DMD 2010

Fandom: více méně Star Trek
Věnováno Lunkvil:-)
Vítejte na palubě letu společnosti FandomTravel směřujícím do kanonického vesmíru Star Treku. Věnujte prosím pozornost několika upozorněním, která přispějí k zajištění Vašeho klidného a bezpečného pobytu v cílové destinaci.
V žádném případě si neoblékejte červenou uniformu.
Důsledně se prosím vyhýbejte planetě Risa.
Při použití holopalub, simulátorů a jiných zařízení produkujících virtuální realitu prosím dbejte zvýšené opatrnosti. Bude-li to možné, zcela se vyvarujte návštěvy programů založených na detektivních příbězích.
Dámy upozorňujeme, že přesun do paralelního zlého vesmíru je vzhledem ke střihu tamních uniforem možný pouze po předchozím ledvinovém vyšetření.
Přejeme Vám příjemný pobyt a děkujeme, že jste si vybrali naši společnost.

Fandom: Originál – Profesor von Drak
Poznámka: Domnívám se, že nastal čas, říci něco o našem milém profesorovi, proto je tento krátký text poněkud civilnější než ostatní.
---
Zprvu nevěděl, kde je. Okolí se mu rozmazávalo před očima. Dezorientovaně se posadil. Pokusil se zaostřit. Stále neviděl dobře, ale přinejmenším už poznával okolí. Mimo jeho zorné pole se ozval šramot. Otočil hlavu po směru zvuku.
Na židli seděla postava s rozmazanými konturami. Přesto poznal, že jde o muže.
„Zase jsi usnul v práci,“ konstatoval muž hlasem Jaroslava L. Podával kolegovi jeho brýle. Daniel von Drak zamumlal poděkování a nasadil si je.
„Zapomněl jsem na čas,“ odvětil prostě.
„A taky na posledně,“ připomněl Jaroslav historii, ve které figuroval duch, Melantrichův výtisk Matioliho herbáře a nemocnice. „Víš Dane, komu není rady…“

„Mám toho už vážně plné zuby. Vždyť je to pořád dokola, už mě nebaví nechávat se takhle ponižovat. A zvlášť od tebe. Nech mě už na pokoji, nechci s tebou mluvit.“
„Ale... Přece jsem se ti omluvil. Je mi to líto, vážně je, už to nikdy neudělám. Jsme přátelé a já...“
„Přátelé?“ Založila si ruce na prsou. Zaleskly se jí oči, ale jinak na sobě nedala znát slabost. „Přátelé se k sobě takhle nechovají. A já už to dál nechci. Komu není rady...“
„Ale Lily!“
„Ne, Severusi. Dneska jsem pro tebe šmejdka. Zítra co? Necháš mě zabít?“
„To bych nikdy...“

"Harry, já si myslím..."
"Je to dokonalé? Všechno musí být dokonalé!"
"Je to pěkné," uklidňovala Hermiona vystresovaného kamaráda, "ale..."
"Dal jsem si takovou práci, abych to připravil dokonale."
"Jasně... Jenom bys měl zvážit..."
"Tobě se to nelíbí?" zaregistroval Harry problém.
"Mně," zdůraznila Hermiona, "se to celkem líbí. Ale měl bys vzít v úvahu, že Ginny má dost jiný vkus."
"Blbost... Je to přece dokonalé."
"Dala mi facku," konstatoval o pár hodin později. "A přitom to bylo..."
"... dokonalé," dokončila rezignovaně Hermiona.
Ona se vážně snažila mu vysvětlit, že večeře při svíčkách v růžově vyzdobené Nouzové místnosti není zas tak super nápad...

fandom: buď depresivní realita nebo Shakespeare, vyberte dle chuti
Dva rody stejně staroslavné oba. Příběh má setrvačnost a pořád se sem vrací.
Pak spadne opona, diváci zatleskají. A příběh - rozběhne to znovu. V ulicích, v myšlenkách, všude, kde žijí lidé. Po tisící.
Náhodné oběti umírají. Co na tom? Nikdo je nepočítá. Příběh to zkouší. Znovu. Třeba to vyjde. Tentokrát.
A znovu. Po tisící prvé. Dva rody, dva milenci a brzká smrt. Vlastně je jedno, které dva rody, kteří dva milenci a která smrt. Každá se počítá. Ta uvnitř nadvakrát.
A znovu. Jako kolovrátek. Nedá si říct. Naivní příběh, co neustále doufá, že to někdy, někde, nějak - skončí happy endem.

