Původně to měla být krátká povídka, jednohubka, ale tenhle chlápek (regentský nóbl floutek s vlastním podcastem The Many Wrongs of Lord Christian Brighty na BBC Radio 4) je hrozně ukecaný. Kromě něj se ke slovu sem tam dostane služebná /Babs/ a anonymní dáma.
----------------------------------------
Ano, dámy a pánové a všichni, kdo se pohybujete v průsečíku těchto množin jakož i mimo ně, jsem to opět já, lord Christian Brighty, proslulý bonviván, hédonik a svobodomyslník. Co je motýlům entomolog, to jsem já, v šarmantním provedení, lidským vztahům, a proč to nepřiznat, často právě těm pikantním. Tímto bych jako jedna z předních vůdčích, tedy pardon, v tomto případě častěji jedna z předních následujících osobností našeho Spolku přátel delikátních bolestí v mezích pevně daných vzájemnou domluvou a respektem (SPDBVMPDVDAR), chtěl připomenout provinilcům z řad našich členů, aby uhradili zpožděné členské příspěvky. Po třetí upomínce vám nebude sděleno místo konání naší příští orgie. Po druhé vám při příštím důvěrném setkání na letním sídle lorda M. nebude podávána langustová mísa a ananas!
Ovšem k věci: Poslední dobou jsem na neodbytné naléhání své služebné Babs, která mě zahrnula pádnými argumenty hraničícími s hrubým násilím, začal více uvažovat o svém přístupu k životu svému i ostatních…
/Ze zákulisí se ozve hlas Babs: „Vystřelil jste mě z kanónu!“/
A vzhledem k tomu, že s nápravou vašich ne právě běloskvoucích skutků souvisí i věci jako přiznání viny, přijetí zodpovědnosti a následný odjezd na Kontinent.
/Ze zákulisí se ozve Babs, ještě frustrovaněji: „Chcete říct ‚Náprava‘!“/
Ehm, já věděl, že je to něco od „ná–“
Zkrátka, před lety jsem se poněkud šťastně zapletl s jistou ovdovělou, vysoce postavenou dámou a musím skromně přiznat, že jsem ji v jejím žalu poskytl oporu a rozptýlení. Z pochopitelných důvodů zajisté pochopíte, když neuvedu jméno své drahé přítelkyně.
Leč s odstupem času jsem dospěl k prozření, nebojím se ho nazvat přímo epifanií.
Moji drazí, svěřím vám sladké tajemství. Naše souznění nezůstalo bez následků.
Následku.
Vida, Babs! Další slovo na „ná–“.
/„Neodbíhejte od tématu!“/
Jistě, jistě. Nemohu dál obíhat kolem horké cikorky, či co to naše chudina konzumuje: Mám syna!
Pacholíčka s kaštanovými kadeřemi a s hlubokýma, oduševnělýma očima, v nichž je však možné tu a tam zahlédnout darebnou jiskru! Chlapce, který v sobě nosí zárodek mnohých talentů a jemuž byl dán do vínku dar výmluvnosti, šarmu a půvabu. Z mé strany, jak jinak?
/„Poslyšte, pane, má smysl tam jezdit a zničehonic se objevit? Bude to pro ni šok. A pro vašeho syna také.“/
Netvrdila jsi mi, že nemám se svou nápravou otálet? Že pravý muž jedná. Tady mi mravní náprava přímo kyne.
/A vaše bejvalka se v životě taky posunula…/
Babs, necítím z tvé strany dostatečnou podporu. A to jsem tě nechal jet se mnou kočárem, místo abys utíkala po svých.
/„Proč jste mě vzal vlastně s sebou, když mě neposloucháte?“/
Abys mohla být svědkyní této přelomové události hned v několika životech, Babs.
/„Něco mi říká, že svědkyni asi budete potřebovat.“/
A kdo mi celou dobu předhazoval, že mám být zodpovědný za své činy, společensky se angažovat a využívat své postavení k dobrému.
/povzdech; „Máte pravdu.“/
Dovoluji si tvrdit, že mé postavení samozřejmě vedlo k mnohému dobrému. Jen v jiné oblasti… rodinného života.
