DMD Bonus č. 8 pro 29. 4. 2011

(téma: červený karafiát)
Milý (zarazila se … musí být opatrná) pane,
jistá nejmenovaná osoba mi vše řekla. Moc mne to potěšilo. Pokud nastanou Velikonoce, je tu pro Vás vše připraveno. Jen obsah lednice jsem už musela zlikvidovat.Vše jsem pietně pohřbila vedle Vás, když se nikdo nedíval. Druhá nejmenovaná osoba už je na tom trochu lépe. Před pár měsíci zase začal chodit mezi lidi a vypadá to, že se bude ženit. Ale nebojte, budu podle instrukcí mlčet jako Váš hrob.
Chodíme na hřbitov každý týden, tak dejte vědět, jak často máme zalévat a máte-li raději karafiáty žluté nebo červené.
Opatrujte se! Vaše Dorothy H.

Náhrada za téma Červený karafiát, fandom: Paní Dallowayová
Sally si sundala boty a nejprve palcem pohladila nejbližší stébla trávy, než došlápla do ranní rosy. Vlasy měla rozpuštěné na zádech, šaty jen volně přehozené bez spodního prádla. Přešla k záhonu a natrhala ty nejkrásnější květy různých druhů. Za chvíli se bude muset ustrojit, ale předtím ještě ozdobí stůl, dokud tu není nikdo, kdo by jí radil.
Vrátila se do jídelny, kde květiny položila na stůl. Našla dvě velké skleněné mísy a napustila do nich vodu téměř až po okraj. Pak malým nožíkem opatrně odřezala květinám hlavičky, které nechala volně plout po hladině. Jen červený karafiát si zastrčila za ucho.

Téma č. 27: Zpívej!
Slash 15+
„Alecu, docházejí nám zásoby. Aby už ta hromská zima skončila! Koně nám s takovou za chvíli pojdou hlady.“
„Hodláš nabídnout naše služby?“
„Talí, blázínku, žijeme v té nejzapadlejší vesničce, tady ani neví, co to intriky jsou. V tomhle kraji jsem známý jako Tristran z Hvězdných plání. Budeme zpívat.
Studentská halenka, ta je tuze tenká
podňů se vyspala, poctivost ztratila, nejedna panenka
Nejedna panenka, nejeden mládenec
Nežel chlapče nežel, že jsem s tebou ležel.“
„Seregile, ještě jeden verš a vyhodím tě ven do sněhu.“
„Já ležel na seně vožralej jak štěně, já o tom nevěděl.“
„Alecu, to studí!“
„Mám přinést seno?“
Poznámka: píseň skutečně existuje (změnila jsem jen jedno slovo a verše nejdou úplně po sobě), jmenuje se Studentská halenka

Pozn.: Nahrazeno drabble Červený karafiát, fandom Temeraire. Pozor, naznačena sexuální scéna.
„Clarisse…“
O uvolněnosti letců a jejich nenuceném vystupování bez většího ohlížení po etiketě věděl za léta své služby už kapitán Moreau svoje. Když mu ale kapitánka Girardová stoupala rukou po stehně a z jejího pohledu plného tančících jisker bylo zřejmé, že nehodlá setrvat v oblasti nohy, Aaron svůj názor urychleně přehodnotil.
Samozřejmě nemohl kapitánce Girardové křivdit, do značné míry si za to mohl sám. Třeba tak, že se ani trochu nebránil.
„Clarisse.“
Umlčela ho polibkem; nevzdoroval.
Na stolku vedle postele, na níž byl kapitán mladé Étoile právě uvězděn, ležel červený karafiát; dárek, který Aaron přinesl Clarisse s docela nevinnými úmysly.

náhrada za téma Červený karafiát
začalo to nevinně jako hra radost ale potom najednou se to zlomilo bylo to vážnější zas další nárok další povinnost udělat to včas a co nejlépe přitom si tak ráda hraju jenom tak ale tohle už je příliš nechci na to ani myslet byla to přesně ta doba co ničila hry jen povlak špíny na jinak šťastném dětství každá hra zhořkla v soutěž ty recitace pablo neruda na body nešťastné rudě vadly hrůzou v broušených vázách režim udělá rukojmí z kytky navždy ale ve hře mohu říct nehraju dnes ne odpustit si počkat na nový den novou naději nové téma

