Moje články

Palpatinovo vyprávění o smrti Mistra Darth Plagueise, vzalo Anakinovi dech.
Pochopil, kdo vraždil.
Ovšem kancléř měl dnes sdílnou náladu.
„Jediové ti o něm nikdy nevyprávěli, že? Právě tak ti nebudou vyprávět příběh Hannibala Lectera.“
Už jméno samo – kdo ví proč – přivodilo Anakinovi třesavku.
„Pocházel z jiné Galaxie,“ pokračoval Palpatin. „Geniální zrůda. Jejich jazyk pro něj neměl výraz. Esence Temnoty. Ty, jimiž opovrhoval, snědl.“
Nepřítomně se zasnil: „Nechal jsem ho přivézt. Brzy se rozkoukal. Myslel, že jeho mozek předčí můj. Začal mnou opovrhovat.“
Anakin těžce polkl: „A dál?“
Ale Palpatin jen podvědomě mlaskl. Nemohl riskovat, že se Anakin v opeře pozvrací.

„Kluci neblbněte. Z toho bude malér.“
„Srabe!“
Nešťastně vzdychl, šoural se za ostatními.
Kluci si přetáhli přes hlavy černé kukly.
„Načmáráme to a vypadneme!“
Všichni si plácli.
Myslel si své, ale raději mlčel.
Už nechtěl být za sraba.
Přikradli se k bráně císařského paláce.
Kolem hlídkovali vojáci.
Malých uličníků si nevšímali.
Nepovažovali je za hrozbu.
Vzápětí zasyčely trysky sprejů.
PALPIE JE VŮL!
Zářilo neonově růžovým písmem na bráně paláce.
„Zdrháme!“
„Stát!“ ozvalo se za nimi. „Jménem císaře!“
V běhu udělal na vojáka dlouhý nos.
Strach byl pryč.
Sice nic nenapsal, ale aspoň byl u toho.
Ať žije povstání proti Říši!

Ten okamžik měl stále před očima.
Týdny.
Měsíce.
Celé roky.
Pořád dokola se mu vybavoval.
Do temné mysli vyrýval hluboké šrámy,
které se stejně jako znetvořené tělo už nikdy nezahojí.
Drtil bezbrannou duši v bdění i v děsivých snech.
Stojí na rozviklaném balvanu uprostřed lávového řeky.
Proti němu na pevném břehu Obi-wan zaujme obranný postoj.
„Anakine, nedělej to! Mám výhodu.“
Opovržlivě se ušklíbne.
Možná byl ještě včera učedník, ale dnes je Mistr!
Darth Vader neporazitelný.
Pevně sevře světelný meč.
Skočí.
Obi-wan švihne modrou čepelí.
Anakin padá do žhavé lávy.
Uťaté nohy jej udeří do ramenou.
Moment, na který nelze zapomenout.

Producent tanečním krokem vpluje do pracovny George Lucase.
„Georgi, nesu zprávu zlou,
vesmírné bitvy lid už netáhnou.
Dnešní doba bez umění strádá,
muzikál zpěvný od tebe si žádá.“
Stařičký Lucas roztřeseně vstává z kolečkového křesla.
„Co to plácáš za nesmysly,
to přec pravda není,
lidé stále preferují,
akční vesmírné dění.
Lodě, tanky, lasery
v muzikálu zakleté,
jsou hodné leda prasete.“
Producent (popuzeně):
„Co ty víš, co pravda je,
zamrznul jsi v čase,
na střílečky nehraje se,
zpěv je v módě zase.
Pravda, ač je protivná,
pravdou je a bude,
v tom krása její vyniká,
i když není praktická.“
Lucas pevně sevře berli:
„V hvězdných válkách zpěvu,
nedočkáš se na mou věru,
kdo o tom kdy slyšel,
by se Vader při muzice svíjel.
S Palpatinem čtverylka,
s Leiou svižný džajf,
v hrobě bych se musel točit,
v rakvi bych byl štajf.“
Producent (smířlivě):
„Milý Georgi, stará vojno,
nebuď přece hloupý,
radši svoje práva prodej,
Disney je rád koupí.“
Zděšený Lucas se nadechne k hlasitému protestu.
Zatmění. Střih.
Mladý úspěšný tvůrce Star Wars George Lucas se s výkřikem probudí z děsivého snu. Hromovým hlasem zaduje:
„Ať je pravda jaká chce,
na tohle já přísahám,
práva ke své hvězdné sáze
nikomu nikdy neprodám!“

