Star Trek

Potkal mnoho žen. Přicházely a odcházely, ale žádná ho nedokázala upoutat. Až na tu jednu.
Byla to láska na první pohled. Ladné křivky. Laskavá slova prostupující jeho dny, unášející ho nocí. Nikdo jí nerozuměl tolik jako on.
Když se jejich cesty rozdělily, byl zničený. Proti své vůli se stal vdovcem. Doufal, že jen slaměným. Když ji spatřil znovu, přes slzy štěstí mohl sotva promluvit.
„Nikdy jsem tě neměl opouštět. Všechno bych za tebe dal. A na žádnou jinou ani –“
„Tak dlouho jsme se neviděli. Už se nemůžu dočkat, až se tě dotknu a –“
„Scotty! Ty mizerný zrádče! Enterprise je má!“

„Tak se zdá, pane Spocku, že se z vás stal slaměný vdovec,“ rýpnul si Kostra do Spocka, když Kirk zmizel v transportním paprsku, aby si užil dovolenou.
„Slaměný vdovec, doktore?“
„Však víte,“ mrkl na něj Kostra. „Jim vás tu nechal, ne?“
„Nerozumím,“ přišla lakonická odpověď.
„Ale no tak, Spocku, nedělejte, že nevíte. Vždyť to o vás ví všichni.“
„Co by měli všichni vědět?“ Spock stále nechápal.
„Vy zatracený zelenokrevný–“ začal Kostra nadávat, ale pak se rozzářil. Spock se tvářil jako vždy, ale Kostra měl dojem, jako by se mu v očích lesklo šibalské světýlko.
„A pak že Vulkánci nikdy nelžou!“

Služba ve Hvězdné flotile skýtala nekonečno možností. Pětiletá mise nebyla jen o poznávání nekonečných hranic vesmíru, jejich překračování, o objevování nových civilizací. Život ve vesmíru poskytoval prostor především pro poznání sebe sama a svých možností.
Kirk se nikdy neusadil, na žádné dovolené nepřestal myslet na svou loď a její posádku. Enterprise byla jeho domov, důstojníci Flotily byli jeho rodinou. Na to ale přišel až v momentě, kdy ze svého potemnělého bytu v San Franciscu hledal pohledem z okna na obloze loď, která už měla nového kapitána.
V ten den měl pocit, že přišel o vše. Protože vesmír byl jeho láska.

„Mami!“ ohradila se Deanna a přitiskla si ruce na spánky. Přála si, aby ji mohla vypnout.
Ale maličká, vždyť mám pravdu. Měla by ses co nejdřív vdát. Lwaxana Troi na dceru starostlivě hleděla. Komandér Riker je velmi… atraktivní muž. Měla by sis pospíšit. Lišácky se usmála.
„Už dost!“ Deanna prudce vstala. „Nebudu tohle poslouchat!“ řekla a odešla z baru.
Přítomnost její matky na Enterprise byla nebezpečná. Byla jako… jako masožravá kytka, která pohltí, co ona nechá ležet ladem.
Kdyby jen Willa nechala ležet ladem…
Setřela slzy a opřela se o zeď koridoru.
Mami, ani nevíš, jak ráda bych se vdala.

Hikaru Sulu byl ve své kajutě a opečovával svou flóru. Promluvil na každou květinu, pohladil ji něžně po lístcích a pak ji zalil. Opatrně zahradnickými nůžkami odstranil odumřelé lístky nebo stonky.
„Chyběly jste mi,“ řekl jim tiše.
„Takové masozřávky v Rusku nemáme,“ ozvalo se za ním.
„Čechove, co tu děláš?“ zeptal se překvapeně Sulu.
„Přišel jsem se podivát na tvé květíny,“ odpověděl prostě Pavel.
„Nejsou to masožravky,“ navázal Sulu. „Jejich sazeničky jsem našel na Regulu VIII, ještě nevím, co jsou zač, ale masožravé určitě nejsou.“
„Jsou moc hezké.“
Hikaru se usmál. Tajně doufal, že sem Čechov nepřišel jen kvůli květinám.

