DMD č. 17. pro 17. 4. 2025. Téma: Prodaný ženich

„Napsalas mu to?“
Mlčím.
Chápe.
Nesouhlasí.
„Pořád je to tvůj táta,“ zkouší to zas a znova.
„A co mu mám jako psát? O dalším syčákovi, co se vyprdnul na vlastní dítě?“
Povzdychla si.
Pokračuju. Nejsem k zastavení.
„Jasně. Tebe vyměnil za svobodu, golf a báječný dovolený. Mě neviděl deset let.“
„Víš, že sem nemůže. A peníze posílá.“
„To je fakt ušlechtilý! Flastr na špatný svědomí!“
„Kdyby nepodepsal to vyvázání ze státního svazku a nezaplatil za diplom, tak teď někde zametáš!“
„Jo, to už jsem slyšela stokrát. K čemu mi teď asi bude ta blahoslavená maturita. Nechci prachy. Já chci tátu.“

Kdyby nestudovala rodokmeny, musela by si myslet, že James místo v jedné z nejstarších kouzelnických rodin v Británii vyrostl mezi mudly. Jeho reakce na Dracovu potenciální domluvenou manželku byla až roztomilá.
„Je to naprosto neformální. Žádné závazky, žádné smlouvy,“ ujišťovala ho s lehkým úsměvem, zatímco se rozhořčoval.
„Moji rodiče by nikdy nic takového neudělali! Je to barbarské. Hnusné! Feudální! Nemůžu uvěřit, že ho prodáváš – jako kus masa!“
Zarazil se a vrhl na ni vyplašený pohled. „Tebe taky…?“
Zasmála se a pocítila touhu ho celého zulíbat. „Lichotíš mi, miláčku. Já byla jenom třetí Blacková. Ale na Malfoyova dědice se stála fronta.“

Nedávno jsem se dočetl v odborné publikaci v knihovně, že se prý my netopýři páříme promiskuitně.
Takové slovo si vyprošuji!
Jsem náhodou věrný všem svým milenkám a ty jsou věrné všem svým milencům. Ano, oproti lidem máme opravdu otevřené a komplexní vztahy.
Ale odsud posud. Netopýří dámy jsou velmi zodpovědné a vybírají si potenciálního tatínka uvážlivě. Všechny potenciální tatínky. Zajistit potomstvu co nejlepší genetickou výbavu je odpovědnost.
Kupříkladu, Dokonalá chce, aby její potomstvo bylo nejen dokonale zrzavé a okouzlující, ale také inteligentní.
Takže když včera přišla pubertální Kočena za Dokonalou a prý, jestli nezkusíme výměnu partnerů, poslala ji do háje.

Můj milovaný manželi,

chodím za tebou den za dnem. Jako socha sedíš na pahorku a necháváš kolem sebe vše plynout. Zaznamenávám pouze pomalý dech. Občas se k tobě přitulím a povídám ti své příběhy. Jen párkrát jsem ucítil tep tvého srdce.
Před dávnými časy jsme se domluvili, že ti zanechám vzkaz, kdyby se mělo se mnou něco stát. Tohle je sbohem, má lásko, jsem starý a cítím, že brzy zemřu. Najdeš mě pochovaného pod starým dubem. Tam, kde jsme si dali první polibek. Musím se tě vzdát, můj milý ženichu, miloval jsem tě celým svým srdcem.

Navždy tvůj věrný
Sebastian

„Jdeme si promluvit s rusalkou,“ informuje Felix.
„Promluvit, jo?“ Vincenc výmluvně uhodí pěstí do dlaně.
„Promluvit,“ ujistí ho Felix. „Ty jdeš, protože z nějakého záhadného důvodu ženy přitahuješ.“
Klaudie si tiše odfrkne.
„Přinejmenším některé,“ upřesní Felix. „Magicky nadané.“
Klaudie si odfrkne hlasitěji a Felix raději zmlkne.
„Jo ták,“ chytí se Vincenc, „chceš zneužít můj sex appeal. To se Ester nebude líbit, že mě chceš takhle zaprodat.“
Felix ho ignoruje. „Mluvit budu já,“ instruuje tým. „Klaudie je s námi jako ženský prvek pochopení,“ poklepe si významně na čelo „a Walter bude v záloze, kdyby, no rusalky jsou v podstatě mrtvé, jasné?“

