DMD 2010

Fandom: mytologie
Hurá! Poslední!
Na drsném severu přežijí jen nejsilnější bojovníci, kteří se nebojí přišít si v zimě rukavice ke kůži, aby jim netáhlo na prsty. Větrem ošlehaní muži, mrazuvzdorné ženy, jimž vládnou krvežízniví bohové lační boje.
Jejich nepřáteli jsou ledoví obři. Hory svalů zformované geologickými procesy, které se právě řítí na rybářskou vesničku.
Před ní vyhublá postavička vyrývá klackem do země čáru. Obři zpomalí a zkoumají situaci.
Střízlík dokončí kruh kolem vesnice. „Na vašem místě bych tuhle čáru nepřekračoval.“
Obři se zarazí.
Muž si ledabyle položí hůl na rameno a čeká.
Obři se na sebe podívají.
Muž zvedne obočí.
Obři odcházejí.
Loki taky.

Fandom: Alenka v říši divů - alternativní verze
Varování: obsahuje náznaky používání neslušných slov a nebezpečných drog
"Je to popletené," řekla Alenka. "každou chvíli jsem jinak velká, a nepamatuju se, co jsem uměla."
"A co si nepamatuješ?" zeptal se Houseňák.
"Říkala jsem Polámal se mraveneček a popletlo se to," posteskla si Alenka.
"Zkus to znovu," řekl Houseňák.
"Polámal se mraveneček,
když šel dojit stádo mšic,
nekoukal se, kam to šlape,
a uklouzl do bukvic.
Když ho chtěli léčit holí,
rozstonal se ještě víc,
křičel na ně To to bolí!
běžte všichni do..."
"Tak to není," řekl Houseňák.
"Asi ne," posmutněla Alenka.
"Možná potřebuješ zapomenout pořádně, aby sis znovu vzpomněla.
Ochutnej."
Houba vypadala docela lákavě.
Třeba to pomůže.

Fandom: Hellboy
Poznámka: Bodík je bodík
Ten postup se profesoru Trevoru Bruttenholmovi léty dobře osvědčil. Nové uchazeče o místo v Útvaru pro paranormální výzkum a obranu nikdy nevítal už u dveří. Oddělením procházeli až k jeho kanceláři sami. Kolem obrovského akvária, v kterém se prohání muž s žábrami a vesele na ně mává plovací blánou. Kolem dívky sedící v křesle, která si v zamyšlení zapaluje cigaretu vlastním ukazovákem. Kolem pootevřených dveří umývárny, z kterých se ozývá zvuk brusky. Obrovský rudý muž si tam před zrcadlem piluje rohy.
Ti, kteří došli až k němu, stáli za zkoušku. Těm ostatním píchli Dormicum a poslali je zpátky k FBI.

Fandom jasný zo záveru
„Mňam... čučoriedkový koláč...“ zbožne pozerali na susedkino okno. „Počuj, kamarát... Teda skôr kolega... pretože ťa nemám rád. Ty ma ale máš rád a to je hlavné... Dostal som chuť na koláč, ale nie som tak šikovný, rýchly a pružný ako ty... Som taká guľa. Tebe sa to podarí, pretože si frajer...“ Súhlasné prikývnutie. „Výborne, prines ho a ja sa s tebou rozdelím. Dám ti vylízať tanier... možno...“ Prikyvovanie. „Tak bež... frajer...“
Kolega skočil na rímsu. Vybehla suseda s metlou. Zabehli za dom.
„Psíky sú vážne sprosté,“ zaškľabil sa Garfield. „Chudák Odie... zasa musí utekať naprázdno...“ A pustil sa do koláča...

„Claire, prosím tě!“
„Jsi tak sám a vážně by sis měl někoho najít. Víš přece, co se povídá ...“
„Claire!!“ Dál se už nedostane.
„Neměli bychom jim to říct?“
„Proč, copak ti není takhle dobře?“
„To je, ale ... jsou to ale tvoji přátelé, měli by vědět ... že se milujeme.“
Milujeme, co mu uniklo? Byl to spíš jen úlet. Sice opakovaný, ale láska? To opravdu ne. Zadíval se do modrých očí.
„Pojď ke mně,“ dál se v diskuzi nepokračovalo.
„Panebože!“
Dívka si zakryje oči a snaží se ignorovat dvě nahá těla před sebou.
„Claire, už jsi spokojená? Nebo mám přefiknout někoho dalšího?“