Chceš poznat místa, kam se dosud nikdo nevydal? Svézt se lodí Federace?
Spolupracovat s těmi nejlepšími?
PŘIDEJ SE K NÁM!
Stále hledáme nové tváře!
Kdo se jednou nalodí na Enterprise, už nikdy nepoletí s nikým jiným.
Požadujeme: odpovídající kvalifikaci, odvahu a chuť riskovat
Nabízíme: zajímavou práci, cestování, červený služební stejnokroj

Jeden úder následuje druhý. Jim usilovně boxuje. Začínají se mu dělat mžitky před očima. Nedbá toho.
Nedokáže se zastavit. Cítí bolest v rukou, nohou, celém těle. Nic nedokáže přehlušit pocit, který mu svírá hrdlo a leží na prsou jako kámen.
Fyzická námaha nepomáhá. Nedokáže si ublížit natolik, aby to cokoliv změnilo.
Jim přestane. Zastaví se, opře se rukama o stěnu. Kousne se do rtu, až mu vytryskne krev.
Kdysi mu přezdívali Mlátička. Nyní všechna minulá vítězství blednou. Rozhodující bitku prohrál.
Síly ho zradí a sklouzne na zem. Hlava se mu motá.
“Spocku…”
Pokud mu snad vytrysknou slzy, nikdo to nevidí.

„Měli bychom se schovat,“ pravil Kostra a nervózně se ohlédl.
„Vždyť je to jenom mládě,“ odvětil Kirk a pozoroval malého škytajícího Gorna.
Spock přikývl. „Kapitáne, výjimečně souhlasím s doktorem, měli bychom se od mláděte vzdálit, jestli nás najde jeho matka–“
Za zády se jim ozvalo zavrčení.
„Myslím, že už nás našla,“ ucedil McCoy.
„Pánové, jen klid. Situaci mám pod kontrolou.“
Spock pozvedl obočí.
„Kostro, ty ji zabav, já zavolám Enterprise,“ rozkázal Kirk. Kostra automaticky přikývl, ale jakmile čelil své protivnici, došlo mu, co se po něm chce.
„Jak to myslíš?!“ zavyl zoufale.
„Jime, já jsem doktor, ne chodící mlátička Gornů!“

Když poprvé uslyšel vulkánštinu, nijak blíže ho nezaujala a nevěnoval jí pozornost. Byl příliš mladý a zahleděný sám do sebe, než aby dokázal ocenit její krásu.
Detailnější pozornost jí začal věnovat až v průběhu studií na Starfleet Academy. Zpočátku víceméně z nudy se zapsal na kurz, který vyučoval starý Vulkánec. Pokud šlo vůbec o nějakém Vulkánci prohlásit, že se chová přívětivě, byl to tento profesor, který Jimovi dokázal vštípit zájem o detaily vulkánského jazyka.
Ale teprve poté, co se Spock stal jeho prvním důstojníkem a přítelem, Jim plně dokázal ocenit ducha a krásu vulkánštiny. Stačilo k tomu jediné slovo: t'hy'la.

„Použijeme-li Hopmanovu transformaci, dostaneme tento velmi zajímavý výsledek,“ zaznělo učebnou od katedry. „Jak vidíte sami, jedná se o parametrickou diferenciální rovnici pátého řádu, kterou lze poměrně jednoduše vyřešit.“
„Pane rektore, to ale znamená, že prostor více soustav lze považovat za jednu proměnnou, nikoliv za konstantu. Přesun osob z jedné soustavy do druhé by tedy byl jednoduchý, stačí zadat do počítače cíl přesunu ve formě textové proměnné. Ale jak to odpovídá principu neměnnosti časoprostoru?“
„Vážená slečno, odpověď na vaši otázku najdete v datech vulkánské knihovny pod názvem Spockův teorém. Nebo hledejte ve filmové databázi pod heslem J. J. Abrams, Star Trek.