Moje články

"Andulky rozbily lavor na koupání," řekl jsem mamince.
"Měli bychom jim objednat nějakou pořádnou koupelnu," řekla maminka.
"Ale co než to dojde?" zeptal jsem se.
"Prostě nebudou mít týden koupele."
"Rozbil se nám lavor a koupelna dojde až za týden," stěžoval si Pepíček.
"Buď čekatel optimista, už za týden," řekl mu Honzík.
​Andulky čekaly a my také.
​ Za týden se ozvalo zvonění.
​ "Dobrý den, pane Peterson, tady je ta koupelna."
"Jupííí," začala pípat andulčata.
​ "Konečně je tu koupel," řekly si dospělé andulky.
​ My jsme si oddechli, že to došlo, protože po týdnu bez koupele je to s andulkami k
nevydržení.

"Oběd," zavolala maminka.
"Už jdu."
"Dnes se bude podávat chlebová polévka a vepřo knedlo zelo,"
pověděla Kubova babička.
"A já budu podávat moji česnečku a svíčkovou," řekla Tondova babička.
Andulky se podivily, co je to tu za staré mistryně, a řekly si: "Oni mají
svíčkovou a my tu nemáme koupel ani oběd. Píííííp," pípaly si o jídlo.
"Už vám jdu dát jídlo a koupel," řekl jsem.
Dal jsem andulkám jídlo, šel jsem pokračovat v obědě.
"Vše je velmi dobré," řekl jsem. "Nejlepší je vepřo knedlo zelo."
Tonda s Kubou se shodli na svíčkové.
Takže starou mistryní dne je Tondova babička.

Nejčastější metody antikoncepce... přemýšlel jsem, jak napsat referát.
Ale co, je to do konce měsíce, tak se jdu projít na zahradu.
Andulky si všimly rozbaleného notebooku a šly to prozkoumat.
Pepíček se šel projít po klávesnici.
Napsal tam: ANTIKONCEPČNÍ METODA VEVEREK.
Ani se nestačil divit, co všechno mu ještě vyjelo.
Všiml si toho i Honzík a šel to prozkoumávat taky.
Vtom jsem přišel já.
Kluky jsem vyhodil z klávesnice a chtěl jsem začít mazat, co napsali.
Četl jsem si to a zjistil jsem, že mi udělali úžasný základ pro referát.
Od té doby, když něco nevím, pouštím na klávesnici anduláky.

"Bude koupel?" pípl Pepíček.
"Bude, jdu natrhat řeřichu."
Než jsem se vrátil, stalo se něco až neuvěřitelného. Malinké Bonnie se zaseklo křidélko v žebříku. Dospělé andulky nevěděly, jak jí pomoct. Andulčata začala zmateně pípat, poletovat a snažila se dostat ven to někomu říct.
Drobek Monclík se snažil Bonnie vyprostit. Ducal do ní, aby se jí křídlo uvolnilo, ale nebylo to nic platné.
Mezitím jsem nachystal koupel a šel pro první tři andulky. Zarazil mě ten řev.
Uviděl jsem chuděru Bonnie a statečného Monclíka. Opatrně jsem křídlem pootočil a vytáhl ho. Bonnie přestala křičet.
Monclík byl všemi andulkami vyhlášen hrdinou dne.

"Hody hody.." recitoval Tonda.
"Tady máš vajíčka," pověděla maminka.
"Ty andulčata jsou si podobná jako vejce vejci," řekl Tonda.
"Jak to myslíš, Tondo?" zeptal jsem se.
"Jsou strašně zlobivá," odpověděl Tonda, "jedno začne křičet a rozhazovat řeřichu z
koupele a dalších dvanáct to chce dělat taky."
"Máš pravdu, ale zjistili jsme, že jsou v pubertě. Ale nevíme to úplně přesně,
googlili jsme to... Tondo? Nechceš mi pomoct nachystat koupel pro andulky?
Jestli ji nedostanou, tak tady budou blbnout dál a dál a my zešílíme."
"Tak jo, pomůžu ti ji nachystat."
Tak jsme andulkám nachystali koupel a byl klid a pohoda.

