DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

Jednou, ne zas tak dávno, dorazily na Smíchovské nádraží nové pořádky. Dorazil nový přednosta a prováděl všelijaké změny. Starší železničáři, co ještě pamatovali původní časy, remcali. Noví železničáři byli jiní, všecka studovaní, s maturitou, v nažehlených uniformách. Poslušní byli na slovo a vždy byli hotovi citovat příručky a vyhlášky. Ale staří mazáci moc dobře věděli, že teprve těžké chvíle odhalují pravý charakter.
A tak, když jednoho dne došlo na nádraží k neštěstí, mohlo se oddělit zrno od plev. Většina mladých zaměstnanců nešťastně koukala, ale pár dokázalo opustit příručky.
"Ono to půjde, uvidíte," řekl večer u piva pan Barák, nejstarší železničář.

Ten kůň se proslavil po celé Anglii. Nejen že si na povel lehl a dovedl tancovat, dokonce počítal, rozeznával hodnotu mincí, nacházel majitele věcí, které mu ukázali.
Úspěšný majitel Thomas Bankes se rozhodl vyrazit s ním za moře. Ale ouha!
Zázračný kůň budil podezření. Mohly v tom být čáry, ba i samotný ďábel.
Na tržišti v Orléans je najednou obklopily stráže, doprovázené knězem s krucifixem. Padlo obávané obvinění.
Tu dal Bankes nenápadné znamení a jeho kůň klesl na kolena před svatým křížem, potom ho zlehka políbil.
Všichni uznali, že tohle stvoření nemůže mít v moci ďábel. Protentokrát dvojice šťastně vyvázla.

„Nebreč, to se poddá,“ Marian objímal kamarádku kolem ramen a podával jí patnáctý čistý kapesník.
„Když já bych tak moc chtěla, abychom drželi jako rodina při sobě. Abych je dokázala zaujmout oba naráz.“
„No počkej, jsem je tuhle viděl venku spolu, a bavili se dokonale. Vozil ji na bagru, až pištěla nadšením.“
„Jasně, malá na něm visí. Myslím, že hlavní problém bude ten věkový odstup. Prostě nedokážu rozdělovat pozornost oběma zároveň. Včera s námi ani nechtěl jít večer na písek.“
„Jani, snaž se pochopit i tátu. Když dělá celé dny stavbyvedoucího, možná už si chce od toho pískoviště večer odpočinout.“

Věděla dobře, co to je za nestvůru – nuckelavee, démonický jezdec. Démon u černého jezera, které bylo používáno jako prostředek k aktivaci magie z pláně smrti, mohl čerpat sílu přímo z domovské dimenze, již kalku jeho vyvoláním otevřely.

Jezdec se zaklonil a vyloudil dlouhý metalický výkřik a zatnul v pěsti své ohromné dlaně. Koňské svalstvo, anatomicky viditelné, se zatnulo. Krev v naběhlých žilách se rozproudila rychleji. Kůň zařval a vystřelil.

Z Brinniných dlaní vyšlehly paprsky, které se lasovitě obtočily kolem končetin, aby nestvůru svázaly a zabránily jí v pohybu. Kůň však cválal takovým tryskem, že se všechny úpony zpřetrhaly.

Stačila uskočit.

Polední slunce žhnulo. Stín plachty postykoval jen chabou ochranu. Preston rozlil do nachystaných plecháčů příděl vody. Námořník na zádi spustil log. Námořní pěšák otočil přesýpací hodiny. Frances vyčerpaně zkontrolovala kompas.
“Pět uzlů!”
Každodenní rituál sotva dával zdání normálnosti. Preston jí podal hrnek. Nechala ho netknutý.
“Nesnažíte se mi přilepšovat, že ne?”
Výraz ho prozradil.
“Přidejte Wilsonovi. Ten chlapec to potřebuje víc.”
“My potřebujeme vás, madam. Vy víte, kde jsme. A kam plujeme.”
Bez map a tabulek. Bez sextantu. Vědění se blížilo víc přání než jistotě. I kdyby se jí podařilo trefit místo setkání, neměli záruku, že se s Královnou neminou.

