DMD 2022

„Představte si, že přijde nějaký nepřítel.“
Jako právník? Vždycky jsou to právníci. Vaří dobré obědy, ale tím to končí. Při počítání trajektorií vrhů jsme vždycky mířili na právnickou.
„Ale nepřítel… jako v dobrém.“
Aha, takže ne právníci. A filda nejspíš taky ne.
„Třeba matfyzák. Přijde matfyzák a…“
Praští nás po hlavě, protože se složenými derivacemi zacházíme jako se zlomky?
„Hodí po vás epsilon.“
Eh, dobře, tak ta druhá možnost.
„No a vám to co?“
Vytvoří modřinu ve tvaru divnýho řeckýho písmena?
„No vám to nevadí, protože máte svoje delta.“
…
„A delta je přece to vaše supremum!“
…co je to supremum?

„A pak jim Devítko, dáme sežrat židle,“ usmál se Ismaiel škodolibě, otočil se a zamíchal bublající lektvar. Nasládlá vůně tekutiny prostoupila celou hradní místnost. Hnědý kocour zvaný Devítka šťastně zamňoukal a olízl se.
„To bude panečku pomučeníčko, to bude krásná pomsta za všechny ty roky, co nám ty malé potvory škodily.“

Devítka se několikrát otřel o nohu židle, protáhl se, napřímil hřbet a s chutí se do ní zakousl. „Azraeli, nežer tu židli! Jsi stejně blbý jako tvých osm předchůdců. Ještě, že já jsem to od táty nechytl. Já se s těmi Šmouly vypořádám. Já jsem mnohem chytřejší než táta!“

Po hlavě do průseru řítí se svět
Pokousali jsme špatného psa
Vážení, je to hajzl, vím
Jenomže my nemáme na výběr

Politiky nikdo se nenají
Tak už přestaňte strkat
Hlavy do písku, vládci
Protože lid máte... No přesně tam

Po hlavě do průseru řítí se svět
Škrábe, vrčí, kouše do všech stran
I vzteklý pes šel by radši žrát
A ovce hloupá může se jít pást

Politiky nikdo se nenají
Tak přestaňte si hrát
Že máte alternativy lhát
Když nemáte vůbec nic

Po hlavě do průseru řítí se svět
Jenže my občané žijeme v něm
Politici, bojujte za nás
Doopravdicky

Jak loví netopýr?
Inu, složitá otázka.
Pro případ, že si pletete netopýry a kaloně a ve skutečnosti myslíte letouny, pak část otázky je jasná. Kaloni lovit nemusí. Ovoce totiž zpravidla nikam neutíká. Ale je potřeba je najít, proto má každý kaloň vyvalená očka, jež lidé považují kdovíproč za roztomilá.
Jak loví netopýr? Vyšle zvuk, najde hmyz, přiletí a chňapne?
Chyba lávky!
Netopýr je mnohem elegantnější.
Za letu udělá piruetu, bací kořist křídlem, chytí ji do ocasní blány a ham!
Já lovím na zemi. Poslouchám pozorně, tiše se připlížím, hop, hodit do ocasu, zabít!
... i kdyby to byl zophobák v misce.

Dostat k narozeninám slepici je výzva. Nejen pro sousedku, která ji obdržela.
Plot, kde se za tújemi objevil kurník, byl rázem sledovanější než všechny myší díry.
„Dostanu ji,“ sykal Goliáš.
„Moje bude!“ oponovala Sára.
„Ať si trhne křídlem,“ odkráčela Zuzana. Pelech nade vše!
Slepice si hrdě vykračovala a naši dva lovci se mohli zbláznit.
Pak hloupý kur vlezl mezi túje a plot.
Když jsem vyběhla na dvůr, měl Goliáš packu prostrčenou plotem, drápy si slípku přidržoval a snažil se její hlavu protáhnout skrz dráty, aby si konečně kousnul.

Lovce s hubou plnou peří jsem zahnala.
Slepice túje obchází obloukem dodnes.

