DMD č. 21. pro 21. 4. 2012. Téma: Perpetuum mobile

Nesoutěžní
Věc – Žádost o povolení k vysazení stromu vedle domu
Místo – Zemědělské družstvo
„Dokud nebudete mít potvrzení, že daný k vysazení strom máte v držení a potvrzení od stavebního úřadu, nemůžeme nic dělat.“
Místo – Lesní správa
„Abychom Vám mohli požadovaný strom vydat, potřebujeme potvrzení o kvalitě a čistotě vody a půdy v okolí Vašeho domu.“
Místo – Stavební úřad
„K vydání potvrzení, že můžete kopat potřebujeme potvrzení od katastrálního úřadu. Dále je potřeba doložit dokumenty o kvalifikaci a zdravotní způsobilosti osoby, která bude úkon (kopání, zasazování) provádět.“
...kdepak, úředníkům stačí malý impuls k tomu, aby Vám z obyčejné věci udělali nekonečné běhání…
A/N: Ono mě to trklo jak jsem viděl název tématu "Na úřadě" a nechtělo se mě to pustit! A kdyby to náhodou nebylo zřejmé - komár je ta maličkatá žádost na začátku:-)

Harry Potter si vždy připadal trochu jako perpetuum mobile. Když bydlel u strýce, tak to bylo stále jen nějaké: Udělej tohle, udělej támhleto a ne, nemůžeš jít spát, kolikrát ti to mám říkat! Když nastoupil do Bradavic, tak se v podstatě nic nezměnilo...
Harry, buď statečný! Harry, tohle zvládneš, jsme s tebou! Harry, poraz pána zla! A ne, nemůžeš být unavený, ty jsi Harry Potter! Harry, usmívej se do objektivu! A ne, nemůžeš si jít odpočinout, večírek je v plném proudu!
Až když už byl naprosto vyčerpaný, objevil se někdo, od koho to vůbec nečekal, a řekl: Harry, nemusíš nic...

navazuje volně na Miin drabble To nejdražší
Lidé se se zármutkem vyrovnávají různě. Někdo vykřičí svou bolest, další je zticha. Někdo chce být sám, jiný se obklopí společností.
András se ponořil do práce.
Smečka dodávala záležitosti, on je řešil. A protože se tomu oddával s takovým zapálením, podsouvala mu jich o to víc. Jedl a spal minimálně. Pracoval.
Byl na dobré cestě stát se prvním živým Perpetuum mobile vůbec.
Irena se na to vydržela dívat týden. Pak se rozhodla mu vysvětlit, že ta teorie je nesmysl – vždycky je potřeba nějaká energie, aby mechanismus pracoval, a ani ta jeho není nevyčerpatelná.
Zhluboka se nadechla a vzala za kliku.

Cimrman se koncem 19. století věnoval mimo jiné i chovu chrtů. V souvislosti s touto oblastí zájmu přišel Cimrman s nápadem chrtích závodů a, jak se později ukázalo, s nápadem na realizaci Perpetua mobile.
Idea byla snadná, jak je známo, chrt, vidíce králíka, vyrazí za ním hlava nehlava. Cimrman proto důmyslně lankem propojil chrta s králíkem, což vedlo k tomu, že čím více se chrt za králíkem hnal, tím rychleji mu králík prchal. Celou soustavu už poté pouze stačilo napojit na dynamo generující elektřinu.
Jediným problémem tohoto nápadu byl neustálý úbytek osazenstva Cimrmanova chrtince v důsledku chrtího extrémního fyzického vyčerpání.

Stál tam, na sobě povadlý baloňák, kostnatý ukazovák zabodl do jednoho místa v technické dokumentaci. Horlivě vysvětloval. Tichým, monotónním hlasem. Kolega rezignovaně vzdychl a obrátil oči v sloup.
„Co vy na to?", pozdvihl oči. Měl je hluboké a černé. Děsivě pronikavé. Jeho pohled byl nepříjemně důrazný. Projel celou mou osobou a směřoval dál kamsi ke dveřím. Polkl jsem. Ruce a nohy mi ztěžkly. Začal jsem zívat. Pak se mi chtělo hrozně spát.
Vzbudila mě jeho slova: „Jsem rád, že se mnou souhlasíte, že jsem vynalezl perpetuum mobile. Máme světový primát. Prosím, zaregistrovat." Jak jsem mohl souhlasit? Určitě mě musel zhypnotizovat!

