DMD 2022

“Blbá. Blbá. Proč. Si. To. Dělám? Každý. Rok. Je. To. Stejné,” proklínala se tiše, každé slovo podtržené úderem čela o zeď. “Navíc tohle mi nepomůže, akorát budu mít po hlavě,” mumlala si rozmrzele pro sebe. “Ale třeba se mi rozbřeskne…”

Rána otřásla celým jejím světem.

Pomalu otevřela oči a pohlédla skrz díru ve zdi - přímo do sousedova obýváku.

“Eee… Zdravím,” ozval se lehce vykolejený mladý muž. “Vy bydlíte vedle, že?” zeptal se. “Eh, hloupá otázka, když jste se sem takhle probourala.”

Povzdechla si a dál apaticky hleděla před sebe.

“Potřebujete doktora?” zeptal se opatrně.

“Ne,” zahučela nešťastně. “Nápad na drabble.”

"Jste si jist, že jsme tu správně?" tázal se udýchaný Lozak.
"Prostudoval jsem mapu, toto je jediné stavení v okruhu, s výjimkou hájovny. Hájovnu jsme viděli," detektiv Wolgatsum kritickým okem pohlédl na nevelké stavení.
"Pustil jste se do vyšetřování po hlavě, toto je ale nejobyčejnější srub v lese, co jsem viděl."
"Obyčejné sruby nemívají dovedně zamaskované sklepy! Vstupme dovnitř, je zde pusto."
Lozak pro jistotu zkontroloval pootevřené vstupní dveře, než vstoupil do místnosti s rozházeným nábytkem, detektiv hned za ním.
"Vidíte? Úchyty na podlaze!"
"Dobrá, ale kde je ten sklep?"
Wolgatsum se rozhlédl.
"Odsuňte tu zlověstně vypadající truhlu, najdete poklop."

Petrin prvý zoskok bol darom k narodeninám. Samozrejme tandemový. Po kurze začala skákať pravidelne. Pocity vo vzduchu sa nedali s ničím porovnať. Skoky z lietadla však nestačili. Začala s BASE jumpingom. Vrhnúť sa z budovy či z mostu a mať len pár sekúnd na otvorenie padáku, to bolo niečo.

Dnes však svoju vášeň povýši ešte na vyššiu úroveň. Jej spoluskokani samozrejme nič netušia, ináč by jej nedovolili sa k priehrade ani priblížiť. Už sa vrhá hlavou napred do hĺbky. Približne teraz by mala otvárať padák. Ale dnes nie. Dnes si to chce vychutnať až do konca. Veď je to naposledy.

Chyba, tak strašná osudová chyba, a padá jen na jeho hlavu!
On, zkušený obchodník, co se vyzná, umí v tom chodit a jen tak nenaletí!
Přitom měl ještě jednu nabídku, dražší, ale zato mnohem solidnější.
Jenže manželka se na první pohled zbláznila do téhle příšerné barabizny, že prý měla jasnovidný sen, že tenhle dům jim přinese jen samé štěstí, že ho musí, musí, musí koupit!
Neslyšela námitky, zaslepeně trvala na svém.
A tak ustoupil a hned šlo všechno ráz naráz.
V životě neuzavřel žádnou smlouvu tak hladce.
Aleš Drábek křečovitě stiskl zuby.
Úporně se snažil přemoct chuť řvát bezmocným vztekem.

„Jak se do toho leze?“
„No po hlavě ne,“ odsekne Riaggon. Hází mi kousky oblečení, nestačím chytat. Punčochy, kalhoty, košile, kabátec, plášť, boty…
„Opravdu musím?“
„Pojedeme rychle. Jako ženská bys budila moc pozornosti.“ Ušklíbne se. „Kalhoty máš naopak!“
Konečně se do oblečení nasoukám. Je tak nepohodlné! Kalhoty škrtí, punčochy jakbysmet… Zlatá rozevlátá sukně!
„Na,“ hodí po mě Gonny pruh látky. „Stáhni si prsa.“ Zvednu oči v sloup, ale udělám, co poručil.
„Ještě plášť a klobouk.“ Obejde mě. „Fíha. Dávej si bacha na chlapy. Po podobných typech jdou jak vosy!“
„Cože?“
Mávne rukou. „Ale nic. Jedeme. Máme před sebou dlouhou cestu.“