/„Šťouchání loktem mě nedonutí takový chabý pokus brát jako vtip. A ne, žádné dvojsmysly!“/
Na ty teď není čas. Přijíždíme k domu mého syna. Prvorozeného. Asi…
/opravdu hluboký povzdech/
Drahá přítelkyně! Nesmírně rád vás vidím. Cože? Připouštím, že je to už nějaký ten čas a že jsem se mohl ozvat dříve a ano, máte pravdu, měl jsem svou návštěvu ohlásit. Ach, omlouvám se. Málem bych zapomněl. Toto je Babs, má služka, důvěrnice a takříkajíc morální kompas. Také je samá špička, ahaha.
Ehm.
Prosím, malý osobní dárek. Samozřejmě pro mladého pána. Ne že by takový houpací kůň nebyl ozdobou vašeho salonu, ale pro vás jsem si dovolil přinést květiny. Babs, přines pugét!
/„Já se snažím, ale zasekla jsem se tou vaší džunglí ve futrech. Uf! Tady to máte! Teda takový roští jsem ještě nevláčela.“/
Čemu že vděčíte za mou návštěvu? Má drahá, má milovaná, pravda, před osmi lety milovaná, myslím, že už je dávno načase, abych se seznámil s plodem našeho tajného dostavení. Říkám dostavení, protože nešlo o malou věc, jakkoli přelétavá a krátkodobá či krátkozraká se mohla zdát… Ne nemusíte nic říkat… Všechno chápu. Společnost. Etiketa. Moralisté. Povrchní odsudky a pokrytecké odsudky, jimž musí žena ve vašem postavení čelit.
Nemějte obavy, o vše se postarám. Roky jsem se vyhýbal své povinnosti, ba svému poslání muže a, pokud smím hovořit takto přímo, ploditele. Ne, netřeba slov! Vím, že jste přemožena city.
A tady je naše jablíčko, naše… veverka?
/„Tohle v nóbl rodinách berou jako kaštanový vlasy?“/
Tedy… hádám, že se ve vašem rodě, drahá přítelkyně, vyskytl, jak bych řekl, hybernský element. Proti němuž já osobně nic nemám. Sám mám mezi předky divého Skota či dva. Komu někdy nějaký nepřistál do rodiny? Dodává to jisté ženesekva.
No, neboj se, maličký. Pojď sem. Pocem ke mně!
/„Jen malá rada pro začátek. Možná by pomohlo, kdybyste na něj nevolal jako na psa.“/
Já na něj nevolám jako na psa.
/„Plácáte se do nohy.“/
Neplácám. Má milá, jste v obličeji celá ruměná. Zde v soukromí hoďme stud a ostych za hlavu a buďme konečně rodina.
/„Rozešli jste se před osmi lety?“/
Ach, ano. Jak ten čas letí.
/„Tak proč to děcko vypadá na pět?“/
Protože není jeho. To se vám tu celou dobu snažím říct.
Ale drahá…
Vždyť jsme spolu…
Nedělali nic, co by vedlo ke zplození dítěte, pane!!!
Co nastalo pak, popíšu slovy velkého novodobého klasika, které jsem zajisté mohl v této době i v tomto jazyce číst: „Dveře cvakly, klika letí. Otčím vchází do salonu.“
Má zbožňovaná přítelkyně z dávných časů po mně mrštila houpacím koněm.
Babs se pokusila s „pardón, to byl omyl“ protáhnout mě i sebe kolem mohutného těla druhého manžela mé „bejvalky“, kapitána královského námořnictva, jenž svou muskulaturou budil dojem, že je sestaven z několika rozměrných sudů. Stejně tak nepřehlédnutelná byla jeho pronikavě zrzavá kštice.
Snad by se nám útěk podařil, kdyby se mi ta zatracená veverka nezakousla do ruky. Podařilo se mi toho pacholka setřást až před kočárem.
Kdyby to nebylo fyzicky a fyzikálně nemožné, snad bych řekl, že mě Babs vhodila do kočáru a vyrazili jsme.
Kdyby to nebylo fyzicky a fyzikálně nemožné, snad bych řekl i to, že na mě v tu chvíli šly mrákoty, které u dam vyžadují nasazení čichací soli či kokainu. Potom mě však Babs pustila a jala se jadrně ryčet na kočího, ať koně hejbnou tou shnilou prdelí.
