Sandman

Touha je velmi vybíravá, velmi delikátní. Příliš ji nezajímají extáze ukojení, ty věčně stejné exploze slasti a radosti. Vychutnává si různorodost začátků a konců. Omamnou sladkost očekávání a drásavou hořkost rozchodu v tisíci chutích a vůních. Začátky a konce jsou hlavním cílem jejích her. Proto k sobě ráda přivádí ty, kdo k sobě nepatří. Proto setrvává nablízku ženám kladoucím tělo jako past a mužům s očima lovců. Těm, kdo si myslí, že vzbuzují touhu a ovládají chtíč. Touha jim stojí za zády, usmívá se svýma zlatýma očima a vede si je od sladkosti k hořkosti. Znovu a znovu a znovu.

kde jsem DoMa je jako hodně barev Fialová a taky Zelená a taky takOVÁ ta co dostaNete když smícháte oKR SE Smutnou Modrou mám tam rYBu co se mění v pEJSKa a místo kde
dělám Tanečky skleněnou chobot Nici a obrÁzky bratrů A sester a mrtvou zeď na kterou mUsÍtE koukat DokuD neřeknu 3 Jako
JE tam takY jezírko b*l*e*d*é*h*o vzteku a věž Já už nikdy Fakticky A Je tu SPOUUUSTA lidí některý pláááčou i se Smějou a nĚkterÝ asi nejsou dOOpravdický přijĎte za MNoU až to půjde. Nebo když už to jinak nepůjde.

Do jeho říše žádná cesta nevede. A proto není ani žádná cesta zpátky. Nebo naopak.
Do její říše vede cesta jen jednou. Opačným směrem ji nikdo neprošel.
Do jeho říše vede cesta nevyzpytatelná. Cestu zpátky naleznou téměř všichni, i když málokdo jí projde nezměněn.
Do jeho říše vede cesta snadná. K cestě zpáteční stačí vůle.
Do její/jeho říše vede cesta vábivá. K návratu se málokdo odhodlá. Někteří zpátky zabloudí.
Do její říše vede cesta včas netušená. Cesta zpátky bolí.
Do její říše vede cesta omamující. Cesta zpátky přichází sama. Po cestě znovu málokteří touží a mnozí po ní kráčejí.

Fandom: Sandman. On by to samozřejmě mohl být i Lucifer, ale tohle je vysloveně ještě Sandmanovskej Lucifer. Potom začal dělat výrazně komplikovanější exeperimenty.
Lucifer by byl ten poslední, který by se odvážil tvrdit, že něco uráží jeho smysl pro fairplay. Ale některé věci… řekněme, že ho rozlaďovaly.
Třeba zakázané ovoce. Měl dojem, že prostě nemohli neochutnat. Vrtalo mu to hlavou pár staletí, až se jednoho obzvlášť nudného odpoledne rozhodl, že dojmy jsou dojmy, ale teprve experiment je průkazný.
Dal na ty dveře ceduli NEOTVÍRAT. Opravdu velkou ceduli. A každé nesmrtelné duši, kterou do místnosti strčil, ještě zdůraznil, že je vážně za žádných okolností otevírat nemá.
Vedly kamsi do prostoru za Uranem. Otevřeli je všichni. I když jednomu to trvalo přes dvě stě let.