Chtěla bych ti být vším. Trávit s tebou každou minutu svého času. Být s tebou, třeba jenom kvůli tomu, abych se na tebe mohla dívat a naslouchat ti. Byla bych ti věrná a nikdy tě neopustila. Udělala bych pro tebe úplně všechno.
„Ale já o to nestojím,“ řekl jsi a zabil tak všechny moje naděje. „Vždyť mi nenecháš ani chvilku klidu. Promiň, ale takhle to dál nejde.“ A bez dalšího slova jsi odešel.
Nastalo náhlé vystřízlivění. Zbořil jsi mi svět a vzal mi smysl života. Za to, že jsem se pro tebe chtěla obětovat.
Byla by snad moje oběť sobecká?

Fandom: Harry Potter
Aspoň jednu potterovskou drabbli jsem dokázala napsat!
Jednou ji napadlo, že kdyby žili ve středověku, nejspíš by ho titulovali sir Neville Zapomnětlivý. A v erbu by měl žabáka. Se zapomnětlivostí začínal mít čím dál větší potíže, ale byl přitom docela roztomilý.
Občas se setkali a probrali chytání zbylých smrtijedů, práci a staré známé. Pak se Neville vydal domů. Zůstal po něm třeba brk na stole, knížka o indické herbologii, deštník nebo klobouk a při jedné příležitosti kaktus.
Pokaždé se pro něco, celý zrudlý, vrátil.
Tentokrát Hannah zůstala stát u krbu. Když se znovu vynořil, překvapeně zamrkal.
„Co jsi zapomněl tentokrát?“ usmála se.
„Tohle,“ řekl a políbil ji.

Čarokrásné údolí ubíhá do dáli mezi mohutnými rameny hor, tři bělostné vrcholky, Celebdil, Fanuidhol a Caradhras na ně shlíží. V dáli zívá z temného úbočí Brána Morie. Před chvílí z ní vyběhla osmičlenná skupinka. Někteří její členové vzlykají. Jeden si sáhl ke krku a poté propukl v žalostný nářek a zhroutil se.
„Frodo, musíš vstát. Tady nemůžeme zůstat,“ sklonil se nad ním statný Hraničář. „Vím, že jsi zdrcený Gandalfovou smrtí, ale do soumraku musíme před skřety získat pořádný náskok.“
„Měl jsem Gandalfa rád,“ vzlykl Frodo, „ale proto nepláču.“
Obrátil uslzenou tvář ke svým společníkům.
„Nechal jsem Prsten v Komnatě záznamů!“

„Není to dobrý nápad,“ usoudil chlapec při pohledu do kotlíku. „Fakt si myslím, že to není dobrý nápad. Znáš se. Vždycky, když se o něco takového pokusíš...“
„Tentokrát se to nestane. Věř mi. Tentokrát naprosto přesně vím, co dělám...“
„Ale uvědomuješ si, co se stane, když to bude blbě? A co nám provede Snape, pokud nás tu nachytá?“
Kamarád mu neodpověděl. Upřeně zíral do kotlíku a tvářil se, jako když usilovně přemýšlí.
„No, tak co teď, Seamusi?“ zeptal se Dean.
Chlapec s pískovými vlasy na něj vrhl vystrašený pohled. „Teď zdrhej!“
Nevyšlo to. Seamusovi pod rukama prostě vždycky všechno bouchlo.

Fandom: Bjørkhallen.
Poznámka: bezprostředně navazuje v čase na drabblík Pozdě.
Táta se ho dotkl – a z malé jamky v zemi byl tunel.
„Utíkej. Neohlížej se.“
Sotva Anzelm udělal pár kroků, na temeni hlavy se mu rozhořela taková bolest jak nikdy, ani když ho Otec Sebastian kropil svěcenou vodou. Nedokázal se pohnout.
Za ním se ozvala rána.
Anzelm se otočil.
Táta se zapotácel, začal padat; z úst mu vyletěly rudé korálky krve. Přistály v Anzelmových vlasech hned vedle máminých slz. Tátova ruka smazala konec tunelu.
Anzelm zůstal sám.
Sklonil hlavu do dlaní. Bezděčně promísil slzy a krev, rozetřel si je po prasklině v magické pečeti.
Bolest pominula.
Naslepo klopýtal dál. Plakal.