dmd-2012

Přemek měl strašný hlad. Už před pěti minutami měla být svačinová přestávka. Místo toho tu stála ta holka. Nová spolužačka.
„Řekněte nám něco o sobě, slečno Grangerová-Weasleyová,“ požádala ji paní učitelka.
Přemek se přinutil soustředit. V břiše mu už kručelo úplně nahlas.
„Jmenuji se Rose,“ usmála se holka. „Moji rodiče byli děsně stateční a bojovali s Voldemortem. A jsem zvěromág.“
Přemek byl z rodu liščích mágů. Nějaká proměna ve zvíře ho nemohla rozhodit.
„A v co se měníš?“ zeptala se šprtka Fraňková z první lavice.
„Ve slepici,“ pípla Rose a zčervenala.
Přemek pochopil, proč má dnes větší hlad než jindy.

Po válce musel dokončit přerušený sedmý školní rok.
A Snape se mu to rozhodl zhoršit. Právě teď to uvnitř něj díky zmíněnému vřelo.
„Pane Pottere, musím upozornit, že za jakékoli sprosté slovo, které hodláte použít v souvislosti s mou osobou, srazím Nebelvíru patnáct bodů,“ sklepnímu netopýru hrál na tváři škodolibý úsměv.
„Vy… Vy…,“ začal konečně Harry, ale výraz muže před ním ho ujistil, že urážet veleváženého profesora Snapea není dobrý nápad.
Naprázdno polkl. Všechny urážky, které se mu draly na mysl, by stály jeho kolej příliš bodů.
„Vy…“
„Ano?“
„Vy slepice!“
A Severus Snape po vyslechnutí jeho slov smrtelně zbledl.

Scorch věděl, že má co nabídnout. Neexistovala možnost, že by ho nějaká žena odmítla. Neodmítne ho ani mladá Jedi, pokud ví, co je pro ni dobré. Našel ji v kumbálu na zádi. Nedbale se opřel o futro a pronesl: „Co dělá tak pěkné děvče v tak ošklivém kumbálu?“
Lea se otočila. Co po mně může chtít? Ukázalo se, že chce polibek.
Vyděšeně sledovala přibližující se ústa. Toho se neodváží!
Scorch se odvážil.
Lea použila Sílu.
Police se zapraštěním povolily.
Scorchovi zakrylo obzor něco velkého žlutého jako slunce. Přineslo temnotu.
Tess hleděla na tu spoušť. „Co vám udělala moje sádrová slepice?“

„Chrabrého zachránce aby člověk pohledal. Teď je to samej hezounek, co k pořádné práci ani nepřičichl! Kdepak zabíjet draky. To možná spíš nějakou zeleninu. Každej druhej je trávožrout.“
Tfuj!
„Kdyby aspoň bylo koho porážet. Ti moderní zloduši nestojí ani za pendrek. Nikdo už nepozná padoucha od hrdiny. Všichni jsou stejný a je jich zatraceně málo. Naposled se staré škole přiblížil ten šikovnej kluk z Londýna. Kdyby tak nevypadal jako třináctiletý koťátko!“
Tfuj.
„No a co já? Od té doby, co mi vlastní babička vyrvala zlaté vlasy, nikdo o mě nestojí. Co naplat, království pohádek má daleko lepší zvuk než demokracie...“

„...A poptejte se na ohňový den!“ zavolal za ním ještě Brumbál.
„Jistě, řediteli.“ zabručel a utekl dřív, než stihl mít ten senilní dědek další praštěné přání.
„K čemu, u Merlina, potřebuje dalšího fénixe?“ postěžoval si, a strhl body nebelvírskému prvákovi, sám nevěděl proč.
„Vždyť fénix... K čemu to je? Léčivý lektvar si můžu udělat sám, a ještě bez popelového bordelu! Fénix... To je jen zlatá slepice!“
Zrovna chtěl vyrazit k bráně, aby došel do Mžourova, když si všiml Hagrida nesoucího klícku slepic. Zamyslel se, načež s křikem „Filiusi, jak bylo to kouzlo pro změnu barvy?“ zmizel za rohem pronásledujíc Kratiknota..