Stařec zahalený v kápi.
Promlouvá tichým šepotem.
Podmanivým, neodolatelným.
Do temnoty září jeho žluté oči.
Myslíš, že jsem mrtvý?
Odpudivý smích.
Leia sebou prudce sebou trhla.
„On se vrátí!“
„Cože?“ Han Solo se rozladěně převalil na bok.
„Radši spi,“ zabručel.
„Vrátí se,“ zopakovala sveřepě Leia.
Nesnášel, když ji po vzoru Luka chytaly prorocké nálady.
„Kdo se vrátí?“
„Palpatin.“
„Nesmysl, lásko. Vrátil se přece minulý úterý. V pátek z něj byl mastnej flek.“
Zakroutila hlavou: „Hane, já to cítím! Vrátil se už dvanáctkrát a...“
„Jó, tak to sázim na jistotu,“ hlasitě zívnul. „Prej byl pověrčivej. Po třináctý si už návrat nelajsne.“

Darth Maul zklidnil dech.
Zhasnul světelný meč s dvojitým ostřím.
Překročil tělo mrtvého protivníka.
Dnes obstál.
Dnes zabil svého prvního Jedie.
„Výborně,“ zapředl Mistr Darth Sidious, občanským jménem Palpatin.
Nebyl však pyšný na Darth Maula, ale sám na sebe.
Dokáže vycvičit dokonalého válečníka.
Co na tom, že Sithové smí být jen dva, Mistr a žák?
Jen další zbytečné pravidlo vhodné k porušení.
Darth Maul je první, a zdaleka ne poslední.
Palpatin se ponořil do toku vesmírné Síly.
Nevtíravě se dotkl dosud neprobuzeného vědomí.
Zatím bylo malým chlapcem na vzdáleném Tatooine.
Ovšem jednou se stane Vyvoleným.
A jeho Mistr bude připraven.

Písek.
Horko.
Žár dvou sluncí.
Nuda, která dokáže zabít.
„Strýčku Owene!“ zavolal Luke Skywalker na starého muže.
Právě kontrolovali binární zvlhčovače na jižním svahu.
„Jsem hotový,“ zasmál se. „Tuhle práci by zvládnul i robot.“
„Možná. Přemýšlím, co zítra,“ zavrčel Owen.
„Zítra?“ ušklíbl se Luke. „Víš, rád bych odtud odešel. Chci si podat přihlášku na pilotní akademii.“
Věděl, že Owen, tohle neslyší rád.
„Rozmyslím se,“ zahučel strýc.
„Do kdy?“
„Do zítra.“
Ráno Luke nemohl dospat.
„Strýčku Owene, jak…“
Ani ho nenechal domluvit: „Jdi připravit nářadí a spídr.“
„Slíbil jsi, že se rozmyslíš!“ zaječel vyčítavě Luke.
„Vždyť jo. Musíme zkontrolovat severní svah.“

Vader zděšením nedýchal.
Rozzuřený Palpatin zasypával jeho syna smrtícími blesky.
Vader vyrazil vpřed.
Bezcitně zvedl rozlíceného Palpatina nad hlavu.
Zamířil k větrací šachtě hlavního reaktoru Hvězdy smrti.
„Co to děláš?!“ ječel Palpatin.
Obrátil blesky proti Vaderovi, ale ten si zakázal vnímat jakoukoli bolest.
„Nevděčníku!“ kvílel Palpatin. „Nikdy jsi mi nesplatil dluh!“
Udeřil Vadera bleskem přímo do srdce.
Jenomže ten jen zesílil stisk.
Ozval se praskot drcených žeber.
„Jaký dluh?“
„Za to, že jsem tě stvořil!“
„Dobře, že ses připomněl. Dluh ti splatím i s úroky!“
Z posledních sil mrštil dědkem do šachty.
Nyní mohl v klidu zemřít.
Svůj dluh vyrovnal.

Myslíte, že být Jediem je skvělé?
Pojďme to zkusit.
Chudoba.
Odříkání.
Hnědé oblečení, které kouše jako rozkacená tchýně.
Místo krásné ženy po boku přísný Mistr. V lepším případě vousatý dědek, v horším zelený trpaslík, co neumí slovosled.
Jídlo?
Nechutné.
Pití?
Škoda mluvit.
Soukromí?
Neexistuje.
Zábava?
Sprosté slovo.
Nikdo se nediví, že jako každý Jedi jdete odhodlaně na smrt.
Ovšem smrt vás neosvobodí.
Ošklivě zemřete v boji.
Avšak místo, abyste shnili v hrobě neznámého vojína, prostě vysublimujete.
Přeměníte se.
Nabydete nehmotné podstaty.
Vaše duše bloudí věčností.
Nezáleží na tom, zda jste věřili v Sílu.
Důležité je, že Síla uvěřila ve vás.