"Pepíku, salátek!" poručila si Coco.
"Honzíku, řeřichu na koupel," poručil si Ferdík.
Kolem prošla maminka a povídala: "Andulčata udělala z
velkých andulek teda soumary... Dones salátek, řeřichu na koupel..."
"Kiki, jablíčko," řekl Monclík.
"Jsme snad soumaři, že jim musíme nosit věci a sloužit?" zamyslela se Pepinka.
"Pepinko, okurek!" nakázala Izzy.
Karlíkovi, jednomu z andulčat, se to nelíbilo a letěl si stěžovat mamince do
kuchyně.
Maminka přišla na zahradu k voliéře a rázným hlasem řekla: "Dost! Už je soumrak
soumarů, andulčata. A máte to! Jsem zvědavá, jestli to ještě zopakujete."
Andulčata se velkým andulkám omluvila a už se to nikdy neopakovalo.

"Pojď dál, Kubo. Povedlo se?"
"Jo," odpověděl Kuba. "Rozkaz zněl jasně: Oholit."
"Přivezli zábavní pááárk," křičel Ferdík.
"To je ale velké vajíčko," řekl Honzík.
"Určitě je pro nás!" řekla Pepinka.
Andulčata přistála na Kubově hlavě.
"Jééé, skluzavka!" pípla Coco.
"Pozor, jeduuu!!!" křičel Ferdík.
"Nejsem zábavní park!" rozzlobil se Kuba.
"Kubo, andulky vidí holou hlavu poprvé, myslí si, že to je zábavní park."
Kuba už měl na hlavě i dospělé andulky. Pepíček šel vyzkoušet, co je na tom
zajímavého, že jsou tam andulčata hodinu.
"Necháme si je hrát," navrhl jsem mu.
"Ať si užívají nové hračky, já to vydržím." souhlasil Kuba.

"Ahoj Kubo."
"Nazdar," řekl Kuba.
"Tome, já jsem se teďka ostříhal po roce, ale nepovedlo se mi to."
"Zapni si kameru, Kubo," řekl jsem.
"Mamka mi řekla, že jsem mullet. Ale já se snažil..."
"Nesmutni, Kubo."
"Co se mu stalo?" zeptal se Pepík.
"To bude asi mullet účes," odpověděla Kiki.
"Andulčata se zase perou o koupel, divočáci." řekl Honzík.
"Co se s tím dá dělat?" zeptal se Kuba.
"Oholit."
"No díky," odpověděl naštvaně.
"Nějak si zdivočel, Kubo," řekl jsem mu.
"To je tím, že jsem pořád doma," vzdychl Kuba.
"Už abychom se setkali venku," řekl jsem tichým hlasem pro sebe.

"Andulky, vaše mladé jsou právě ve věku, kdy by se měly naučit, co
potřebuje vědět dospělá andulka. Proto začneme s výukou.
A dávejte pozor, Coco spadla do koupele."
"Co musí umět dospělá andulka..." říkal si Honzík.
Něco mu pípal Pepík.
My jsme začali googlit.
...
Po chvíli googlení jsme sestavili 5 věcí:

1. říct si o potravu
2. vyčistit si peří
3. dostat se k koupeli
4. nezlobit
5. najít cestu na stůl a do klece.

Andulčata se začala hádat o koupel.
"Nech mě..."
"Ty mě nech..."
"STOP! Takhle to nejde. Jak dlouho tady budeme?!"
"No to nevím, ale ještě tam budeme dlouho," povídá Ferdíkovi Pepinka.

"Ahoj andulky."
"Tome, Coco už se naučila přemet na houpačce!"
"To je super. Jdu si dát banán a pak vám napustím koupel."
Při napouštění koupele jsem andulkám začal vyprávět: "Andulky, já jedu na týden
na Island se školou. Tak bych si měl sbalit aktovku, protože zítra jedu na letiště."
"A kdo se bude starat o nás, když budeš někde v háji?"
"Babička s maminkou. Abyste vše viděly, vezmu kameru a budu vám posílat záběry. Tak už tam Pepíku s Honzou pusťte holky. A já se jdu balit,
abych vám mohl posílat záběry z banánového háje. Rostou tam prý ve sklenících."

