DMD 2022

"Kdy už si domů někoho přivedeš?" zahájila máti zápas prudkou ofenzivou a dloubla loktem do otce, který ji podpořil neutrálním "hm", schovávaje se v záloze za novinami.
"Mám toho teď hodně. Práce, škola..." kontroloval jsem do začátku chabější obranou. Výhodou bylo, že jsem se moc nezapotil; bylo potřeba takticky rozložit síly na další kola.
"Já tady ale nebudu vděčně," smečovala vzápětí babička. "Chci si užít vnoučat!"
"Však to nemusí být ode mě," paríroval jsem, ale zrovna v babičce jsem cítil protivníka, na nějž bych nemusel stačit. Uchýlil jsem se tedy k odporné lsti.
"Myslím, že bráchova přítelkyně o dětech mluvila..."

Prsty drkotají, zuby se klepou. Vlastně naopak. Prsty klepou do klávesnice, která jako by si zlomyslně přehazovala písmena. Vznikají neuvěřitelná slova, o jakých se obrozencům nesnilo, a při všech těch zkratech na cestě mezi mozkem a rukama ještě zachytit námět, než uteče. Popadnout ho za chvost a ráhnout… ne, škrtám… táhnout ho do ohrady vytyčené stovkou slov, i když za sebou zanechává rýhy drápů, jak vzdoruje.
Paranoidně zkontrolovat počítadlo. Duben. Leje, zle je, ale můj účet drží.
Kometář komentářů. Roj „oj“, indiánský pochod „ááááá“ a občas z temných hlubin vykoukne nelítostně roztomilé uwu.
A pak trochu smutek, že DMD končí.

Předseda chtěl začít zkoušet co nejdřív.
Daniel trnul hrůzou a marně přemýšlel, jak se vyhnout pohromě, která se na něj valí. Co rozhodně nečekal, byl bravurně provedený Janáček.
„Proč se nevěnujete hudbě profesionálně?“ hlesl konsternovaně, jakmile předseda dohrál.
„Jo, to bych chtěl. Jenže copa bych uživil čtyři děcka ve vývinu? Ale Lydie něco z toho nadání nejspíš podědila. Třeba bude mít v životě větší štěstí.“
„Lydie?“ Slyšet to jméno ještě po jednašedesáti letech zabolelo.
„Naše nejmladší. Jde do školy až příští rok. Jméno vybrala žena. Prý po jedné báječné učitelce, co ji měla na měšťance.“
Byla to náhoda?
Nemyslel si.

Představte si Marigolda v zasloužilém věku, jak sedí spořádaně u stolu a sepisuje svá dobrodružství.
Zažil jich nakonec požehnaně. Jinak to snad ani nešlo, když jeho nejlepším, či snad nejvěrnějším přítelem byl zaklínač Geralt z Rivie.
Kolikrát se s ním dostal do nějaké šlamastyky a kolikrát ho přítel z nějaké jiné zachránil?
Nepočítaně.
Procestovali spolu svět, poznali mnoho lidí, elfů, trpaslíků, půlčíků i... jiných, což poskytlo Marigoldovi spoustu materiálu pro jeho básně.
A co jeho hrdinství?
To víte, že na ženu v nesnázích nakonec narazil.
Zachránil ji a dokonce mu ani nikdo nemusel pomáhat.
A šmitec, velkým dobrodružstvím je konec...

When was it, exactly? There was a moment, certainly, when the tide turned and all Stede could do was wash away with it.

That night, when he sneaked out of bed and disappeared into the shadows, certainly; that was a moment. But that didn't feel like a line being crossed; it didn't feel much like anything at all.

The lighthouse. The painting, not the thing itself, looming over their wedding. Her face when she saw the model ship, that was another. But no.

The coffee cup. Falling from her hands when he had thrown everything away to return.

That. That.