„Je to v podstatě úplně jednoduchá operace. Stačí vzít do ruky tenhle ostrý předmět se dvěma hroty a vyhlídnout si na těle tu část, kterou je nutné odstranit…
Ale pane kolego, není vám snad dobře?
Ten rituál není nijak bolestný. Pacient nic necítí. Nebo se tak alespoň tváří.“
„Vždyť je v narkóze.“
„To sice ano, ale naši vědci tvrdí, že tento živočišný druh provádí údržbové operace velmi často, dobrovolně a bez uspání, "za živa".“
„Musíte s citem. Odhadnout, která část je zrohovatělá a tu odstranit. Stříhej… Pane kolego? Kam se poděl, hrdina? Kdo to kdy viděl, omdlévat při stříhání nehtů?!“

„No tak, malá, puťa, puťa.“
Slepice se nepohnula ani o krok, jen natáčela hlavu a blýskala očima.
„Pojď ke mně, budeme si hrát, puťa.“
Slepice zaváhala... a zacouvala do škvíry ve vydrolené zdi domu za sebou.
„Jsme tu jen ty a já – a mně kručí v břiše, tak přestaň dělat fóry.“
Slepice si čechrala peří.
„Nedáváš mi jinou možnost.“
Slepice zareagovala nečekaně rychle. Proměnila se v načepýřenou hromádku zuřivosti a zaútočila, padni kam padni. Když těsně minula oko, zavyl a vzal nohy na ramena.
Při obíhání rohu skoro vrazil do člověka. Zpomalil a vztyčil uši.
„Kní, kní, vrti a vrti.“

„Ty jsi ale blbá slepice!“
„No dovol, Severusi,“ ohradila se Hermiona.
„No tak se na ni podívej. Vůbec nechce pít můj speciální výživný zrnný lektvar,“ stěžoval si Severus.
„Slepice radši zobou, Severusi,“ poznamenala Hermiona suše a podezíravě začenichala.
„A ten lekvar páchne jako režná,“ dodala a rázem zalitovala svého rozhodnutí koupit do sklepení kurník. Drahá vejce jsou drahá vejce, ale Severus chovatel?
…
Voldemort se blaženě ponořil do své každodenní lázně z 6666 vajec, která mu měla dodat věčné mládí, krásu a sexappeal. Pečlivě si rozetřel po šedé lysé lebce obzvláště žlutý žloutek. Větší klece, pche! Ti mudlové taky všemu uvěří.

Leandros se potichu proplížil k alfovi do pracovny a zcela nenápadně zaplul za jeho křeslo. Možná by jeho počínání mělo mnohem větší úspěch, kdyby v tom křesle zrovna sám alfa neseděl.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co to má znamenat?“ otočil se András a tázavě se na vnuka zadíval. Ten si jen bez hlesu přiložil prst na ústa a zagestikuloval, aby se alfa otočil zpátky. Právě včas. Do místnosti vletěla osoba, po které by měli pojmenovat nějaký ošklivý tajfun, protože vítr, který se zvedl, když práskla dveřmi, odvál ze stolu všechna lejstra. Tvářila se nanejvýš naštvaně.
„Tak kde je, hrdina?“ vyprskla.

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Zavířily bubny.
Generál obcházel zasloužilé bojovníky a připínal vyznamenání. Nepříliš nadšeně. V boji nasákli temnotou. Nedůvěřoval jim.
V hučení strojů si nikdo na nějakou slavnost ani nevzpomněl. Bylo příliš práce. Seděl v koutku, aby nepřekážel a nasával lidské hemžení. Přinášelo paprsek světla do jeho unavené mysli. Nerozuměl tomu, co dělají, ale věděl, čeho chtějí dosáhnout. Porazit tmu.
Kolem páky se shromáždili všichni, i on. Sotva se na ni všechny ruce vešly.
Za-tla-čit vzhů-ru...
Budoucnost je důležitější než minulost.
Válka skončí, život půjde dál.
Jedno vyznamenání zbylo. To nejvyšší. Někdo nepřišel.
Žádná škoda.
Po deseti letech se městské lampy znovu rozsvítily.