1. Aries - Svítání Hezké drabble,Evžen je super:-)

2. mila_jj - Rozhovor přes mříže Líbilo se mi to,proč do toho vězení šel:-)

3. Annie - Konec... Krásné zakončení fandomu

4. KattyV - Tady jsem, jen vstupte! Dokážu si představit jak ses tvářila u toho co chtěl básničku vytisknout potřetí :-)

5. Čarodějnice - Po zabijačce :-)) Vtipně podané :-)

6. Dede - Kdo kryje ostatním záda? (Nakupování s ženami by se mohlo stát olympijským sportem:-))

7. Mary - Ze zvířat poslední, člověk Líbil se mi celý fandom:-))))

8. Tora - Jak v hotelu vypukla krize :-))))

9. Chrudoš Brkoslav Štýřický - Stříhali (téměř) dohola... Asi ze života.

10. Aplír - Poslední výuka Pan Kaplan je super(četl jsem i knihu,je dobrá)

11. eliade - Viděl jsem rudě Zvířátka!Zvířátka!Zvířátka!

12. P.M.d.A. - Paintball Hezky pojaté téma.:-)

"Pa pa la americano," ozve se SMS.
"Andulky, Alena mi píše, jestli byste mi neodchovali jedno mládě. Má jich moc, rodiče se nemůžou postarat."
"Tome, my máme moc práce, ale dáme ti návod, jak je odchovat," říká Pepinka.
"Dobře, ale zvládnu to vůbec? Já to neumím."
"Tome, začneme tím, že vezmeme kašičku do injekce a pomalu ji začneme strkat do
zobáčku," říká Kiki.
"Potom kápneme vodičku a osvěžíme," říká Honzík.
"To je ta nejposlednější z posledních andulek, které máme doma, protože se nám
tam víc nevejde. Tak si ji musíme vychovat."
"Jasně," říká Pepíček.
"To byl den."
"Jasně," přikyvují andulky.

"Andulky, z městského úřadu přišel dopis, jestli se postarám o dvanáct nalezených
andulek. Já je nechci. Co mám dělat?"
"Nám jako říkáš, že jsme sobci a dvanáct chudinek andulek nechceš?"
"Tak já tam zajedu a rozdám je kamarádům."
...
"Dobrý den, já ty andulky rozdám kamarádům, protože doma jich už mám moc. Pomůžete
mi je dát do klecí a odnést do auta?"
"Tady, podepište, že jim budete dávat maso."
Trh! ozval se zvuk, jak jsem roztrhl ten papír.
"Vím, čím mám krmit."
"A prosím vás, ještě tady podepište papír, že je necháte vykastrovat."
Trh! "Copak jsou to toulavé kočky?"
"Jeďte!"
"Sbohem!"

"Annabeth, musíme tam. Musíme zjistit víc o turbínách té elektrárny."
"Ale Percy, tam je detektor kovů. Jestli na to přijdou, že máš meč, bude
to totální krach. Ta ostuda na Olympu. Poseidonův syn pašuje zbraně!"
"Kašlem na to, jdeme."
...
"Dobrý den, zkontrolujeme, jestli nemáte zbraň," říká ochranka. "Proč detektor pípá?"
"To je... jen moje... propiska..."
"Aha, tak běžte!"
"Percy, škube se ti kapsa! Anaklusmos vypadne a bude průšvih!"
Břink!
"Jak sem ten zatracenej kluk propašoval meč?!"
"Zdrhej, Annabeth!"
...
"To je průšvih! Poseidon tě překousne jak želé."
"A co tvoje máma?"
"Má moc práce. Zase na mě vykašle. Ostatně, jako vždycky."

"Pepinko, Kiki, běžte nakrmit malinké andulky."
"Jasně, Tome."
"Kiki, běž osvěžit vodičkou Coco, je jí horko."
...
"Pepinko, teď si vyber, jestli chceš koupel s Honzíkem nebo s Kiki."
"S Kiki."
...
"Pepinko, to je skvělá koupel," říká Kiki.
"Koupel?! Holky, pusťte mě tam s Honzíkem taky, prosím."
"Pepíčku, Honzíku, ještě chvíli."
"Ale Izzy tam taky chce."
"Vy jste ale sobci, Pepinko a Kiki, styďte se," říká babička.
"Pepíku, Honzíku, běžte zatím ocákat Coco, je jí horko."
...
"Kiki, mě už to nudí. Pustím tam Coco."
"Ale já zůstanu, Pepinko!" říká Kiki.
"Jsem ohleduplná sobkyně," říká Pepinka."Coco, máš už volnou koupel."
"Supéér!"

