Star Trek

„Ďalšia extrakurikulárna aktivita bude kompromitovať jeho akademické výsledky.“
Amanda odbojne dvihla bradu. „Jeho prospech je exemplárny. Predčil všetky tvoje očakávania.“
„Je to môj syn,“ Sarek odvetil hrdo.
„Preto je tvojou povinnosťou zvážiť negatíva aj pozitíva jeho žiadosti.“
Nadvihol obočie. Nemo ju obviňoval, že sa necháva uniesť emóciami. Napokon prikývol. „Cvičenie pamäte, koordinácie a jemnej motoriky mu prospeje.“
Amanda mala čo robiť, aby neprevrátila očami. Vzala zo stola lyrettu a vydala sa domom hľadať svojho syna. Z chodby letmo zahliadla hnedé oko, ktoré ju sledovalo škárou medzi dverami.
Povzdychla si.
Surak vzal jemnú motoriku. Spock po nej zdedil lásku k hudbe.

"Podívejte se na to dokonalé provedení, tu strukturu, to natažení strun," Quark předváděl předmět turistovi, který měl to neštětí, že narazil zrovna na jeho bar. "Je jediný svého druhu, vyrobený panenskými kněžkami na Bajoru. Klasické umění. A jen za jeden prut latinia."
"No, já nevím, přijde mi to trochu drahé," vykrucoval se turista.
"Jedinečná koupě, prodáte ho za dvojnásobek! A ten zvuk," zabrnkal Quark na struny.
Major Kira s povzdechem vyšla před bar, tohle snad nikdy neskončí. Aktivovala komunikátor.
"Kira Odovi."
"Tady Odo, co se děje?"
"Přijďte, prosím, do Quarkova baru. Už zase vydává kráječe na vajíčka za umělecká díla."

„Date, úhybný manévr delta osm! Tak co je?“
„Kapitáne, máme tu problém. Počítač píše, že aplikace pro úhybné manévry provedla neplatnou operaci a bude ukončena.“
„Dejte mi alespoň taktickou mapu.“
„Bohužel nemohu, pane. Na ploše jsou nepoužívané ikony.“
„Tak aspoň rychle zvedněte štíty!“
„Bohužel, pane. Nemáme správné ovladače ke generátoru štítů.“
„Tak to je konec. Připravte se na nalodění cizích jednotek.“
„Pane, borgská krychle zhasla a nejeví známky aktivity.“
„Jak je to možné?“
„A píšou nám z flotily, že právě skončila podpora Windows XP. My máme naštěstí Windows Vista, ale máme se do dvou let dostavit do doků k přeinstalaci.“

Jean-Luc Picard byl zvyklý na ledacos. Přeci jen, necestoval vesmírem první den. Zvládal Ferengy, Klingony, Borgy i bytost Q. Byl zastáncem diplomatických řešení, ale věděl, kdy je čas použít sílu.
Zvládal i svou posádku, z Rikera se profiloval dobrý velitel, Deanna konečně vypadala jako důstojník a Worfovi záchvaty vzteku a rozbíjení Přední desítky vyřešil převelením.
Jednu věc ale stále nezvládal. Naštvanou Beverly. Jednou rukou si nervózně potáhl uniformu, třímající kytici růží v té druhé a odvážně zazvonil na její kajutu. Dveře se otevřely.
"Beverly, drahá-" víc říct nestihl. Ta váza mu proletěla těsně nad pleší. Možná to nechá na zítra.

„Ta degradace byla od Hvězdné flotily kudlou do zad,“ pronesl McCoy soucitně, když vyšli ze soudní síně.
„Kudla do zad, doktore?“ zeptal se zmateně Spock.
„Spocku...“ Kirk se na něj výmluvně podíval. Vulkánec nepochopil.
„V čem je degradování hodnosti podobné bodnutí kudly do zad?“
Kostra protočil oči v sloup. „Spocku, zapomeň na to.“
„Bodnutí velmi výkonného velitele do zad by bylo pro Hvězdnou flotilu kontraproduktivní a tento čin by tudíž byl nelogický,“ informoval je Spock.
„To je metafora,“ pokusil se objasnit Kirk. „Vzpomínáš? Mluvili jsme o tom.“
Spock se zatvářil, že rozumí. Ale Jim s Kostrou si vyměnili zoufalý pohled.