Hayley nevstoupila do Mytosféry poprvé, ale tento kraj byl zapovězenou oblastí.
V dálce zahlédla nešťastníka valícího na kopec jakési břemeno, které se mu před vrcholem vysmeklo. Muž zůstal chvíli bezradně stát, než se zničeně vydal dolů.
Další chudák se natahoval po lákavém jídle, co mu donekonečna mizelo pod rukama.
Nakonec dorazila do kanceláře plné stolů, počítačů a vystresovaných lidí a našla ho. Na jeho stole stála hromada papírů. Pokaždé, když jeden vyřídil, přišel kolega s novým štosem. Muž zavřel bolavé oči, a když je otevřel, stála před ním Hayley.
„Jdu tě zachránit.“ A dodala: „Tati.“
Muži vypadl formulář z ruky.

Navazuje na Pochyby a předchází Někdy hrdina nestačí
Snad se aspoň trochu vejdu do tématu
----
Od západu vál chladný vítr. Přinášel déšť. Frances stála na hraně útesu. Upřeně sledovala ocelovou hladinu moře. Pátrala po Bertrandově Nemesis. Musela tam někde být! Ten večer, kdy se Bertrand objevil U Zubatý, zahlédla záblesk záďových luceren. Teď však bylo moře pusté a mlčenlivé. Nebo ne? Náhle měla pocit, jako by na jihozápadě cosi zahlédla. Bělavý obrys v záplavě šedi. Vytáhla dalekohled. A skutečně! Podél pobřeží mířila k severu loď. Nebyla to však Nemesis. Byl to Skřivánek! A plul do pasti. V tu chvíli se jí v mysli zrodilo rozhodnutí. Rozhodnutí, které spustí řetězec činů, na které nikdy nebude hrdá.

Seděl uprostřed a nudil se - tak pouštěl jen ty velmi rychlé. Teda z jedné strany; z té druhé naopak jen ty pomalé.
“No co, koho by zajímala nějaká entropie,” říkal si démonek, když poslouchal Jamese Maxwella a sledoval, jak si trhá vlasy. Byl to myšlenkový experiment. Alespoň si to James namlouval, když hleděl z okna.
A tak určitý myšlenkový motor sbíral svou energii z jediného teplotního rezervoáru a nepoužíval žádný jiný - koho zajímá, že podle druhého zákona termodynamického nelze sestrojit perpetuum mobile druhého řádu...
“Ale co, přijdou jiní, kteří navrhnou, jak to vyřešit, že démonku?” pohlédl na svého oblíbence Maxwell.

Až budeš čísti tato slova,
věz, že prostší býti nemohou.
Jsi má malá víla snová,
jsi mou slunečnou oblohou.
Zmačkal papír a začal znova.
Svými řádky chci ti říci,
že pln jsem lehkých rozpaků,
rudá barva na mé líci,
mizí v slabém náznaku.
Zmačkal papír a začal znova.
Já chtěl bych ti jen vědět dát,
že tvoje…
Má milá Lejdynko,
básník ze mě asi nikdy nebude, ale chtěl jsem ti dát nějak hezky najevo, že mě tvoje komentáře těší. Omluv prosím mou nedostatečnou gramotnost v oblasti poezie, vždycky jsem byl spíš na antické filozofy.
S přáním hezkého dne, tvůj András.

„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Hutaj, hutaj. Pořádně!“
„Nalej, je vypité.“
„Vypij, je nalété.“
„Nalej, je vypité.“
„Vypiij, je nalété.“
„Naleej, je vypité.“
„Vypij, škyt, je nalété.“
„Nalej, vypité.“
„Vypi, su nalétý.“ Buch.
„Naaalej, je vypité.“
„Naleee, je vypité.“
„Coo? Vypi, je nalété.“
„Naleeej, je vypité.“
„Vypiizti je nalézf...“ Dvojité buch.
„Chrrrmpf.“
„Zzzzzz.“
Ne každé perpetuum mobile vydrží více než tři lahve pálenky...