Leia Organa se zařekla, že do bývalého císařského paláce nikdy nevstoupí.
Byl symbolem útlaku a násilí.
Nemůže být sídlem vlády Nové Republiky.
Pak ale přece jen prošla jeho branou.
Kráčela liduprázdnými chodbami a opuštěnými sály.
Hleděla do rozbitých tváří soch dávných Sithů.
Palác byl tichý.
Mrtvý.
Bezzubá ústa věčnosti zívala nekonečnou prázdnotou.
Vše, co mělo sebemenší cenu, zmizelo.
A když nemohlo být ukradeno, bylo aspoň zničeno.
Jako by byl palác sežrán zevnitř.
Velké rabování po pádu Impéria si vybralo krutou daň.
„Takhle vítězí demokracie,“ vzdychla Leia.
A i když Impérium nenáviděla, slíbila si jediné: palác na Coruscantu bude zase žít!

Darth Vader rozrazil dveře císařovy pracovny.
„Lhal jste mi!“
„Ano?“ zaculil se Palpatin. „A o čem?“
„O Padmé, že jsem ji zabil a s ní i naše nenarozené děti.“
Palpatinovy žluté oči zasvítily: „Z čeho tak usuzuješ?“
Vader mu přistrčil pod nos datapad s hlášením armádní rozvědky.
„Zjistili jméno pilota, který zničil Hvězdu smrti. Luke Skywalker!“ zařval Vader.
Palpatin se usmál jak znetvořené jezule: „Výborně, můj žáku, syna jsi našel.“
Sladký úsměv ztvrdl: „Přivedeš ho ke mně. Stane se jedním z nás.“
Vader se nadechl k protestu.
„A nezapomeň,“ umlčel ho císař. „Padmé čekala dvojčata. Takže najdi i to druhé!“

Admirál Piett se vpotácel do kajuty.
Přivolal dlouholetého přítele generála Veerse.
„Co se děje, Firmusi?“ zajímal se Veers.
„Maximiliane,“ zasténal Piett. „Vzpomínáš, jak mi Vader v poslední době dovolil vstupovat do jeho komnaty bez vyzvání?“
Veers pokrčil rameny: „Vím. Co je s tím?“
„Viděl jsem ho bez obleku,“ zasténal Piett.
Veers zadržel dech.
„Bez masky!“ pokračoval Piett stále zoufaleji.
Veers pochopil, že se mu přítel potřebuje svěřit.
„Poslouchám, Firmusi.“
Piett jako v transu vytřeštil oči do prázdna: „Zubním kartáčkem si čistil mřížku na masce.“
„Fuj!“ uklouzlo Veersovi. „To je nechutné.“
Piett zavrtěl hlavou: „Kdepak, horší bylo, že si přitom zpíval.“

„Tohle nám doručili?“ zděsil se kapitán Piett.
Admirál Ozzel kývl na výstrojového důstojníka.
„Já objednávku nedělal!“ ohradil se chlap. „Výměnu už nestihneme. Vader na výsadek spěchá.“
Piett tlumeně sykl.
O Vaderovi mluviti…
Pozdě.
Právě vkročil na můstek. „Admirále, co výsadek?“
„Pane!“ srazil Ozzel paty. „Řešíme zimní výstroj.“
„V teplácích se pod brnění nevejdou,“ špitl Piett. "A v legínách budou vypadat jak..."
„Poručíku, vy jste neobjednal jégrovky?!“ zahromoval Vader na výstrojového důstojníka.
Chlapovi na krku naběhly žíly.
„Pane,“ hlesl Ozzel. „Objednací kódy jsem spletl já.“
Piett raději nedutal.
Vader zlověstně zamručel.
Měl dojem, že již brzy povýší kapitána Pietta na admirála.

Guvernér Tarkin se tetelil napětím.
Musel ruku sevřít v pěst, aby si nehty neukousal a navenek zachoval klid.
Ještě nenastal správný čas.
Ještě Hvězda smrti nevstoupila do příznivého palebného úhlu.
Ale už za pár vteřin se tak stane.
A on, nejmocnější muž ve vesmíru (na císaře Palpatina náhle jaksi pozapomněl),
pronese sladké: „Palte!“
Z paraboly Hvězdy smrti vytryskne zelený paprsek.
Měsíc Yavin, přehlcený energií, se nakrátko rozzáří jak supernova.
Pak navždy zmizí a s ním celá Rebélie.
Tarkin napjatě sledoval mapu.
„Palte!“
Něco uvnitř Hvězdy smrti ošklivě vybuchlo.
Nebe nad Yavinem rozzářila nová supernova.
Ale jen nakrátko.
Vzápětí navždy pohasla.