Něco podobné burácel na svého kočího i kapitán, který nás začal pronásledovat. Jeho bojovný baryton podbarvovalo dunění válečného bubnu. Jak se zdálo, kapitán se za námi hnal i s potomkem, který, jak jsem byl ochoten připustit, nevzešel z mého sémě, jak jsem odvodil nejen z celkového načasování jeho zrození, tak z arytmického způsobu bubnování. Já sám se mohu pochlubit vytříbeným smyslem pro hudbu i takt, hraničícím až s absolutním sluchem.
Když jsem se se svým závěrem svěřil Babs, důrazně mě požádala, ať už před ní slovo „sémě“ nikdy nevyslovuji.
Skrz zuby cvakající v důsledku nárazů kol o dlažbu, případně o nešťastně upadnuté opilce, jsem rozklepaně odvětil, že ona sama před chvílí používala podstatně jadernější slovník.
Babs se nadechla a pak si něco velmi zřetelně rozmyslela a zahalila se do hávu mlčení.
Ten rozhrnula ve chvíli, kdy jsem se pokusil vylézt okýnkem na střechu. Na mé vysvětlení, že při podobných honičkách, je pohyb do střeše kočáru považován za dobrý mrav, reagovala tím, že mě strhla zpět do kabiny, strhla si čepec z hlavy a rázně se do něj zakousla.
Ženy… Ač jsem jejich znalcem víc než kdo jiný, stále jsou pro mě záhadou.
Můj pokus o heroický pohyb na střeše vozu nicméně zapříčinil to, že jakási hospodyně, jež právě vyhlédla z okna, shodila výřad květináčů. Nádoby dopadly na dlažební kostky před koňmi našich pronásledovatelů, kteří se v důsledku toho splašili a prudce změnili směr.
Dunění kol, bubnování i ty nejoplzlejší nadávky z dílny výkvětu našeho námořnictva zmizely v dáli.
Pohodlně jsem se usadil. „Poslyš, Babs, myslím, že jsem si drahou lady (stran jména opět decentně pomlčím) spletl s její sestřenicí. Ne že bychom spolu nic neměli, ale… pravou hloubku svých citů, které mohly padnout na úrodnou půdu, jestli víš, jak to myslím, jsem vlastně vyjevil její sestřenici z prvního kolena… nebo to bylo ze druhého? Myslíš, že bych ji měl navštívit a zjistit, zda některé z jejích dětí nemá kučeravé kaštanové vlasy?“
Babs si vytrhla čepec z úst. „Měl byste si nechat proklepnout hlavu. Když zapomínáte, s kým jste si to kdy rozdal.“
„Babs!“ zvolal jsem, šokován její neomaleností.
„Nezačíná se na vás projevovat krize středního věku? Ztráta paměti, první šediny v kučeravých kaštanových vlasech…“
Popadl jsem se za svou lví hřívu. „Ještě mi nebylo ani třicet!“
„Jste si jistý, pane? Letopočty vám moc nejdou.“
Pak jsme oba mlčeli.
Já zvažoval, jestli mám svůj morální kompas, abych použil slova onoho morálního kompasu, vyrazit.
Na druhou stranu sehrála jistou roli v mé záchraně před mořským vlkem a jeho tlukoucím bubeníčkem.
Budu muset napravit svůj život jinými způsoby.
Škoda že jsem tam toho houpacího koně nechal. Hodil by se, pokud by z mé minulosti přece jen vyrašila odpovídajícím způsobem kučeravá a okatá ratolest.
Drazí moji věrní, konec vše napraví. I když v tomto případě bude mít nejspíš podobu souboje s pistolemi.
Pokud do té doby bídně nezhynu na otravu krve z kousance toho malého (i zde taktně přejdu veškerá vyjádření).
Ačkoli… Babs se prostřednictvím výzvědné sítě služebnictva dozvěděla, že si jistý kapitán objednal jakési netypické předměty pro osobní užívání. A já si mezitím vzpomněl, co jsme s mou váženou bývalou přítelkyní podnikali za důvěrnosti, které vylučují zplození potomka.
Něco mi říká, že by se kapitánovi mohla v brzké době výrazně zlepšit nálada i manželský život.
A to je koneckonců napravení minulého skutku, jako když vyšije. Ať si Babs brblá, co chce.
Třeba k souboji nakonec nedojde…
Ale i tak, pro všechny případy, v případě svého bezživotí agendy SPDBVMPDVDAR předávám místopředsedovi, biskupovi E–
Snad na brzkou shledanou,
s láskou Váš lord Christian Brighty