"Hej ty, proč jsi tady?" ptá se vandal.
"Mě napráskal pes, který byl na zahradě, když jsem je chtěl vykrást.
"Proč ty?"
"Já když jsem chtěl sprejovat, kousl mě pes, já zařval a chytli
mě."
"A proč jsi tu ty?"
"Chtěl jsem ukrást andulky. Ale sotva jsem otevřel klec, abych je chytl, tak mě jedna klovla a druhá začala křičet a prokecly mě. Přišel majitel, našel mě, zavolal policii a než přijela, tak mi hrozil, že mě ty andulky uklovou."
"Hele, jde dozorce, rychle na místa."
...
"Tak takhle bych nechtěl dopadnout."
"A my taky ne, píply andulky."
"Tak pojďme spát."

"Pepíku, Honzíku, kdo vylil vodu?"
...
"Pepinko, nerozhazuj to zrní!"
...
"Coco, co děláš za kraviny?"
Andulky jsou prasata. Musíme jim domluvit. Třeba Pepinka pořád rozhazuje zrní.
...
"Andulky, nechte toho! A netancujte na bidýlku, když na vás mluvím!!"
Ten jejich prasečí tanec je otravný. A navíc Pepinka s Honzíkem k tomu navádějí malinké andulky.
...
"Andulky, ten váš prasečí tanec je otravný."
"To není prasečí tanec," namítá Pepinka.
"Jo," dodá Pepíček.
"Izzy, pusť tam už Coco na koupel. A netancuj ten prasečí tanec když na tebe mluvím!!!!!!!!!!!!"
...
"Babi, ty andulky moc zlobí."
"Jasně, jsou zlobivé. Musíme je vychovat lépe."
To byl ale den.

"Tome, jdu pro andulky uvařit vajíčka."
"A já sednu na kolo a jdu koupit nové balení zrníček.
Obchod je kilometr od domu, to není dvakrát nejblíž."
"Andulky, tady máte vajíčko."
"Děkujeme."
"Jsem doma s balením vašich nejoblíbenějších zrníček."
"Já jedu umýt auto do myčky," říká maminka.
"Babi, já jim jdu opravit ten koupací stolek."
"Tak běž, už chtějí Pepinka a Kiki koupel."
Vrr, buch buch, ozývá se vrtačka a kladivo.
"Pepinko, Kiki, hotovo! Připraví se Coco a Izzy!"
"Ještě jedu do obchodu koupit čistící prostředek na zrcátka."
...
"Zrcátka vyčištěna!"
"Tome, oběd!"
"Ty máš hlad!"
Jak k dílu, tak k jídlu!

"Pepíku, co to tam Tom počítá?" ptá se Honzík.
"Náklady na bydlení pro nás."
"Je to drahé. A to počítám dobře. A taky nevím, kam dám klec. Do obýváku. A vybavení.
Ty peníze snad rostou na stromě?"
"Do obýváku dvanáct andulek nepůjde," říká maminka.
"Tak je rozdělíme. K vám půjdou čtyři, k nám půjdou čtyři a do obýváku půjdou zbylé.
Ale ještě je tu jeden zakopaný pes. Problém. Které kam. Já vím. Pepíček, Coco, Béďa a Izzy půjdou k vám. Honzík, Kiki, Ferda a Čiko půjdou k nám. Pepinka, Bonnie, Karlík a Monclík půjdou do obýváku. A je po problému."

"Andulky, jedu na karneval. Postaráte se o malé andulky?"
"Ano," pípla Pepinka.
"Čau".
...
"Ahoj Aleno, čau Kubo".
"Nazdar Tome."
"Já mám masku andulky Pepíčka."
"Já mám masku kočičky Míci," říká Alena.
"A já mám masku psa Baryka," dodá Kuba.
"Uděláme si soutěž o nejlepší imitaci zvířete."
"Platí?"
"Ano," říká Alena a Kuba.
"Tak začne Kuba"
"Haf haf haf."
"Dobrý."
"Aleno, teď ty."
"Mňauuu."
"Dobrý."
"A teď já."
"Pí pí."
"To bylo nejlepší," shodli se Alena a Kuba.
"Tak já jedu domů."
"Ahoj."
...
"Ahoj andulky, jak bylo?"
"Skvěle."
"Baf," objeví se brácha.
"Jé to jsem se lekl."
To byl zase den.