„Mistře Yodo!“
Obi-wan musel přidat do kroku.
Yoda v rozčilení zapomněl v jednacím sále antigravitační křesílko, v němž se jindy pohyboval.
Nyní po svých rázoval chodbou Chrámu.
V hnědém pláštíku a s poskakujícíma ouškama připomínal splašenou můru.
„Mistře Yodo!“ dostihl jej udýchaný Obi-wan. „Věřte mi, udělám vše, aby abych byl skvělým Mistrem!“
Odpovědí mu byl pohled ostřejší noghrijské dýky.
„Převezmu Anakinův výcvik. Bude vynikajícím rytířem!“
Yoda nasadil znechucený výraz.
„Vynasnažím se. Stanu se stejně dobrým Mistrem jako vy!“
„Vynasnažíš?“ zakřenil se Yoda. „Po snaze tvé zamřelé lejno mi jest. Snaha zaklínadlem neschopných bývá. Jen činy prokážeš, jak dobrým Mistrem budeš.“

Usebrané ticho.
Nekonečná prázdnota.
A přece plnost všeho.
Věčně pulzující pole vesmírné Síly.
„Obi-wane?!“
„Vítej, Anakine.“
Všechny bolesti i křivdy jsou zapomenuty.
„Nevím, zda potěšen jsem či pohoršen, že právě tebe zde vidím. Avšak úradek Síly já souditi nemohu.“
„Mistře Yodo, jsem rád...“
„Pochlebování zanech. V řiti mé místo pro tebe není. Hlavně, že k Světlé straně Síly ty vrátil ses, Luka zachránil.“
„Luka?“
Ach, ano, Luke.
Stojí nad hranicí, na které hoří…
...jeho černé brnění.
Nebo on sám?
Darth Vader pod maskou otevřel oči.
Divný sen. Znepokojivý.
Ale sen je sen. Stín včerejší noci.
Důležité je, co přinese zítřek.

Impérium je mrtvé!
Jenomže, ne každý slavil.
Misha Kohn měl krámek pár kroků od Monument Plazza na Coruscantu.
Dlažební kostka prolétla vzduchem.
Druhá.
Třetí.
Řinčení rozbitého skla.
„Smrt císaři!“
„Trhni si!“ zaječel zoufalý majitel krámku. „Už zdechnul. Co s tím má společného moje výloha!“
Sotva stačil uhnout před ocelovou tyčí, která zasvištěla vzduchem.
Vzápětí nenechavé ruce začaly rabovat jeho zboží.
Podsaditý řízek chytil obchodníčka pod krkem.
Mrštil jím o zem.
„Zaprodanče!“
„Cože?“ zachroptěl. „Já přece…“
Pochopil.
Rukou křečovitě zašátral kolem. Nahmatal dlažební kostku, co předtím prolétla výlohou.
Udeřil týpka do obličeje.
A ještě!
Paráda. Nemohlo být líp.
Ať žije svoboda!

Palpatinovo vyprávění o smrti Mistra Darth Plagueise, vzalo Anakinovi dech.
Pochopil, kdo vraždil.
Ovšem kancléř měl dnes sdílnou náladu.
„Jediové ti o něm nikdy nevyprávěli, že? Právě tak ti nebudou vyprávět příběh Hannibala Lectera.“
Už jméno samo – kdo ví proč – přivodilo Anakinovi třesavku.
„Pocházel z jiné Galaxie,“ pokračoval Palpatin. „Geniální zrůda. Jejich jazyk pro něj neměl výraz. Esence Temnoty. Ty, jimiž opovrhoval, snědl.“
Nepřítomně se zasnil: „Nechal jsem ho přivézt. Brzy se rozkoukal. Myslel, že jeho mozek předčí můj. Začal mnou opovrhovat.“
Anakin těžce polkl: „A dál?“
Ale Palpatin jen podvědomě mlaskl. Nemohl riskovat, že se Anakin v opeře pozvrací.