Deset let od konce války a bylo zase jaro. Ryko stál před Vzdychající věží a díval se na svoje město.
Před deseti lety na tomto místě dal katovi pokyn, aby setnul Waldemara Dautha. Pak zvedl hlavu za rozcuchané šedivé vlasy a ukázal ji shromážděnými vévodům. Zpráva byla jasná – žertující regent Ryko je pryč. Teď máte co dočinění s markýzem Nimanem.
Jeho život jako by se dělil na období předtím a potom, co zvedl Waldemarovu krvácející hlavu, a proto se vždy na výročí popravy sbelhal až sem, aby si ten den připomněl. Teď ale nastal čas vrátit se.
Jeho království čekalo.

"Bylo nebylo," začal s vyprávěním Daniel von Drak. "Jednoho krásného jarního dne jsem učil v tercii dýchací soustavu. Rozhodl jsem se, že se žáky vytvořím funkční model plic. Terciáni byli nadšení."
Bylo pozdě odpoledne a Jaroslav L. s Markem P. seděli v kabinetě za sbírkami. Poslouchali kolegův hlas a oči se jim zavíraly. Daniel mluvil dál.
"Model bylo velmi jednoduché sestavit. Já zvolil jako materiál pet lahev, brčka, balonky a modelínu.
Žáky to bavilo. Pouze jeden hyperaktivní hoch se poněkud nudil. Chtěl posvačit židli. Tomášku, prosím Tě, nejez tu židli! napomenul jsem ho," dopověděl Daniel a kolegové s trhnutím procitli.

Celou cestu na Sněm Esciel pokukovala po Geriánovi, kdykoliv si myslela, že se knížecí dědic nedívá.
Z noci před čtyřmi lety si pamatovala jen útržky, vůni kouře, masa a medoviny, hudbu a smích, radost válečníků z toho, že se vrátili domů. Esciel se tím vírem nechala unášet, dokud ji a pohledného válečníka neodnesl na seno ve stáji. Tím by také všechno skončilo, kdyby neotěhotněla.
Do divoké zábavy se vrhla bez rozmyslu, ale z dlouhodobého závazku vycouvala a odmítla Geriánovu nabídku k sňatku. Poslední tři roky s Geriánem nebyla o samotě.
Znám tě vůbec? ptala se sama sebe. Kdo jsi, Geriáne?

"Stejně je zajímavé," protáhl se mikroskopik, "jak se historie opakuje. Vlastně neopakuje, stoupá po spirálách. Když si v roce 1947 nechal profesor Herčík přivézt elektronový mikroskop, jako první snímkoval bakterii Escherichia coli. Aby se podíval, jestli na ní neuvidí stopy působení bakteriofágů. Ti byli pro tehdejší transmisní mikroskopy příliš drobní. Dneska jsou v nich vidět v pohodě."
"Historie se opakuje," zavrčela mikroskopička, "bakterie je přes celý monitor a bakteriofágy na ní nevidím. Asi, že jsou pro skenovací mikroskop příliš drobní?"
"Špatně hledáš," oponoval kolega. "Jsou tady. Vidíš ten malinkatý kamínek? Tak to je hlavička. Tohle hledáš. Prostě koukej po hlavičkách."

Kap.
Kap.

Ten zvuk by jednoho dohnal k šílenství.
A to je začátek.

“Loki?”
“Ano, zlato?”
“Miska je skoro plná.”
“Už?”

Čas běží jinak, když ho odměřují kapky hadího jedu.

“Budu jí muset vylít. Připravený?”
“Vůbec. Udělej to.”

Kap.

Slyším, jak Sigyn vzdychne. Má krásná, milovaná žena, která nikdy neudělala nic špatného. Nemá tu být. Patří do královského paláce, kde by měla veselá tančit, pít a bláznivě plést hlavy Odinovým synům a dcerám.

Kap.

“Bude to jen chvilka,” zašeptá. A pak jí vidím utíkat s miskou ke skále, aby ji vylila.
Sigyn je rychlá.
Ale ne dost.

Zavřu oči.

Kap.