DMD č. 30. pro 30. 4. 2012. Téma: Trumf

Měsíc byl u konce a Viktor se rozhodl, že by si za svou tvrdou práci skoro všichni zasloužili nějaké rozptýlení. Proto nelenil a uspořádal oslavičku.
Přišel hastrman Erben, trpasličí sekerničci Orgo, Morbo a Zorbo, Pan Tau, Mluvčí Bernardo, ex-čert Michal „Kopýtko“, víla Sanife a dokonce i Iškariotská jeptiška Isabel. Za ten půlrok se slušně otrkala, a tak ji zkusil vyzvat k partičce strip pokeru. Překvapivě přijala.
O několik chvil později byl upírek nahý a jeptiška ve spodním prádle. Karty měl epesní.
„Mluvící kotě za klobouk,“ vykřikl do éteru a v okamžiku mu přiletěla černá buřinka. Přihodil na stůl.
„All in.“

Tak já to tady balím. Bylo to fajn, mám vás rád, jdu se zas pokoušet o skutečnej život.
Bylo třicátého dubna. Pobledlý mladík vyhlédl z okna, vzdychl, zavřel notebook a polkl poslední doušek espressa. Natáhl si sako, srovnal kravatu.
Cesta se zdá dlouhá, když nevíte, kam jdete. Sledoval obraz děvčátka s očima plnýma záhad.
Nakonec ji našel.
„Čekala jsem tě,“ řekla a položila na stůl tarotovou kartu.
„Ty víš, kdo jsem?“
„Hledáš Kapitána,“ řekla. Muž na kartě měl Jackův obličej. „Strávil jsi s ním měsíc. Ale nebyl jsi s ním.“
„V podstatě.“
Dívka otočila další kartu: Marnost. Mladík si povolil kravatu.
„Jak jinak,“ hlesl a polkl slzu.
„Mám pro tebe ještě jednu,“ pronesla s úsměvem.
Podala mu Naději.

varování: slash, 15+, vydírání
Klečí u jeho nohou a tváří se jak nevinnost sama, žhavý kluk, který je snadno k mání…
On však má v hlavě docela jiný plán, než tenhle právě teď nadržený chlap.
Nejraději by toho vychcánka praštil, ale zatím ještě musí dělat, jak hrozně ho vzrušuje mít tvář před jeho rozkrokem…
Ne, na žádné násilí nedojde. Justin má v rukávu daleko větší trumf, než tohle. Ještě chvíli počká, vydráždí ho, pak…
„Jistěže nepovím, mému velmi zlostnému otci, kdo si náramně užil s jeho teprve až zítra osmnáctiletým synem! Jsem pod zákonem a ty stáhneš své obvinění na Briana Kinneyho.“
Stáhl ho!

Soupeřili spolu vlastně odjakživa, při fotbale na plácku za domem o největší počet gólů i ve třídě o co nejlepší známky. Pak o počet diplomů ze středoškolských olympiád, počet vysokých škol zvládnutých najednou a počet akademických titulů. Nepřestalo to ani poté, co se překvapivě vzali. Když ona dostala od rodičů jako svatební dar byt v Praze, on ze svých vyrazil vilu na Mallorce. Když si ona koupila Chevrolet, on měl do týdne Porsche. Když ona odjela na týdenní služební cestu do Dubaje, on se nechal poslat na tříměsíční stáž do Thajska. Když otěhotněla, nervově se zhroutil. Tohle prostě trumfnout nedokázal...

Buďtež varováni. Toto drabble je úchylné.
Situace na bitevním poli se zatím vyvíjela slibně.
Král měl navíc ještě i další důvod ke spokojenosti. Ten mladý muž, oděný v jeho barvách, čekající na rozkazy, měl moc pěknou postavu. To dělá poctivé cvičení. Na výcvik svých vojáků král dbal. Tenhle hoch dokázal bojovat dvěma šavlemi. Byl v tom nepřekonatelný.
On byl vůbec celý velmi pohledný. Elegantní kabátec, nakadeřené vlasy... ale ten zadek! Dokonalé! Král natáhl ruku a sevřel dlaň na vojákových pevných, oblých hýždích.
Vtom mládenec zmizel. Král vůbec nestačil postřehnout, jak a kam odešel.
Jediné, co viděl teď, byla mrtvá koroptev nabodnutá na rožni. Ještě syrová.
„Štyrycet!"
>(Mariáš)

