Invaze rušivých elementů (Tess)

Nepřítomně žvýkám ten konec tužky, na kterém by byla guma, kdyby tahle tužka měla gumu.
„Copak máš dneska za lubem?“ Gwen se nudí.
„Ale coby, něco mi tu chybí...“
„A cože to? Život? Vesmír? Vůbec? Armáda klonů a houpací kůň? Jedno z toho dokážu opatřit...“
„Klávesnice,“ odpovím. „A počítač. Takhle musím bonusy k Invazi psát ručně, korekturovat ručně a sázet taky ručně.“
„Vždyť už ti to vyšlo, ne? Jaký bonusy, porád?“
„Nojo,“ nasadím smutný výraz. „Jenže...“
„Copak?“
„Se prodalo. Bude dotisk. Bonusový materiály... mám skoro hotový.“
„A co ti zbejvá?“
„Už asi jen hysterie.“
Tak to bývá, když utrpíte úspěch.

Člun se prodíral hustou mlhou. Vlhký chlad se zahryzával pod kůži. Hladina jezera se podobala černému zrcadlu. Její klid rušily pouze záběry vesel.
"Zatracená mlha," ucedila Frances. Očima se snažila proniknout šedobílou oponou oblohy. Zachytit stín břehu. Závan větru. Svírala je těsném objetí a hrozila zřícením.
"Kam to vlastně plujeme, madam?" zeptal se Milton.
"Máme doručit zásilku pro jistou Tess," kývla k bednám uloženým mezi lavicemi.
Náhle se člun zakymácel. Námořníci přestali veslovat. Ostražitě sledovali hladinu.
"Co to bylo?"
"Nevím," zamračila se Frances. Úkol se jí zamlouval čím dál méně.
V jezeře by přece nemělo žít nic většího než lososi.

„Takže jaks to říkala, Snape je Harryho matka?“ ptá se San, která dotyčné dílko* nečetla.
„Jasně, skrz mnoholičnej lektvar,“ zkazí jí iluze Gwen. „Žádnej slash.“
„Nebuďmež troškaři,“ vezmu si slovo. „Proč jen matka, že...“
„Prosimtě a co ještě, matka, učitel, pojišťovací agent?“
„Tak si představte, jo, že Snape v záchvatu pudu sebezáchovy bere obraceč času, pink, jsme před lety, hele Lily, no to je láska, opravdová, vypadá vážně dobře, ale nějak moc se baví s Potterem, není problém, bims ho do hlavy, tudle je křoví a po kapsách běžně nosím mnoholičnej lektvar... zase...“
„Takže Snape...“
„Je nakonec i Harryho otec.“

Pištění nahoře na schodišti.
Jak by ne, hýbe se. Je to lepší než Matějská.
Pištění dole ve sklepě.
Jak by ne. Je tam tma a netopýři. Je to lepší než Matějská.
Pištění prakticky kdekoliv.
Jak by ne. Bradavice jsou stoprocentně lepší než Matějská.
Profesoři si půjčili od profesorky Prýtové klapky na uši (na profesora Snapea zbyly ty růžové a chlupaté). Studenty bolí hlava. Portréty, které mohly, emigrovaly do zámoří.
Když náhle...
Dus.
Dus.
Dus.
Plesk!
Vystrašené pištění následované občasným zaplesknutím.
Sochy Bradavických obránců ožily.
„Tohle jsem chtěla vždycky udělat,“ libuje si profesorka McGonagallová.
Nekoukejte tak na mě. Já ji nenavedla.

Gwen vypadá napaprčenější než obvykle.
Není divu.
Jedna ze studentek Páté koleje právě objevuje své pravé Já - geniální tvůrkyni lektvarů.
„O tom si popovídáme!“ mručí si Gwen sama pro sebe. Její nechuť se prohloubí, když skvělá lektvaroložka zamrká na profesora Snapea svými dlouhými, hustými, černými řasami a pohodí taktéž svými (cizí došly) bohatými kaštanovými kadeřemi s fijalovím melírem.
„Ani nenosí ochranný pomůcky a pravidla českýho pravopisu...“
K pomstě není třeba mnoho.
Lehké drknutí do stolu, kaštanová kadeř sráží kotlík bezbarvé tekutiny, tato se vylévá na zem a plyne... k malé loužičce, kterou Gwen zákeřně nastražila.
Prásk!
„Tak. A je plešatá.“