Mistři Yoda a Windu se sklonili nad mrtvolou.
Za nimi stanul kancléř Palpatin.
„Jsem rozrušen. Vražda v Senátu? Nejspíš provokace Separatistů.“
„Jeho smrt nezpůsobil laser,“ ukázal Windu na smrtelné rány.
Yoda upřesnil: „Tak Sithové vraždí.“
„Chybí nám motiv,“ nadhodil Windu.
„Divný pocit mám. Jako salám bych cítil,“ sáhl Yoda drápkatým spárkem do kapsy mrtvého.
Vytáhl houstičku s drahým salámem zabalenou v hedvábném ubrousku.
Přepychová svačinka hodná…
„Zemřel pro deset deka salámu?“ vyhrkl ohromený Windu.
Kancléř se začal ošívat: „Odcházím. Jednání začíná.“
„Hm, že Palpatin ducha zvrhlého jest, já věděl dávno,“ shrnul Yoda. „Nyní horší předtuchu mám: on sithským lordem jest.“

Za jeden Říšský kredit se dá pořídit vcelku dost.
Rohlík, deset deka salámu, pivečko.
Je nejsilnější měnou v Galaxii.
Jenomže na faktuře zářila suma čtyři tisíce kreditů.
Palpatin se mračil na účet, který mu vystavil lékařský tým za předělávku Anakina Skywalkera na Darth Vadera.
Rozhodl se Vadera navštívit.
Od své proměny jen seděl, zíral do rohu místnosti.
„Musíš zase začít žít!“ přikázal Palpatin zhroucenému Vaderovi.
„Proč?“ ozvalo se dutě.
„Z mnoha důvodů.“
„Například?“
„Abys mi splatil dluh.“
„Nic vám nedlužím!“
"Hluboce se mýlíš," přistrčil mu Palpatin fakturu před zrcadlové očnice: „Začal ti nový život a jeho počáteční saldo je záporné.“

Ticho.
Tma.
Mrtvá netečnost spícího paláce.
Noci na Coruscantu nejsou černé, ale oslnivě září milióny světel.
Jenomže okenice císařského paláce jsou pevné.
Promění rozmařilou noc v temnotu černější zavázaného pytle.
Skrývají se v té tmě.
A on o nich ví.
Čekají. Nekonečně trpělivé, nikam nespěchají.
Vyčkávají v nejčernější tmě hluboko pod postelí.
Nehýbou se.
Nedýchají.
Mohl by jediným úderem Síly rozsvítit a zaplašit Temnotu, ale takhle je to zajímavější.
Dokáže jim, že on je pánem situace.
Tlak v jeho podbřišku narůstá. Čas ho nutí jednat.
Palpatin jediným prudkým pohybem sáhl pod postel.
Vytáhl pantofle a odšoural se směrem k toaletě.

„Kočka?!“ nevěřil Vader.
Vezír Pestage zadržel dech.
„Kocour,“ zapředl Palpatin. „Bude společníkem mých bezesných nocí.“
„Strašně smrdí,“ zkonstatoval Pestage, když opustili císaře.
„Mám pachový filtr,“ brnkl Vader do mřížky své masky.
„Co s tím?“ nadhodil Pestage.
„Vyprat?“
„Spíš vykastrovat.“
„Nechám to na vás. Konejte dle uvážení.“
„Kam zmizel kocour?“ udeřil o něco později rozzuřený Palpatin na Vadera.
Vader spřádal zdůvodnění, když do dveří vtrhl Pestage.
Jak kočka kotě nesl za hřbet omámeného kocoura.
Podal ho náhle zjihlému císaři.
„Hotovo,“ sykl na Vadera. „Ačkoli, pořád cítím puch starého kocoura.“
Vader si kradmo změřil Palpatina.
„Nejspíš jste měl dát vykastrovat někoho jiného.“

„Yodo!“ přísný pohled Mistra přimrazil malého padawana k podlaze.
„O prominutí prosím,“ nakrabatil Yoda čílko. „Knoflík na pláštík svůj já přišiju si záhy.“
V tříprsté ručce jehlu sevřel, snažil se niť provléct mrňavým očkem.
Zelený jazýček námahou plazil.
Soustředil se.
Vypomohl si Silou i olíznutím niti, ale špagát uchu jehly tvrdošíjně vzdoroval.
Yoda nenáviděl knoflíky.
Štítil se jich.
A teď ještě tohle!
„Jsem já snad švadlenka?“ durdil se. „Bez navlékátka nadobro ztracený jsem.“
Mrsknul jehlou i oslintanou nití o zem.
S odporem odkopl knoflík.
„Až Mistrem nejvyšším se stanu, já o jediné se zasadím: by oděv Jediů knoflíky zakázané měl.“

„Nechci, abys kancléře Palpatina špehoval.“
Jenomže Anakin prohlášení Mistra Windu nevěřil.
Poznal lež, zněla falešně.
„Rada by jen uvítala,“ pokračoval Windu, „abys ji informoval, uvidíš-li kancléře dělat něco špatného.“
„Nic špatného jsem neviděl!“
„Mistři cítí, jak se kolem něj koncentruje Temná Síla,“ zamračil se Windu.
„Nebudu o něm poslouchat nic zlého!!“ vykřikl Anakin.
Práskl dveřmi. Naštvaně odešel.
Vyhledal kancléře v jeho přepychové pracovně.
„Chápu tvé rozhořčení,“ vzdychl Palpatin. „Chtějí, abys na mne donášel.“
„Nikdy bych o vás Radě neřekl nic zlého!!!“
„Já vím,“ přetékal Palpatin dobrotou, zatímco jeho oči zůstaly ledově chladné: „Tvou oddaností i přátelstvím jsem si naprosto jistý.“

