DMD č. 24. pro 24. 4. 2023. Téma: Omyly moderní drezury

Jak jsem mohl být slepý? Poslouchám její povely jak cvičený kůň a vůbec o tom nevím. Nebýt Kristiny…
Jenže k čemu mi je vědět, když ji příště budu muset zase poslechnout?
Vydal jsem aspoň pokyn, že každý můj příkaz týkající se léna a rodinného majetku musí vždy podepsat i moje žena. Napsal jsem novou poslední vůli.
Kaitlyn. Nikdy jsem jí nechtěl ublížit, a teď je mojí vinou vydaná na milost čarodějnici. I s princeznou.
…
Konečně jsem našel cestu, jak se bránit. Jenže Calina je zvyklá vítězit, takže mě to asi přijde draho.
Musím zajistit, abych platil jen já.
Nikdo jiný.

Měl toho plný zuby. Tohle bylo potřetí za měsíc, co ho unesli. Začínal si připadat jako Toddův domácí mazlíček, kterýho si chtěl vychovat.
Skrz drezuru. Velitel se nad ním tyčil s potutelným úsměvem a bičem v ruce. Dodneška ani nejevil zájem. Sheppard netušil, jestli mu to lichotí, nebo mu z toho běhá mráz po páteři.

„Víš, který orgán se dokáže při troše snahy zvětšit až osmkrát?“
„Myslíš, že mě na tomhle nachytáš, Todde. Abych řekl péro. Ale každej ví, že jsou to zorničky.“
„Co je to zorničky?“

Klesl pohledem ke vzdouvajícímu se rozkroku wraitha. To do prdele kecal, že jo?!

Vstával za kuropění, protože ranní ptáče dál doskáče. Od brzkého jara do pozdního podzimu se opaloval, protože kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Vystřídal pět základních, tři speciální a čtyři zvláštní školy, protože žádný učený z nebe nespadl. Smál se každé pitomosti, protože veselá mysl – půl zdraví. Učil se německy, anglicky, polsky a esperanto, protože kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Bral mnohé kondice u mnoha učitelů, protože víc děr – víc syslů, víc hlav – víc smyslů.
Leč – marnost nad marnost – černá kočka prostě mívá černá koťata. Přes veškerou snahu zůstal Milouš, stejně jako jeho matička, užitečný jako díra do hlavy.

"Co teď s nimi," přemýšlel Eduard.
"Zkusíme je vyslechnout," vysvětlil Adam.
"To jsou časté omyly moderní drezury špehů," ozval se Jiří. "Zvědové se vykecávají, dokud nepřiběhnou zajatcům posily."
"Vy máte nějaké posily???" vytřeštil oči troubadůr.
"Další omyl!" ušklíbla se Anežka. "Špehové mají moc blbé otázky."
"Blafují," vyhodnotil situaci Adam. "Vědí, že nic nezvládnou udělat, tak se nás snaží vystrašit."
"Stejně bych je radši odtáhl do tábora," navrhl Eduard. "Můžeme je vyslechnout v bezpečí."
"Skvělý nápad!" nadchnul se Adam. "Odvezeme je na koni, sami je neuneseme."
"A kde chceš toho koně vzít?" rýpla si Anežka. "V celé vesnici není ani jeden."

Anatéma si zamyšleně kreslila spirály do sešitu.
„Newte?“
„Ano, lásko?“
„Dones mi prosím čaj.“
„Hned to bude.“
„Nezeptal ses kolik cukru.“
„Budeš k němu chtít cukr?“
„Ne.“
„Tak proč…“
„Protože se to tak dělá. Zkusme to ještě jednou. Newte, dones mi prosím čaj.“
„Budeš k němu chtít cukr?“
„Ne, takhle to nefunguje.“
„A co kdybych ti ho donesl jako vždycky?“
„Dobře,“ souhlasila mrzutě.
Ještě chvíli okusovala tužku, pak popadla knihu a zahodila ji do kouta.
„Tohle byl opravdu omyl.“
Kniha v koutě přepadla na záda. Na přebalu byl úslužný mladý muž s utěrkou přes ruku a nadpis Pomocník moderní ženy.

