DMD 2022

"Proč mě miluješ?"
Tiše si povzdechneš. Víš, proč se ptám. Potřebuju ujištění, občas, že pro tebe nejsem jen krátký románek. Nevadí ti mi ta dvě slova, miluji tě, opakovat znovu a znovu, dokud jim neuvěřím. Na otázky jako tahle je odpovídat těžší.
Přeješ si, aby mě mí démoni jednoho dne přestali nutit zpochybňovat všechno dobré, co se mi stane.
Jak odpovíš? Polibkem, jako minule? Vyjmenováním stovky věcí, které na mně zbožňuješ, jako předtím?
Obejmeš mě. Kéž by šlo takhle obejmout mysl. Přitiskneš hřejivý polibek na mé rameno, a já téměř věřím, že jde.
Bezmocně pokrčíš rameny.
"Protože ty jsi - ty."

Christopherovi přistál na hlavě polštář. Vymrštil se do celé své výšky a tasil. Peter už na něj čekal s kordem v ruce.
Christopher zaútočil na Petera se slovy: „Pane, zdá se, že vám něco upadlo!“
„Jste velmi všímavý, pane,“ kryl se Peter.
Soupeři se chvíli obcházeli, oťukávali a zkoušeli toho druhého a pak se do toho dali! Výpad střídal výpad, čepele cinkaly o sebe, úkrok a útok a finta a Christopherův kord vyletěl do vzduchu.
Peter vítězoslavně vykřikl a oba se rozesmáli.

„Lee, Cushing, přestaňte blbnout a mažte na plac!“
Nasadili vážnou tvář, rozprostřeli charisma na kilometr kolem a odkráčeli.

Artheno pěl pod oknem serenádu. Jeho horoucí, jímavý zpěv, žel, nedospěl k adresátce, byla právě na útěku se svým vyvoleným.
Zato obecenstvo spustilo potlesk a jásot.
Mladému šlechtici připadalo to vystoupení příliš skvělé na soubor nevalné úrovně, snad kromě principálovy dcery, nicméně úspěch byl veliký.
Následovalo ještě několik repríz.
Potom konečně nastal čas odjet.
Principálova dcera se ještě přišla rozloučit s nečekaným dobrodincem, jehož osobní kouzlo na ni velmi zapůsobilo....
„Nepamatuji si vaše jméno, pane,“ řekla plaše.
Usmíval se, zvláštně melancholicky.
„Tedy, obvykle mě nazývají knížetem z Listhé.“
Vytřeštila oči.
„Ale jmenuji se Artheno z Téiru.“
Rozloučil se a odjel.

Obhlíží si svůj cíl a jak nejlépe na něj vylézt. Poodstoupí trochu do strany a začne skákat.

Ideálně prohnutý úsek větve kolmo ke kmeni je ve výšce že na něj i malá doskočí. Následně přeručkuje opatrně ke kmeni, kde se začne houpat, až nohama dosáhne na kmen, a rychle po něm vyběhne!

Nyní vysí prohnutá a musí se dostat nahoru. Opatrně se pustí jednou rukou, protáhne ji pod větví a šátrá po zbylém pařízku uřízlé větve v rozsoše stromu.

Pouští druhou ruku, rychle se prošvihne a již je v "sedle" celá! Sláva hurá!

"Mamí! Pojď se podívat!" Volá holčička nadšeně.

"Vážení přátelé, počasí se vydařilo a je bezva prašan!" halekal Berek do imaginárního mikrofonu.
"Přestaň blbnout a soustřeď se!" řekl Mossi.
Svah pod nimi byl plný překážek. Thon a Mimas se překonali.
Mossi přehlédl řadu soupeřů.
"Jdeme na to."
START!
Nejprve se kloni drželi v čele, Gwen za nimi jela nonšalantně a vypadalo to, že spíš než závodu si užívá krajiny Hothu.
A pak...
VŽUUUM!
Mezi vojskem Republiky proletěla vlající šmouha a vystřihla jim před nosem elegantní oblouček.
Sebeurputnější odrážení hůlkami nepomáhalo, kloni prohrávali.
"Není fér! Používat Sílu není féééééér!" ječel Berek.
Gwen na něj vyplázla jazyk a prolétla cílem.