ISS Voyager nerušeně svištěl deltakvadrantem a vousatý Tuvok dokončoval kalibraci agonizačních budek, z čehož si můžete udělat představu, kolik srandy si tam někdy užili.
Zabrán do práce přeslechl kroky a všiml si až bodnutí v serratus posterior. Lehce zaskočeně pozvedl obočí a kalkuloval další postup. Zradu čekal, žil v tomhle vesmíru dost dlouho, jen nechápal, proč jeho rival použil primitivní bodnou zbraň. Zrcadlová logika velela vytáhnout si ten nepraktický kus kovu ze zad a vrazit ji vousatému kapitánu Parisovi do krku, což zkusil.
Ovšem zasáhl jen zrcadlový vzduch, protože za ním nestál kapitán, ale podstatně menší a trochu vousatější Neelix.

Již mnoho let sloužím na palubě hvězdné lodi Enterprise jako první důstojník. Mým prvním kapitánem byl kapitán Pike. Nyní sloužím pod kapitánem Kirkem. Od obou jsem se toho hodně naučil. Stejně, jako jsem se hodně naučil od lodního lékaře Dr. McCoye. Šefinženýr Scotty byl pro mě rovněž velkým přínosem. Vlastně téměř každý na palubě. Naučil jsem se být lepším přítelem, lepším prvním důstojníkem, věděckým důstojníkem. Dokonce i být velitelem.
Ale to nejdůležitější, co jsem se zde naučil, bylo, že chaos a bouře emocí dokáží mnohdy zjednat u lidí, a nejen u nich, větší a stabilnější klid, než absolutní logika.
Fascinující...

Kirk zasvětil svůj život vesmíru – objevování nových světů, forem života a civilizací na pětileté misi. Věrnou společnicí na cestách mu byla jeho loď, USS Enterprise.
I s mnohačlennou posádkou byl ale jeho život poněkud osamělý. Jako kapitán se nemohl oženit, protože k čemu by to bylo, kdyby jeho manželka zůstala doma, zatímco on by se odvážně vydával tam, kam se dosud nikdo nevydal?
Rád vtipkoval, že je vlastně ženatý se svou lodí. Ale nikdy se při tom neopomněl významně zahledět na svého prvního důstojníka, který jako vždy stál na vědeckém stanovišti a s vulkánskou vznešeností se skláněl nad svým skenerem.

Zalíbila se mu ve chvíli, kdy ji prvně uviděl, a v okamžiku, kdy se jí mohl poprvé dotknout, se do ní zamiloval. O samotě v šeru jí občas říkal slůvka, která by v plném světle nikdy nevyslovil. Pod dotekem jeho ruky ožívala a předla jako spokojená kočka.
Několikrát se bál, že ji ztratil. Že už mu nebude patřit, že se už nesetkají.
Ale ona tam vždy byla.
Čekala na něj.
Krásná a vznešená.
Jak se víc a víc přibližovali k doku, v koutku oka se mu zaleskla slza.
Na dokonalý tvar kosmické lodi USS Enterprise se Scotty mohl dívat neustále.

Sotva se za nimi zavřeli dveře kajuty, tak se na sebe vrhli. Hladově se líbali a strhávali ze sebe uniformy. Nazí padli na postel. Tak jako pokaždé, až na pár světlých výjimek, skončil Kirk pod Spockem, který do něj divoce přirážel a neméně divoce líbal. Požírala je vášeň vyhecovaná prudkou hádkou na můstku.
Takřka společně dosáhli vyvrcholení a pak si ukojeně leželi v náručí.
Po chvíli...
"V posteli je tvoje vůdčí role nezastupitelná," šeptal Jim do Spockova špičatého ouška. "Ale pro příště nech velení na můstku na mě, ano?"
"Jak si přejete, kapitáne," pousmál se Spock a slastně se protáhl.