zase) do světa. Občas skončí i u Doktora.
Věříte na vodníky? Bilkis vám poví, Jak je to s dušemi.
Taky se od ní dovíte, že víly nemusí mít vílí život. Hedvika neměla.
Kromě toho, Sněhurka a ti druzí je vlastně docela děsivá představa. Amaranta horory umí. Nejen.
Trpaslicí a Sněhurka vůbec letos museli mít škytavku. Už ne tajná se.id popisuje bravurně Pohřeb.
Atmosféra pohádek tisíce a jedné noci! Když má vezír smůlu od Ebženky.
A žili šťastně až do smrti… neplatí vždy tak docela, jak připomněla ef77. Na břehu moře je to hmatatelné.
O tom, že Sluchátko umí být mile zlomyslné, by mohla vyprávět Albína Skočdopolová.
Pamatujete na Dceru paní z Outlova? Ef77 taky.
Kromě toho, dětské říkanky taky mohou schovávat netušená tajemství a Ochranná zaklínadla, jak prozrazuje vyčerpávající rozbor od Danae!

Cirkus Humberto – Stovky přání (KattyV)
Děti z Bullerbynu – Přístav Bullerbyn (Mantisa)
Mach a Šebestová – Pokus (Aplír)
Malý princ – Malý příběh (Lee)
Petr Pan – Trápení s dospívajícími (Carmen)
Pipi Dlouhá punčocha – Na ostrově Kurekuredutů (kytka)
Star Wars – Sleva (Hedush)
Vinnetou – Ztracené schopnosti (Aveva)
Zaklínač – Muchomůrky (galahad)
Zeměplocha – Prázdniny u dědečka (Sophie)
Pán prstenů – Isildurova zhouba (Iantouch)
Silmarillion – Sonet 4.4. (Macalaurë)
***

Začněme nováčkem a tím je Ancient Coffee. Stačilo prvních sto slov, abych se oblékla do gala a začala se procházet příběhem odehrávajícím se Na krásném modrém Dunaji
Samozřejmě zde má své místo má drahá Bilkis. Malvínu letos nahradil tajuplný příběh, u kterého jste s napětím čekali na pokračování. Karl a Křivdy z hlubin brdských hvozdů zde nemohou chybět.
Kdo by si neznal Doktora a jeho kočičí duo. Košín a Želvík jsou prostě dokonalá dvojka, která mi pokaždé vyloudí úsměv na tváři.
Chybět nesmí ani Esclarte. Pohádka o Benátčanovi a džinovi vznikla letos a doufám, že v dalších ročnících bude v příběhu pokračovat. Ano, autorka sama napsala do posledního kousku „FINE“, ale budu nadále doufat…
Vraťme se ale zpět do naší vlasti, kde nám průvodcem bude Kumiko. Praha 78 je příběh, díky kterému jsem ráda, že nežiju v dané době. Raději nechci vědět, jak se městské části dívají na dojíždějící zaměstnance.
Z Prahy se přesuňme s neviathiel do Brna. Sesuv je prvním příběhem z Budečského světa, který jsem přečetla jedním dechem. A poprvé jsem v detektivce měla pravdu (nebo si to aspoň stále myslím).
A v Budči ještě na chvíli zůstaneme s Aries. Liškomág Evžen ode mě nemá zatím ani jeden komentář. Ale to bylo způsobeno jen tím, že jsem absolutně nestíhala. Snad to již brzy napravím.
Dále je tu pan učitel Solast. Díky jeho Středoškolákům mám možnost navrátit se do studentských let a zavzpomínat na šílenosti, které moje třída prováděla.
Nemusíte se bát, strigga tu má také své místo. Není třeba vysvětlovat, čím si Záchranná stanice záporných postav zasloužila své místo ve výběru.
Nakonec nezbývá nic jiného, než opustit pevninu. Průvodcem na širém moři nám bude Terda. Díky Skřivánkovi si za chvíli budete připadat jako ostřílení námořníci a snad na palubě bezpečně doplujeme k dalšímu ročníku.
PS:
A kdepak, nebude jich deset. Protože Profesor si tu také zaslouží být. Nejsem si jistá, jestli bych měla odvahu studovat na takové škole. Ale určitě bych byla ráda, kdyby mě učil Profesor von Drak.