AN: Navazuje na tento text: http://sosaci.net/node/1856
Téma č. 28. Červený karafiát
Milovala to údolí, které každé léto rozkvetlo barevnou nádherou. Ráno co ráno si tu poseděla a jen se dívala.
„Překrásné, že?“
Hlas za jejími zády ji až polekal.
„Ano, ale ne nadlouho. Děti brzy objeví, že kvetou a bude po kráse.“
Rozesmál se.
„Proto tu rostou. Prababička Elanor sem každý rok přidávala nové trsy. Říkala jim slzičky pro odpuštění. Sázívala je na památku svého tatínka a tvrdívala, že když je děti otrhají do jedné, je to, jako kdyby se na ni zdálky usmíval. Nikdy to nevysvětlila, jen se vždycky smála, až slzela.
Ale promiňte, já se nepředstavil – jsem Samvěd Hezounek.“

Téma č. 22 - Kvalitní materiál
Jakmile člověk jednou vypadne z rytmu, je okamžitě pohlcen, rozkouskován a převálcován. Jedno jediné zaváhání může znamenat vypadnutí z mezí života na sakra dlouhou dobu. Projevuje se slepotou, hluchotou, vydáváním zvuků, které by člověk připsal našim dávným prapředkům, a absolutním nezájmem o okolí. Stačí vynechat jeden den a už je člověk na desítky hodin odsouzen k dohánění ostatních. Pak začíná ta správná zábava. Hubne, protože nestíhá jíst. Den ode dne má větší mozoly, hlavně ten na zápěstí dominantní ruky se zvětšuje před očima. Ale jinak to nejde. Je to snad prokletí, že všechny příspěvky v DMD jsou tak kvalitní matroš?!

(Kvalitní materiál)
Most přes velikou řeku se probořil a spadl do proudu.
Městská rada okamžitě zahájila stavbu nového.
Krásný dřevěný most vyztužený jílem vydržel měsíc. Pak voda vymlela jíl a trámy odnesla do moře.
Napodruhé postavili most z kamenů a klacků. Po půl roce zjistili, že se z mostu sype do řeky písek a třísky.
Pevný most z nýtovaného železa se na kousky rozsypat zkrátka nemůže. Bohužel se kov pod vahou povozů postupně prohnul, až bylo nutno se po mostě brodit.
Po dlouhém rokování rada rozhodla uspořádat velikou sbírku a postavit most z toho nejlepšího: ze zlata a stříbra.
Ráno byl fuč.
>(London Bridge Is Falling Down)

Téma: Červený karafiát
Pokračujeme dál. Nápad jsem měla hned, jen co jsem si v pátek přečetla sobotní téma, ale nešlo mi to napsat... Asi se mi včera z toho vedra zavařil mozek. Ale dnes se to už napsalo. :)
Silné víno a jasně rudá místnost, zdobená červenými karafiáty, znakem lorda z Tryermaine, rozehřívaly bardovo zkřehlé tělo. Zpíval lordu Rolandovi. O jeho dávném příteli, siru Leolinovi, a o ztracené Rolandově dceři Geraldine, nalezené počestnou Christabel. Melodie byla opojná jako víno, které bardovi kolovalo v žilách, a slova sladká jako med, jež pomalu kolébala. I učedníkovi, který poslední dny neslýchal nic jiného, stekla slza. Avšak lordu Rolandovi běsnila v očích bouře. Venku se zablesklo, zahřmělo. Když bard dozpíval, jen stroze přikázal připravit hostům nejlepší pokoje. Hned ráno se zas vydají na cestu. Bracy ještě zaslechl tiché zašeptání: „Geraldine, má mrtvá Geraldine!“

Jeden, ten obrovský, se šedou srstí, byl uvězněný na ostrůvku z temné lávy, druhý, skoro černý, nepokojně pobíhal po bílých pláních.
Šedivec kdysi znal muže, co se ho nebál. Šedivec na něj byl hrdý. Pak ho muž zradil. Žádný div, byl to přece bůh.
Šedivec mu ukousl ruku.
Tmavý sledoval ženu, co šla jeho územím a k hrudi si tiskla misku. Všimla si ho a zastavila se. Přiblížil se až k ní. Nebála se. Když k němu natáhla ruku, zavrčel, ale nekousl.
„Váli,“ řekla a on se dal na útěk.
Občas slýchali vytí toho druhého. „Poběžíme, bratříčku.“
„Spolu.“
„Už brzy.“