Odjel!
Odletěl!!
Zmizel!!!
Celé tři dny bude císař Palpatin na Byssu, aby zkontroloval výstavbu nového paláce.
Vader se radoval jako školáček.
Coruscant byl jeho.
Město mrakodrapů protkané vzdušnými ulicemi plnými nekonečných možností.
Nasedl do spídru.
Sbalil první holku, kterou potkal.
Nečekal intelektuální zázrak, jenomže ona byla jiná.
Studentka z vnějšího okraje Galaxie.
Šlapala chodník, aby si vydělala na školu.
Dokázala mu naslouchat, pochopit jeho temnou duši.
Tři dny v její společnosti uběhly dočista jiným způsobem.
„Musím jít, můj pán čeká.“
„Mluvíš, jako by se ti vrátila žena.“
Pod maskou odvrátil zrak: „Pouto mezi Mistrem a žákem je pevnější než manželství.“

„Aúúú!“
Malý Anakin se řízl do prstu.
„Hrozně to bolí,“ začal natahovat, až se rozplakal.
„Ale jdi ty, můj hrdino,“ konejšila ho matka.
„Kluci přece nepláčou,“ usmívala se, když mu ovazovala poraněný palec.
O mnoho let později ležel na lékařském stole.
Znetvořený. Navždy zmrzačený.
Už nebyl Anakinem, ale ještě ani zdaleka Darth Vaderem.
Do finální podoby mnoho drátů chybělo.
Sedativa už dávno nezabírala, a tak cítil každý šroub,
kterým mu droidi připevňovali mechanické implantáty do živých tkání.
Má bolest vůbec nějaké hranice?
Kéž by mohl plakat!
Kéž by mohl řvát!
Jenomže jemu nezbývalo, než pevně zatnout zuby.
Sithové přece nepláčou.

Mont Mothma, vůdkyně povstání proti Impériu, zkontrolovala pečlivě zabalenou květinu.
„Od neznámé ctitelky,“ hlásala zdobná cedulka.
„Snad to zabere,“ zadoufala rebelka.
„Zkusili jsme vše. Otrávený nočník, kyselinu ve vaně, bombu v zubní protéze,“ zalamoval ploutev za ploutví admirál Ackbar. „Tohle zabrat prostě musí!“
„Od neznámé ctitelky???“ cukroval Palpatin nad nečekaným dárkem.
Obdivoval rudé kalichy velikosti sudu.
Oslintané pestíky.
Kmitající šlahouny, jež se k němu vzpínaly s chtivostí náruživé milenky.
„Překrásná květinka,“ Palpatin plácnutím odehnal dotírající šlahouny: „A přítulná.“
Vader se v duchu potměšile ušklíbl: „Měl bys ji, dědku, omrknout hlavně zevnitř.“
Zatímco nahlas nevzrušeně poznamenal: "Vskutku, Mistře, kráska k nakousnutí."

Dobré ráno, Coruscante!
Včera zemřela Republika.
Dnes se zrodilo Impérium!
Dnes ses, občane, stal poddaným Galaktické říše!
Palpatin je nyní tvým císařem.
Dobrotivým.
Milosrdným.
Přísným.
Trestajícím.
Je tvou milující rodinou.
Je tvým otcem, matkou i přítelem.
Nikdy se mu neprotiv!
On je tvým Velkým bratrem, který o tobě ví vše!

Členové Rady Jediů se chvatně scházeli do jednacího sálu.
Jen Mistr Yoda chyběl.
Předvolali Obi-wana.
Cítil se nesvůj.
Nebylo mu příjemné vypovídat o něčem, co se Jediům hnusí.
„Jsi si vážně jistý?“ otázal se Mistr Mace Windu.
Obi-wan nesměle přikývl, avšak nezmohl se na slovo.
„Ano či ne! Opravdu to dělal?“ přitvrdil Windu. Ještě více se zachmuřil.
„Ano,“ špitl Obi-wan. „Viděl jsem, jak ...“
Windu si položil prst na ústa: „Pssst! O tom se nemluví.“
V rozrušení nevycítil, že kdosi nezvaný poslouchá.
Malý padawan uháněl chodbami Chrámu.
Vtrhl do ložnice učedníků: „Kluci, tomu nebudete věřit,“ vypískl. „Mistr Yoda si depiluje obočí!“