Když Anna zakřičí, trhnu sebou, ale nepouštím ji.
Znovu slyším slova jejích bratrů.
„Doveď ji do Paříže.“
„I kdybys ji měl odnést.“
„Všechno bylo zbytečné!“ pláče. „Kdybych raději zemřela...“
Její slova bolí jako hřeby v dlaních.
„Kdybys zůstala, zemřete všichni," šeptám. "Takhle mají šanci.“
Jdeme pod hvězdami. Anna poslušně kráčí krokem loutky. Voní březovým listím a medem.
Vzhlédne, oči skleněné horečkou zrcadlí hvězdy. „Promiň, Záboji, to tvé Československo nechci nikdy vidět. Zradili nás.“
Mlčím. Čtyři roky jsem za nenavštívenou zemi bojoval.
U vlaku moje stopařka padá do prachu. Křik o nosítka přehlušuje volání sláva.
Pochopím, že Československo taky vidět nechci.

Voda ho svírala, škrtila... Ponořil se pod hladinu, ale neodvážil se nadechnout. Zalknul by se, to věděl jistě. Vodnické smysly odhalily sedmero zámků spletených z rusalčí magie.
Zašátral v kapse a vytáhl perličku. Byla maličká, úplně obyčejná. Rozdrtil ji v prstech, jemný prach voda okamžitě spolkla. Druhá, třetí a čtvrtá, každá větší než ta předchozí, skončily stejně.
Pátá perla se mu svými úlomky zaryla do prstů. Krev vodu rozbouřila.
Šestou perlu rozdrtil druhou rukou.
Sedmá, velká jako hlemýždí ulita, se rozpadla na poloviny a zapadla do bahna.
A konečně magie jeho oběť přijala. Zámky povolily a on se zhluboka nadechl.

Vše začalo nevinně. Byl podvečer a on se vracel zpátky do svého rodného domku, který stál nedaleko potoka. Před dveřmi si všiml kuličky. V okolí města se jich nacházelo nespočet. Netušil proč se rozhodl si zrovna tuto vzít domů.
Vešel do svého pokoje. Odložil kuličku na stolek a šel se najíst.
Když večer ulehal do postele, čekala jej poslední klidná noc.
Kdyby to jen tušil.
Naposledy se podíval na kuličku.
Sfoukl svíci a lehce vklouzl do říše snů.
Kulička na stole pukla, rozpadla se na dvě části a odkryla své tajemství. Spolu s mrtvým tvorem unikla do tmy prazvláštní záře.

Přiznám se, že sama tomu nerozumím.
Občas jsou s nimi velké problémy, a co si budeme povídat, nemít je, mohli bychom minimálně jednou do roka na opravdu velmi slušnou dovolenou.
Někteří z nich ani nejsou žádní krasavci.
Nezvala jsem je, a přesto tu jsou.
A já nedokážu zavřít dveře, uhnout očima, uzavřít nitro a říct: „Hele, víš co? Běž to zkusit jinam.“
Čím to? Vždyť dlouhé roky jsem žila bez nich. Nechyběli mi.
Jenže doba se změnila, já přičichla k hebkému kožíšku a něžné chlupaté ocásky mi svázaly ruce i srdce.
Teď se bojím naopak toho, že tu jednou nebudou.

Kapitánovi byla v poutech dlouhá chvíle. Vytanula mu starokrálovská říkačka...
Pět Velkých Výsad poutá zem
Pevným svazkem, v duchu společném
Čekalo se na plukovníka. Ten rozhodne, co s ním.
Jedna u lidí, co moc mají
Za dezerci by vyfasoval maximálně deset ostrých. Za nedovolené přejití hraniční zóny kulku.
Dvě u těch, co Mrtvé uspávají
Vydala se po Staré severní cestě.
Domů.
Tři a Pět se staly kameny a zdivem
Ruce za zády začaly brnět. Třepl jimi, cinkly o kov vyleštěného brnění.
Říkala něco o korunovaci...
Ale chytili ho, než se dostal na hranici sněhu.
Čtyři zří všechno v ledu čirém.

Letos nejsem schopná vytvořit nějaký tématický seznam, tak alespoň pár těch, která mi utkvěla v paměti, ať už vyvolala úsměv nebo mě dojala.
A protože špatné zprávy by se taky měly odbývat jako první, začnu těmi, která mě rozplakala nebo mi alespoň trochu zvlhly oči dojetím či mi z nich přeběhl mráz po zádech.
Odcházející věk od Esclarte
Převaděč od Aplír
Dnes naposled od KattyV
Když slzy nejsou... od Melosiry
Dopisy domů od striggy
A abych nebyla za pesimistu, tak to musíme dorovnat. Následující pětice mě dokázala rozesmát a potěšit. Doufám, že potěší i jiné.
Závažná rozhodnutí od Zuzky
Šedá, žlutá, červená a zelená od eff7
Bitva čtyř armád od striggy
Pohádka o krabu poustevníčkovi od Melosiry
Záhada ztraceného znamení od kytky