Toho člověka, co Vás každé ráno intimně pozoruje v zrcadle vaší koupelny. Toho člověka, jehož podobu si nesete stále v sobě a snažíte se mu pořád a za všech okolností podobat, protože vlastně ani jinou možnost nemáte. Tak toho člověka Vám přišel jednoho dne někdo úplně cizí a zcela bez zábran, vzít. A chce trumfnout tím i originál! Tedy alespoň jeho iluzi podoby, se kterou jste za mnoho let vzájemného spolužití spjati a na kterého jste si tak nějak zvykli. Najednou tady před Vámi stojí, někdo zcela jiný a nemůžete ho nějak poznat. To na tom řidičáku to jsem já?

I Doctor někdy zapadá do stereotypu a přiznejme si, že za ten měsíc v těch drabblech zažil věcí...
Další den. Další planeta. Další vězeňská cela.
Popravdě, začínalo to být únavné. Na co měl psychopapír, když stejně nakonec skončil ve vězení?
K čemu sonický šroubovák, když nefunguje na dřevo. Proč má polovina cel ve vesmíru dřevěné dveře? Proč si ještě nepořídil lepší model?
Stejná situace, stejně zbytečné dialogy se strážnými, stejné výhrůžky od Donny na stranu celého vesmíru.
Nakonec její stejné prohlášení: „Počkat, ještě mám v rukávu jeden trumf!“ následovaný narovnáním a srovnáním předností v podprsence.
„To mi nepřijde jako rukáv, Donno.“
Stejná mlaskavá facka jako vždycky.
Možná by měl něco se svým životem udělat. Třeba si pořídit motýlek.

A/N - věnováno Eillen, která Aldormu stvořila a Jackie, která v tom má taky prsty
Někdy jsem si říkala, proč jsme to právě my, kdo se dostává do Aldormy, aby jí pomohl v těžké době. I když těžko říct, pro koho jsou to těžké doby. Třeba já jsem dostala celkem banální úkol. Nebyla žádná válka, žádný problém – jen tvrdé hlavy otce a syna.
Možná v nás Frundor měl nějaký trumf a nám ho neráčil říct. Možná to bylo tím, že jsme té zemi věřily, že jsme s ní byly spojené. Sedm žen – z toho pět kamarádek. Země, která by možná neexistovala nebýt fantazie jedné z nás. Ale dnes je nám domovem stejně jako Česká země.

Věnováno Doktorovi jako poděkování za to, že mne letošním DMD srdečně, ochotně a neúnavně doprovázel.
Myslíš si, že se to nikdy nemůže stát. Sníš a doufáš. Jedna chytrá teorie říká, že pokud je vesmír nekonečný a čas bez konce a počátku, stane se úplně vše. To znamená, že každá událost je nevyhnutelná, včetně těch, které jsou nemožné. To je tvůj zásadní trumf. Víš? Nemůže se to nestát.
Jednou tam bude. Nenápadná, modrá budka z šedesátých let. A když přijdeš blíž, se skřípotem se otevřou dveře, on se vykloní, rozhlédne, podá ti ruku a tiše ti do ucha zašeptá: "Za žádných okolností za mnou nechoď!" A ty se usměješ, protože už víš, jak to bude dál...

Italovým trumfem vždy bylo kuchařské umění. Ne každý to ale dokázal ocenit.
Jessie se zamyšleně dloubal vidličkou v těstovinách na talíři a věnoval se jejich rozboru s precizností plastického chirurga.
„Nechutná?“ optal se ho Azelio a pozvedl tázavě obočí.
„Ale jo… jen… jak, že se to jmenuje?“ ušklíbl se hyenodlak a nadzvedl jednu vrstvu vidličkou.
„Lasagne.“ Odtušil Ital vlažně.
Jessie znovu zabořil vidličku do těstovin a po chvilce ji vytáhl. Na jejím konci zůstala napíchnutá kostička mrkve. „Hm.“ Pokýval uznale hlavou.
„Co zas?“ zavrčel na něj Azelio netrpělivě.
„La sáááně.“ Zarozumoval hyenodlak protáhle a po chvilce se uculil. „Francouzský sáně!“