Dal jsem jim nejlepší výchovu.
Ví, jak se chovat ve společnosti.
Svět se jim podvolí.

Byla to ale správná výchova?
Jak jsem dopadl já sám...

Někdo zastává staré praktiky, já zkusil lehce modernizovat.
Dát jim lehce volnosti. Nenutil dodržovat vše striktně.

Z mého syna se stává ochránce práv, avšak i rebel.

Má dcera to začíná táhnout s nějakým motákem.

Nejmladší syn je mi upírán. Ten zatím není nijak poznamenán.

Chtěl bych to změnit? Dát jim jinou výchovu? Tvrdší? Ještě více volnější? Otec to má vždy nejtěžší. Má na svých břemenech vést vše.

Avšak. Udělají to tak stejně i jeho potomci?

Trénovali mi tělo i vnímání.
Dokázala jsem do hodiny uběhnout deset kilometrů.
Uměla jsem zdolat skálu i divokou řeku.
Cítila jsem každé narušení rozhraní v okolí.
Věděla jsem, jak se zorientovat podle hvězd, dokázala jsem uniknout ze spousty nebezpečných situací.

Teď nedokážu nic.
Ve světlých chvilkách, kdy pozornost Šedého lehce ochabne, si uvědomuji, že jsem jen loutka. Marioneta, vedená šíleným loutkářem.
Kde se stala chyba? Proč se má mysl nedokázala ubránit?
Určitě existuje řešení. Je ukryto kdesi v mé zmučené mysli. Vím to.
Je na dosah.
A zároveň nesmírně daleko.

Jak vyhnat vetřelce z mé hlavy?
Jak se mám vrátit?

Charlie vzal Luciuse za ruku, stáhl ji dolů a propletl s ním prsty. Hleděl mu do očí a snad poprvé si všiml zranitelnosti, která se v nich ukrývala.

V krku se mu utvořil chuchvalec. Chápal ho.

On celý život poslouchal, jací jsou Malfoyové zmetci libující si v černé magii a v mučení mudlů. Věděl, že v ostatních sourozencích ten nacvičený odpor zůstal.

Charlie však nesoudil lidi podle toho, co o nich slyšel. U něj společnost selhala. A on teď klesne před vlastní rodinou, ale, Merline, nic nechtěl víc.

„Ano,“ odpověděl, stiskl mu dlaň a zamračil se. „Ale pořád se zlobím.“

"Já vám TAK rozumím," přilísne se špatně identifikovatelná Mařka z Páté koleje.
"Lidi neumí psát. Vůbec! Ani nechápou, že určitá díla musíte psát určitým jazykem."
"Je fakt, že McGonagallová, které ujede 'Ty vole,' je prostě moc," podotknu opatrně.
"Viďte! Taky to říkám, ale ostatní... nevezmete mě mezi sebe? Prosím?" zeptá se úpěnlivě. "Tady jsem si dovolila... ukázku z mé tvorby..."
"Své," cukne mi oko, které následně padne na daný text.
"Severus vzdychl, přemítajíc, zda najde nějakou, jenž by se s ním osobášila..."
"Severus je ženská? A chce si vzít chlapa? Slovensky... a ještě blbě. Co dneska v tý škole učí?"

Učitel by neměl svým žákům nikdy nakládat víc, než unesou. Přeneseně i doslova. Platí to pro lidi i pro koně.
Jak mohou při výuce pomoci moderní experimentální metody?
Kůň se stal objektem fyzikálních zkoumání už v devatenáctém století, kdy byla uzavřena zvláštní sázka - má při běhu někdy všechny čtyři nohy ve vzduchu? Odpověď přinesla sada postupných fotografií. Ano, má.
Dnes je chronofotografie nahrazena jinými kinematickými postupy - reflexní terčíky, reflektory a videokamery snímají pohyb kopyt, vlnění hřbetu, práci nohou. Pomáhají zkoumat, jak zvíře zapojuje svalové partie, či jak zkracuje krok při zvyšování tažné zátěže. Vědět víc totiž znamená dělat méně chyb.