Vůkol se ozývá veselé prozpěvování.
Vysoké.
Dívčí.
Do toho... Gwen se uštěpačně ušklíbá.
„Tak copaks jim provedla tentokrát?“
„Já? Nic. Vony si toho provedou samy...“
„Dobře, cos jim nabulíkovala?“
„Co s tím pořád máš? Vůbec nic. To ta jedna přišla s tím, že dokáže přepít Hagrida...“
„Jak... proč? Vždyť většině nebylo osmnáct... jak jste mohly?“
„Tess, ty bys nás náhodou pořád neměla podezírat. Ani ždibec alkoholu nedostaly, kozy.“
„Zpumprlíkovaly se kokakolou, Tess,“ uklidňuje mě San. „Něčím lepším je na ně škoda plýtvat. Hrozinku?“
Začuchám.
„Ty je máš namočený v rumu?“
„Jo. Vadí?“
„Ne. Ale vyberu si radši ty v čokoládě.“

Kdysi dávno jedna dívka jménem Tess usnula ve vlaku cestou na prázdniny. Probudila se, když vlak zastavil ve světě Harryho Pottera, v Bradavicích.
Do tohohle světa nepatřila.
A nebyla tu jediným cizincem!
Ostatní nově příchozí dívky chtěly být zařazeny do jedné z Bradavických kolejí. Moudrý kobouk si pro ně vymyslel pátou kolej, Jiskropšouk!
Tess se před nimi snažila bránit originální postavy. Těm se to ale ne vždycky líbilo.
K Tess se přidaly její kamarádky San a Gwen a spolu prožívaly různá zajímavá dobrodružství.
Nakonec slavně porazily Voldemorta, rozloučily se a vrátily se zpátky domů.
Dokonce si přivezly i nějaké dárky!

„Já Severusovi úplně rozumím,“ Gwen leží na zádech ve své posteli a zírá do závěsů. Je hluboká noc. (Podle ní, podle mě je časný večer.)
„Jen si to vem. Nadprůměrně inteligentní, talentovanej, nezapadá, ve škole ho šikanujou. Vystuduje, je zpátky, a zase. Nadprůměrně inteligentní, talentovanej, nezapadá a ve škole ho šikanujou.“
„Jako studenti myslíš, jo?“ ujišťuje se San.
„To taky. Pak se mu div, že je nerudnej.“
„To si myslíš jen ty a dva miliony fanynek,“ mávnu rukou. „já naopak vidím, jak von šikanuje jiný. Sundej si růžový brejle...“
„Opuštěnej. Sám. Proti celýmu světu.“
„Dva miliony, Gwen. Minimálně.“
„Neruš. Sním.“

„Je to vůbec divný,“ podotknu, studujíc dnešní rozvrh, „že v Bradavicích nemají obecný předměty. Třeba matematiku.“
„Nevadí,“ povídá San, „já matice nikdy moc nedala. A potřebovala jsem ji?“
„Potřebovala,“ podotknu.
„Ale houby. I tak vidím, že jste jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.“
„A která jseš pak ty?“ rejpne do ní Gwen.
„Já jsem nezúčastněný pozorovatel,“ vytáhne San tužku.
„Ne, vona je za třikrát šest. Za druhou vodmocninu třista štyriadvaceti, za...“ nedám se.
„To jsi spočítala z hlavy?“
„Jasně.“
„Tess, já mám takový podezření, jestli nejsi taky Havraspár.“
„To teda nejsem!“
A jestli náhodou jsem, tak co.

Někdy, když nevíte coby, je potřebujete zaměstnat. Tak jim dáte hrozně důležitý úkol.
Bonusové body dostanete, když to zaonačíte jako vyučování.
Po nedávných, stálých, urputných avšak nepřekvapivých deštích je hladina potoka dosti vysoko a jeho vody příjemně rychlé.
A zkalené.
Přelévají se až na zatravněné břehy. Na kterých stojí zmoklým slepicím podobné... zmoklé slepice, tedy Pátá kolej.
„Přece byste nechtěly profesoru Snapeovi říct, že nedostane své potápníčky?“ povzbuzuji je.
S povzdechem a galošemi se opatrně spouštějí do proudu. A nadávají.
Na mokro.
„Třeba by pomohlo, kdybyste si ty galoše nasadily, místo toho, abyste je držely.“
„Když jsou hnusný!“
Jejich problém.