Když se Ivan Mádl stal otcem, zcela vědomě se rozhodl, že bude dělat věci naprosto jinak než jeho rodiče. Jednoduše si nepřál z Arnošta a Evžena vychovat alkoholiky trpící úzkostí a chronickou depresí. Pak tu ovšem byly ty situace, kdy potřeboval odložit děti k babičce.

"Byli hodný?" zeptal se zcela formálně matky.
"Když jsem Arnoštkovi nabízela kakao, odmítl ho slovy, že gentleman nepije před pátou. Co je to učíš? A Evžen se vzbudil s tím, že ranní vstávání nesvědčí jeho jemnocitu! Kde to prosím tě vzali?"
Ivan usoudil, že ve výchově možná přece jen udělal chybu. Jednoduše svoje syny podcenil.

Myslí si, že všechno musí dovést k dokonalosti. Je to omyl moderní drezury. Jsou to šílenci. Zavřeli mě na neklid. Jsou tu samí blázni. Největší blázen je ta bába na mém pokoji. Pořád řve. Pořád dokola. Nedá se to vydržet. Navíc jí z břicha vylézá vetřelec. Brrr! Jdu říct sestře, že chci dát na jiný pokoj. Tohle se nadá vydržet. Budu jí muset umlčet polštářem. Být tady ještě chvíli, tak se z toho vážně zblázním.

Opravdu mě dali na jiný pokoj. Ale takhle jsem si to nepředstavovala. Přikurtovali mě k posteli.

Jsem opravdu tak nebezpečná? Budu se muset zeptat mamky.

Šířily se zprávy, že někdo ve vzdálené vesnici budí mrtvé a že se snad jedná o následovníka patriarchy z Yilingu. Samozřejmě to museli jít prozkoumat.
"Musím říct, že jsem zklamaný," povzdechl si Wei Wuxian, když dorazili na místo. "Tohle není umění, ale prasárna! Dělá to úplně špatně. Těla se mu rozpadají, neposlouchají jeho rozkazy... Vidíš to, Lan Zhane!"
"Hmm."
"Ta moderní mládež nedělá nic pořádně. Trochu života do toho umírání!"
Banda mrtvol se otočila jejich směrem. Mladý nekromant si jich konečně všiml a zaútočil.
"Zdá se, že je čas na ukázku pořádné drezúry." Wei Wuxian si vzal k ústům flétnu.

„Krysa!“ skácel se Howard dramaticky na gauč. „Blbá, tupá krysa!“

„Nesmysl,“ odfrknul Sheldon, „krysy mají vynikající intelekt! Dokonce je vytrénovali na hledání obětí zemětřesení, kterým přivolají záchranáře. Taky umí hledat miny-“

„Na počítači?“

„Proč se s ním vůbec bavíme?“ otočil se Sheldon nevěřícně na Leonarda.

„Protože nás sledoval domů. Ale máš pravdu, krysy jsou fakt machři. Mě fascinuje, že umí diagnostikovat tuberkulózu a další nemoci, ještě mnohem dřív než něco najde laborka, což-“

„Vážně?“ zbystřil okamžitě Sheldon. „Poznají, kdo je nemocný? I předem?“

„No jak co, samozřejmě, ale- Kam letíš?“

„Do laboratoře! Zákaz domácích mazlíčků se s okamžitou platností ruší!“

„Jste stejný člověk?“ Hawkeye nevěřícně hleděl, kterak britský plukovník, dopoledne hystericky pořvávající, že jeho muži musí být zítra připraveni ve zbrani, jim teď čte dopisy z domova a přátelsky se s nimi baví.

„Vy Američané jste divní,“ usměje se blahosklonně a vysvětluje: „Moji muži očekávají přesně toto. Když jsem ráno přišel a šířil hrůzu, bylo jim jasné, že jejich zranění nejsou vážná. Kdybych byl starostlivý, vyděsilo by je to. Takhle fungujeme. Britská tradice.“

Hawkeye si myslí své, ale změní téma.

„K tradicím… Opakovaně vaše lidi upozorňujeme, že vojákům se zraněním břicha nemohou dát pít.“
„Ani čaj?“ podiví se upřímně plukovník.