Nesoutěžní.
Něco jako pokračování. Minule to bylo Kultura přizpůsobená publiku, ale teď jdeme do minulosti.
Tohle ani nebylo v plánu, protože s vlastním příběhem to souvisí jen málo, ale téma tomu nahrálo a něco je potřeba dovysvětlit. Výlet do minulosti za ponurou historií, která byla minule dotčena.
Vévoda z Amarenu zbožňoval svou ženu skoro od prvního setkání.
Toho přidrzlého talentovaného hejska nesnášel. Jenže vévodkyně milovala umění a Artheno dodával dvoru lesk.
Až časem začal vnímat nebezpečí. Artheno měl přednosti, které jemu chyběly. Dovedl se zalíbit. Býval příliš často v její blízkosti. Nevypadala úplně lhostejně...
Žárlivost narůstala. Vykázat ho? Hrozil skandál. Skoncovat s ním tak provždy…
* * *
Artheno věděl, že blázní, teprve její domluva však pomohla. Nemohl ohrožovat ji ani sebe. Musel ji opustit, svou opravdovou lásku.
Ještě netušil, že srdce může mít zlomené i doopravdy.
* * *
Rány bolí, ale léčí se. Poraněné duše se také léčí, ale jizvy zůstávají.
No prostě taková moje růžovočerná knihovna, kterou nebylo možná úplně šťastné vytahovat, ale už se stalo.
Patří k tomu tyhle střípky: Přemožený a Pokoušená. Z nich jenom není patrné, že nedovolený vztah se přece jen rozvinul, sice zůstával poměrně umírněný, nicméně vévoda měl rozhodně proč žárlit. Tady přibyl pohled třetí strany, o kterém jsme tehdy taky uvažovala, ale nedošlo na to.
No, a zbývá už závěr, takže pokud to ještě sledujete, je tady.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Esclarte, díky za
Aplír
Esclarte, díky za dovysvětlení. Ráda jsem četla všechny Tvoje stoslůvky. Měj se pěkně. A napřesrok na shledanou.
Děkuju za milý komentář a za
Esclarte
Děkuju za milý komentář a za všechny letošní, moc ráda jsem tě tu potkávala.