"Byl jednou jeden ženich
a ten měl pěkný čenich!"
zakrákala vrána a proletěla medvědovi Walkerovi přímo před výše jmenovanou částí těla. Vycenil na ni zuby.
Vůbec ho neurazila, vrána blbá - sám si myslel, že právě on je nejlepší partie s nejhezčím předkem i zadkem široko daleko. Zvlášť letos, když se ostatní samci někam vypařili, jako by měli důležitější zájmy než medvědice.
Námluvy na medvědím svatebním trhu nejsou jednostranné. Když medvědice chce, taky se umí snažit. K Walkerovi se "nenápadně" blížila jedna, na břehu se rozkošně vyvalovala druhá...
Ale obří losos, kterého mu k nohám hodila 284, si ho naprosto koupil.

Po vhodné nevěstě pro synka začal se Karel poohlížet už při křtu, však nač také čekat. Princezna s pěkným odúmrtním územím, bohatým věnem či mocným bratrem čekala snad u každého dvora tehdejší Evropy. Majetkem nejkrásnější byla Alžběta z Pomořan, dědička velkého panství krakovského. Však věkem... inu, nevěsta o třináct let starší se nehodila. Jiná Alžběta, ta z Norimnerka, byla tříletá. Misky vah byly překvapivě vyrovnané, ale nakonec rozhodl se Karel pro snachu norimberskou.
Polský velkovévoda byl zklamán.
Když ale za rok Otec vlasti potřetí ovdověl, přijela delegace z Pomořan s novou nabídkou území i peněz. Takovou, která se nikdy neodmítá.

„Roberte, chci vizi, chci jedinečnost! Pryč s konvencemi! Chci, aby to dýchalo!“

„To jako jo, rejžo, ale nebudou lidi zklamaný, když v názvu bude Prodaná nevěsta, ale na pódiu se zjeví prodanej ženich?“

„Mlč, mlč, vypouštíš tu negativní vlny! Jistěže diváci budou zaskočeni, ale o to přece jde! Šokovat! Přijít s něčím unikátním! Milane, drahoušku, máme už libreto?“

Scénárista hbitě přiskočí s deskami. „Chtěl jste, aby se to co nejvíc podobalo originálu, rejžo, takže třeba tenhle kousek… Znám jednoho cápka, ten má dukáty, má dukáty. A na střechu, a na střechu dostane od táááty.“

„Perfektní! Úchvatné! Jen ať publikum pláče!“

S agentem Syslem to vypadalo špatně.
Do výslechové místnosti vplula soudružka vrchní kulturní referentka, dáma v nejlepších letech, navoněná nejlepší sovětskou voňavkou.
S dramatickým výkřikem "Zdeníčku, zase mi tě chtějí zabít" agenta Sysla majetnicky objala kolem ramen.
"Navíc jsi žigólo," chlívácky zamrkal soudruh Studnička.
"Nechcete mě raději zabít rovnou?" poprosil rezignovaně agent Sysel.
Do místnosti napochodovali agent Jezevec a agent Rosomák v potápěčských skafandrech se samopaly v rukou.
"Toho muže si odvedeme s sebou."
"Ne."
"Ne!"
Agent Jezevec hodil na stůl tlustý svazek stodolarovek.
"Ale jo!"
"Tak, soudružko nástěnkářko," usmál se soudruh Studnička, "můžete připravit výstavku o opeře Prodaný ženich."

"Mimochodem, asi bys měla vědět, že se budu ženit," pronese Luboš najednou. Heleně zaskočí lok chlazené dvanáctky.
"Co?" Kašle. "Chci říct... gratuluju. Asi..."
"Asi?"
Helena si utře pusu.
"Ále, to víš. Vždycky jsem tak nějak tajně doufala..."
"Helenko, Helenko. Tvoje máma mi dala před pětatřiceti lety košem a vybrala si tvýho tátu. Znovu ji žádat nebudu."
"Já vím," kývá Helena, ale dětský sen se nadobro rozplynul.
"Ochutnej to." Luboš jí nakrojí kus uleželého sýra. Rozplyne se na jazyku.
"To dělala Dáša. Už mi rozumíš?"
"A ženíš se s ní, nebo se žrádlem?" rozesměje se Helena.
"Jídlem si mě rozhodně koupila."