"Haló? Je tu někdo?"
Odpověděla mu jenom ozvěna.
Sir Humphrey si, bez ohledu na nedostatek plic, povzdechl. Bylo to tu zase. Všichni se někam vypařili. Hrát šachy, koukat na televizi, dohadovat se o zbytečnostech, a on jim ke štěstí zřejmě nechyběl. Kdo ví, jak dlouho tu zůstane nedůstojné zapasovaný za prádelníkem. Nejspíš dokud se Alison nepustí do jarního úklidu, takže zhruba dva týdny.

Parkety zavrzaly. Někdo se blížil.

"Haló, tady jsem! Tady dole... "
Humpreyho spodních sedm osmin ani nezpomalilo a oddusalo zase někam do neznáma.
No ovšem. On má všechny ty důležité součástky.
Co je mu po něm, po hlavě.

Wei Wuxian a Lan WangJi se do pátrání po Li HuiYinově pohybu na území Qinghe vrhli po hlavě. Nebylo to však jednoduché. Narozdil od nich se totiž pohyboval na meči. Minimálně když ho "potkali"...
Vydali se ve směru, odkud jej viděli přilétat. Jenže let byl pochopitelně rychlejší než chůze či jízda na oslu, a to i v zimním nevlidném počasí... Proto úsek, který učedník překonal za den, oni šli dva dny. Město Linjiedian je ale přivítalo vřele. Co však dělat s tím, že mladík v hanfu sekty Lan zde před pár dny údajně zachránil malé dítě ze spárů vlčího démona?

Sean Antares nebyl zbabělcem. Kdyby mu král dal rozkaz šel by i do předem prohraného boje a vzal by sebou co nejvíc protivníků by dokázal. Kdyby viděl hořet pastoušku, bez váhání by se vrhl do plamenů, aby všechny zachránil.

Přesto mu dělalo problém otevřít dveře do sálu, kde již všichni čekali. Nesnášel být středem pozornosti. Věděl však, že se této povinnosti nelze vyhnout.

Zhluboka se nadechl a vstoupil do sálu, který rázem zmlkl. Všichni na něj upřeli svůj zrak. Přesto se najednou cítil klidný. Až do chvíle, kdy jeho otec hrdě provolal: "Na Seana Antarese, nejmladšího rytíře v dějinách Tristenolu!"

Těžké dveře sotva propustily nesmělé zaklepání a kníže si teprve v tom okamžiku, kdy chtěl dát pokyn k jejich otevření, uvědomil, jak velmi je unaven. Prací i životem.
Zvedl oči od svazku, který už dlouhé hodiny nečetl, jen skrze něj zíral do prázdna, zrovna ve chvíli, kdy vstoupila. Celá v černém a s uplakanýma očima. Jejich pohled se střetl.
"Vaše knížecí milosti," hlesla a poklonila se téměř až k podlaze.
"Hraběnko Šliková." A po krátké pauze se opravil: "Voršilo."
A pak na něj únava života dolehla ještě silněji. Podlehl jejímu naléhání.
Šlikova hlava se tak jako jediná setkala s tělem.

“Už mám sbalené kufry! Všechno nachystané! A Jiří mi řekne, že musí okamžitě pracovně odjet! Chápete to?”
Jindřiška, Anna i Marta koukaly na kamarádku s pochopením. Opravdu prekérní situace!
“Tak krásnou cestu jsem vymyslela!” lkala Karolína.
“Mirek se taky tváří, že letos nikam nemůže,” zahučela Marta.
“Naši pojedou až koncem léta,” řekla Anna. "Beze mě."
“Hele,” napadlo Jindřišku, “co kdybychom vyrazily my čtyři spolu? Itálie, Řecko, Francie… dálky volají! Pojedeme s Karolínou místo Jiřího! Když už má sbaleno!”
Zadívaly se na sebe. Anně zablesklo v očích.
“Děvčata, nakonec, proč ne?”
“Takhle bez přípravy?”
“Jasně! Tohle je přece to správné dobrodružství!”