Sál zatají dech, když začne hrát. Čarovné tóny stoupají ke křišťálovým lustrům a ještě mnohem výš, něžné, krásné, prach z andělských per. Hudba jásá, silná, vítězná, aby se vzápětí zlomila v nářek, pohyb hbitých prstů a další zvrat – ďábelsky zběsilé tempo, poslední ostrý tah a ticho a pak bouřlivý potlesk.
Očarováni odchází posluchači a netuší, že v sále nechali nepatrný kousek duše. Noc zaplní mezeru temnotou. Už nikdy nebudou stejní.
V zákulisí shrne houslista všechny nasbírané ústřižky do futrálu a potisící zadoufá, že jednou jich bude dost, aby zalátaly prázdnotu v jeho nitru, kterým kdysi zaplatil, aby takhle mohl hrát.

Vévoda z Amarenu zbožňoval svou ženu skoro od prvního setkání.
Toho přidrzlého talentovaného hejska nesnášel. Jenže vévodkyně milovala umění a Artheno dodával dvoru lesk.
Až časem začal vnímat nebezpečí. Artheno měl přednosti, které jemu chyběly. Dovedl se zalíbit. Býval příliš často v její blízkosti. Nevypadala úplně lhostejně...
Žárlivost narůstala. Vykázat ho? Hrozil skandál. Skoncovat s ním tak provždy…

* * *
Artheno věděl, že blázní, teprve její domluva však pomohla. Nemohl ohrožovat ji ani sebe. Musel ji opustit, svou opravdovou lásku.
Ještě netušil, že srdce může mít zlomené i doopravdy.

* * *

Rány bolí, ale léčí se. Poraněné duše se také léčí, ale jizvy zůstávají.

„Dobré zprávy vespolek, vynalezl jsem občerstvovač občerstvení.“
Zmatené pohledy.
„Pokud bude fungovat, vyřeší to problém trvanlivosti potravinových zásob,“ vysvětlil Hermes tlačící za profesorem vozík s řečeným vynálezem.
„Vyzkoušíme ho,“ rozhodl profesor. Vytáhl z lednice polosnědený jogurt, který nedávno oslavil třetí výročí otevření, vložil ho do přístroje a stiskl knoflík.
Když ho vytáhl, jogurtu se vrátila původní bílá barva a zmizela z něj patnácticentimetrová plíseň.
„Jé, jogurt!“ zaradoval se kolemjdoucí Zoidberg a v mžiku ho vycucl z kelímku. V následujících sekundách zpětně prošel všechna svá vývojová stádia až ke korálovému.
„Myslím, že to ve fázi vývinu chtělo víc času,“ poznamenala Leela.

Pohádková série Taskmastera má úspěch. Pokud je to vůbec možné, působí Greg s odznaky královské moci ještě majestátněji než obvykle.
V předešlých epizodách soutěžící stavěli perníkovou chaloupku a rozesmívali šíleně smutného Alexe, co je asi čeká dnes?

V patře Taskmasterova domu, na chodbách tu a tam růže, spí Alex Horne. Na stole leží obálka s úkolem a vřeteno, na zdi visí terč v podobě kola od kolovratu.

Probuď Šípkovou Růženku. Ne, takhle ne! To můžu jenom já, Taskmaster.
Postav se na značku a tref se vřetenem do středu terče.
Máš pět minut, pak zámek zaroste růžemi.
Tvůj čas začíná teď!

Kocour zasmečoval a téměř se mu podařilo bodovat. Lister na poslední chvíli spodním odbitím vrátil do hry balón, který jen tak tak přelezl napnuté spodky.
Kocour, který po své parádní smeči již považoval výměnu za ukončenou, vyrazil vpřed a máchl po balonu rukou. Ten však namísto odrazu po kontaktu s jeho do špiček zbroušenými nehty praskl.
„Sakra, to byl poslední kondom z našeho automatu!“ rozčílil se Lister. „Teď abych pro ně chodil až na palubu Q… Příště si ty nehty ostříháš!“
„To teda ne! To se radši vrátím k mejdlovýmu hokeji, i když jsem si při něm posledně natrhnul gatě.“