Už zase ho Palpatin ponížil.
Nutil Vadera klečet. Plísnil ho, jak malého učedníka.
Potřeboval si ulevit.
Vstoupil do oprýskaného bistra ve spodních patrech Coruscantu.
„Zase ty?“ ušklíbla se zrzavá barmanka.
Chodil se k ní vykecávat, až se bála, že ji Palpie jednou nechá sebrat.
Opodál se hádali dva týpci.
Padlo ostřejší slovo, potom facka. Od stolů se zvedli místní štamgasti.
Rachot převržených židlí.
„Můžeš mi pomoct?“ houkla na Vadera.
Raději on, než policajti.
„Můžu.“
Zasvištělo světelné ostří. Praskaly drcené kosti. Řinčelo ničené vybavení.
Rázem byl klid. Ovšem lokál na zavření.
„Nevím, co je horší: když mlátíš mečem, nebo meleš hubou.“

Mistr Yoda malé Padawany cvičil.
Krčili se v obavách, koho vyzve tentokrát.
„Kdo z vás se mi postaví?“
Kluci by se raději rozplynuli. Jako jediný osmělil se Anakin.
„Já, Mistře.“
Yoda v drápkatém spárku meč svůj sevřel. Anakin proti němu vyrazil.
Avšak Mistr každou ránu skvěle vykryl.
„Hmmm, dnes nedaří se ti,“ zhodnotil Yoda.
„Víte Mistře … já … jaksi …,“ koktal jindy výřečný Anakin.
Přestal plýtvat slovy.
Znovu zažehl meč. Mistra k ústupu donutil.
Poražený Yoda hubinku protáhl: „Být rytířem Jedi nejen umění boje obnáší, ale i poslání mudrcem být. Zbraní filozofa oduševnělý jazyk jest. Bez jazyka obratného, jen tupou mlátičkou budeš!“

Přicestovali omylem jako černí pasažéři s lodí plnou mrkve.
Do zimy zamořili Coruscant.
Hřáli se ve spodních patrech i císařském paláci.
Pro zajíce nebylo kam šlápnout.
Nepomohly turbolasery, energopasti, ani jed.
„Situace je vážná,“ usoudil císař Palpatin.
Svolal krizový štáb, avšak řešení nepřicházelo.
Bezradný byl i Darth Vader.
Císař slíbil odměnu každému, kdo Coruscant zajíců zbaví.
Kde se vzal, tu se vzal, světoběžník.
„Cimrman,“ představil se stroze. Palpatinovi dal mrkev a drát.
„Co to má být?“ nechápal Vader.
Palpatinova žlutá očka zasvítila nadšením: „Geniální!“ podal udivenému Vaderovi mrkev a drát: „Zkus aspoň jednou přemýšlet. Pak už si s tím poradíš!“

„Palpatin? Větší pravomoc jemu schválena byla?“ zhrozil se Mistr Yoda. „On císařem se stal?“
Bail Organa, bývalý senátor, přisvědčil: „Republika zemřela.“
„Hmmm. Já zděšen jsem,“ zelenou bradičku nakrabatil Yoda.
Drápatou ručkou si špičaté ouško podrbal: „Kdo všechno s nesmyslem tím souhlasil?“
„Všichni, celý Senát. Návrh schválili jednomyslně,“ odtušil zničený Organa.
Yoda se ještě více zachmuřil: „Jednání samo od sebe neproběhlo. Někdo podnítit jej musel. Kdo, táži se já?“
„Jar Jar Binks, senátor království Naboo.“
„Stejně hloupý, jak starý jsem,“ zelenou pěstičkou do čela Yoda se udeřil. „Na zákon x plus prvního blbce já zapomněl, kde x hodnoty nekonečné zpravidla nabývá.“

Provinila se proti Impériu.
Poskytla pomoc potřebným, aniž tušila, že pomáhá rebelům.
Teď i s malým synem prchala k hvězdnému přístavu.
Doufala, že včas zmizí z Corellie.
Kluk brebentil. Bral vše jako úžasnou zábavu.
Černý stín jim zastoupil cestu.
„Madame Solo?!“ zaburácel Vader.
„Nedívej se, Hane!“ zakryla klukovi oči rukou.
Nemusí vidět, jak ji Vader zabije.
„Mamííí, pusť,“ rozřehtal se malý smíšek.
Prcek netušil, o co běží, tak se div smíchy nepočůral.
Vader děti nenáviděl. Jenomže tenhle kluk by obměkčil i černé brnění.
Úkosem si změřil matku i kluka: „Jdi, Hane Solo, a už nikdy se mi nepleť do cesty!“