"Kluci, dostanete kamarádky."
"A jak se budou jmenovat?" ptá se Pepíček.
"Pepinka a Kiki."
"A doufám, že budou bydlet jinde," dodá Honzík.
"Ano, budou. Ale musíme tu klec ještě vybavit. A chovatel říká, že dorazí za hodinu. Musíte nám pomoct ozkoušet jejich novou koupací misku."
"Ano."
"Jdu vybavit klec."
...
"Už jsou tady."
"Ahoj."
"Ahoj žlutá andulko, budeš Pepinka. A ty budeš Kiki."
....
"Kiki, jdu zahnízdit. Budu s Pepíčkem hnízdit a budeme mít děti."
"A já budu s Honzíkem a budeme mít děti."
...
"Jé andulky už snesly vajíčka a vylíhly se andulky!"
A takhle jsme měli naše opatření pro zvýšení porodnosti.

"Andulky, koupil jsem zdravá zrníčka."
"Pí pí," protestuje Pepíček.
"Ale je to zdravé."
"Co je zdravé, to není chutné," dodá Honzík.
"Tak nám aspoň zazpívejte."
"Píp pi píp."
"Přestaňte! To se nedá poslouchat."
"A co se ti nelíbí?" ptá se Pepíček.
"To je koncert zkázy! Ale fakt je to hrůza. Tady máte vajíčko a buďte pět minut ticho."
"Jasně."
...
"Tome uplynulo deset minut, jdeme si zazpívat."
"Nee."
"Proč?" ptá se Honzík.
"To je koncert zkázy."
"Pí pi pí."
"Nee. To je hrůza."
Kluci už zmlkli a my se měli dobře. To byl ale zase den."
"Jasně," přikývli Pepíček a Honzík.

"Andulky, máme návštěvu. Hele, už přijela. Ahoj, Kubo."
"Čau. Jé, co to je za ptáčky? To jsou andulky vlnkované?"
"Ano."
"Mají magické proužky."
"Díky. To jsou ale vlnky."
"Jasně, ale ty proužky na stolečku s lavorem."
"To je koupací stolek."
"A ta osuška je na andulky? Má magické proužky."
"Ano, andulky milují proužky. Já taky. A taky milují koupel."
"Četl jsem, že to mají rády."
"A taky kradou."
"Co?"
"Třeba včera mi ukradly proužkovanou utěrku, zrovna když jsem lezl ze sprchy, a
taky mi sundali závěs ze sprchy, který měl taky proužky."
"Jak říkám, proužky jsou prostě magické," dodal Kuba.

"Andulky, pojďte na zprávy."
"Zase zprávy," říká Pepíček.
"Ale Pepíčku, zprávy jsou poučné," namítá Honzík.
"Tiše, už začínají."
"Dobrý den, dnes se stala tragédie. Prezidentovi zmizela sušenka. Nevíme jak, ale
máme podezření, že ji snědl jeho poradce."
"Haha, prezidentovi se ztratila sušenka. Takové andulkoviny!"
"To je fake news."
"Ale pořád si myslím, že to tam dali, protože nechtějí dávat koronu."
...
"Haha, teď tam dávají, že senát chce vytvořit zákon, který zakazuje krást sušenky."
"Vtipný."
"Vypnout!"
"Pojďte se proletět."
"Hele, Pepíku, sušenka," říká Honzík.
"Pojďme si dát."
"No vida, oni o sušence a andulky jednu jedí. Kde jste k ní přišli???"

"Andulky, dnes má Honzík narozeniny. Rozhodli jsme se, že vám ta klec je malá a přestěhujeme vás do větší."
"Super, už jsem si myslel, že tu budeme bydlet napořád," říká Pepíček.
"Ale nejdřív musíme udělat rekonstrukci pokoje, aby se tam klec vešla."
...
"Takže zatím budete bydlet na zahradě, než se to udělá."
...
"Rekonstrukce je hotová. Teď ale musíme ještě vybavit klec. Dnes večer vás tam vypustíme.
Andulky, teď jdeme koupit vybavení do klece. Buďte hodné."
...
"Nyní vás andulky slavnostně vypouštíme."
"Super!"
"A ještě uděláme rekonstrukci koupacího místa. Zítra odpoledne vás tam vypustíme na koupel."
"Díky za všechny dárky."
"Není zač."