fandom: Daleká cesta za domovem
poznámka 1: jak jsem uviděla tohle téma, tak to udělalo 'komu není rady - to se rovná El-hrér-an. blik!'
poznámka 2:
----
Frix zapadá, oblaka kolem rudnou.
Tady jsem, pane, v trávě vysoké.
Vezmi mě sebou, pane, za obzor chci klesnout,
v samém středu světla a ticha spočinout,
svůj dech i život rád ti odevzdám.
Bude jen slunce, zářivé slunce, a králík.
----
Richard Adams
Jednou si El-hrér-an usmyslel, že ochutná mrkev ze zahrady Duhového prince.
Urazil již přes polovinu cesty, když ho zastavil neznámý králík.
„Kam kráčíš, El-hrér-ane?“ otázal se.
„K Duhovému princi,“ odpověděl bezstarostně.
„A to se nebojíš stráží?“ podivil se.
„Na mou chytrost, odvahu a hbitost nikdo nemá,“ holedbal se.
„El-hrér-ane, El-hrérane,“ vzdychl králík a zlatě se roztřpytil. „Kdybych ti řekl, že jsou na tebe všude v zahradě nastražená oka, neodradilo by tě to, viď?“
„Jak řekneš, pane, tak učiním,“ zachvěl se.
„Neučiníš,“ zavrtěl hlavou králík. „Již zítra tě uvítám ve své Ousle.“
Pak zmizel.
A El-hrér-an dál hopkal vstříc slunečnímu světlu.

Holmes se skláněl nad mrtvolou v bílých šatech. Poodsunul nebožtíkovi z hlavy čepici a prohlédl krvavou ránu na spánku.
"Jedna rána," řekl Holmes a otočil se na Watsona, "bylo to rychlé."
"Překvapili ho zezadu," poznamenal Watson.
"Nikoliv, bylo to zepředu a byl to zákazník. Zřejmě krejčí a bydlí nedaleko."
"Ale jak jste to tak rychle..."
"Dedukce, příteli," dodal Holmes klidně a zadíval se přitom na policistu hledícího pod jednu ze skříní.
"Konstáble, nestrkejte tam tu..." Nedokončil větu, ozvala se rána a policista s jekotem vyběhl ven.
"Jak jste mohl tušit tu pastičku na myši?"
"V pekárně, Watsone, jsou vždycky myši."

Fandom: Originální
Poznámka: Ve škole. ;)
Děkuju moc Kleio.
Přetáhl si přes hlavu kapuci. Delší světlé vlasy, ráno nečesané, se mu neschovaly všechny; několik pramínků rámovalo obličej, zahalovalo profil. Oči měl sklopené, voda v láhvi na slunci jiskřila.
„Znáš ho?“
„Chodil s jedním mým známým na základku…“
„Jednou rozkopal nějaký auto – určitě policejní!“
„Ne, to byla přece ředitelka.“
„Jo, a slyšel jsem, že je to bývalej feťák.“
„Jo?“
„Jo, vážně! Zeptej se, koho chceš, řeknou ti, že je to pravda!“
Zvedl hlavu, v očích se nenápadně zablýsklo. Rysy zůstaly klidné. Na jedno koleno si položil kotník. Druhým se lehce opřel o souseda. Nikdo si nevšiml, že sedí příliš blízko.

„Obnovení projektu Hvězdy smrti nepovažuji za rozumné. První stanice se neosvědčila,“
namítl zdvořile velkoadmirál Thrawn, geniální stratég.
„Osobitý názor,“ zavrčel Palpatin. „Vrchní velení nesdílí váš pesimismus.“
Thrawn nepatřil k císařovým oblíbencům.
Vždy byl víceméně trpěn.
„Stanice je velmi zranitelným cílem. Dokonalá ochrana je nemožná,“ vysvětloval trpělivě.
„Osobně převezmu velení,“ prohlásil císař.
Thrawn se zděsil.
„Výsosti, vezměte si ponaučení z osudu guvernéra Tarkina.“
„Málem bych zapomněl," zakřenil se Palpatin. "Pošlu vás do Neznámých regionů. Mapovat neprozkoumané soustavy.“
Chystej si kružítko, náfuko, pomyslel si jízlivě.
Thrawn srazil paty, až na chodbě si ulevil: „Budiž ti přáno …“
Schylovalo se k bitvě u Endoru.

Fandom: Záhada francouzského koření
Poznámka: Ani nevím, jestli je to hnusné emo nebo hnusný černý humor. Prostě to bylo silnější než já. Nebijte mě, nebo aspoň ne do hlavičky.
Ta fáma snad musela být stejně stará jako jeho klan. Přestože se ji moudří snažili už po staletí vymýtit, našla se v každé generaci dostatečně pošetilá nebo dostatečně zoufalá matka, která ji vyslovila. Její dítě ji pak rozneslo mezi všechny ostatní.
Když si nebudeš uklízet v domečku... Když nebudeš denně trénovat s katanou... Když budeš své růžky vystrkovat přísliš často nad ostatní... přijde Francouz s knírem a vezme si tě. Děsivá dětská fantazie pak příběh obohatila o další šeptané podrobnosti. O slánku a o citronovou šťávu.
Lumír tuhle historku ze srdce nesnášel. Ještě že jeho matka o takových pitomostech nemluví.