Anakin nezapomněl, jak jej Mistr Yoda nechtěl do Řádu Jediů přijmout.
Nyní s Mistrem Qui-Gonem cvičili postřeh s mečem.
Náhle vešel Yoda zkontrolovat výcvik.
„Teď uvidíš, já pravým rytířem jsem!“ pomyslel si Anakin.
Světelný meč zasvištěl vzduchem.
První cíl zlikvidován. Druhý. Třetí.
Řinčelo ničené vybavení. Socha dávného rytíře se poroučela k zemi.
Po ní lustr zavěšený pod vysokým stropem.
Mistři se vrhli k zemi.
Převržená knihovna. Hluk, jak když se sypou brambory. Hrobové ticho.
Anakinův triumfální úsměv.
Yoda zlostným pohledem Qui-Gona probodl: „Já pravdu měl. On skrytá hrozba jest. Na výcvik jeho, aby i zkušený mistr zbrojní pas vystavený měl.“

Hvězda smrti se otřásla.
Kdyby koule měla základy, pak by se tak dělo právě v nich.
Uháněli chodbou. Prchali před požárem.
Jejich cesty svedl dohromady potměšilý osud.
Jízlivý skřet, jenž se škodolibostí lámal v pase.
Kuchařský droid ze sto třicáté sedmé paluby a univerzální uklízečka z dvě stě šestnácté se střetli na křižovatce chodeb.
„Kam teď?“ vypískl nešťastný kuchtík.
Ale mechanická baba si věděla rady.
„Za mnou!“ zavelela s rozhodností generála.
Přivolala turbovýtah. Postrčila kuchtíka do kabiny. Vzápětí se propadli do nitra Hvězdy smrti.
„Schováme se v komoře za hlavním reaktorem,“ zacvrlikala vítězně. „Tam nám bude líp než za pecí!“

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Zelený ušatý chlapeček hupsl pod postýlku.
Ukryl se v nejzazším rohu.
„Najít mne nesmí,“ šeptal.
„Yodo!“
Dívala se všude. Do skříně, pod polštář i peřinku.
Zavřu-li oči, zmizím, zadoufal marně.
„Tady jsi!“
Naučeným chvatem jej vytáhla ven.
Nevzpouzel se. Věděl, že prohrál.
Odvedla ho ven, kde čekal vysoký muž v hnědém plášti.
„Maminko, já s cizincem tím odejít nechci.“
„Jít musíš. Rytířem budeš.“
„Já rytířem nikdy nebudu,“ pípl. „Raději klukem obyčejným zůstanu.“
„Obyčejným klukem tys nikdy nebyl.“
Z hubinky udělal nešťastný rohlíček: „Já ustýskám se, vše končí.“
„Ty neboj se nic,“ pohladila ho po tvářičce: „Končí-li něco, též něco začíná.“

Neplánovaná zastávka zavedla prezidentskou kolonu do zaprášené kantýny na Tatooine.
Část ochranky šla hledat opravnu, druzí omrkli lokál.
Ale ospalý barman a jediný host, vysloužilý pilot, nebezpečně nevypadali.
Leia Organa, prezidentka Nové Republiky, mohla vstoupit.
„Hane?! Jsi to ty?“
„Jasně, zlato,“ mrknul chlápek spiklenecky.
Čas se na něm podepsal, ale pořád to byl on.
Nohou jí přistrčil židli: „Máš se?“
„To víš, povinnosti,“ trpce se usmála.
Po bitvě u Endoru plánovali svatbu, jenomže osud šel jinou cestou.
„Co táta?“
Zaťukala na desku stolu: „Má se dobře. Nakonec se zmátořil. Ale dlouho nemohl Lukovi zapomenout, že mu na Endoru spálil brnění.“

Stormtroopeři postupovali s razancí rozjetého buldozeru.
Frontová válka dávno nebyla obvyklým způsobem boje,
ale když museli, tak prostě museli.
Cestu jim čistily kráčející tanky.
„Držte pozice!“ ječel rebelský velitel na své muže.
Drželi, neustoupili o krok.
Umírali na pozicích.
„Ty bílá svině, klidně si mě sežer!“ zařval na stormtroopera,
který mu vzápětí ustřelil hlavu.
Bylo po boji.
Plazmová děla spalovala hromady mrtvol.
Impérium se opět radovalo z vítězství.
Jen jeden stormtrooper byl zasmušilý.
Dostal neotřelý nápad.
Objednal se k veliteli.
Druhý den ho přijal admirál Piett, pak sám Lord Vader.
Od té doby se po vítězných bitvách podávala vynikající sekaná.