Černý hřebec se řítil zarostlou polní cestou. Kopyta dusala mezi kapradinami a koňský hřbet se povážlivě nachyloval ke straně, jak se zvíře vyhýbalo překážkám. Marigold nedbal vražedného tempa svého koně, neboť v závěsu za ním ho doháněla Geraltova ryšavá klisna.
Klepně šla pěna od huby, jak se snažila vyrovnat tempo se svým protivníkem, pak se na chvíli dostala do čela, když Geralt trhl opratěmi doprava kolem rozložitého dubu a nahnal tak vteřiny zkratkou, zatímco Marigold objížděl strom zleva širokým obloukem.
V cílové rovince však černý hřebec vyrovnal a Marigold závod vyhrál.
„Platíš!“ zazubil se vítězoslavně na nevěřícně se tvářícího zaklínače.

Sál byl naplněn k prasknutí, ale přestože už bylo deset minut po začátku, koncert stále nebyl zahájen. Místo toho vylezl na pódium upocený produkční, rozpřažením rukou utišil reptající publikum, osušil si skráně kapesníkem a oznámil:
"Velice nás to mrzí, ale koncert se ruší!"
Publikum šokovaně zašumělo.
"Co se stalo, že nemůže hrát?!"
"Sabotáž! Někdo zničil mistru smyčec, dokonce i ten záložní! A než bychom sehnali nový..." Chlapík jen bezradně rozhodil rukama. Jeden z diváků se zeširoka usmál.
"No to přece není žádný problém! Obyčejně jich s sebou několik vozívám!"
A tak se díky továrníku Majerovi koncert nakonec přeci jen uskutečnil.

Slečna Hi seděla v bistru a točila se jí hlava. Kolem bylo příliš mnoho zvuků, barev, příliš mnoho možností. Teprve teď, když viděla, co je to svoboda, si začala uvědomovat svojí nesvobodu. Nevěděla jistě, čemu věřit a co si vybrat a stýskalo se jí po dnech, které měly jasný jízdní řád od rána až do večera. Svírala fotku muže, který si jí chtěl vzít, výměnou za to, že jí naučí žít v jeho vlasti. Dívala se té fotce do očí a snažila se vyčíst svou budoucnost. Pak papírek rychle zmačkala a hodila do koše. Když svoboda, tak se vším všudy!

Čaroděj se ochomýtal kolem kotlíku, nahlížel do svitku rozloženého na stole, přihazoval ingredience do lektvaru a mumlal si při tom pod vousy.
“Tak to máme oko mloka, velikost M. Žabí prst, pravá zadní, druhý zleva. Netopýří vlny hrst, napěchujeme do odměrky…”
Tak pečlivě pokračoval dokud se nedostal na konec seznamu. Trochu se zaškeredil a krátkozrace zamžoural na poslední řádek.
“A šmitec? No co už, jeden tam přihodíme.” A vytáhl ze skříně pouzdro s houslemi.
O sérii nečekaných výbuchů později si přál, aby byl radši vytáhl jazykovou příručku, kde by se dozvěděl, že šmytec od houslí je jedině s tvrdým Y!

Na lednici se kromě obvyklých vzkazů - jdu do hospody, kup mlíko - objevilo oznámení o úmrtí Westona Hailyho. Ve výčtu pozůstalých byl fixem škrtnutý Nicky Hailey.
V kýblu na umývání podlah se chladily láhve se šampusem. Na jídelním stole byly k dispozici talíře s jednohubkami, lososem a kaviárem.
„Andy, rozvěšíš praporky, nafoukneš balónky a zapíchneš střapce do jednohubek?" zeptal se Nicky.
„To víš, že jo," potvrdil Andy.

„Odkud znáš Hailyho, zeptal se Peter."
„Je to můj otec. Věř mi, že na tento okamžik se těším už osmadvacet let," vysvětlil Nicky.
„Nemáš vodku nebo rum," optal se Peter. " bez toho to nedám.