"Andulky, já jdu na párty."
"Tome, co tam budeš dělat?"
"Až se vrátím, vše vám povím."
...
"Ahoj Aleno."
"Objednala jsem ti jízdu na elektrickém býkovi."
"To si děláš srandu?"
"Ahoj Aleno! To je elektrický býk?"
"Jo."
"Tak já to vyzkouším. To bylo super. Kdo chce jít další?"
"Já," řekl Kuba.
Buch.
"Jau!"
"Kubo, jsi v pohodě? Převezeme tě do nemocnice."
Tak Kuba bude dva týdny v nemocnici, protože si zlomil nohu.
Doktor nám řekl: "Včera jsem měl tu kluka, který se vsadil, že pojede na živém býkovi. Na následky zranění zemřel."
A od té doby jsme radši podobné akce nedělali.

"Andulky, nerozhazujte to zrní!
Nedělejte tu nepořádek.
Slyšíte?!
Vám snad splynuly uši.
Pepíku, Honzíku, nedělejte nepořádek.
Jste snad hluší?!"
...
"Pepíku, Honzíku, necákejte tu vodu. Kdo to pak má uklízet?!
Babičko, asi se dostavilo splynutí uší.
Honzíku, jez ty zrníčka.
Pepíku, co jíš Honzíkova zrníčka?!
Pepíčku, běž se osušit.
Honzíku, co děláš suchý na bidýlku pro mokré anduláky?!"
"Oběd," ozvalo se.
...
Po obědě byla porada.
Andulkám se dostavilo splynutí uší.
Když nemají rozhazovat zrní, rozhazují ho.
Pepíček jí Honzíkovu stravu a Honzík je suchý na bidýlku pro mokré.
Pohrozíme jim zarachem.
Pohrozili jsme jim, nechali už toho.
To bylo ale dopoledne.

"Dobrou noc," řekla babička, která šla spát.
"Dobrou."
Když jsme my i andulky spali, tak se k nám dostal zloděj.

"Hele andulky. Ty kdybych ukradl a dal je vydražit, tak bych byl milionář," řekl si
zloděj.
"My se nedáme!" říkaly andulky.
Slyšel jsem ptačí řev, a tak sem se probudil a šel se podívat, co se to děje.
"To je ten zloděj, co kradl. A máme tě."
"My se nedáme ukrást!" křičely andulky.
Zavolám policii.
....
Slyšeli jsme policejní auto. Zloděje zatkli.
A andulky, když ho vedli do auta, řekly: "My se nikdy nedáme a ochráníme vás!"
To byla ale noc.

"Zase jsem dostal pětku. A to jsem se včera učil sedm hodin."
"A co to bylo za látku?" ptá se babička.
"Dělení."
"Tak běž na chvíli za andulkami. Ty ti určitě pomůžou se uklidnit a pak se budeme učit."
"Tak jo."
...¨
"Andulky, ve škole jsem zase dostal pětku."
"Jo, my máme taky špatný den. Už podruhé se musíme učit dobrému chování."
"Vy asi taky vnímáte moje city, že jo."
"Ano," řekli Pepíček a Honzík.
"Tak si zahrajeme hru. Jaké mám teď city, kluci?"
"Jsi smutný."
"A jaké mám city teď?"
"Jsi šťastný."
A tak jsme z andulek udělali detektor citů.

"Pepíku, přivezli jsme ti kamaráda."
"No super, už jsem si myslel, že se unudím k smrti," pípne Pepíček.
"Ale bude dva týdny ve speciální voliéře, abychom zjistili, jestli nemá nějakou nemoc."
"Jak se bude jmenovat?" ptá se Pepíček.
"Nevím, ještě nemáme vymyšlené jméno. Tak třeba..."
"Honzík," řekne babička, která šla kolem.
"Super."
...
"Honzíku, ode dneška budeš bydlet s Pepíčkem."
"Konečně nemusím být v té voliéře! Budu spát s Pepíčkem v kleci, budu tam mít i pamlsky. Konečně budu žít s kamarádem."
"A voliéru vydezinfikujeme a dáme ji na zahradu a v létě vás tam vypustíme."
Takhle k nám přišel Honzík.

"Pepíku, Honzíku svačinka."
"Super!"
"Tome, je to zdravá strava?" ptá se Honzík.
"Ano, ta nejzdravější strava, co může pro andulky být."
"A co?!"
"Proso, senegálek a okurek."
"Když to sníte, tak vám koupím nové zrcátko. Platí?" ptá se Tom.
"Ano," přikývly andulky.
"Tome, už jsme to snědli."
"Tak já jdu do obchodu koupit nové zrcátko."
...
"Tome, kdy bude večeře?" ptá se Pepíček.
"Už to jdu chystat. Tak, dneska budou tři chody:
1. proso
2. senegálek
3. dort ze zrní s jablíčkem
4. voda."
"Ale Tome, my jsme to měli včera."
"Tohle je ale zdravá strava."
"To asi jo."
"Tak jezte."

"Andulky, máte připravenou koupel."
"Koupel?!"
"Pepíku, dneska je koupel v řeřiše."
"Jé, tu já mám rád."
"Tak běžte. A necákejte!"
"Ale Tome, buď na nás hodný. Jsme malí a neškodní papoušci a ty jsi na nás tak zlý."
"Tak na vás budu hodný. Zítra je to rok, co jsme vás přinesli ze zverimexu. A dostanete..."
"Koupel all inclusive," vykřikl Pepíček.
"A klásky all inclusive," dodal Honzík.
"Už je osm, tak běžte spinkat."
Další den se andulky probudily a zjistili, že tam nejsou klásky.
"Tome, nezapomněl jsi na nás?"
"Tady máte ty klásečky a koupel."
"Jasně. Jsme malí a (ne)škodní anduláci."

"Nééésééém vááám noviny poslouchejte. Andulky, dobré ráno, je Šťědrý den. Dostanete koupel all inclusive."
"Suuupééér."

"A ještě něco jsem pro vás připravil. Přijede Adam, který má svátek."
"A kdo to je Adam?" ptá se Pepíček.
"To je ten, který nás loni uhladil tak, že jsem dva dny odmítal koupel."
"Někdo mi volá, počkejte. Čau, kde seš?"
"Na zastávce."
"Tak do domu s číslem jedna."
"Čau."
...
"Ahoj Adame."
"Čau."
"Máš svátek."
"Jo, mám. Jéé, ty andulky jsou pořád hezčí. Jakže se jmenují?"
"Ta modrá je Honzík a ta zelená je Pepíček. Pojď si připít."
"Tak na Adama!" řekli a cinkly skleničky.

"Pepíka, Honzíku, náte du připravenou koupel."
"Koupel? Ale máme přece zaracha."
"No jo, alu zalach vám už skonkil."
"Tak rychle?"

"Jo, ale nesmyte zloPit, jinak vám to prodloužem na při tídny, pak na měsíč, potem na pět týknů...!
"Na Ho. Ale kdy už bodeme tu kounel mít?"
"Hned. Jenom vám dám čerstvou vodu a zravičku. Jíště to dák na moupací staleček."

"Uj mížete."
"Vodraa sápeer tradičkáááá."
"Ny jo, to tak máte."
Když jsou ankulky po čtrnácti dnoch zuracha v koupepi, tek si to musí užít.
"Jéé, Pepíčku, tady je to bolí.."
"To je."
A tak si andulky užívaly jejich koupel.

"Kdo tu rozlil vodu ?!" zlobí se bratr.
"No tak se přiznejte, kdo to byl, andulky."
"My nic."
"A kdo to jako měl být?"
"Ty."
"Já?!"
"Jestli se nepřiznáte, dostanete domácí vězení. Jasné?"
"Jasné," přikývly andulky.

"Fuuj, kdo se vykakal do té vody?!" křičí babička.
"My ne. A kdo to jako měl být?"
"Ještě jednou, a máte domácí vězení. JASNÉ?"
"Ano," přikývly obě andulky.
"Kdo mi schoval motýlka?" zlobí se tatínek. "Tak co, kluci, přiznáváte se?"
"Ano," řekly andulky.
Takže trest je... tři dny bez létání a dva týdny bez koupele.

Tak andulkám zbylo si jenom zpívat. Pí pi pi pí.

"Kdo nám dal nakládačky?!" zlobí se Pepíček.
"Nevím, myslím, že prankster." odpovídá Honzík.
"Babičko, vyndej nám nakládačky."
"Proč? Nechutnají vám?"
Babička odešla s nakládačkami.
"Pepíku, my ho vyprankujem."
"Jak?"
"Hmm... Už vím! My před dveře dáme lavor na koupání, má barvu jako podlaha, a on se přerazí a spadne na nos. Ujednáno, Pepíčku?"
"Ano."
"Tome, pomoz nám s vtípkem na prankstera. Dáme mu před dveře lavor, on zakopne a spadne na nos."
Tom to narafičil, a když prankster šel kolem, tak zakopl a spadl na hubu. Pak už jenom řekl: "Kdo to sakra udělal?"
"To máš za ty okurky, brácho!".

.

"Ahoj. Jsem doma!"ozvalo se od dveří. Bratr přišel z kroužku.
"Tak co bylo nového?"ptá se babička.
"Mám úkol."
"Jaký?"
"Mám vytvořit reklamní plakát."
"A na co?"
"Na cokoli."
"Tak jo, ale dej si večeři."
...
Po večeři se do toho pustil.
"Udělám plakát na proso."
"Proso!" vykřikl Pepíček. "Ale s tím prosem to je fake."
"Jo, ale mohl by místo prosa reklamovat třeba sůl, kterou nám dal na apríla do koupele." rozčiluje se Honzík.
...
"No jo, plakát mám hotový, ale kam s ním? Už vím! Na andulčí koupací stoleček"

"To byl ale hezký plakát," pochvalují si andulky.
To jo.

"Letošní úroda kopru je opravdu velká," hlásí maminka, která zrovna přišla z práce.
"Je tak velká, že mám pocit, že se letos ani nesní. Když se k nám připojí anduláci, tak myslím, že by se sníst dala. No jo, ale chutná andulkám kopr?" ptá se brácha.
Asi ne ....
"Já už vím co uděláme s tím koprem, který zbyde.
My dáme andulákům do kopru vodu a oni se tam budou koupat."

Jo, je vedro. Na to, že je půlka září, chodíme v krátkých kalhotách.

"Platí?"
"Platí!" přikývla celá rodina. Tak se naši anduláci i v půlce září koupali v mokrém kopru.

"Je deset, Honzíku!"
"Co má být, Pepíčku?"
"Mám hlad."
"Já mám hlad."
"Tak se najez," říká babička, která zrovna šla kolem.
"Ale co si mám dát?"
"Zrní, Pepíčku," doplní maminka, která šla do sklepa pro kompot.
...
"Dobrá rada, Honzíku. Ale od špatného rádce."
"Ale proč?" ptá se Honzík.
"Copak maminka a babička ví, na co mám chuť?!"
"A co kdybych ti pomohl já?"
"Tak by to možná bylo ono, protože ty máš podobné chutě jako já. Jsem andulka vlnkovaná. A ty jsi taky andulka vlnkovaná. Tak víš co, my si zaletíme do kuchyně vyžebrat jablíčko. Platí?"
"Platí!" dohodli se kluci.

Dobrý den pane Peterson, chceme vám oznámit, že se zakazuje mít otevřenou klec andulek. Je to z toho důvodu, aby andulkám nevletěl ten virus do peří. Nashledanou.

Dobrý den pane Peterson, už jste zavřel tu klec? Nebezpečí, že vletí andulkám virus do peří, se zvyšuje s dobou létání a velikostí otevřených dvířek. Taktéž se nedoporučuje dlouho větrat a vycházet, zvláště ne s andulkou na vodítku. Pokud andulka jde či letí s vámi na procházku, musí mít roušku. Doporučujeme typ morový zoban, je pohodlný a účinný. Nashledanou.

Dobrý den pane Peterson, zostřené opatření! Ucpěte andulkám všechny mezery mezi mřížemi klece! Děkujeme!